O to větší úkol byl, když si člověk musel naložit o jeden den navíc - letošní změnou byl dáreček v podobě středečního Doom festu, který následoval po dobře rozjetém Freak festu. Všichni ti šílenci dělali ještě šílenější věci a odborná porota hlasovala, kdo nejlíp a nejdál třeba vomitoval. Nedá se svítit, pro tuto středu dávám Zlým časům vale a valím(e) do hor. Česká pošta se vydala drahou urbanistické architektury a svojí krabicí totálně zmrvila kemp, který, co do počtu návštěvníků, OEF až tolik neohrozí, ale velkému Trutnovu přibyde nejedna vráska. Po dostavení stanů přišla velká průtrž, naneštěstí se zdržela tak na 15 minut a po zbytek středy byl klid.
Lehce po jednadvacáté hodině odstartovali, pro slušný zástup romanticky zaměřených grinderů, EVOKEN. Funeralová špička z USA. Lakonicky se dá pokaždé říct, že těmto kapelám vždy bude vyhovovat klub než festivalová prkna. Ale atmosféra prostředí areálu Na Bojišti přála. Zatažená obloha a funerální árie linoucí se z pódia vzývaly čest všem 
padlým. Evoken se povedl zvuk, ten umocnil stísněnou a pochmurnou atmosféru, kterou narušovala jedna milá p.ča, jež vylezla na prkna a promenádovala se tam přes pět minut. Pár jejích chvilek slávy pak stačilo přihlížejícím k ohodnocení jejího psychického stavu. To byl jediný kaz na celém vystoupení, ale nikterak celkový dojem z pohřebních not amerického uskupení neohrozil. ESOTERIC jdou ale krapet dál. Základem je taktéž funeralová tématika, ale tříkytarový epos rozvíjí dokonalé psychedelické vlny. Bravurně vrstvené kytarové linky odvádí mysl posluchačů z Bojiště někam pryč. Ohromné kytarové vrstvení má samozřejmě velkou moc a tlak v drtivých pasážích byl enormní, spolu s maniakálním zpěvem Grega Chendlera pak ostrované vytvořili dokonalý výlet do jiné dimenze. Po tomto vystoupení
to měli HOODED MENACE hodně těžké, chápu, proč byli z dramaturgického hlediska dáni až na konec. Klasický doom/death se víc přibližoval k produkci festivalu, ale po skvěle vypracované atmosféře dvou předcházejících kapel bylo snažení Finů už vcelku zbytečné a místy působilo až moc chladně. Nechci tvrdit, že by předvedli špatný výkon, jen podlehli mnohem působivějším předchozím. Pravdou ale je, že měli ve středu největší počet přihlížejících pod pódiem.
No… to pravé ořechové mělo přijít až ve čtvrtek. Musím říct, že se mi po letech povedl husarský kousek - vidět první a zároveň i poslední kapelu festivalu (sic!), což při zápřahu na tomto dění je úkol hodně vytrvalostní. Naštěstí ve čtvrtek se začíná až odpoledne, takže ranní probuzení a meditace při domácí limonádě v kavárně Kafka přímo v areálu byla poslední oázou před bouří. Čtvrtek začal krajany SMASHING DUMPLINGS a gastrogrind po obědě oslňoval hlavně chutnými názvy skladeb ve stylu „nok“ nebo „knedlík se zelím“. Hopsavý grind, než oslňující hudbou, zaujal spíše touto doménou, ale pro OEF to byl příjemný start. APE UNIT na to trochu víc šlápli a předvedli, že i v Itálii se mastí slušný powerviolence. Trochu příznačně se na MÖRKHIMMEL zatáhla mračna a celý set propršel, většina z nás se přesunula pod přístřeší, ale pár nejvěrnějších zůstala pod podiem. Nutno říct, že jediný čtvrteční déšť vytvořil pro pražské metalcrustery dokonalou atmosféru zmaru. Zoufalstvím mi připomněli nizozemské Hail of Bullets na debutu, hodně tomu napomáhá naléhavost vokalisty Slávka. GRAVEYARD - Španělé potvrdili, že švédská škola death metalu dorazila i k nim. S přehledem a přesvědčivě zahrané a potvrzující, že line-up festivalu se stále víc posunuje k deathmetalovým vodám.
