Jakmile si skromné dílo Mystery of a Black Mass pustíte, zjistíte, že jde v první řadě o velikou srandu. A já pevně věřím, že úmyslnou, neboť toto nelze ani při nejlepším úmyslu brát vážně. Je až šokující, že Dark Goat vydali od roku 2022 už třetí desku, ale vzhledem k tomu, že opakovaný vtip se většinou notně zajídá, nemám určitě v úmyslu se ke kterékoli z předchozích prací kapely vracet.

Zvuk jako z trubice od vysavače (pamatuji si, že tohle přirovnání jsem  pro Mylingar použil v dobrém, tentokrát věru ne) pouštěného z vedlejšího pokoje a do toho neomalené barbarsky zkreslené řvaní. V první moment, kdy mě Dark Goat svým „soundem“ zachytili nepřipraveného, jsem normálně vyprskl smíchem.

Kupodivu je tenhle bizarní hudební humor nakonec docela zajímavý a s povděkem, že jsem nebyl příliš radikální a nesmazal to hned „z první“, jsem mu pěkných pár poslechů věnoval. Po většinu času je hra na bubáky docela vtipná. Obzvlášť některé extrémní vokální chrochty do úsměvných, osmdesátá léta vykrádajících riffů vpadají vyloženě groteskně.

Antonio Comis alias Father Faust se pravděpodobně opravdu nebere vážně, ostatně podívejte se na přiloženou fotku sami. Nějaký ten bodík za jeho výkon a samozřejmě rovněž výkony kolegů napsat musím, byť kytara je asi jediný nástroj, který tady alespoň něco předvede.

To podstatné je ale mimo hodnocení, protože dost možná jde o jediný black metal, který znám a kterému se zasmějete spolu s jeho tvůrci, aniž by vás poslal do smrtících křečí cringe.