Debut těhle Španělů s názvem Planisphaerium (2003) řádně rozvířil vodu v BDM brčálníku. Inteligentní slambrutaldeath s rozsekanou rytmikou a nezaměnitelnym vokálem (Antti Boman v guttural verzi) zabalenej do futuristickýho zvukovýho kabátku. V textech se neřešej střeva, ale meziplanetární prostor a ektoplazma.

Osobně jsem měl kapelu víceméně za mrtvou. Loňský zvěsti o novým materiálu jsem nebral moc vážně. Účinkování Phlegetona a Miguela u Human Mincer mělo za výsledek něco jako trochu slabší Wormed.

Když se letos objevil nápis “Wormed – new trax posted“, nevěřil jsem vlastním očím, uháněl do Špajzu a pro změnu nevěřil svejm uším. Čekal jsem, že Wormed coby br00tal kvltovka usnou na vavřínech, ale song s názvem Uncoloured Plasma Orifices Transported mě vyved z omylu. Co to je? WormUlcerate? Neuro-slam? Kytary neuvěřitelně ztechničtěly (oba kytáristi hráli v techmetalový špičce Hybrid). Ubylo typische wormische slamdjent zasekávaček (djent je frikulínsky mešu-sekačka nebo mešu-kopírka ;-)) a přibylo sypaček s úchylnejma vyhrávkama. Dvojka Undeciphering the Inquantificability už má o trochu blíž ke klasickejm Wormed.

Singl má jedinou slabinu. Bicí obstaral zpěvák Phlegeton a i když odved slušnou práci, tak to zdaleka nemá na magořinu, kterou vyved Andy C na Planisphaeriu.

Jsem moc rád, že i dneska vycházej vcelku originální věci, jsem móc zvědavej na nadcházející desku a kdyby se ubírala stejným směrem jako ten první song tady, tak bych se vůbec nezlobil.

A já bych se vůbec taktéž nezlobil, jelikož tohle není jen o čisté brutalitě, tady se totiž hraje i s atmosférou, která mi čistě náhodou připomíná jejich sousedy Concealment, kteří nehrají žádnej br00tal, ale progresivní… „modernu“. Wormed v těch tech-zběsilostech silně čpej Cryptopsy, v rozloženejch nervech se tam rvou Gorguts a snad lehce i Ulcerate, ale dost přirovnávání. Meshuoidnosti neslyším, djent přecejen zní ještě trošku jinak, ale rytmický a do groovu hozený slamy, to už jo, zato cítím vlastní vizi, jak si přemontovat jsoucno o pár let napřed, pokusy na sebe naverbovat odlišné věci a vskutku se daří. Jedinou slabinou se mi zdá zpěv, kterej je na mě až moc klasickej gutturální grrrunt (fakt kanální blití s mikrákem do dlaní), škopky naopak perfektně a bezkonfliktně tímhle plazmatem letěj v tempu kytar, jinak celkově včetně obalu i loga paráda - nebudu ani šetřit ten půlbodík do devítky a srovnávám. Deska by mohla znít zajímavě!