onDRajs
Hodnocení:
9.2

Nic než s matematickou přesností podaná disonantní nenávist. Co víc si přát?

Jak se z chaotic hardcore úderky stane blackmetalové těleso? Své o tom vědí francouzští Plebeian Grandstand. Při bližším ohledání to dává smysl, země žabožroutů má léta silnou jak post/HC/screamo, tak černokovovou scénu. Kvartet z Toulouse ovšem ušel za dekádu své existence neuvěřitelný kus cesty. Dlouhohrající debut How Hate Is Hard To Define zní ještě jako poměrně standardní epigon starších Converge, Coalesce nebo na Marastu známého spolku Gaza. Před deseti lety toho bylo plné cédéčko; zamotané rytmy, neučesané kytary, zloba a zmar, krkolomné riffy, většinou vyšinutý řev. Autentický projev, jak ze sebe a svého hudebního nástroje dostat veškerou nahromaděnou zlobu, negativitu, hněv… Dvojka Lowgazers už míří „černějším“ směrem, přibylo sypaček, zvuk kapely se přitom krásně metalicky zocelil, čímž soubor získal na ještě větší údernosti a agresivitě.

Ale to byl pořád jen pouhý nástin věcí horších, které teprve měly přijít. Trojka False Highs, True Lows je už totiž čistá fúze disonantního blacku a mathcoru. Na první poslech naprosto neuchopitelná věc – 35 minut pokroucených nervních kytarových akordů, které jsou k sobě slepeny nelogicky arytmicky, 35 minut trvající disonantní sonický atak, kde se nemůžete chytit vůbec ničeho, jenom nějaké neznámé atonální mlhy. Skladby jsou sice plné klasických sypaček a i náznak „riffů“ tu naleznete, najít jejich začátek a konec je ale práce pro vraha. Plebeian Grandstand na své třetí desce znějí, jako kdyby se Ion Dissonance zbláznili do Ordo Ad Chao od Mayhem. Dokázali neuvěřitelně propojit technickou stránku věci (na milisekundu přesné zvraty, nepravidelné opakování nápadů, matematicky složité kompozice skladeb a velká četnost všech jejich součástek - záměrně se vyhýbám slovu riff) s navozením totálně bezútěšné atmosféry krajiny světa po atomové válce. Srovnání můžeme najít i jinde. False Highs, True Lows zní jako černější verze mathmetalového milníku Within Dividia od kanadských The End. Po 12 letech od tohoto alba člověk opět zažívá podobný stav chaotické extáze, při níž chybí země pod nohama – pokroucené takty, harmonie jdoucí do nikam, neustálá instrumentální panika a do toho všeho lidský křik připomínající řev raněného zvířete. Toulousané přitom stále pevně stojí na HC kořenech, díky čemuž na poli zloby, vzteku a zoufalství nechávají své blackové souputníky pomalované warpaintem v roli směšného komparsu.

Podobně těžko stravitelnou směs postHC a černoty přinesli před lety na svém druhém počinu jedineční Lengsel. Ti jsou ovšem mnohem variabilnější, Plebeian Grandstand oproti tomu všechno sází na jednu kartu. Na albu nenajdete ani závan nějaké naděje na zlepšení, vše se odehrává v odstínech šedé až černé barvy, ať už soubor sype, hraje pomalu nebo dronuje, nehraje nic jiného než depresivní kakofonie, kterým se nedá uniknout a nikam před nimi schovat. Ačkoliv muzikantské schopnosti všech zúčastněných jsou tady neoddiskutovatelné, hudebníci nijak nedávají svou virtuozitu okázale na odiv. Sypající bicí Iva Kaltcheva, neustále kvílející kytara Simona Chaubarda nebo zboosterovaná basa Olievera Lolméde jsou tady spíše hrůzu nahánějící instrumenty než normální hudební nástroje. Album funguje jako celek, vytržení jakékoli skladby znamená ztrátu kontextu v tomhle neutuchajícím atonálním proudu. Zvláštní je, že soubor nijak neztrácí na naléhavosti v intermezzech, která vyplňují mezery mezi skladbami nepříjemnými ruchy nebo noisem. Samostatnou kapitolou je předposlední Tame The Shapes, která je zosobněním principu valící se sněhové koule. Zprvu je to pouhé kytarové vybrnkávání disharmonických figur, které se v poslední třetině změní v monolitická sludge kila následovaná sypačkou a několika vrstvami kytarového noise, které smetou z povrchu zemského poslední zbytky života. Čirý běs, armageddon, vyhlazení, apokalypsa. Takhle by ta deska mohla klidně i skončit, ale ne, samotné finále ještě obstarává nasypaná Eros Culture. Ta je paradoxně nejvíc čitelná a tak vlastně až zaráží její zařazení na samotný chvost alba. Ale na adjektiva jako „chytlavé“ nebo dokonce „hitové“ můžete hned zapomenout.

