Kubýk
Hodnocení:
5.5

Poslech The Whole of the Law není špatný, ale celé album je točené příliš na efekt. A nebetyčně mi vadí sterilní nazvučení.

Anaal Nathrakh

Anaal Nathrakh jsou kult. Tedy aspoň pro mě byly jejich první desky jednou z bran do vod extrémního metalu, a trvalo mi tenkrát hodně dlouho, než jsem tuhle bizarní smečku překousl a prokoukl. Pak jsem byl ale nihilismem jejich tvorby unešený. Především do alba Eschaton se jedná o nemilosrdnou sbíječku ničící veškeré pochybnosti. Od roku 2007 jsem pak nějak o další tvorbu přestal mít zájem a k AN se vrátil až s peckovým Vanitas.

Nástup na scénu měli borci raketový, jejich metelice sekala na maděru vše, co jim přišlo do cesty, aby postupně přibývalo spíš moderních vlivů, jak kompozičně, tak zvukově, a to mě přestalo tak brát. Z tohoto marastu se v mých očích vyšvihli už s výše zmiňovaným Vanitas, na kterém se podařilo skloubit ty modernější rvanice s melodikou ale i přiměřenou brutalitou a hitovostí. Pak už to zase pluje v takových trendy nemastných kolejích. Přestože se Anaal Nathrakh snaží tvářit pořád jako neřízený válec, najednou mi tam chybí ten přímočarý direktiv, jaký nabízeli.

Anaal Nathrakh V případě The Whole of the Law nemůžu říct, že jde o špatnou desku. Řemeslně je to odvedené dobře, nemůžu říct, že je to vyloženě odfláknuté, skladby jako takové dávají smysl, melodie jsou chytlavé stejně jako riffy. Ty se od blackmetalových vichrů přelévají v metalcorové riffovačky a někdy sklouzávají až k heavymetalovému drajvu. Dave Hunt týrá hlasivky jak o život, skučí, hřímá, melodicky deklamuje. Ve skladbě Extravaganza si dokonce zkouší fistule, za které by se nemusel stydět ani sám mistr hororu King Diamond.

Jako ne že bych za to někoho odsuzoval, ale v tom vidím největší slabinu (v mých očích) současných Anaal Nathrakh. Je to zkrátka příliš heavíkové, přece jenom s jasnými čitelnými melodiemi a zpívanými refrény se zde jaksi roztrhl pytel, takže z toho, co dřív dělalo na albu něco jako majestátní bod, kdy se ozve klenutá melodie a člověk se na těch pár okamžiků těší jak malé děcko, se stal další konkrétní obvyklý znak, čímž celá výjimečnost jde do kopru. Jedenáct původních skladeb se mi tak slévá do jednolitého monolitu, ze kterého než zajímavé skladby vylézají tu a tam zajímavější pasáže.

Anaal Nathrakh Co mi teda nebetyčně vadí, je nazvučení alba. Připadá mi šíleně sterilní, „industriální nádech“ tady obstarávají leda tak nechutně zkreslené techno bicí vsuvky, které mě akorát tak vždycky donutí odhodit sluchátka do rohu místnosti a vymočit se na ně. Kytary sice znějí hezky moderně, ale u všeho mám trochu dojem, jak kdyby to hrál počítač. Tenhle styl zvuku rozhodně nevyhledávám, a už vůbec ne u kapely typu Anaal Nathrakh, byť podobnou produkcí v posledních letech „oblažují“ snad všechny své nahrávky.

Naprosto chápu, že budou lidé, kteří The Whole of The Law označí za album roku 2016, já se tedy mezi ně rozhodně řadit nemůžu. Poslech to není špatný, ale je to na mě celé příliš točené na efekt a i po hromadě poslechů nedokážu pořádně jednotlivé skladby od sebe identifikovat, a to ani proti tomu, že ty refrény jsou fakt chytlavé a nejsou si zas tak podobné. Jednoduše všechna ta „zloba“ tentokrát teče jedním uchem dovnitř, druhým ven. Prostě dobrý řemeslo, ale nepřináší mi to žádný zvláštní zážitek či přínos. Radši ať je lidství rakovinou.

a co o albu říká marastí kmen? (vyjmuto z alba měsíce.)

- rozhodně lepší než předchozí Desideratum. Furt mě tam sice sere dost ta metalcorovitost a občasný skoro-djent, ale Vitriolův řev naštěstí vše táhne nahoru. (mIZZY)

55%

Vložit komentář

Souhlas víceméně s oběma. Rozhodně je to lepší než Desideratum, které je fakt až moc pop-metalcorová nuda, ale zároveň tam není nic, čeho bych se trochu víc chytl. Nejvíce mě asi taky sere ten zvuk, který je od Vanitas vyloženě otřesný. I tak bych tomu ale těch 60 - 70 % dal. Jak bylo napsáno níže, přeci jen to odsýpá fakt dobře :) Když ale kouknu na minulost AN, po Hell Is Empty je jediná fakt dobrá deska asi jen Vanitas (kterou ovšem totálně pohřbívá zvuk) a na Passion je pár výjimečně dobrých songů, zbytek prostě posluchač tak nějak profičí, ale kromě fajn sypaček si moc navíc neodnese (o tom, že to je zábavné, nepolemizuju). Na ultimátní rozmrdání naštěstí vždy dobře poslouží The Codex Necro :)

Kubyk: Já v podstatě s tím, co jsi napsal většinou souhlasím. Hodnocení je věc ryze subjektivní, to je fakt. Desku jsem před tvou recenzí slyšel max. pětkrát, a tak mi to nedalo si jí projet důkladněji. A asi si jí občas poslechnu, stejně jako staré kusy. V době, kdy většina kapel zní prakticky totožně oceňuju ten rukopis jako celek. To, že má každý jiný vkus není problém, naopak. ;)

2MXL: Jo tak on je to můj ryze subjektivní názor, že mě to album nijak zvlášť nebaví. Máš teda sice pravdu že i tak to jede na plnej plyn, ale zkrátka to na mě nemá ten požadovaný efekt :) Zároveň neříkám, že je to srágora, ale nebudu mít potřebu se k téhle fošně vracet, protože mě baví od nich jiný věci :-)

Asi bych k AN nebyl tak ortodoxně kritický. Oproti Desideratum je The Whole of the Law jako peklo a dudy. O ten industriální patos se kapela snaží ne úplně úspěšně a určitě by na tom elektronickém zvuku mohli trochu zapracovat. Přebuzený harsh je ok, i když ne pořád, stejně jako čistého vokálu by nemuselo být tolik, dost se to opakuje. Na druhou stranu je deska jako taková celkem válcovna a oproti předchozím počinům pasáží s metalcore sekačkami ubylo. Nehledě na to, že ve skladbách mají i po tolika albech stále přehršle nápadů, což by jim spousta i tady vstřícněji hodnocených kapel mohlo závidět. Takže hodnotím za 70%.

jo souhlas, že je to lepší než předchozí dvě, ale taky taková sázka na jistotu, od té doby co začali vydávat jak townsend tak to jde z kopce..zlaté Hell is Empty...

The Whole of the Law