PERFECITIZEN se stavili na našich stránkách se streamem, a pokud se našel někdo, kdo v perfe-převedení live nevěřil, tak s pochybami neodcházel nikdo. Rychlopalná smršť neurotického blastu, kterou tato trojice produkuje, je opravdu rychlá a extrémní. Zvuk se povedl a Lesíkova (ten s největším počtem modřin po víkendu) riffáž poháněná Jardovými bicími hnala neurvalého Oldu stále vpřed. Čekal jsem, kdy odhodí mikrofon a zahučí mezi rozjeté freaks. Nové skladby jsou opravdu extrémní a trojice vox, kytara, bicí ví, jak je správně podávat. Fantasticky nabušený set a první překvapení festivalu. ANTIGAMA měla být další technickou jednohubkou, ale půlka setu se topila v nepřesvědčivém zvuku, který, když se ustálil, sice vyvedl ke slechům technické a disharmonické pasáže, ale celkově mi to oproti své pověsti přišlo slabší. Jednoduše přišli až po Perfecitizen.
To FUCK THE FACTS rozhodně dostáli své pověsti. Pětičlenná formace v čele s rozkošnou Mel - no rozkošnou, zařvat na mě v noci, tak jí nasypu veškeré žetony - měla na startu jen pár svých nejvěrnějších, ale postupem setu si stále víc freaks získávala. A není se čemu divit. Impulsivní, tak nějak pokanadsku energetická mašinérie se sotva vejde do škatulky grindcore a skladba za skladbou sílu této střely umocňovala a směřovala ji přímo do Bojiště. Nasranost Mel a zběsilost zbytku, která se dokáže proměnit v sem tam nějaký ten bahnitější moment a pak se vrátit k extrémní smršti, učarovala čtvrteční žetonové odpoledne. Po Antigamě rozhodně vzpruha a nebýt večer dalších Kanaďanů, zřejmě top čtvrtka. FLESHLESS. Konečně jsem je viděl a zapamatoval si je; tyhle české metalové legendy totiž dosud šly tak nějak mimo mě. Zprvu jim set hatil zvuk, ale po jeho vyrovnání jsem dostal porci death metalu, která neurazí, ani nepřekvapí.
Osmá večerní ve čtvrtek patřila pro tuzemskou, dá se říct už i legendu AHUMADO GRANUJO. Na loňském Brutal Assaultu hráli k snídani, tady, doma, hráli v prime time a možná pro některé členy to i snídaně byla, ale dosti zákulisních drbů, připravit se na prime time prostě chce odvahu a výdrž. Od prvního tónu byli lidi na prknech a frčelo to hlava nehlava. Nahoru se zprvu linul opět zvuk nevábný, ale když se rozjely diskotékové fláky, vše si opět hezky sedlo a vepřín zněl naplno. A v jednu chvíli jsem si i říkal, jestli tam kapela vůbec je - hlavně Beherit se v záplavě freaks neustále ztrácel. Zazněly veškeré důležité diskošky v čele s mojí oblíbenou Cold Turkey. Jo, tady budou Ahumáda vždycky doma. Naprosto parádní set a to nebylo potřeba ani okurky.
Pokud se máme bavit o MALIGNANT TUMOUR, tak se bavíme o druhém největším kotli na celém festivalu. Když zde byli posledně, hráli už v pozdější hodinu. Tenhle rock’n‘roll prostě valí a je to znát, prafotr Lemmy by měl radost. Šlapavá rytmika, jednoduché tempo, veselá skočná. Tahle verze drink’n‘rollu prostě umí chytnout za flígr a zatáhnout do kotle. Během setu se vzpomínalo na první ročník, popřálo se do dalších let, popřálo se i Čurbymu, prostě veselice jak cyp. Možná víc takových rock’n’rollů a Malignantům už jen popřát, aby se jim to předskočení Motörhead jednou splnilo.
NEGATIVE APPROACH rozhodně vypadali, že si už leccos prožili. Z jejich setu si pamatuju akorát, že to dost valilo, že se s tím kucka nesrali, tudíž žádný „dobrý večer, milej obscene“ a basáka, který se ani jednou nepodíval do lidí. Čím dál tím starší bandy na OEF jsou čím dál tím víc plné energie, víc nasranější, že by mohly odpolední mladíky ještě co vyučovat.
