Švýcarská skupina Aara je sice stará jen nějaké tři roky, ale etablovala se za tu dobu na jednu z nejzajímavějších melodických blackmetalových kapel. Podmanivá kombinace jemných melodií a nekompromisních blastů sice není to nejoriginálnější na světě, ale pokud se udělá tak dobře, jako to umí Aara, nač vymýšlet dál?

Jak si po sobě čtu hodnocení jejich předchozího opusu En Ergô Einai, byl jsem možná až příliš tvrdý, protože celoroční hodnocení ukázalo, že melodický black metal nic lepšího v roce 2020 nejspíš nepřinesl (Ygg bylo zklamání a středověké kapely hrály trochu moc na jedno brdo), jak správně napsal v albu roku Pablo Esko „epický album roku. I když se zdá krátký, tak co song, to skvost.“ A nejen předchozí album dopadlo dobře. I debut, přestože malinko ‚one trick pony‘, se dočkal dolisu na Debemur Morti, takže od nové desky jsem očekával mnoho.

A dočkal jsem se. Třetí album přináší opět dokonalou žánrovku, a pokud je to vůbec možné, ještě vyšší kvalitu. Vlastně se mi pod prsty začínají vkrádat superlativy jeden za druhým, tak jen se nenechat unést a pěkně střízlivě se podívat, jak Triade I zní.

Jedním slovem - výborně. Sytý zvuk nechá plně vyniknout blasty a melodie, které nabývají až epických rozměrů, se proplétají a variují, takže poslech je všechno jen ne nudný. Už první skladba, bezmála desetiminutová Fathum má nejen dva vrcholy, výbornou melodii, úvod a zvolnění, které dá vyniknout tvrdé pasáži v závěru, ale taky brilantní rychlé riffy. Co chcete víc? Smysluplná dramaturgie, spád, pořádnou tvrdost, všechno tu máte.

Několik dalších konkrétních míst si zaslouží zvýšenou pozornost. Ve třetí Naufragus je na konci naprosto luxusní deathmetalová pasáž, která mimo jiné ukazuje, jak moc umí Aara pracovat s náladou a jak výborně to borcům dohromady šlape. Tohle má grády, tvrdost i hloubku! Diktát!

V následující Nimmermehr ocením návrat gregoriánského chorálu, který Aara mohutně využívala na prvním albu. Tady je proveden s větším citem a vkusem, do hudby i zvuku dokonale pasuje a vnáší do kompozic potřebnou výšku. Epický nádech sice někomu může maličko čpět kýčem, já dávám ale i v tomhle ohledu palec nahoru.

Třetímu albu Aara prostě není co vytýkat a milovníci melodického black metalu si na něm nepochybně smlsnou. Žánrově patří k tomu úplně nejlepšímu z posledních let. Komu se líbila předchozí deska, nemůže být zklamaný. Osobně sice moc nevidím místo pro vývoj a očekávám další díly Triade (II a III? šok?) v dost podobných konturách, ale pokud tuhle laťku Aara udrží, má zaděláno na nadčasové dílo. Bohužel, konjuktura tenhle žánr nejspíš nečeká a tak si tipnu, že Triade I zůstane lahůdkou pro labužníky. Inteligentní album, jak málokteré, které jsem poslední léta slyšel.