Na začátek je myslím vhodné poukázat na to, že Vision Of Disorder je už pěkně vousatá záležitost, jejíž hlavní tvůrčí období probíhalo v devadesátých letech minulého století. Američané tehdy vydali čtyři alba, přičemž to asi nejlepší vyšlo v roce 1996 (bezejmenný s/t debut), a svého času se o nich hovořilo jako o nové naději. Ovšem namísto cesty vzhůru družina v roce 2002 ukončila kariéru. Pauza trvala až někam do roku 2008, kdy začali Vision Of Disorder znovu koncertovat a skládat i nové skladby, které však byly oficiálně vypuštěny do světa až letos, a sice pod názvem The Cursed Remain Cursed.

Nové album tak vychází jedenáct let po svém předchůdci, ovšem ve srovnání s původní tvorbou se nekoná žádná dramatická změna. Vision Of Disorder sice lehce přitvrdili a jsou hudebně vyspělejší, ovšem stejně jako kdysi drtí rytmicky pestré hácéčko s velkým vlivem nu-metalu a grunge (v devadesátých letech se tomuto stylu říkalo crossover, jestli si ještě vzpomínáte). Album je tak zajímavé nejen díky tomu, že se kapele podařilo složit kvalitní skladby, ale i z toho pohledu, že Amíci nejsou díky dlouhé pauze ovlivnění současnými trendy a zní proti současným, metal a hardcore míchajícím kapelám trochu jinak.

Většina kusů jede převážně ve středním tempu a dominuje razantní „groove“ rytmika. Představte si takovou srážku dejme tomu Pro-Pain a Rage Against The Machine, která je však ještě hodně podbarvená nu-metalovou melodikou. Na albu jsou však (na hardcore kapelu) netypicky bohaté kytary a variabilní zpěv. Tím myslím zejména výrazné, dá se říct až chytlavé pasáže, které obrušují hrany hardcorové naštvanosti. Ovšem vyčítat kapele v tomto ohledu kalkul nebo snahu zalíbit se mainstreamovému publiku je nesmysl, naopak, melodický zpěv třeba ve skladbách Blood Red Sun anebo The Enemy je vyloženě zpestřením a dělá hudbu Vision Of Disorder osobitou.

Na albu se to zkrátka přelévá mezi tvrdostí a melodičnem, přičemž ta tvrdší, hardcorová tvář bezesporu převládá. Některé skladby, jako třeba Hard Times nebo Annihilator, mohou zvukově i stylově připomenout klasické hardcore spolky, jako jsou Snapcase nebo Earth Crisis, ale naopak kupříkladu zmiňovaná „The Enemy“ nebo „Skullz Out“ obsahují téměř grungeové motivy na způsob Alice In Chains. Obě polohy však spolu fungují vcelku v pohodě a deska působí příjemně různorodým dojmem.

Je pravdou, že Vision Of Disorder nepatřili ve své první éře (a zřejmě nebudou patřit ani dnes) do první ligy, přesto si však myslím, že fošna The Cursed Remain Cursed stojí zato a patří mezi ty interesantnější „core“ alba letošního roku, neboť podobně laděný groove-HC-crossover se v současné hudební nabídce nevyskytuje zrovna často.