Plebeian Grandstand Jakákoliv absence nějakých záchytných bodů (ve srovnání s těmito Francouzi třeba takoví Ulcerate píšou přehledné písničky), absolutní důraz na bezprecedentní a až násilnou negativitu celé nahrávky, činí z False Highs, True Lows hodně nestravitelný kus. Svým způsobem ho můžete brát jako zhudebnění odvrácené stránky dnešního zběsilého, nesrozumitelného a na techniku zaměřeného světa. Působí chladně, odcizeně, depresivně. Nic pro plebs, jen pro otevřené hlavy. Ale i těm může tato nahrávka způsobit psychické potíže. Ultimátní záležitost.

názory redakce (vyjmuto z alba měsíce)

- chtěl jsem už minulý měsíc, ale protože mám dřív promo, deska by zbytečně zapadla. Čili teď… tuhle kapelu musíte milovat, neb ona… ona vás nenávidí. (bizzaro)

- peklo a síra, Frantíci vyhodili sludge a minimalizovali math a hrajou black metal jak kráva, velké dubnové překvapení. (brutusáček)

- ještě více Deathspell Omega revival než na Lowgazers. Tentokrát méně minimalistické a nasrané, byť hardcorová dravost stále zůstává. Vyhrocené momenty jako například závěr desky jdou PG velmi dobře. (mIZZY)

Vložit komentář

Bude nová deska, 19. listopadu. Tahle recenzovaná s odstupem asi není tak dobrá, jako Lowgazers z roku 2014 (jejich zatím jasně nejlepší, aspoň podle mě), ale v ranku disonantní black/HC naštvanosti patří s naprostým přehledem vysoko nad průměr. S DsO bych to moc nesrovnával, ti jsou mnohem víc eklektičtí, kombinující (dobrým způsobem) spoustu vlivů, a ve výsledku pestřejší a asi i klidnější ve smyslu míň natlakovaný, tohle je přímočařejší a víc zlo. Uvidíme, co novinka.

Vynikající deska, souhlas. Z tohoto ranku, tj. plus minus post-black/mathcore, ještě doporučuju loňské Noise Trail Immersion (https://noisetrailimmersion.bandcamp.com/). Jasně, není to natolik originální, že by hráli na nějaké nové nástroje nebo vymysleli totálně nové hudební postupy, na které ještě nikdo v dějinách hudby nepřišel. Někdy stojí za poslech i něco, co je prostě dobrý standard, co bere nejlepší z nějakého trendu. PG jsou součástí určitého trendu posledních let, který podle mě bere počátek ani ne tolik v DsO a Mayhem, jako spíš u desek Celeste z roku 2010 a Altar of Plagues z roku 2013. Nicméně i v rámci tohoto mikrotrendu PG v roce 2016 přinášeli něco svého, měli vlastní ksicht, slova z této recenze si určitě zaslouží.

