Někdy se slovíčko „atmosférický“ ve spojení s death metalem užívá jako zástěrka pro primitivní. Případ Venomous Skeleton to ale není. Velezkušení pasři ze Sonne Adam (kytarista přesedl za bicí) mají nahráno dost na to, aby markýrovali neschopnost atmosférou.

Nejspíš bych Venomous Skeleton popsal jako zásnuby death a doom metalu tak trochu ve stylu Necros Christos, ale ne tak jednoduché a bez urážejících textů. (Necros texty mě uráží stylisticky, nikoli obsahově, aby bylo jasno.)

Zapomeň na nějakej přečištěnej zvuk. Tohle je magicky zahuhlaná záležitost, úporný zvuk, který perfektně navozuje atmosféru, vokál konečně jednou nepřehlušuje zbytek mixu, a přitom je výborně srozumitelný. Abych se přiznal, tohle je asi ten nejlepší vokál, jaký jsem za dlouhá léta v death metalu slyšel. Zahučený, ale ne mručivý, náznaky growlingu a hlavně totální nasazení při zachování frázování. Hallucinogenic Sulfuric Mantra je podle mě excelentní ukázka toho, jak má vokál v death metalu vypadat.

Zlověstná atmosféra panuje zejména v pomalejších pasážích. Ale i střední tempa dokážou rozpoutat v duši zmar. Na téhle desce se ale nemusíš držet jenom atmosféry, neboť je nám dopřána i opulentní nálož riffů. A komu by to nestačilo, pro toho ve vrcholných momentech alba (tím je pro mě Chalice to the Other World) nastupují dokonce klávesy, aby podtrhly mučivý tlak.

Venomous Skeleton ukazují, že death metal není ani mrtvý, ani není potřeba ho tlačit do technických nebo blackových poloh, aby byl dost zajímavý. Až mě zaráží, že si deska nenašla vydavatele a zůstává jen v elektronické podobě.