Druhá Kanada dne. CRYPTOPSY rozšiřují zápis o technické kapely, s kterými se na OEF poslední roky roztrhl pytel. Patří, nebo nepatří na OEF? Ten bordel pod nimi a ta ultrarychlá a zběsilá smršť starých pecek, na které se zaměřovalo především, jasně dokázaly, že tady jsou doma. Nevím, jestli zde něco bylo brutálnější, ale ne rychlejší; ok, Origin loni, ale ty jsem prospal, to se nepočítá. Levasseur chyběl, druhá kytara chyběla, nicméně tam, kde nebyla, byl Flo. Je naprosto všude, dejte mu mezírku, škvírku a tam se se svou mašinerií nacpe. Je to neúnavný a přesný stroj. Celé jim to naprosto klape, a jestli je má někdo v křížku za řadovku Unspoken King, měl by se probrat a příště na ně dorazit. Vyšší dívčí technokracie!
No a co by to bylo za Obscene bez HELL SHOW, která letos byla snad nejkratší v celé historii, co pamatuji. Ale obscénní byla, to jo. Nejdřív nám papež kázal, jaká nejsme prasátka a hříšníci, ale to už si ho záhy vzaly do parády háky a řetězy a poprávu se houpal, za chvilku se k němu přidala čertice, vesele si zaobcovali, do toho nějací andělé a kopa žen nahoře bez také přispěla k všeobecnému veselí a po necelé půlhodince mohli jít plameňáci do stanu honit.
Páteční ráno bylo trošku složitější, ale mělo stejný průběh. Limonáda u Kafky. To už se ale hraje od desíti, nicméně já se chystám až na první čínskou kapelu. Víza k nám dostali cca dva týdny před festem, a tak mohli CAVE HAVE ROD roztančit páteční odpoledne. Goregrind zřejmě člověk uslyší ještě lepší, ale tady vše vynahrazovalo nadšení a radost být přímo tady. Číňané si to náležitě užívali. OEF se stává, z pohledu pozvaných kapel, vskutku celosvětovým. Před odchodem do Trutnova ještě stíhám zběsilé Frantíky RATBOMB. Rychlé grindové palby pokoukávající k severu, protkané sem tam hardcorovou pasáží. I Francouzi si užívali dopoledne a pěvec se šel mezi skotačivý lid proběhnout. Po houpavém rozjezdu rána mezi oči. Ve Francii ví, jak dělat grindcore. Nevím čím to, HOUR OF PENANCE předvedli opravdu kvalitní set, ale odezva byla vcelku chladná. Ostatně, i Italové byli až moc vážní. Veskrze vše bylo na výbornou, jen chemie jednoduše nezafungovala. Co pak říct o severském grindu a neopakovat se? To snad ani nejde. GADGET byla palba! Páteční špička a zároveň top festu.
Pak NAPALM DEATH, pro tenhle festival synonymum. Od prvních riffů naprosto největší kotel, dostat se dolů blíž prakticky nešlo. Angláni měli nejpočetnější zástup, co na OEF pamatuji, a taky si to obě strany náležitě užily. Barney byl opět u vytržení jako čertík z krabičky, menší epileptický záchvat. Během setu se popřálo festivalu i Čurbymu, který ten pátek slavil narozeniny a společně s kapelou si také zazpíval. O setu jako takovém se dá říct, že Napalm Death jsou koncertní jistotou, jediné, co je může zradit, je technika. A první třetina setu taky byla zvukově dost punk. Nicméně kapela vše doháněla nasazením, na vině prý bylo něco kolem basy. Hrálo se hodně z posledních desek a ta lehce disonantní tvář poslední tvorby Britům dost sedí. ND prostě nezklamou.
Po Napalm Death se publikum jaksi rozuteklo. Jestli se na ostrovany téměř nešlo přiblížit, na GRAVE se dalo v klidu i sáhnout a upřímně, z celého festivalu si odvážím největší zážitek právě ze Švédů. GRAVE předvedli naprosto perfektní deathmetalový set, který měl všechno. Žádné moderní skopičiny, poctivá švédská řež. Bezchybná profesionalita, skvělý zvuk a nasazení Seveřanů vytvořila fakt hudební zážitek.