AS+js: tak já bych se tentokrát asi ozval i kdyby to Ondra nepsal, ale nechci bejt alibista a samozřejmě vím, že kdybych si projel některý historický flejmy, tak bych se kolikrát asi hodně divil co psal Ondra i já "do toho, co tu svého času jeli abro, střap a 666, to má extrémně daleko" - jako jasně, to byla úplně jiná liga, sám jsem na to myslel... mezi námi děvčaty, sám se divím, ale asi jsem si odvykl, nevim... stárnu asi/nebo mi některý věci teď už víc vadí (?), těžko říct.... "přijde mi, že si dost často konstruujete slaměný panáky (bubáckej/true black metal, názor, že protivníci v diskuzi tvrdí, že mají jedinou pravdivou pravdu, ...), vůči kterým se pak vymezujete, i když na druhé straně nic takového není" - tak na to jsi přesně kápnul, bo my to vidíme v uvozovkách úplně opačně a proto "vždycky" ten flejm :-D každopádně, za mě v poho a sejdeme se pod Daughters jak psal kotek :-)

Nu jo, ale tak nějak se za mě dostávám na začátek, co v tomhle žánru vyšlo zajímavého/lepšího negenerického za posledních 5 let, tím mám namysli „nablecklé/dissonantní/chaotic hc“. Kapely/desky které mají nějakou vazbu/kořeny v hc/chaotic hc a měli vývoj podobný PG. Projel jsem si vaše tipy (skaphe a wormlust trochu znám, jute gyte jsem ochutnával a zajímavý), svarti, do, dhg, ulcerate, gorguts a i lychgate jasný, ale pořád to jsou vesměs „metaly“ (minulost jute gyte neznam). Jde mi, že se tu mluví o diss žánru jako celek, a DRnec to nespecifikoval když chtěl doporučení, kam zahrnujete tohle všechno (samozřejmě + rozházená elektronika to jsou sféry spíš už pro JS , nebo klasika) a ten může být/je rozmanitější než hudba PG (třeba Jute je šílenej blázinec) ale spíš by mě zajímal okruh kapel alá PG, co kolem nich vyšlo "lepšího", napadají mě celeste? Ale třeba mi to nabídne po letech jejich label... Osobně tuhle desku za generickou v žánru nepovažuji

si neodpustím, i pro bizze (ano, poměrně mě to baví, co se dá dělat.p) - do toho, co tu svého času jeli abro, střap a 666, to má extrémně daleko. gábo, mj. si všimni, jak se to vyvíjelo - moje poznámka k recenzi - satanův souhlas se mnou s (imo) vcelku nevinnou poznámkou, že to ondrovi vlastně závidí - můj obsáhlejší post o tom, co vidím jako alternativy (bez jakéhokoli rozebírání recenzenta) - ondrův trk, že jsem zlej elitář - moje lehce podrážděný odseknutí, ve kterém recenzentovi do ničeho nenadávám, všechno se to týká recenze, 17letej kluk funguje jako vysvětlení toho, jak na mě to nadšení v recenzi působí. na marast chodím asi 10 let, tak to beru tak, že se všichni trochu známe a víme, co kdo poslouchá a zná, no.. přijde mi, že si dost často konstruujete slaměný panáky (bubáckej/true black metal, názor, že protivníci v diskuzi tvrdí, že mají jedinou pravdivou pravdu, ...), vůči kterým se pak vymezujete, i když na druhé straně nic takového není. na zamyšlení.p

"jak dlouho posloucháte muziku" kterou bych nepoužil fakt nikdy :-)

ty třeba ne, ale DR jo (mám to asi i někde uložený heh), hele já chápu, že hájíš kámoše, ale oproti tomu, co tady v minulosti povýšenecky hlásil on jsou moje hlody pořád slabý "srandatrkání" (mj. proti 17 letýmu fakanovi jsem se taky ohrazoval - viz. níže, i když ve smyslu, jak to JSt potom vysvětlil, dejme tomu...) ... ale už bych minimálně tenhle rozměr této diskuze dále nerozvíjel :)

ok, v pohodě. pravda že diskuse zkresluje, já taky nechci extra vypadat že tady brečím do polštáře a tím že "na to jsem už starej" určitě nemyslím klasickou formulku "jak dlouho posloucháte muziku" kterou bych nepoužil fakt nikdy :-) jen, že můj náhled na některý věci je jinej než třeba před deseti patnácti lety, ale tak to je asi normální abro mi vytanul na mysli, tak jsem to nadhodil - srovnávat tě s ním nechci, ono to ani nejde neb abro byl fakt velkej unikát :-)

