Dnes se podíváme na zoubek třem „zásadním“ projektům portugalské raw blackové scény. Budou to projekty z okruhu Aldebaran, teda kolegů nedávno recenzovaných Degredo ze scény středního Portugalska, pohoří Serra da Estrella.
 
OCCELENSBRIGG – Glacial Conjuration (Harvest of Death, 2019)

A začneme hned zostra, protože Occelensbrigg je pořádnej náklad přísnýho raw blacku. Žádný kudrlinky, výtah frčí z „takzvanýho undegroundu“ až do posledního suterénu, kde je špína, vlhko a mongoloid v absolutní tmě ječí do plechový roury. Syrový běsnění bezmezně oddaných nástupců Mutiilation!

A trochu civilně si můžeme říct, že jde o ten druh monumentálních kompozic, který ve spojení s dost šíleným (primitivním, v dobrým smyslu) zvukem udělají z poslechu i bez velkých riffů výraznej zážitek. Klidně se dá s nadsázkou říct, že je to noisovej protipól Philipa Glasse, protože tónů, který se distortujou do pořádné blackové mrdanice je žalostně málo. To podstatný je atmosféra, a ta je na novince, stejně jako na předchozí dlouhohrající desce, pořádně hutná. Proposlouchat na nějakou vyšší hlasitost celý album může bejt i slušná výzva. Osobně doporučuju na sluchadla v noci jako takovou hezkou modlitbičku.

Hodnocení 70/100

VOËMMR – O ovnh intot adr mordrb (Harvest of Death, 2019)

Oporti Occelensbrigg jsou Voëmmr o dost stravitelnější, přestože spadají do stejnýho ranku. Pořád jde o nemocnej raw black metal, ale celkem v klidesu rozpoznáš jednotlivý nástroje. Zvuk je spíš úmyslně zastřenej, než že by to byla znouzectnost nýmandů. Hráči svoje nástroje ovládají na slušné úrovni, ačkoli vzhledem k totální anonymitě je dost možný, že všechno točí v kolně jeden pasr. Pořád je to hodně upřímná věc, žádný navoněný artsy fartsy honírny. Jekot je patřičně mučivej, klávesy jsou v pořádku upozaděný ve prospěch jednolitýho hučení, který tlačí fest, to se nemusíte bát. Na poměry portugalskýho raw blacku je Voëmmr ještě pořád dost (ale ne až moc!) hudba. Prim ale i tady hraje atmosféra zla a zmaru, kterou rozpoutává v první řadě skvělej ječák.

Hodnocení 70/100

ORDEM SATANICA/NITERIS – Sepulchral Silence of Satan (Harvest of Death, 2019)

Pořádný běsnění jsem si nechal na konec. Ze splitu mě zajímají Ordem Satanica, takže ke straně Niteris jenom poznamenám, že je to slušný noise-blackový svinstvo. Bosňáci jsou ale spíš ten druh blijance, kterej mě už moc nebaví.

Ordem Satanica jsou regulérní kapela (dík, že se aspoň anonymně vyfotili v jeskyni, jinak opět totální anonymita), která to sere pod tlakem - od roku 2014 dvanáct počinů. Nebudu předstírat, že je znám, nebo se v nich orientuju – tenhle materiál mi prozatím bohatě stačí. Chorý raw black metal, který ale nepostrádá melodie, parádní ožraleckej vokál a naklepaný je to slušným bubeníkem. Kytary, který mě baví asi nejvíc, vyjedou do pěkných explozí hlukovýho marastu!

Jinak řád černého slunce, řád satana, temnota, elitářství, všichni kromě nás (co na vesnici uctíváme satana v ledovcový jeskyni) jsou stádo jehněčí atd. V tomhle ohledu všechno v pořádku.

Hodnocení 60/100

Ještě dodám, že můj osobní favorit z Aldebaran Circle jsou Espiríto Aldebaran, ale ti na vydání regulérní desky furt čekají a na kontě mají jen promíčko, čekuj bandcamp.