ANAAL NATHRAKH mají dvě tváře. Jednu prezentují na svých deskách a druhou při živém vystoupení, při němž tito ostrované lehce ztrácejí ze svého kouzla. Jejich hudba se totiž semkne spíš do deathgrindového oblaku a může za to i tvorba, kterou se na posledních deskách ubírají. V 
pátek kolem půlnoci ty zbustrované kytary zněly až crustově. Dave Hunt jako V.I.T.R.I.O.L. byl přesvědčivý a ani ty melodické vokály se neztrácely. Pravda, přišlo mi, jako by se jim trochu vyhýbal, ale bylo to dáno tím, jak je produkce uzpůsobená pro živé hraní. Odezvu měli víc než vřelou. A AN byli dalšími, kteří vzbuzovali otazník, jestli na soupisku festivalu patří, ale vzhledem k četnosti triček na fanoušcích v průběhu dne a nočního vystoupení bude fajn je zde potkávat častěji. Anihilace na jedničku.
Na páteční soupisce pro mě dominovali ještě MUMAKIL. Ti od minula, pokud ne přitvrdili, tak zrychlili. Dvoukopákový blast hnal hodně naštvaného pěvce „střízlíka“ Thomase do extrémní smrště. Chtějí-li se přiblížit k finopalům, nemají k tomu daleko. PARENTAL ADVISORY pro mě předvedli lepší set než jejich italští Penance-kolegové v podvečer. Pořádná dávka brutal deathu, famózně a s chutí zahraná i na tuto pozdní hodinu. JESUS AIN'T IN POLAND byli na závěr až moc zběsilá střela, přesto se našlo pár vytrvalců, kteří si nad italskou brutalitou pošmakovali. Rychlostí a agresivitou bych je raději posunul někam odpoledne k Fuck the Facts, ale na dobrou noc byli ideální.
Čím jsem starší, tím ten Obscene nějak rychleji utíká. Shora zní BETON, já čistím sobotní zuby a přicházím až na pražské crustery FEAR OF EXTINCTION. Poctivý kolovrátek plný nasazení s odhodláním probrat všechny freaks v okolí, což se i slušně podařilo. Po nich se na prknech zdrží další letošní duo WARFUCK. Jestli těmhle projektům chybí plnohodnotná kapela, dohánějí to čím dál tím větší agresí a intenzitou. Co se týče ruské punkové scény a k tomu, co se tam občas děje, stačí mnohdy respekt za výdrž. DISTRESS jinak hudebně nevybočovali z crust/punkového vzorce, ale o rozvíření prachu pod podiem se postarali s chutí.
Podvečerní MASSGRAV mi doporučovalo vícero lidí a já se opravdu těšil, ono taky Švédsko, neasi. Jejich set ale byl pro mě mírným zklamáním, čekal jsem o něco větší rychtu, dostala se mi jen klasická porce d-beatu; ale vous kytaristy byl epesní. S WORMED už začíná přituhovat. Brutální technická jízda ze Španělska, co naplat, že mají být pětice, i v kvartetu stíhají poctivě porcovat ušní bubínky freaks pod podiem. Hodně rychlá a hodně extrémní palba plná technických fines. Pravá lahůdka. Madridští potvrdili svoje extrémní kvality i to, proč si je Willowtip drží.
COCK AND BALL TORTURE a HAEMORRHAGE. První dodali víc prasečin, druzí více krve. Gore vrchol celého festivalu a fanoušci se mohli zbláznit. Při setu Němců se na prknech objevila veškerá plejáda masek - banáni, sestřičky, pochybní supermani, dildeři atd. Asi největší a nejvtipnější show z celého víkendu a o to u těchhle kapel jde. Masivní párty na prknech byla podporovaná kotlem zdola a víc než na hlavní hvězdy měla podiová ochranka nejvíc práce právě teď. CBT hrají „pouze“ gore, ale musí se dodat, že za ta léta jsou v něm extratřída a jejich prasečák je na té nejvyšší úrovni. To Španělé umí zas přidat trochu krve a půvabu za kytaru. Bezmála hodinová gore jízda v podání obou kapel byla podle masivního ohlasu a kotli evidentně velmi podařená a jako mávnutím proutku po konci španělského setu a při startu 
KRISIUN nebyla pod podiem skoro ani noha. V jednu chvíli jsme rokovali, jestli Brazilci nejsou až moc brutální, což je v případě OEF absurdita, ale pravdou je, jak už se letos párkrát prokázalo, že grind táhne víc. A navíc, pokud se tu několik set freaks těšilo na své oblíbené CBT, přijít po nich bylo dosti ošemetné. To ale nic nezměnilo na faktu, že brazilská smečka předvedla brutální set s jižanskou živelností. Prales a death metal, mam rád, když kapely experimentují, ale zároveň i když se svého kopyta drží jak čerti a to tohle trio zvládá maximálně. Poloosiřelý kotel, ale plné lavičky, spíše evokoval klubové vystoupení, ale ať už bylo pod pódiem cokoliv, na kvalitním výkonu brazilského tria se to nepromítlo. Jeden z nejlepších zvuků víkendu vůbec.