gábo: hele ona ta internetová komunikace "zkresluje", mně to fakt nepřipadá tak vyhrocený, jak se snažíte s DR vykreslit, ad pičování do lidí, ty tolik ne (i když taky už jsi třeba na bruta hlásil, tuším, že u Dysrhythmia? něco o tom že cca "tohle už snad není o osobním vkusu" = ultimátní pravda?), ale Ondrovi rozhodně není podobný styl pičování (a povyšování se) vůbec cizí, tak ať tady pak nebulí... jediná možná pravda není a nebude, nicméně na tu recenzi jsem fakt valil bulvy, tak jsem zareagoval... ad bludy - mně ty tvoje různý srovnání a přirovnání přišly fakt úplně zcestný, vytržený z kontextu/ů (a reality), viz. níže tak sorry no :) (a ano, důležitý je zdůraznit "ve svejch letech", popř. jak už dlouho poslouháte tuhle muziku :)) - kdybych citoval Ondru - "tím hůř" :) ) ... mně to jako sranda celkem přijde, nechápu že se tak rozčiluješ/te (do abra to má ještě fakt daleko/je to jinde) lemmy: jo těch cca 20-30 by mohlo sedět, na mě je to až až... nevím, jestli bych tuhle desku PG nazval vyloženě tupou kopírkou, každopádně patří v rámci té skupiny k těm generičtějším, méně osobitým (nerovná se, že vůbec), viz. co jsem psal v prvním a druhým příspěvku... nicméně šlo hlavně o to, že nechápu, jak to v dnešní době a potom co v tomhle žánru v posledních letech vzniklo může někoho takhle "ohromit" :)

kotek + šéf: no tak fajn, on by to totiž zase takovej flejm snad ani nebyl a to trkkkání k tomu občas tak nějak patří... jenže... jediná možná pravda (ne ta fakt nikdy není a nebude) a osobní invektivy (vzpomínka na abra...) nakonec tuhle debatu totálně zabily... upřímně, ve svejch letech nejsem vůbec zvědavej na kecy že mám bludy apod, potažmo že recenzent je náctiletej fakan co nic neslyšel... takže mohla třeba bejt trrrk/flejm sranda, ale takhle na to fakt seru

Dobry plameny, sleha to docela vysoko. Z venku: dr, gabo myslim ze tady podobne disujete vcelku casto, tak se divim, ze vam to tak vadi. Plebeian fajn, ale s kazdou dalsi deskou me bavi o neco min. Ale to je spis asi tim ze bm zas tak moc nevyhledavam, nicmene i v ramci toho co znam mi to neprijde nejaky zavratny vyboceni. Tesim se na na ohen pod nadsenou recenzi na daughters, ktera vyjde za chvili.

chtěl jsem vědět, kolik kapel tohoto ranku asi tak je (které nahrály něco, co má hlavu a patu). já jich znám třeba 20-30 (?) a proto neumím nějak precizně vydělit na elitu/top kvalitu. tupých kopírek znám málo. takže jestli mi napíšeš, že jich je třeba 180, tak mi to celý najednou bude dávat jinej smysl v jiným světle.

lemmy: ?

tak dost věci co jde z Throatruinner je ok, plus samozřejmě jejich způsob vydávání, teda pokud to pořád dávaj ofiko na net sami. :) Já osobně třeba považuju mathcore spíš za chcíplej. Takovou štafetu dissu nebo spíš mathu mých hrdinů pak následně převzala vlna diss bm, jejím svodům trochu podlehli i ulcerate bych řekl, ale z toho si taky vyzobávám to co se mi líbí nejvíc (z DO hlavně poslední dvě + ep). Pak už začíná lámat kde kdo a zní někdy až moc velká vykrádačka a díky tomu už pak moc nevyhledávám, takže je dost možný že těch mathcore kapel po světě běhá víc. Pro mě mají PG vlastní ksicht a míchaj ten guláš dobře. edit: asi si ten throatruinner budu muset zase po letech prostudovat!

ahoj kluci, se skoro bojim ozvat :) souhlas, ze malicko prehodnoceny, ale takovyhle divadlo zas, nemate do ceho pichnout? :D btw Lowgazers me bavila asi vic

Ne, nemá.

