První písnička, hrubý hardcorový riffy ve středním tempu, slušná porce vazbení, uřvanej chraplák, stříká z toho testosteron. Help se s tím na prvním dlouhohrajícím kotouči nepářou, není to špatný, ale asi bych to docenil víc před pár lety, kdy jsem na podobný přímočarý direkty slyšel víc. Druhá Sound and Vision tenhle pocit umocňuje, riff je šťavnatej, disharmonický vazbení zneklidňuje, za minutku je hotovo. Říkám si ok, dám tomu šanci, ale žádný velký očekávání.

Pak ale přichází trojka Fire and Ashes and Shit, uši zbystřej, začínaj se dít zajímavější věci. Help maj totiž talent na to budovat ze špinavejch základů silný melodie, a to pěkně od srdíčka. Pod nánosem špíny je tu kvalitní emíčko, kapela zkušeně balancuje mezi vztekem a melodií – chytlavý ale ne vlezlý, hrubý ale ne obhroublý, srdíčko bez přehnanýho patosu nebo klišé. 2053 se zkušeně vyhýbá tradičním nástrahám žánru, ať už jde o provařenou post-rockovou melodiku (mávung poslední Celeste) nebo přehnanou dýlku, slabší půlhodinka je na tenhle typ ždímání pocitů tak akorát. Ne že by se objevovala Amerika, ale chlapcům to prostě věřím.

Navíc maj Help určitej žánrovej nadhled, kterej z 2053 dělá víc než jen dobře udělanou směs prověřenejch šablon. Hezky je to vidět třeba na zpěvákovi, kterej má daleko hrubší chraplák než bejvá u podobnejch nahrávek zvykem, člověk si musí zvyknout, ale nakonec to jako záplata na hezký melodie funguje dobře. Texty zbytečně neomílaj hardcorový klišé, je to sarkastickej, jedovatej nihil, až si občas říkám, jestli je s borcem všecko v pořádku. Když zpívá I am not happy, a pak jen tak bokem dodá whatever that means, tak člověku zatrne.