Nijak zvlášť jsem se o ABORTED nikdy nezajímal a měl jsem je spíš za kapelu směřující k deathcorové vlně, to by se ale na OEF jen tak neobjevili, a když už spustili, byl to pravý opak předchozích Brazilců. Tedy v hudbě samozřejmě. Oproti Jižanům se opět většímu davu (?) dostává porce moderního death metalu. V té rychlosti a v nevelké znalosti jejich tvorby se to pro mě dosti slévá, ale to byl spíše problém na mé straně, než u kapely. Aborted taktéž zavzpomínali (na OEF se objevili již v roce 2001, pokud pamatuji správně), popřáli mu vše dobré a opět se pustili do blastové palby svých válů. Zcela intenzivní masakr nové školy předčil mé očekávání a potvrdil skvěle zvládnutou dramaturgii jednotlivě za sebou jdoucích kapel.
To se potvrdilo i v případě 
následných RATOS DE PORAO. O živelnosti jižanských kapel mluvím dost často, ale pravdou je, že tomu dávají tak nějak něco navíc. O jinou žánrově stejnou kapelu bych nezavadil, ale Brazilci mají prostě jistý grif, jak tomu tu pověstnou jiskru dodat. Poslední štace Ratos v mnohých nezanechala dobré dojmy, pro letošek si přivezli údajně nového basáka a pravdou bylo, že ten jejich thrash/punkový válec kdysi šlapal o něco víc, ale osobně jsem si změny dole nestihl ověřit, protože freaks kotel kolem pódia hodně slušně okupovali. Ratos de Porao už něco pamatují a něco ještě pamatovat budou a věřím, že jejich návštěvy na OEF se stanou tradicí.
No Guts, No Glory je bible pro začínající stíhací piloty, All Guts, No Glory je zase řezníkovým průvodcem po death/grindu ze San Jose. EXHUMED, když byli na OEF posledně, to navzdory vichřici nevyšlo. Hráli letos? Jejich extrémní menu plné gore/death lahůdek servírovali do jednoho z posledních houfů freaks, kteří až do sobotního večera vydrželi - celkově se mi totiž sobota zdála návštěvnicky už slabší. Nicméně poslední největší kotel dostal to, co chtěl. Kvalitní porci chorobného (u nich dost skloňovaný termín) grindcorového nášupu. A když už náhodou nebaví hudebně, sehrají i malou scénku v podobě oživování kytaristy. Ale kdepak nějaké elektrošoky, hezky pěkně zalít hrdlo pivískem, které se podívá zpátky na párty, nebo jestli se vám hrození mačetou v podobě Brujerie zdá málo, Exhumed zastraší rovnou nastartovanou motorovou pilou. No nechtěl bych být zrovna na prknech. Kaliforňané by si se svou smrští prvotřídního zapuchlého death/grindu vystačili, ale i tyto malé vsuvky rozhodně potěšily a dodaly vystoupení onen freak-punc. Parádní šílenost.
S bubeníkem AGATHOCLES má co dočinění náš Viteq. Jejich poslední rumový match dopadl tak nějak plichtou. A Nils samozřejmě i letos Viteqa vyhledával, a jestli došlo k odvetě, nevím, nicméně zkazky vypovídají o jeho stále dobré kondici, kterou se zdržením se opojení snažil porušit jen v den hraní, ale když v sobotu po půlnoci potkal naší skvadru, těch pár zelených na škodu nebylo a že by byl Nils zbořenej? Tomu nevěřte. Agathocles stihli za svůj set podle mě nejvíc skladeb ze všech vystupujících kapel, které se pro mě slily do jedné stopy a nikterak víc neoslnily. Pravdou je, že hráli pro poslední větší kotel a dá se říct, že to byla i poslední kapela, na kterou většina čekala, protože po nich vystupující HOLOCAUSTO CANIBAL hráli pro opravdu skomírající kroužek, který se snažili neustále pro potřeby natáčení dvd rozehřát, ale odezva už nebyla jako v případě odpoledních gore pecek tolik silná. Určitě se nenechali zahanbit a předvedli kvalitní gore set, tak snad našli větší odezvu v následném československém turné, na které se po OEF vydali.
