Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca dubna 2016), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
(7) MESHUGGAH - The Violent Sleep of Reason  (10/2016)

- Nothing meets Koloss/Catch? V každém případě deska roste a je rozhodně méně přístupná, hudebně složitější. Zvuk je organický, trošku distorzní a neuro, zní to ale jako kapela a ne přečištěná sračka. Prostě extrémní atmo (experimentuje se, slyším tu melodiku Catch) math METAL! A na start nejdelší, přes 7 minut dlouhá věc! Meshuggah se opět posunuli, aniž by ustoupili své nekompromisnosti. (bizzaro)

- velké překvapení a neskonale příjemné. Zatímco Marten drží tradičně základní linky, Fredrik se rozsóloval do neskutečných dimenzí, tempomat Thomase povětšinou nastavený v střednětempých polyrytmech geniální jako vždy, Dickova basa zase o maličko víc přitahuje zvukové šrouby (By the Tone a Stifled jsou neskutečný parní válce). Jenom ten Jens si řve stále stejně (což mi ale nevadí). Pro mne osobně skvělá čelní srážka Destroy Erase Improve a Chaosphere. (LooMis)

- minulá deska Koloss byla po všech stránkách ústup ze svojských maxim (nevy)počitatelných Švédů. Rovnější, až na pár rytmických fines rutinní záležitost. Novinka svým způsobem pokračuje, kde skončil obZen. Skladby jsou košatější (třeba MonstroCity), někde dokonce dojde na citace kytarové práce Roberta Frippa (konec Stifled). Škoda, že se Meshuggah nesnaží vrátit víc před Chaosphere, už se mi to jejich střednětempé matematikování začíná zajídat. Nějaký dvojšlapkový průšlap by se hodil víc než dost. (onDRajs)

- samozřejmě, která jiná deska mohla být v uplynulém měsíci nehranější? Komunisti měli pětiletky, my, worshipeři švédského božstva, máme poctivé čtyřletky, při kterých věrně čekáme. Někdy je naše víra tvrdě zkoušena, ale vždy odměněna. Bude to samozřejmě znít v té přemíře euforie až moc zkratkovitě, ale The Violent Sleep of Reason je z posledních tří desek nejlepší. Míň groove, více aritmetiky, víc kytar, víc Thordendala, víc pokřivených sól, velmi kytarová deska ale samozřejmě vzadu pořád excelentní clickař Haake - spolu se zbytkem kapely uhánějí od pronásledovatelů opět o jeden level. Deska s nejdelší stopáží, nejdelším názvem v historii a po „oku“ a „in death is death“ je Clockworks třetí nejdelší skladbou kapely. Nebojím se použít superlativa, deska je samozřejmě za plný počet. Pokaždé, když se do ní ponořím, objevuje nové zákoutí, tohle bude nadlouho! (brutusáček)

- vlastně už djent téměř vůbec neposlouchám, ale Meshu mě stále baví, a to i na novince. (mIZZY)

- spojeni abstraktního riffování z Catch s parním válcem z Nothing. Abstraktní válec. (Kotek)

A zahlasoval Leif.
 
(4) THE DILLINGER ESCAPE PLAN – Dissociation (10/2016)

- další noty pro říjen, tDEP se loučí (zajisté prozatím) a tato kolekce je taková, v jisté míře rekapitulační. Prvky z posledních dvou desek, zavzpomíná se na přelomovou Miss Machine i covery. Mix toho všeho, čím byla/je tato kapela výjimečná na jednom místě. (brutusáček)

- Farewell (Mona Lisa) album od Dylin. Někdo by mohl namítat, že po Miss Machine stojí všechno za hovno, ale mně se současná podoba tDEP i jejich nová deska líbí. Řekl bych, že je zběsilejší než její předchůdci, i když se zde slaďáky samozřejmě taky najdou. Nejlepší věc je ale jednoznačně Fouge, kde Dillinger ukázal svou d’n’b/jungle/wtf tvář. (mIZZY)

- tenhle příběh se opakuje už na třetí desce po sobě, a už potřetí mě nebaví. Dillingeři se snažej bejt experimentální do všech směrů, ale všechno vařej tak nějak napůl. Snad každá písnička musí ukázat celý spektrum toho, co dokážou zahrát. Jednotlivý nápady občas super, ale celky nefungujou. (Kotek)

A hlas přidal i Herelson.
 
