Der Dolch v Němčině znamená dýka. Dýku rovněž naleznete v logu a na všech obalech kapely (DOLCH). Kapely, o které se doposud zatím moc nemluvilo, kapely, jež vydala zatím jen tři krátká EP a jeden split, ale o které se v blízké době začne mluvit hojně. Nejnovější nahrávka těchto Němců, kterou můžete poslechnout, je letošní An Den Mond. Jí se však teď věnovat nechci. Místo ní bych chtěl poukázat na dva roky starou kompilaci I & II, a to nejen kvůli faktu, že je mnohem delší a bude o čem psát, ale hlavně kvůli tomu, že se na ní nachází první dvě EP v plné délce, která nejenže jsou mnohem zajímavějším materiálem, ale dá se prakticky považovat i za první řadovou desku.

Sám jsem (DOLCH) ale do nedávna vlastně nevěnoval pozornost. Jen tím, že letos budou hrát na Chaos Descends festivalu, kam mám namířeno, mě donutili zjistit, jak vlastně zní. A protože se jedná o překvapivě příjemnou hudbu, předkládám recenzi této kompilace z r. 2015.

I když jednotlivá EP vyšla na Totenmusik, I & II (pro kterou vznikly dodatečné dohrávky baskytary a nový zvukový master) vydali prostřednictvím Ván Records, což je v současnosti jeden z nejlepších labelů věnujících se především atmosférickému black metalu a doom metalu. Ze jmen, která jsou rovněž pod jejich křídly, stojí za zmínku například Urfaust, The Ruins of Beverast, Sortilegia nebo i King Dude, se kterým (DOLCH) nahráli dvouskladbový split. A nutno říct, že vůbec nepřekvapuje, proč zrovna Ván po (DOLCH) sáhli. Minimálně Urfaust je totiž jejich hudba dost podobná.

Pomalý doom metal s blackovými riffy zde najdeme v nemalém množství, stejně tak pochmurnou atmosféru. Díky větší distorzi kytar a celkovému zvuku, ale i hudebním postupům, je však možno zařadit i do drone/noise/ambientu, místy až post-punku nebo martial industrialu. A když dodám, že instrumentální složku navíc skvěle doplňuje melancholický ženský zpěv, nejeden fanoušek Menace Ruine jistě zbystří.

Obě EP mají dohromady včetně outra sedm skladeb a necelých 40 minut. Jelikož zní dostatečně uceleně, dá se do nich jednoduše ponořit a rychle utečou. Zmiňovat tedy, který song je silnější či slabší, když všechny působí docela vyrovnaně a ve všech lze najít zajímavé motivy a chytlavé linky, je zbytečné. Vypíchnu pouze Das Auge, a to ani ne kvůli tomu, že by se jednalo o nejvýraznější moment alba, ale hlavně proto, že na YouTube je jeho kvalitní záznam z Acherontic Arts Festu se super zvukem. A vzhledem k tomu, že zní oproti desce o dost masivněji, lze čekat, že naživo to bude slušný doom metal.

Poslech (DOLCH) je jinak poměrně lehký. Nejedná se ani zdaleka o složitou hudbu, stačí si najít vhodnou chvíli (třeba někdy v noci), kdy se do smutnější hudby snadněji dostanete. Dýka se do vás zabodne a její kouzlo vás omámí. Byť v hudbě Němců nic příliš originálního nenajdete, mix drone/ambientu s ženským zpěvem a black/doom prvky to je velmi příjemný.

A mimochodem, kromě již zmíněného Chaos Descends festivalu v Německu, který se koná teď o víkendu 21.–22. července, budou hrát (DOLCH) 29. října spolu s King Dude, The Ruins of Beverast a Caronte i v Praze - věřím, že se můžeme těšit na skvělý koncert, stejně tak i na nová kvalitní alba.