Osobně bych to už dávno zalomil, ale když jsem vydržel předešlé dny do poslední kapely a přede mnou si to rozjeli WAKE, nedalo se jinak. Pokud jsem měl pocítit nějaký závan temnoty, tak dodat atmosféru svému grind válci tihle Kanaďani sakra umí. Inu, opět ten sever za mořem. Svou neurvalostí a psychopatičností mi hodně připomínali pošuky z Gazy lehce řízlé Brutal Truth. Vyplatilo se počkat, protože tenhle dokonalý temný chaos zahltil zbytky padlých duší.
Úplně samotný konec letošního patnáctého ročníku Obscene Extreme padl na brazilské powerviolence komando CÄTÄRRO. Ano, vytáhněte lístek a připište další čárku k „jižanská živelnost“. Na úplný závěr naprostá střela od prvních tónů. Zpěvák s vizáží Omara Lopeze z Mars Volty předvedl mix lehké atletiky, řeckořímského zápasu a epileptického záchvatu. Od prvního riffu ihned rybička na podlahu a neuvěřitelný skřek. Tohle se vesměs promítalo v celém setu. Buď se snažil zalézt pod paletu s bicími a odtud zpívat (Greg by se mohl něčemu přiučit), nebo v půlce skladby zahodil mikrofon a vlítl mezi tu zbylou hrstku pod pódiem. Naprosto bezprizorní a upřímná show, powerviolence jízda jak má být. Nadšení pro hraní, i to je být na OEF poslední kapelou, ale ze zpěváka energii i tak přímo sálala. Snažil se nám předat nějakou zkazku o příhodě s našimi fízly, ale v druhé polovině souvětí nějak ztratil anglická slova a dořekl jí v mateřštině. OEF tyhle rychlé večerníčky na závěr umí a tohle bylo opravdu perfektní zakončení. CÄTÄRRO samotní se objeví 28.7. v pražském klubu Cross (free), určitě zajděte!
To už bylo ale z letošního pódia, kde to utíká až překvapivě rychle, naprosto vše. Zvonec a konec a mávnutím proutku je Obscene zase na rok pryč. Pod schody v pivním stanu se rozjíždí poslední noční Karaoke Mustache Bar, pár posledních píp roztáčí poslední sudy a na obloze se pomalu připravuje svítání. Čurbymu a spol. se opět podařilo na čtyři dny udělat z Bojiště jiný vesmír, oázu šílenosti a naprosté pohody v jednom. Festival klasicky probíhal naprosto bez problémů, počasí přálo, na čepu zmizelo G10 a nahradilo ho G11 (nebylo to už loni?), dalo se sehnat řezané i černé, potěšil falafel stánek i kavárna Kafka a jejich domácí limonáda. Velkou výhodou byly sprchy zdarma pro oboje pohlaví, takže si dokážete představit tu spousty srandy ve frontě čekajících, když slečna čeká, až přijde na řadu a za ní pár veselých freaks. Stejně tak fungovalo hlídání batožiny i nabíjení telefonů - zcela free! A pro úplné geeky wifina v areálu! Kdo sledoval marastí profil na twitteru, mohl být, když se nenabíjelo, přímo u toho. Všechny tyto detaily přispěly k tomu, že opět z Trutnova z třídenního grindového řádění odjíždím lehce vymázlý, ale naprosto spokojený. Takže vše nejlepší do dalších let nejen OEF, ale i Čurbymu, a díky! O rok moudřejší se Na Bojišti zase sejdeme.
PS: Prosba k čtenářům, nepodařilo se zachytit všechny kapely, proto se podělte o dojmy nejen ze zmíněných kapel, ale i těch, co jsme, slušně řečeno, nestihli. Jací třeba byli: NATRON, SEVERANCE, COLDWAR, SETE STAR SEPT, HORSEBASTARD, GRUESOME STUFF RELISH a další? Váš názor nás zajímá!
Foto: iphone kvalita
Vložit komentář