„Duo může oslovit široké spektrum obecenstva: od metalových mániček libujících si v tepajícím rámusu všeho druhu přes hlukaře-intelektuály až po experimentům nakloněné hiphopery.“ Tohle jsem téměř před osmi lety psal o publiku Dälek, které dorazilo na festival Stimul. A když po letech vcházím do prostor Podniku, říkám si, že se toho zas tolik nezměnilo. Publikum sice povážlivě omládlo (přibylo alternativně se tvářící mládeže), ale pohybovalo se v něm stále dost lidí s vizáží přísného metalisty.

Manýry policejně módního pozorování ovšem brzo opouštím a jdu k merchandise Dälek. Ptám se, co je vlastně k mání a dozvídám se, že už toho moc není. Potvrdilo se, že být čtvrtou štací od konce na třítýdenním turné znamená riziko, že si toho moc nekoupíte. Ale co, já už si to mířím ke korpulentnímu diktátorovi slova a jdu si s ním povídat o žhavé přítomnosti obnovených Dälek. Will Brooks je velmi dobře naladěný, tvrdí mi, že ansámbl se necítí být unavený v natřískané šňůře bez jediného dne volna. „Důležitý je mít dobrý hotely,“ říká mi na úvod. Kývám na srozuměnou a pouštím se do výslechu. V kostce: Kapela pracuje na nové desce, MC už má nahrané další album iconAclass, kde budou figurovat dva rapeři. Ptám se ho i na to, zda se trio ve Francii potkalo s Blut Aus Nord. „Bohužel to nevyšlo,“ říká mi mistr Dälek a dodává, že za to mohl nedostatek času. Návrh na spolupráci prý vzešel ze strany BAN. Nevystřílím si tady všechny náboje, přepis ze zhruba dvacetiminutového rozhovoru najdete brzy na stránkách Marastu.

Když se vracím do Podniku, set Kyklos Galaktikos je už v plném proudu. Přiznám se, že před koncertem jsem o jejich existenci neměl tušení a jen jsem se seznamoval s letošním zářezem Mezi lovci mezer. Trio (dva muži a žena) za pultíky s knoflíky produkuje sound ne nepodobný lehce zhiphopované elektronice á la WWW, ale jejich tvorba čas od času zabrousí do mnohem tvrdších poloh. Vystoupení je na rozdíl od alba, které působí dost roztříštěně, souvislejší a lépe se v něm nalézá ona pomyslná nit přetržená vrstvením dalších a dalších nesouvislých fragmentů. Nejsilnější momenty nacházím v poeticky laděném šamanském zaříkávání, v němž nachází svůj společný hlas improvizace všech tří členů. U jednoho z nich udivuje šest nazvučených menších zavařovacích sklenic prohnaných skrz sampler fungujících jako jakési tympány. Hudba Kyklos Galaktikos je komplikovaná, mozaikově nepředvídatelná, nacházím v ní však i oázy zvukového klidu, při nichž vychází najevo odkaz poetiky brněnské alternativy. Zajímavý úvod koncertu.

Místo kroucení čudlíků se budou drtit struny a šlapat na krabičky s efekty. Ano, připravují se Five Seconds To Leave. Upřímně, kapelu znám už pár let, ale ze dna pouhého povědomí se jí do mého přehrávače dosud moc proniknout nepodařilo. I u tohoto tria mi chybí jasnější profilace. Část jejich hudební tváře z minulosti představuje post-rock/metal ve verzi, kterou přehrávají stovky interpretů. Zajímavější jsou momenty, kdy se kapela v tempu téměř zastaví a začne na kostry hudebních témat roubovat hlučný kytarový noise. Úvod setu avizovaného jako „nová tvorba“ je urputný, zlý, monolitický. Z mraků těžkotonážních kil postupně začínají vylézat sluneční paprsky potemnělých melodií, které nakonec převezmou žezlo. Pak skladba skončí. Následující věc je rychlejší, ale řev a hluková stěna přehlušuje vše, co by mělo být slyšet. A tak volím ústup na vzduch, abych nabral sílu na poslední položku seznamu, kvůli níž na Vltavskou všichni dorazili.

Dälek stmeluje obě předešlé kapely do jednoho společného výrazu. Soubor sice začíná 45 minut po plánovaném startu, ale tuto prodlevu délkou vystoupení bohatě vynahrazuje. Úvod je pozvolný, DJ rEk nechává ambientní mlhu pozvolna růst do zlověstného očekávání věcí příštích. Přichází MC a jde se na věc. Úvod obstarává hitovka Spiritual Healing s ústředním cirkulárkovým motivem. Jsem rád, že zvukař nemá touhu točit hlasitost výsledného soundu extrémně doprava. Až si říkám, že jsem dlouho nebyl na tak „tichém“ koncertě. Myšleno v pozitivním smyslu, protože odnést si z koncertu pouhou hlukovou lázeň by byla škoda. Celkové znění je po okraj naplněné basy, následují středy a až kdesi za nimi se ztrácejí výšky. Zdůrazňuji, že to není na škodu, koncert je koncert. Desku si totiž každý může ohulit doma na své soupravě, ale mít ve stejném hávu i živé provedení? Že se mohou beaty ztratit v mase industriálních kytar, dokazuje Street Diction. To už se dav do nemilosrdného dunění pohupuje, hýbe a vlní a skupina ho začíná mít ve své hrsti.

Setlist návratového turné byl poskládaný reprezentativně. Svůj prostor dostala každá deska, nejvíc přelomová Absence, ale i na From Filthy Tongue of Gods and Griots se dostalo. Pokud někdo v nové sestavě postrádal Oktopuse, pochybnosti během koncertu vzaly zasvé. Už během rozhovoru mě Will upozorňoval, že za produkcí minulých počinů nestojí jen „chobotnatec“, ale i samotný MC, a ubezpečoval mě o tom, že stylová kontinuita zůstane zachována. Oukej, rEk jako oldschoolově vychovaný gramofonář už ve druhé v pořadí Asylum (Permanent Underclass) potvrzuje, že má starou školu v krvi a jeho sólíčka se do bezútěšné kakofonické masy zvuku bezvadně hodí. Jako důkaz, že spekulace ohledně nového alba Dälek nejsou jenom kecy, zazněly kromě nedávno vyvrhnutého singlu Masked Laughter i dva další kousky. Jeden pomalejší, druhý v ničivějším tempu, ale oba s nekompromisní patinou Dälek. Stejně jako singl jsou ve výrazu jednodušší, ale furt TO tam je. I na ně probíhá v publiku regulérní mosh pit, který se v průběhu koncertu víc a víc stupňuje, až si ho i Brooks nevěřícně filmuje. Divácká odezva ho očividně hřeje u srdíčka, je vidět, že takový marast nečekal. Jede se dál –
metalová Culture for Dollars sklízí grandiózní aplaus, potěšil i dvojblok Eyes to Form Shadows/Ever Somber. Kdo si myslel, že po skončení zmiňovaného novinkového singlu, je konec, byl na omylu. Classical Homicide, 2012 (The Pillage) a hlavně Subversive Script! Tam už se paří víc než na grindcorovém koncertě.

Trio se loučí. MC Dälek se klaní, modlí, neustále děkuje a zve nás na afterparty v rEkově podání. Jasně, lajna koksu a jedeme dál, ale lidi toho mají dost a sál se rychle vyprazdňuje. Co dodat? Nic, kapela je v perfektní formě a těšme se na novou desku!