Datum vydání: 16. duben 2025
Vydali: Sun & Moon Records
Žánr: experimental black metal

Voluptas není jen řecká bohyně smyslnýho požitku, ale taky pražký blackmetalový kvinteto, který v rámci český scény už léta nabízí poměrně neobvyklý zboží. Místo pravověrnýho sypání a úzký žánrový košile sází na otevřenější přístup, kterej vychází z tý méně ortodoxní části norskejch devadesátek (jméno debutu Ved Rums Ende napoví, znalci určitě dodají další).

Právě kvůli týhle otevřenosti si jejich nová deska Where Celestial Bodies Guide Not pár slov určitě zaslouží, i přes(!)/s přihlédnutím k(?) úzkýmu personálnímu propojení s Marastem. Ano, dva členi Voluptas jsou členy redakce, kde moudrý slova ohledně hudební tvorby ostatních doplňujou o salvy interpunkce a obsáhlý výčty zkonzumovaných piv a pochutin. A tak by byla škoda jim nějaký ty moudra nevrátit zpátky.

Pravda, novinka Where Celestial Bodies Guide Not už od debutu ušla kus cesty a notně zvážněla, tatam jsou roztomilý malůvky na obalu (novou obálku chválím!) a yarrdeshovsky humorný texty – na novince jsem napočítal hned tři názvy v latině a jeden v hebrejštině.

Tvář se zakabonila, deska se víc soustředí na studený blackmetalový polohy, méně se skáče mezi žánry a nápady. Tradiční riffáž tu sklouzne do psychedeličtějších poloh, onde trošku potrápí disharmonií, a občas se zklidní ve folkovějších (Negura Bunget?) nebo shoegazy polohách.

Hlavně nasypanější polohy se od počátků hodně zlepšily, Voluptas v nich mají přehled a kvalitu, která jim dovoluje kupit střípky z různejch koutů žánru. Navíc do sypání dokážou vpašovat silný, ale ne vlezlý melodie. Celkovýmu dojmu pomáhá i zvuk, kterej nabral na síle a mohutnosti, a tak sypačky správně řežou. Trochu míň mi sedí klidnější party, kde je rytmika na můj vkus až moc pravidelná a těžkopádná a nabourává jemnější nálady.

Promyšlenější skladby a dospělejší přístup k muzice s sebou ale nenesou jen pozitiva. Současní Voluptas jsou jednolitější, mají lepší nápady, který k sobě pěkně pasují, ale trochu mi chybí dřívější snaha experimentovat a překvapit posluchače.

Když už jsem zmínil inspiraci eklektičtějším pojetím black metalu, tak jedním dechem musím dodat, že se jedná hlavně o řemeslně dobře odvedenou práci v rámci žánru než desku, která by se snažila o novátorství nebo překračování hranic.

Myslím, že by neškodilo, kdyby se kapela trochu víc utrhla ze řetězu a dala nápadům prostor se zkroutit do nevšednějších tvarů. Třeba psychedelický vlivy tu fungujou hlavně jako dochucení, přitom by se deska aspoň na pár minut klidně mohla zlomit v hypnotickej hrot. Zkrátka, Voluptas dobře zvládaj osvědčený postupy a mají fajn nápady, ale málokdy doopravdy vykročí mimo svojí (a posluchačskou) komfortní zónu.