(4) TESTAMENT - Brotherhood Of The Snake (10/2016)

- na rychlostní pedál se tady tlačí trochu více než na předchozích deskách, dokonce se i trochu zasype, zároveň obsahuje i trochu více melodií. Dobře se to poslouchá a v kontextu posledních desek bych to řadil někam za The Gathering. (LooMis)

- nečekejte nic nového. Testament po návratu Alexe Školníka vydali prostě jen další desku. Projeďte si za sebou Formation of Damnation, Dark Roots of Earth, Brotherhood of the Snake. Slyšíte tam rozdíly? Možná jo, ale minimální. Přesto se mi Bratrstvo hada líbí víc než 4 roky starý předchůdce. Proč? Mnohem více silnějších melodií, v podstatě hned po prvním poslechu uváznou ve sluchovodech. Pro thrash asi to nejdůležitější, ne? (onDRajs)

- přímočařejší než předchozí deska, šlape to. (brutusáček)

- jakožto příznivci nejhravějšího období Testament (to jest od Practice What You Preach zhruba po Low), který si z předchozích dvou desek pamatuje jen název té z r. 2008, mi srdíčko při poslechu aktuálního kousku nejednou poskočí, hlavně když linka a feeling Billyho vokálu nebo Skolnickovy kytary zabloudí až tam někam k těm dobám. Materiál je to kompaktní, ale rozhodně ne monotónní, i když se přece jen většinu času spíš válcuje. A remcat nad tradičním testamentovským plechově vystředovaným soundem už nemá význam, starý pes se jiné kousky učit nebude, a kdo si doteď nezvykl... (piTRs)
 
(4) ULCERATE - Shrines of Paralysis (10/2016)

- zatím úplně nenaposloucháno, ale první dojmy jsou lepší než u Vermis. Zvukově klidnější, celkově asi poslouchatelnější, ale už taky musím říct, že mě i přes nezpochybnitelnou vysokou úroveň kouzlo týhle kapely po letech už pomalu opouští. (bizzaro)

- již po pár posleších říkám, že se mi novinka líbí více než její předchůdce. Duo Everything is Fire s The Destroyers of All sice zůstává pravděpodobně nepřekonáno, ale v případě Ulcerate to stejně znamená, že se jedná o desku, která je mnohem dál než většina letošních věcí. Jamie opět neskutečně sype, kytarové linky jsou hodně výrazné, melodické, a celkově je novinka super. Nicméně oproti tomu, co letos vzniklo ve Francii a bude v příští desce měsíce, to je stále tak trochu slabota. (mIZZY) (BandCamp)

- z počátku trochu haproval zvuk, ale jde o zvyk. Zatím se do desky dostávám lépe než tomu bylo u předchůdce. Ale ono je to u Ulcerate relativní. There are No Saviours prozatím vede! (Kuba)

- priamočiarejší, zúrivejší, s emóciami vybičovanými až za hranu chápania. To všetko s luxusným zvukom a podtrhnutý top muzikantskými výkonmi, hlavne teda čo sa bubeníka týka (neskutočný Pán). Album roka 2016? Viac než pravdepodobné. (Cronic)
 
(3) CAR BOMB - Meta

- produkce od Gojiráka Car Bomb svědčí. Sice muzika občas zní jak naskládaný paterny, ale některý kapely jsou tak jedinečný, že je úplně jedno, jaký pocit z nich máte. Hlavně že existují. (bizzaro)

- cotozaseprobohajakoje? (LooMis)

- je systematická dekonstrukce breakdownu dotažená snad i za hranice předchozích desek Car Bomb. Poslechnout, rozsypat a pak postupně sbírat. (Kotek)

(3) DARKTHRONE - Arctic Thunder (10/2016)

- po sto letech opět trochu nablacklé album. Vokály má na starost jen Nocturno Culto a jede se ve stylu Sarke. Hudebně to je mnohem více rockec/punk než black metal, ale snad nikdo nečekal, že současní Darkthrone začnou znovu sypat. Když ale na konci alba začne Fenriz zpívat Broken Wings od Mr. Mister, víte, že svět je stále v pořádku. (mIZZY)

- když už zimní název, doporučoval bych z mého pohledu výstižnější alternativy Frozen Ideas nebo Avalanche of Boredom. (piTRs)