No to se ti fakt jenom zdá :). A není to jedinej blud. Zkus si ještě jednou přečíst to co píšu/em níže a zamyslet se nad tou relevancí, pokud dojdeš ke stejnýmu názoru, tak to fakt nemá cenu, což asi fakt nemá :)

U bdm produkce bych samozřejmě použil zase jiný věci než je u bm třeba kadidlo apod. :-)

Vy to berete nějak moc osobně se mi zdá... a přitom docela zbytečně. Můj původní příspěvek byl hlavně o srovnání téhle desky s produkcí většiny bm desek posledních pár let dejme tomu. Tedy kapely, která není bm, ale nahraje bm desku. Můžu to stejný použít třeba u bdm desky vydaný folkovou cimbálovkou, pokud bude stát za to. Jediný nad čím jsem se pozastavil byl úplně zbytečně rozjetej flejm vůči recenzentovi /Ondrovi. Toť vše.

js: distancoval ? jak / čím ? gábo: mi ty tvoje příspěvky přijdou poněkud zmateně halucinační :)), ale konstruktivně(ji) - co myslíš tím bm posledních let? jestli tu novo-starou, harmoničtější "okvltní" odnož a nebo právě tu "moderní", technickou, disharmonickou vlnu (která "ve velkým" jede už minimálně těch cca 10 let, i když počátky má ještě dalších 5-10 let dál), a PG jsou právě naprosto typickým představitelem tohodle "trendu" a o který(m) se tady vlastně celou dobu bavíme? tam právě žádný černokněžníky, svíčky atd. nenajdeš, tu první sem netahej a nemíchej jabka a hrušky hlavně ty sám. DR: hysterie? ty už to taky nehul... a nebul :)

A taky, ze svý pozice mi rozhodně vadí víc megatupost a balast současnýho bdm než bm, protože se o něj taky mnohem víc zajímám.

Ublíženost určitě ne, ale za mě se, když už, může píčovat do recky/hudby, ale ne do recenzenta, toť vše a tolik ke glorifikaci a pytchování. A je úplně jedno kdo je recenzent, jestli Ondra, Pepa, Lojza atd... a proto i ta původní jízlivá zmínka o ukradnutý hračce, neb mi některý reakce přišly zbytečný. Teď jsem zrovna nemyslel vykopávky jako DF, ale bm posledních let :-) Ale tady jsem vyloženě srovnával jen přístup k věci jako takovej, žádný extra velký invektivy na adresu novodobýho bm (viz. třeba Candiria a hip hop apod., prostě jinej náhled už z podstaty věci). No, je pravda, že se trochu rozjíždíme... :-)

no hysterie by ses ve mně nedořezal, zato té ublíženosti v Ústí...;) "šiju obecně do něčeho, co je neprávem glorifikovaný" - jsem rád, žes to napsal, přesně to tady dělám. srovnání - nemám problém se srovnáváním obecně, ale tady mi přijde, jako bys vyzdvihoval, že to nejsou bubáci ve stylu Dark Funeral, to mi nepřijde moc relevantní. možná to jen špatně chápu. no ale už si jen nadáváme, tak asi můžem pomalu přestat:)

Hehe, dobrá hysterie. Koukám, že mně za těch "deset let" v BM utekly fakt zásadní věci. Brek a howgh.

mně hračku rozhodně nesebrali neb bm rozhodně nehrotim a kritická reakce není apriori stírací komentář - tedy emoce možná ano, ale ne kvůli samotné recenzi šiju obecně do něčeho co je neprávem glorifikovaný a jedno co to je za styl, byť mé píčování je už dávno za zenitem řekl bych; a jak už jsem uvedl nemám samozřejmě patent na rozum fakt vůbec netuším proč jako nemůžu srovnat bm od hc kapely s "tradičně odkojenou" bm kapelou...

