War For War má být experimentální black, ale těch experimentů tam zas tolik není. Při poslechu Věže smrti se mi nejvíc do hlavy vkrádá německá loď z nehtů progresivních mrtvol: Nagelfar. Ty německé povrchové lesíky fakt připomínají ty české lesíky, podpovrchové, hlavně kvůli způsobu použití elektroniky. A texty jsou Morbivodova silná zbraň. Za ty zaslouží mocný bonus.
Poustevník si ve stínu peče plameňáky,
kouká na Futuramu, kde zrovna běží zprávy.
Zelený moderátor něco o zkáze hlásá,
dnes v jedenáct večer,
…a za rohem, přetékající smrdí žumpá,
jen se neposer.
Tu z lesa banda horníků,
hlaholí o novém dole.
„Zdař bůh……vole,“
zvolají směr poustevníkův.
Obdivují se staré budově nádražní,
ve které zvrhlý poustevník sídlí.
Úderníci se začali duší svou celou,
zabývati – ARCHITEKTUROU!
Texty jsou Morbivodova silná zbraň. Dusíte se smíchem, ne kouřem továren, které má tak rád. Bez smyslu pro humor byste těžko natočili „remake“ klipu Call of the Wintermoon od Immortal. To už samo o sobě Morbivodovi přidává jeden až dva body k celkovému skóre. Avšak hudba nejsou jen texty, ale taky…ta…no…hudba, že ano, soudruzi a soudružky.
Most
War For War má být (dle letáku, který jsem k němu dostal) experimentální black. Těch experimentů tam zas ale takový přehršel není. Při poslechu Věže se mi nejvíc do hlavy vkrádá jedna německá loď z nehtů progresivních mrtvol: Nagelfar. Německé povrchové lesíky připomínají ty české lesíky, jen podpovrchové. Hlavně kvůli způsobu použití elektroniky.
Rozdíly zde samozřejmě jsou. Kytary na Věži smrti se daleko častěji přelévají do čista, což u Nagelfar (třeba album Srontgorrth) tak moc neplatí, protože tam tuto roli zastává převážně basa.
Zazáří nám uran!...?
Elektronika, jak jsem již řekl, hraje docela silnou roli, žel se občas zajídá; např. v Technologii těžby, kde zní místy skoro jako nějaký levný český popík. Předpokládám, že Morbivod to myslel jako vtip, ale v tomto případě jsem se zase tolik nesmál, je mi líto. Dokud se elektronika drží na pozadí, tak s ní nemám sebemenší problém.
Ostrý souboj recenzentských hmot
Kytary sem tam šoupnou zajímavý riff a sólují hodně měkce, melodicky až rockově. Bubny se v tomto směru dobře přizpůsobují a kloužou mezi blackovou intenzitou a rockovou šlapavostí. Morbivod tedy věděl, co dělá. Vokály? To je u jeho lordstva klasika: blacková křápota. Hlavní je, že je srozumitelná, bez ní by skvělé texty zanikly.
Srdce v krvi!
Morbivod je hyperaktivní blázen. Nechápu, jak si dokáže udržovat tolik projektů, a zvládat je na takové úrovni. Nemůžu říct, že by se Věž smrti stala nějakou srdcovkou, ale pár skladeb mi rozhodně v hlavě utkvělo. Most svým textem a tklivou elektronikou. Souboj hmot a Věž smrti svým kvalitním melodickým blackem. A bohužel i ta zvrácenost ve formě Technologie těžby.
Je pro mě nesmírně těžké vymyslet hodnocení. Vidím to tak na 6.5. Na začátku jsem ale mluvil o skvělých textech, za které Morbivod zaslouží mocný bonus, takže…
Vložit komentář