- Darkthrone duo je zpět a v plné síle. Po slabé desce The Underground Resistance značící se heavymetalovým vyzněním přichází s albem navracejícím posluchače k old school black metalu a jeho dřevní podoby. Syrovost, špína, žádný progressive, ale black nasmrádlý heavy metalem a punkem. (Mystic)
 
(3) MITHRAS - On Strange Loops (2016)

- původní rozpaky nad „etudou pro kytaru a bicí“ se přetavily v blaho a rozkoš. Tahle deska prostě chce svůj čas. Škoda toho vystoupení na Brutalu, ale snad uvidíme příště. (LooMis)

- hodně not se malovalo také v Anglii až jim to trvalo celých devět let a výsledek opět odstřeluje do dalekých galaxií. (brutusáček)

- návrat jak se patří. Cestování vesmírem bude ještě dlouhé. (Kuba)
 
 
 
 
 

(3) WATCHTOWER - Concepts of Math: Book One (2016)

- další hudební géniové, jedna nová skladba (10 minut), ale nápadů je tady, že by z toho průměrná hevačová kapela vyžila 3 desky. (LooMis)

- všechny samozřejmě převezli američtí Watchtower. Neuvěřitelných 27 let od poslední regulérní desky a ta kapela nezestárla ani o notu. Výbuch muzikantství, přehršle všeho, a vše má samozřejmě patu a hlavu. (brutusáček)

- jak je u toho Jarzombek, tak to vždycky stojí za to. Jediná výtka je zpěv - ten mi nikdy k Watchtower neseděl. (Kuba)
 
 
 
 

(2) CANDIRIA - While They Were Sleeping

- jsou kapely, které ani po 25 letech existence nepřestávají překvapovat. Candiria je jedna z mála, která to dokáže. Mini Invaders znamenalo návrat do avantgardních časů, kde si podávají ruce techničtější hardcore, freejazz, hip-hop a noise. Ďaha mezi oči! While They Were Sleeping je mnohem melodičtější, napadá mě (velmi zjednodušené) přirovnání k mixu What Doesn't Kill You... a Kiss the Lie. Kytary neřežou, chlapci stárnou, ale nestalo se jim to samé co takovým Red Hot Chili Peppers. A poprvé bez Kennetha Schalka za baterií. (onDRajs)

- za mě bohužel docela nuda. Chybí tomu jak neurvalost starších desek, tak přítulnost desky poslední. Plácá se to někde mezi, což není moc funkční. (Kotek)
  

(2) RUNNING WILD - Rapid Foray (08/2016)

- občas se tu zašlá sláva německých pirátů blýskne, ale jinak je to průměrná deska, jakých dneska vychází tucet do měsíce. (LooMis)

- to lepší z novější tvorby, několikrát se to vrcholným momentům z druhé poloviny osmdesátek docela nebezpečně přiblíží, aby to ale nakonec řeklo, že líp už asi fakt nebude. (piTRs)
 
 
 
 
 

(2) WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok (10/2016)

- nová fošna mistra Kvitrafna a otřásl mým hudebním cítěním plnou měrou. Popravdě si myslím, že tento viking překonal sám sebe a veškeré své dosavadní počiny. Album je temnější než jeho dva předchůdci, disponuje silnými melodiemi a hypnotickou atmosférou. Bravurní završení trilogie. (Mystic)

- Einar Selvik a jeho vikingská hudba je späť vo veľkom štýle. (Cronic)

bizzaro

GOJIRA - Magma (06/2016)
- ale jo, nakonec se ta deska poddala. Nikde netlačí, objímá.

MALIGNANT TUMOUR - The Metallist (08/2016)
- nejsem nijakej fanoušek „rokenrolu“, ale nová deska se Ostravakum povedla. Dynamická, šlapavá, barevná.

LooMis

SUICIDAL TENDENCIES - World Gone Mad (09/2016)
- ale taky jako jo, už vidím, jak se živě „klepaj kozy“. Jestli Lombardo je lepší nebo horší neřeším, deska mi ale přijde až příliš moc přímočará.

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion (11/2016)
- Bigba a spol. se vrátili k oblíbenému světu démonů, který odhalili před 10 lety, rozvláčněji a pompézněji s impozantními vokály pana principála.