Adolf: aha, mi právě přišlo, že Michal se od toho taky distancoval:) Gába: hračku sebrali evidentně tobě a Ondrovi, jinak si nedokážu vysvětlit, proč by ve vás měly kritické reakce na recenzi vyvolávat tolik emocí. přijde mi zajímavý, že já jsem povýšenec a elitář, ale když vy píčujete do kanálního bm nebo třeba Vince Staplese nebo do čehokoli jinýho, co si teď nevybavím, je to něco úplně jinýho?;) a opět, nechápu srovnávání s "tradičními černokněžníky". je rok 2019, civilního bm jsou už dávno tuny. stejně tak "true bm krev".

a hle, tady se měří kdo má většího pindíka.... někomu tady sebrali oblíbenou hračku nebo co? některý povýšenecký "jedině já mám true BM krev a pravdu" komentáře... fakt moc super... Za mě tahle deska hodně dobrá, u hodnocení bych byl jen malinko umírněnější, +- 85. Plusem je právě ta "neblacková" minulost kapely, tedy nemá tendenci k tradiční BM klišovitosti apod..... cejtím z toho takovej jinej feeling (?) než od tradičních černokněžníků. Taky mě obvykle u BM štvou samý vycpávky, navození zloatmošky atd., ale tady se hrotí od začátku do konce, aniž by se musel vyvolávat bubák. Samozřejmě absence kápí, svíček atd. je další plus... jednoduše jen muzika a o to jde, nebo by alespoň mělo jít, v první řadě. Byť ano přiznávám, k BM tam nějaký to zamlžený temno/666 historicky patří. To co jste uváděli jako příklady bych teda osobně nijak nesrovnával, přijde mi to jak jabka a hrušky, zvlášť DsO. Přiznám ale že třeba Jute Gyte jsem v životě slyšel snad jednou, abych zase nekecal, takže ještě určitě slechnu. A ne, nemusím mít samozřejmě pravdu... Siegl Horst 666

js: já tím ale reagoval na mIZZYho, ne na tebe - proto nošení sov (tahání dřeva :) ), jsem myslel, že to z toho bude jasný... lemmy: ?

no 17 samozřejmě je nadsazení, je to artikulovaná recenze a tak, ale je tam takové to nadšení, když člověk narazí třeba na pro něj nový žánr nebo label a začne to ve velkém a nekriticky konzumovat - a až časem se mu ten vkus vytříbí a začne si více nebo méně vybírat

mávat po otázce na "nestandardní dis bm" zrovna kapelama, který ty standardy více méně zavedly a jsou už, nejen co se týče rozvíjení vize taky dávno za zenitem je nejen nošení sov do Athén, ale jednoduše mimo...

přečti si to, co jsem tam napsal, a pak se podívej níž na příspěvek, ve kterým přímo reaguju na dotaz po nestandardním bm. jinak bys měl samozřejmě pravdu. proto jsem taky v tom původním příspěvku nezmiňoval DsO.

hahaha, vzpomínám si na vášnivou debatu snad ještě na starým marastu, kde jsem říkal, jací jsou DsO vizionáři a trendsetteři, a jak mě za to tehdejší cru pičovala :D PG dobrý, recenze, přijde mi, říká jen mnoha slovy "neustálá instrumentální panika" což je super přiléhavé. na mě už je to moc chaos a málo atmo. * "mávat po otázce na "nestandardní dis bm" zrovna kapelama, který ty standardy více méně zavedly a jsou už, nejen co se týče rozvíjení vize taky dávno za zenitem je nejen nošení sov do Athén, ale jednoduše mimo..." kolik myslíš, že tak asi v daném žánru kapel nahrálo něco, co by stálo za řeč?

že si zrovna DR stěžuje na namachrovaný elitářský setírání :) - začni u sebe... a vůbec je celá ta věta s velebením atd. dost divnej myšlenkovej pochod, ale to je fuk... "slyší v 17 třetí blackmetalovou desku" bych nepřeháněl, ale takhle - působí to jako recenze člověka, kterej (do značný míry) zaspal dění v tomhle subžánru za posledních cca 10(+) let, kdyby ta deska vyšla právě před cca 10(+) lety a někdo o ní tohle tehdá napsal, tak jako dejme tomu, ale dnes ? A PG větší bordel a že by něco někam posouvali? Nepřijde mi... Druhá věc pokud to někoho (kdovíproč) baví víc než zmíněný vzory, ok ... nutno uznat, že to v rámci subžánru patří k těm lepším, většina těch napodobenin níže zmíněných (i jiných) vzorů mi přijde ještě daleko nudnější a prázdnější (pořád dokola stejný postupy, často forma bez obsahu - v různý míře - mj. mi to tak částečně přijde třeba i u některých věcí DsO) ... ale nevyprávěl bych tu pohádky o neuchopitelnosti apod. a mávat po otázce na "nestandardní dis bm" zrovna kapelama, který ty standardy více méně zavedly a jsou už, nejen co se týče rozvíjení vize taky dávno za zenitem je nejen nošení sov do Athén, ale jednoduše mimo...

