VOMITORY na to vše jebou! Strašně si jejich postoje cením, jsou totiž neuvěřitelnými stálicemi scény, nijak překotně se nevyvíjejí, neblbnou, neexperimentují a dokonce ani přechod k Metal Blade po vydařeném Redemption je nijak nezměnil, a to i přes tehdejší hlody některých zarytých undergroundových zoufalců, pro které už chlapi nejsou tím, čím bývali. To ale vůbec není pravda. Deska Opus Mortis VIII předvádí stále onu spanilou jízdu napříč švédskou riffující masáží a mohutnými sypanicemi. Změna studia od desky Terrorize Brutalize Sodomize velmi prospěla hlavně zvukové stránce, která i teď zůstává sakra zachována.

Už hned první song Regorge in the Morgue hobluje, jak má. Vše zkrátka zůstává při starém. Svižné riffy tlačí na lebku, skvěle nazvučené bicí rozklepávají skleničky na stole v kuchyni i při nízké hlasitosti a Erikův vokální přednes značně přínosně obrábí smrtichtivé sluchovody; i hlásek konipásek zůstává věrný svému tradičnímu monotónnímu přednesu, žádné serepetičky ani vokální efekty netřeba. Basička dělá čest řemeslu a opět pěkně tvrdí muziku, což už dnes spousta kapel (hlavně těch newcomerů) asi zapomněla. VOMITORY však nikoliv. Jsou věrní staré škole a i po tolika letech dokáží ze sebe vyndat ve dvouleté frekvenci hromadu chytlavých nápadů, které se dobře vstřebají a už v palici zůstanou. Místy se posluchač dočká i tradičních brnkaček, které opět prakticky slouží jen jako provzdušnění, což zvláště naživo nedělá z muziky jen trapný točivý kolovrat dědy Mrázka z vestibulu metra. Hate in a Time of War budiž příkladným důkazem, že i z pomalejších rozjezdových temp se dá vytřískat maximum, A Requiem for the Fallen zas jak ničivé jsou některé kytarové melodie. Ne, nemůžu jinak. Při další a další jízdě dělají pánové čest svému řemeslu a prostě ukazují, že ještě není čas odejít a zabalit to.

Ať už sáhneme po jakémkoliv albu VOMITORY, vždy se jedná o kvalitní prácičku. Osmá řadovka celé diskografii ostudu rozhodně nedělá a skvěle do ní zapadá. O tom žádná. Ale lhal bych, kdybych netvrdil, že se mi předchozí počin přeci jen nelíbil o trošku více. Ale to už je záležitost jen mé ryzí subjektivity. Tak či tak, VOMITORY vám opět nakopou prdel, za letu zlomí nohy i ruce a zkopnou ze schodů držkou napřed! Užijte si to, smradi!