KAI HANSEN - XXX-Three Decades in Metal (10/2016)
- bývalý dýňař (i když příští rok má zase s Helloween vyjet na turné), si ve studiu udělal radost a natočil takové malé ohlédnutí za svou kariérou, ale nečekejte žádné revidované skladby minulosti, všechno to jsou nové věci, které mapují hudební život tohoto vášnivého kuřáka, výborného kytarista a původního hlasu Helloween.

EVERGREY - The Storm Within (09/2016)
- už od Torn neustále číhám, jestli Englund a spol. náhodou neotočí kormidlo zpět ke starší tvorbě z 90. let. A pokaždé se nechám nachytat na stále stejný prog-popový kolovrátek.

onDRajs

MALIGNANCY - Malignant Future (10/2016)
- je to jednodušší. Překvapí hodně čistá produkce. Huhlajícímu Dannymu Nelsonovi je snad poprvé rozumět! Ron Kachnic si dokonce střihne i sólíčko. Malignancy se vyvíjejí. Přesto mohu říct, že takhle podobně nikdo jiný nehraje.

COLOSSO - Obnoxious (09/2016)
- zatím trochu zklamání. Obnoxious je přehlednější než minulá EPčka, ale oproti debutu mu chybí atmosféra. Éterické samply jsou tatam, tohle je syrové na kost. Rovněž postrádám záhrobní murmur Maxe Tomého, kterého nahradil hardcorově laděný štěkot jakéhosi Andrého Maceda. Na Metal Archives už vidím škatulku groove metal, ajajaj...

brutusáček

DEMIMONDE - Cygnus Oddyssey (08/2016)
- a ve vesmírů se zůstalo i po 15 letech v táboře Demimonde - zatím teda jen promo, bez kouzelného komixu, ale jde především o hudbu a ta se pražským avantgardo-techno-thrasherům vydařila!

COMA CLUSTER VOID - Mind Cemeteries (08/2016)
- moc strun a ještě mnohem víc not a DiSalvo u mikrofonu, jak pravil Šéf, deathmetaloví Ion Dissonance.

CRATOR - The Ones Who Create : The Ones Who Destroy (09/2016)
- je to už na pořádný notový zápis, asi tak na dva sešity tenhle říjen, takže ve zkratce; Colin Marston; John Longstreth; Jeff Liefer; Jason Keyser, rozumíme si, doufám?

NEW MODEL ARMY – Winter (08/2016)
- pořád dokola…

MONO - Requiem For Hell (10/2016)
- Japonci se na předchozí desce vrátili ke kořenům a ohlásili že následující bude opět více symfonická, je a je opět nádherná a pro zlé jazyky bez patosu.

RED FANG - Only Ghosts (10/2016)
- trošku zmizela hravost bych řekl, víc to drhne, ale pořád je to ten jejich bigbít.

CROWBAR - The Serpent Only Lies (10/2016)
- vlastně na poslední chvíli, takže velmi rychlé dojmy, zvukově asi tvrdší než předešlé dva počiny.

HELMET - Dead to the World (10/2016)
- ochutnávam, objevuji...

OATHBREAKER – Rheia (/2016)
- víc black než předchozí deska, ale pořád ta rozházenost tam je.

TESSERACT - Errai (09/2016)
- a brnká se a brnká...

PALLBEARER - Fear and Fury (10/2016)
- výborně zdařilé covery!

SAVAK - Best Of Luck In Future Endeavors (05/2016)
- fajn rokenroll, který jsem teď po Česku prošvihl.

mIZZY

ANAAL NATHRAKH - The Whole Of The Law (10/2016)
- rozhodně lepší než předchozí Desideratum. Furt mě tam sice sere dost ta metalcorovitost a občasný skoro-djent, ale Vitriolův řev naštěstí vše táhne nahoru. (BandCamp)

SUPERSILENT – 13 (09/2016)
- po dosti darkjazzové 12 se Supersilent rozhodli opět udělat slušný bordel a 13 je řádně noisový výplach, ve kterém nechybí například ani Henriksenův hlasový projev. Velmi dobrá deska. (BandCamp)

WREKMEISTER HARMONIES – Light Falls (09/2016) (BandCamp)

VERMIN WOMB – Decline (10/2016)
- jedná se vlastně o reinkarnaci Clinging to the Trees of a Forest Fire, pouze zde hraje jiný bubeník. Frontman/kytarista rovněž působí v Primitive Man. Velmi solidní zlo-námrd pro fanoušky kapel jako Dragged into Sunlight. (BandCamp)

URFAUST – Empty Space Meditation (10/2016)
- dost samplů, poměrně rozmanité zpěvy a skvělá atmosféra. Po čistě ambientním intru se docela sype, dále pokračují rozplizlé skladby a celé by to mohlo být klidně dvakrát delší. (BandCamp)

Mystic

ALCEST - Kodama (09/2016)
- Alcest patří mezi mé největší oblíbence a vlastně k takovým srdcovým kapelám. Po odsuzované post-rockové Shelter se skupina vytasila s albem, s nímž se navrací ke svým počátkům, jen ještě dokonaleji.