Ano, Deathspell Omega s Blut Aus Nord i The Axis of Perdition (které jsem teda úmyslně nechtěl níže jmenovat, protože už nejsou nějakou dobu aktivní) byli na svých nahrávkách při práci s disharmoniemi ještě hodně invenční a právě DsO (byť beru, že se někomu líbí některé nové kapely více než Francouzi) to v mnoha ohledech dotáhli nejdál. A nejde jen o jejich dobrou práci s melodiemi, od které se hodně dalších odráží, ale taky o technickou preciznost, atmosféru (viz starší věci jako Diabolus Absconditus), plus konceptuální a lyrickou stránku. Sám mám velkou řadu mladých disharmonických kapel hodně rád, ale kdo z nich předvádí v hudbě opravdu něco nového? A to platí i pro ty Plebeian Grandstand. Jasně, je to ještě agresivnější a větší bordel, který částečně posouvá vizi výše zmíněných kapel trošku jinam, ale pokud neudělají ještě výraznější krok někam dál (já doufám, že ano), nevěřím, že si někdo kvůli této desce za 10 let řekne "koukej, co dokázali".

lol, prosím tě... z plna srdce ti přeju zábavu při poslechu a skutečně si tu nepotřebuju něco dokazovat, ale ta recenze v mnoha věcech působí, sorry, jak od člověka, který slyší v 17 třetí blackmetalovou desku. zcela rozumím tomu, když tě něco sejme, taky se mi to stává, klidně i u celkem obyčejných věcí, ale přijde mi pak důležitý zamyslet se nad kontextem a nevmejšlet si do toho zjevení Cthulhu:) disharmonický bm by se neměl rovnat DsO, ale holt to tak úplně nefunguje (kde jsou ty časy, kdy cca tyhle polohy rozvíjeli různými směry DsO, THe Axis of Perdition, Blut Aus Nord a Gnaw Their Tongues...). tady jsem měl pocit, že bych dokázal dohledat konkrétní skladby DsO, který mi to připomíná. (a to nejsem velkej fanda DsO, dost dlouho mě nebavili vůbec.) smysl těch neustálých řečí o bubácích s warpaintem, kterým to stateční civilní hcčkáři nandávají, mi v roce 2019 taky trochu uniká.:)

Mizzy: Mě třeba Deathspell Omega neberou prakticky vůbec, ani všemi velebené Paracletus. Vůbec to na mě nijak nepůsobí. A jinak souhlasím s tím, co napsal Tom, disharmonický BM se automaticky nerovná DO. PG mi navíc přijdou mnohem agresivnější... AddSatan: Entuziasmus - že jo! Mě to samosebou taky překvapilo, že ještě dokážu po těch letech něco takhle velebit, aniž bych se cítil třeba jako pokrytec. Samozřejmě je jednodušší namachrovaně přijít, elitářsky to setřít (ahoj Gorthe ;-), odejít a cítit se jako pomyslný vítěz tohohle nekonečnýho subjektivního hudebního hodnocení. Za sebe můžu říct, že jsem na podobnou desku čekal roky. Nakonec přišli hardcoristi a všem bubákům to nandali.

Fantastická deska, totální zmar, jedna z mých nejoblíbenějších zlokapel vůbec. I Lowgazers je vynikající album. Popravdě úplně nechápu tu "mantru", že takřka veškerý disharmonický černý metal je kopírka Deathspell Omega a že Deathspell Omega to stejně dělají nejlépe (popravdě mi False Highs, True Lows baví víc než Synarchy of Molten Bones).

