Autor: 90 Uživatelé: 70 Tvé hodnocení: hodnoť
Scythed Wings of Poisonous Decay

NEXUL - Scythed Wings of Poisonous Decay

Album věnované Samaelovi, andělu smrti, mu muselo udělat velkou radost. Zacvičí nejen s každým, komu srdce tluče pro temný extrémní metal.

NexulJak Nyoghtaeblisz tak Hellvetron jsou formace, které mi v minulých letech svými nahrávkami udělaly velkou radost. Ke třetímu projektu stejných pasrů – Nexul, jsem si musel prošlapávat trochu delší cestu, protože jejich debut Paradigm of Chaos je těžký a zahuhlaný až běda. Přesto si troufám tvrdit, že může být beze studu součástí každé death/black sbírky. Pokud s ním někdo však neměl tu čest, asi bych doporučil bez ohledu na něj začít poslouchat novinku, která je oproti debutu výraznější, nasypanější, rychlejší, agresivnější. Ale začněme pěkně od začátku…

Nexul je kapela přesně podle mého gusta. Tak nahrocená, že jestli to myslí vážně, patří do blázince a to je pochopitelně plus. Jestli ne… i tak je mi to sympatický, protože z toho smrdí síra (a možná trochu operetních líčidel). Uctívání zla hudbou už zřídka vidíme takhle přímočaré.

To hlavní je ale samozřejmě hudba. A ta je prostě výtečná.

Toto je death metal, který funguje, který je brutální, primitivní, ale ne tupý. Spousty běsnivých pasáží, ani nevím, co vypíchnout dřív, jestli sóla dovádějící v duelech s ukrutně podladěnou basou, škopky nabušené tlakem nenávisti, dva ultrabrutální vokály… tady je prostě všechno správně.

NexulPokud na někoho hudba emočně hodně působí, mějte se před Nexul na pozoru. Mě uhranula úplně stejně jako svého času Hellvetron, přičemž je daleko lépe technicky provedená a má mnohem lepší dramaturgii. Velice rád ji bez dalších keců doporučím všem milovníkům extrémního metalu, kteří jdou v první řadě po atmosféře a teprve potom sledují ekvilibristiku hudebníků a „inteligenci“ songwritingu. A protože čmuchám čmuchám kontroverzi ohledně toho, jaká kvalita se vlastně pod vší tou temnou atmosférou skrývá, dodám, že Nexul poslouchám poctivě ode dne vydání takřka každý den a vůbec mě jejich nápady neomrzely. Ne, toto není plytké hučení větráků, ve kterém se ztratí neumětelství.

Deska se označuje jako EP, ale nabídne více než 36 minut smrti. Za sebe musím říct, že to docela stačí. Album je věnováno Samaelovi, andělu smrti, a troufám si říct, že tenhle materiál mu musel udělat velkou radost. Opravdu zacvičí nejen s každým, komu srdce tluče pro temný, nebo jestli chcete, extrémní metal, ale i s každým citlivým posluchačem vůbec. Přitom to není hloupé nebo samoúčelné. Někdy se může zdát, že běsnění se blíží k war metalu, ale vždy nakonec železnou pěstí udeří nějaký parádní riff.

PS: To nejlepší si nechali Nexul nakonec. Dvojcover dvojctihodných Katharsis Raped by Demons / Luziferion je ten nejlepší námrd, který jsem letos slyšel. A kdo nemá rád Katharsis, nemůže být dobrý člověk. Howg.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 7 out of 10.

NexulS recenzí od Vaněny se dá souhlasit, možná bych byl trochu mírnější v celkovém hodnocení, ale jo, Nexul vydali asi nejlepší námrd, co jsem letos slyšel. Už od prvního poslechu si mě naprosto obmotali kolem prstu svou nekompromisní hnusnou palbou. A popravdě, jsem překvapený, jaká šleha tahle kompilace (EPčkem bych to nenazýval) je.

Na Scythed Wings of Poisonous Decay se kromě zmíněných coverů Kthrss, tří nových songů a dvou intro/outro stop nachází ještě skladby z dema Nexulzifer. Samozřejmě ne jen zkopírované, ale údajně jejich ještě starší verze z roku 2011, které jsou o to více prasácky nahrané a lépe zmixované. Tyto fláky jsou teda kvalitní i ve své podobě z roku 2013, stejně tak o čtyři roky starší debut Paradigm of Chaos, ale ani jedna z těchto nahrávek mě úplně nesejmula.

Nexul mě sice o svých kvalitách přesvědčili naživo loni v Bruselu, kde předvedli naprosto smradlavou a brutální nekromancii s hromadou ohně a krve, která byla stoprocentně uvěřitelná (čímž chci podpořit kolegovu úvahu, zda to kapela myslí vážně, podle mě totiž opravdu myslí), ale stejně jsem nedoufal, že mě svou další nahrávkou nějak extra semelou. Jenže oni fakt semleli a S.W.o.P.D. je nejvydařenějším kusem kapely.

Jak je výše zmíněno, nečekejte kdovíjak progresivní, nedejsatane přehnaně inteligentní hudbu. Tohle je primárně surový black/death, který jde svou agresí a hnusnou atmosférou až na dřeň a přitom to zvládá bez zacházení do zbytečných warmetalových extrémů, byť k tomu, aby vás rozšlapal, používá místy podobných prostředků. Hudba Nexul je ale mnohem dynamičtější a hlubší, byť v ní není nic zbytečného navíc a zároveň zde najdete vše potřebné, co očekáváte od metalu smrti. Dost hutný zvuk, naechované zlo-vokály a zvrhlá kvílející sóla pouze pomáhají k dalšímu zesílení už tak silného dojmu z dobrých riffů a násilných sypanic, které by se daly přirovnat třeba k barbarské verzi australských Eskhaton.

Borcům kolem Hellvetron a Nyogthaeblisz se opět podařilo potvrdit, že na podobnou hudbu mají správný cit. A byť první jmenovaní jsou mnohem více zahuhlaná zhouba, ti druzí mnohem extrémnější noisem protkaný bordel a Nexul ctí tu nejtradičnější podobu žánru, vůbec to neznamená, že by to dělali hůře, či méně ničivě. Jo a ten dvojcover na konci je sice super a byť Kthrss uctívám, na téhle nahrávce si více cením zbývající stopáže než jejího závěru. Přeci jen si raději pustím originál, důstojná pocta to však je.

aktuálně

diskuze