CULT OF FIRE - Life, Sex & Death (09/2016)
- zprvu mě toto očekávané minialbum nechytlo a vlastně naprosto zdrtilo nezměrným zklamáním. Po kratší pauze a návratu k tomuto EP jsem však materiálu zcela podlehl. Především melancholické písně vymykající se škatuli black metal - Chinnamastra Mantra a Tantric Sex mou mysl učarovaly.

KORGONTHURUS - Vuohen Siunaus (05/2016)
- netajím se tím, že nejvíce miluji finskou blackmetalovou scénu. Tato smečka patří k mým novým objevům a poslední materiál kapely mě dostává do kolen především díky maniakálním a opravdu šíleným vokálům.

KARG — Weltenasche (11/2016)
- V. Wahnttraum, můj velký oblíbenec z Harakiri for the Sky vydává další album, kterým posouvá hranice svého talentu, protože nahrává opět působivé dílo plné depresivních nálad. Zase a znova mě do kolen dostává jeho bravurní vokální přednes, disponující jak melancholickými pocity, tak i jakousi zoufalostí a nasraností.

Kuba

ONIRIK - Ab Initio (04/2016)
- death metal z Itálie. Něco ve stylu Hour Of Penance.

Cronic

MARTRÖР- Transmutation of Wounds (09/2016)
- celkom sľubný začiatok blackmetalového super zoskupenia, uvidíme či sa dopracujú aj k nejakému full albumu.

KRYPTS - Remnants of Expansion (10/2016)
- death-doom z Fínska. Nie až tak dobré ako minuloročný Desolate Shrine, ale stále slušný nadpriemer.

KORN - The Serenity of Suffering (10/2016)
- ďalší z pokusov o návrat k ich vrcholnej tvorbe Issues / Untouchables a tento krát asi aj najbližšie k spomínaným albumom. Škoda miestami až prehnanej pesni kovosti a snahy o hitovosť. Ináč ale celkom fajn album. Zvuk a niektoré pasáže mi naozaj evokujú ich staré dobré veci.

Leif

JAKOB BRO, THOMAS MORGAN, JOEY BARON - Streams (09/2016)
THE JACK WOOD - Ritual (09/2016) (Bandcamp)
RITI OCCULTI - Tetragrammaton (10/2016) (Bandcamp)
CRYSTAL CASTLES - Amnesty (I) (08/2016) (Bandcamp)

piTRs

ALTER BRIDGE - The Last Hero (10/2016)
- ne tak hitové, i když s komerčnější produkcí než posledně, což ale neznamená, že horší. Páteří desky je reflexe aktuální situace a atmosféry za oceánem, potažmo i leckde jinde.

CHARRED WALLS OF THE DAMNED - Creatures Watching Over the Dead (09/2016)
- Richard Christy ukazuje, že někdejší Schuldinerův spoluhráč může odkaz tohoto jména šířit i důstojným a hlavně tvůrčím způsobem. A my se můžeme dohadovat, jestli by takhle nějak zněli dnešní Control Denied, anebo taky ne. Owens sice párkrát možná zbytečně zatlačí na halfordovskou pilu, což ale dojem z téhle oslavy ryzího muzikantství ve výsledku nenabourává.

KYPCK - 3epo (09/2016)
- sice jsem zachytil i opačný názor, ale aktuální, v relativní tichosti vypuštěné čtvrté pokračování žalozpěvů o zemi, kde je možné úplně všechno, budu asi považovat za zatím nejzdařilejší. Trochu se zrychlilo (rozuměj pouze místy, a na poměry souboru) a zpestřila se paleta nálad, aniž by to jakkoliv omezilo příkrov typické dusivé deky. K tomu lehoučký smrádek po bájných Sentenced, a je tu deska jak fík.