Jute Gyte je tomu disharmonickému ideálu ze současnejch věcí nejblíž, líbí se mi, jak je to fakt absurdně přepálený, ale realizace těch nápadů by mohla být lepší. Wormlust se taky dá doporučit, ale ti už taky fungují nějakou dobu. nejdotaženější a nejosobitější je opravdu Gamma Knife od Kayo Dot. co se týče divokosti a chaosu, dobře najetý jsou místy Violent Magic Orchestra, ze starších třeba tuc-kanál Wold nebo agresivní kanál Nyogblisz.. cosi, no prostě Neosyphilis. ale to je vše bez disharmonií a chaos není sofistikovaný, ale správně tupý. nemyslím si, že v dnešním bm je něco, co by si zasloužilo popis z recenze. když chci nepředvídatelnost, dám si radši nějakou volnou improvizaci naživo (naposledy Fake the Facts na Alternativě byli famózní, Zs v Bike Jesus), když disharmonie, nějakou současnou klasiku, spíš relativně klidnější věci (dost jsem loni poslouchal Alexandra Manotskova), když agresivní chaos, klidně nějaký dekonstrukce techna (loňská deska Eomac je brutální, Mun Sing byl naživo naprosto zvěrskej).

Je to samozřejmě tahání dříví do lesa, ale disharmonickej black prostě nejlépe umí Deathspell Omega, kteří v tomhle nemají konkurenci. Na druhém místě Dodecahedron, a až pak se můžeme začít bavit o věcech jako třeba Imperial Triumphant nebo Plebeian Grandstand a Štěpánem zmíněných kapelách. Perfektní deska je taky Liber Lvcifer I: Khem Sedjet od Thy Darkened Shade (byť až tak disharmonická není). Jinak teda PG mi více sedli na Lowgazers, kde právě skvěle skloubili ten nasranej hardcore s DsO vyhrávkama. Tohle je sice o poznání větší bordel, ale na druhou stranu už to nefunguje tak dobře jako ta předchozí deska.

Alle: Doporučte mi teda něco nestandardního disharmonickýho.

k této výzvě se přidávám (+ klidně něco kanálnějšího), v posledních cca 5 letech... (no když budu škarohlíd, tak klidně už 8-10 letech) je to docela bída, pořád + - to samý dokola... nejblíž k tomu "nestandardu" měl/i z (+ -) posledních let asi Jute Gyte a pak Wormlust a Skáphe a to nejsem kdovíjak velkej fanda ani jedné z těch kapel, ale jo, je to rozhodně (poměrně) osobitý a zajímavý... když půjdu (o dost) víc ze široka a jedná se pak i kombinace s harmoniemi, tak s disharmoniemi zajímavě nakládali i Lychgate na Antidote... (loňský album je už bm jen velmi málo), poslední Dødheimsgard, nebo částečně (!) i loňský Svartidaudi a Abigor, i když tam je to právě kvůli té kombinaci různých principů... (nebo i Kayo Dot, když půjdeme až do 2012) každopádně ti vlastně Ondro ten entuziasmus i trochu závidím, podobně jako třeba u Dead Congregation :)

Alle: Doporučte mi teda něco nestandardního disharmonickýho. Ale ne prosím nějakej brek metal s kanálním zvukem, kterej si pouštím jenom na zlepšení nálady.... Jsem fakt zvědavej, s čím přijdete.

ta neuchopitelnost a zběsilost je v recenzi naprosto absurdně přehnaná...

jsem si taky říkal, vlastně snad veškerý ty superlativy jsou tam dost ehm... :) fajn deska, ale prostě takovej ten "současnej" dis bm + - standard no, nijak zvlášť zajímavý (osobitý/výrazný), neurazí, nenadchne... nicméně živě bych si to dal docela rád

ta neuchopitelnost a zběsilost je v recenzi naprosto absurdně přehnaná...

Jo jo, dost fajn deska, líbí se mi ta naštvanost v tom.

záchytné body nejsou, je to jak je psáno celek a neskutečně vraždí, top top

False Highs True Lows