Když loni vyšlo Techno  od Ing. Králíka, bylo to na české scéně vyložené zjevení. Jednak se na tuhle nahrávku hrozně dlouho čekalo, a hlavně na ní Yarrdesh s Cataractem potvrdili svou šílenou geniálnost. Skloubením disonantního metalu s breakcorovou rytmikou nasekali technaři na prdel celé tuzemské scéně a dokázali, že nemusíš nosit křivák, abys nahrál tuzemské nejlepší metalové album roku.

Králík se v covidové době ovšem očividně nudí, protože rok a pár měsíců po nečekaném vydání Techna přihopsala jedna z jeho polovin s novou sólovou nahrávkou. Yarrdesh evidentně podle manuálu k sestavení Lakatoše konečně dokončil svou raketu, na které v předchozích letech neúnavně pracoval, a rozhodl se zavzpomínat na krásné chvíle strávené s kamarády ze soundsystemu nad šálkem horkého ketaminu. (Cataract v té době ovšem rovněž nelenil a nahrál pár DJ setů z obýváků.)

„Já už přesně vím, jak se cejtěj nůžkyyyy!“ pravil zkušený ještěr, načež vzal do rukou kytaru a rozjel skřípání s včelíny do rozlámaného marastu. Oproti poslední Králičí baště možná trochu přímočařeji, ale o to více metalověji. Kromě Deathspell Omega s Gorguts případně Meshuggah tentokrát skládá Yarrdesh větší hold BDM výplachům jako Defeated Sanity a dalším. Každopádně opět po svém, kupodivu velmi chytlavě a samozřejmě riadně vyjetě.

„Kámen, nůžky, robot, keťák mi natekl do boty do bot.“ Jako kámo, pokud se na keťáku věnuješ podobné hudbě, nedivím se tomu, že z toho bleješ. Ale jen tak dále! Kapuci u toho asi naplníš pořádně, ale výsledek stojí za to. Pejsektor s kočičcutem ti určitě rádi uvaří zas další. A když si u toho zapneš mikrofon, můžeš opět nahrané grcky použít v písničkách, aby z toho nemusela být prakticky instrumentální nahrávka jako minule.

Už mě celkem štveš s tím čekáním na Jihad breakcore. Dávám ti tak rok, maximálně dva, a pokud to nebude hotový, zavřu tě domů, a tam fakt nechceš! Ale jestli v mezičase nahraješ další podobně skvělou metalovou masáž jako Blití po keťáku, minimálně tady na Marastu se na tebe zlobit nebudeme. 9. ledna se ale koukej pořádně smažit, ať v Underdogs' neuděláš ostudu!

Pěkně to mIZZY popsal, tak jen několik postřehů na doplnění. Předně, s ketaminem a technem je u Yarrdeshe amen, Blití po keťáku se odprošťuje i od posledních breakcorovejch dojezdů a drhne takřka výhradně technickej death metal. Místo beatů se tu lámou harmonie, blije se uprostřed headbangingu se zvednutým paroháčem. Ani toho satana tam tentokrát moc neslyším, tady se místo síry míchá atonální šmidli-fidli a kanální brutalita.

Yarrdeshova ale narozdíl od zástupů techdeathovejch masírek nemá potřebu předvádět hloubku svejch myšlenek, ke štěstí mu stačí, když pochopí, jak se cejtěj nůžky. A tak je Blití po keťáku hlavně poctivá riffovačka bez zbytečnýho balastu kolem. To, že má Yarrdesh disonantní riffy v ruce, už víme z Ing. Králíka , tentokrát navíc dokazuje, že i prasečí bdm hnůj umí vidlema pořádně obrátit.

Co mě naopak trochu vysírá je rozsah. Myslím, že podobnýmu prasení by víc slušela forma kratších, prokrvenějších flákot. U těch kusů přes deset minut občas ztrácím nit, a sem tam cejtím vteřinový lepidlo. Příště radši řízky, který se vejdou do housky, než to rozklepat přes dva talíře.

hodnocení 70 %