MADDER MORTEM - Red in Tooth and Claw (10/2016)
- MM odvedli svůj obvyklý standard, tedy natočili skvělou nekonvenčně metalovou desku, kde je avantgardy přesně ta správná špetka, která neublíží poslouchatelnosti.

Eileen

HEAVEN SHALL BURN – Wanderer (09/2016)
- už je to sice přes měsíc, kdy tito deathcoreoví Němci vydali další počin drtící uši posluchačů rozjetou mašinerií, já se k němu však dostala až nyní. Vzbuzuje ve mně ambivalentní pocity. Nevím, jestli ocenit věrnost kapely vyšlapané cestičce, které se drží a přidají jen drobné inovace nebo zda-li je brát jako kapelu neschopnou většího vývoje. Tak i tak, mě to ale stále baví a vypadá, že na koncertech to pořád dobře funguje.

ARCHITECTS – All Our Gods Abandoned Us (05/2016)
- kapela, jejíž jméno bylo zahaleno černou páskou kvůli smutné události, jež totálně ovlivnila její další směřování. Pokud tedy ještě nějaké bude… Deska All Our Gods Abandoned Us je pro mě až nadpozemských albem! Metalcore propletený se synthy, díky kterým byl vytvořen duši pohlcující zvuk. Silné texty nenechávající vás klidnými, štiplavá temnota to je, co z nich čiší…

Kotek

DYSRHYTHMIA - Veil of Control (09/2016)
- po náročnejch, kompozičně rozházenejch deskách, se kluci trochu uklidnili a jde jim to k duhu. 

GAUSS – Thalweg (10/2016)
- skvělá math-indie kytarovka. Oproti minule výrazný zkrácení jednotlivejch skladeb a daleko nakoplejší rytmika. Ovšem jímavá atmosféra zůstává. 

DANNY BROWN - Atrocity Exhibition (09/2016)
- fajn hip hop, Danny Brown po minulý desce víc ve formě, těžko říct jestli díky zvýšený nebo snížený konzumaci drog.

Herelson

INFINITE DENSITY - Recollapse Of The Universe (07/2016)
- tech death metal.

INSOMNIUM - Winter's Gate (09/2016)
- melo death metal.

JACOB MCSHEFFREY - The Search for Life (09/2016)
- instrumental prog metal.

PULSE OF NEBULAE - Pulse Of Nebulae (08/2016)
- prog/melo death metal.

bizzaro

SIEGES EVEN - vše (1988-2007)
- od tech thrashe (v 80. byli takovými evropskými WatchTower) k prog rocku - tahle kapela by si zasloužila víc pozornosti.

brutusáček

NIK BÄRTSCH'S MOBILE – Continuum (03/2016)
- závidím, že jsem nakonec nebyl…

MILLENCOLIN
- tak nějak průřez diskografií až jsem si u jednoho válu vzpomněl na hodiny a hodiny prosezených u Tony Hawk pro skate 2.

HATE ETERNAL - komplet disko
– nejlepší peklo death metal ever.

WILL HAVEN - Open The Mind To Discomfort (2015)
– geniální epko!

PROPAGANDHI - Failed States (2012)
EXIVIOUS - Liminal (2013)
VOIVOD - Killing Technology (1987)

Mystic

CENDRA - Metal Punk (01/2016)
- Cendra mi zapadá do momentální nálady, tedy ujíždění na old school black/thrashi nebo black/punku v tomto případě. Mohu napsat něco podobného jako v případě Darkthrone - prostě žádný progresivní blbnutí, ale přímý tah na branku, syrovost a kanalizační špína.

Cronic

BÖLZER - Aura (05/2013)
- nový Bölzer za dverami, treba oprášiť staré kusy. A tento zato fakt stojí.

MGŁA - With Hearts Toward None (02/2012), Exercises In Futility (09/2015)
- moje blackové klasiky.

DEATHSPELL OMEGA - Paracletus (11/2010)

Kotek

PYRRHON - Running Out of Skin (03/2016)
- disharmonickej, zprasenej death metal, takhle určitě ano.

HEDVIG MOLLESTAD TRIO - Black Stabat Mater (03/2016)
- psych space rock v podání free-jazzovejch hudebníků, kterej si bere to lepší z obou světů. 

Herelson

ANATHEMA - Judgement (1999)