Ačkoliv se jméno Holotropic na česko-slovenské scéně začalo objevovat teprve v roce 2013, nejedná se o začínající kapelu. Všechno započalo ukončením činnosti brutal/technických Dyschromatopsy, tehdy v sestavě Kamil Adamík (kytary, zpěv), Janči Hutka (bicí) a Matěj "Vein" Ferenčík. V roce 2011 je ještě stihl doplnit kytarista Tomáš Švantner (v současné době už jej však nahradil Alex Wald ze Symbiosis) a basák Rasťo Molnár pak už přišel jako nový hráč Holotropic. A jelikož se nápady evidentně jen hrnuly, loni na podzim vyšel skvělý debut Permeate.

Holotropní terapie, jak ji definoval český psychiatr Stanislav Grof, je "léčebný postup, který je kombinací řízeného dýchání, hudby a různých jiných forem zvukové techniky, a cíleného uvolnění blokované tělesné energie". Proto se uvolněte, zklidněte dech a nechte jejich hudbu proniknout do vašich srdcí, myslí a duší.

breath in...

Meditativní fluidum desky představují pozvolné nájezdy a vyklidňující konce, a to takřka u všech skladeb. Turbulentní, multirytmické středové pasáže jsou pak tou pravou energií a potravou pro technicky zaměřeného posluchače. Tím, že deska není roztříštěná různými intry a outry (s výjimkou v minutovce Hunch), ale skladby jsou takto stmeleny už rovnou, přidává Permeate další nečekané kouzlo a potvrzuje slova kapely, že se v jednotlivých skladbách snažili klást důraz na originalitu a svobodu projevu.

Při poslechu desky mne střídavě napadalo několik kapel. První je vcelu logická, ale nikoliv až tak příbuzností hudby, ale vztahem k meditaci a východním náboženstvím. Ovšem kdeže Masvidalovské stopy ve vzduchu dnes jsou? Mezi další "vlivné" určitě patří The Faceless prvních dvou desek po skladatelské stránce i vokálem, ať už se vezme třeba úvodní Judge, Rupture nebo třeba Tantrums. Ale nepovšimnuty nezůstávají ani moderně to hrnoucí kapely v čele s míchači nálad a stylů Between The Buried And Me. Závěrečná 11minutovka Integral shrnuje tak nějak všechny atributy předchozích skladeb, ale zároveň už je zde možné (?) další směřování směrem k propracovanějším kompozicím a namísto vrstvení nápadů na sebe jejich postupné rozvíjení do komplikovanějších forem. A také (asi trochu překvapivě) tuzemští Mindwork, ovšem kdyby se přeorientovali výrazně tvrdším směrem (o zpěvu nemluvě). Méně překvapivé je pak už v tomto ohledu hostování Martina Schustera, leadera této (bohužel momentálně nefunkční) kapely, v sedmičce Filters. Už její začátek jako by kompletně vypadl z Martinova pera, a možná i proto si jej kluci z Holotropic sem připozvali? Ale to jen tak na okraj, protože vlivů, narážek, údajných i faktických spojitostí a odkazů by se tady dalo najít mnohem a mnohem více. Podstatné ale je, jak s nimi Holotropic dokáží nakládat a přetvořit je k obrazu svému. Při zručnosti, s jakou ovládají své nástroje, a rychlosti vzniku desky je evidentní, že výsledek měli jasně vytyčený a snažili se tedy ze sebe "jen" vyždímat maximum svého momentálního uměleckého (v)cítění.

...breath out

Nezmínil jsem zvuk nahrávky, skoro není třeba – různá studia, různé časy nahrání, různé podmínky a moderní technologie, které pomohou. Výsledek mě prostě baví a vlastně nakonec naprosto postačuje, ačkoliv se dá nahrávce vytknout, že mohla být víc nadýchaná, zvukomalebnější. Ale strašně mě tady baví to, co u podobně komplikované, ale přesto lidsky hrané hudbě, je slyšet v podání jednotlivých nástrojů. A především žádná bicí chémia! Dobré, chalani.

Holotropic zkrátka na Permeate předvádí přesně to, co toto slovo znamená - snaží se prolínat a pronikat různé styly, rytmy, nápady, nálady, měnit atmosféru, a to vše v rámci jedné skladby. Skvělé na téhle desce je i to, že jak jednotlivé skladby, tak celkový výsledek zní naprosto přirozeně, organicky, nenásilně. Proto (a nejen proto) je tohle pro mne určitě i nejlepší slovenská deska uplynulého roku.