1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
(6) ESOTERIC - A Pyrrhic Existence (11/2019)
Po předchozích dvou deskách o něco slabší, ale pořád parádní funeral. Esoteric jsou na rozdíl od mnoha dalších doomových kapel opravdu rozeznatelní a především druhá půlka téhle dlouhatánské desky mě dost baví. (Bandcamp) (mIZZY)
- nechte se pohltit atmosférou vazkou jak med, spoutat pomalými uhrančivými tóny a rozporcovat překrutými riffy. Další mistrovské dílo. (LooMis)
- na poměry Esoteric tradičnější album, nicméně pořád na sto honů vzdálené ostatním žánrovým souputníkům. Jen ten zvuk mohl být lepší... (onDRajs)
- králové funeralu jsou zpět v plné záhrobní. Osm let čekání přineslo své ovoce. Temnější a zoufalejší než předchůdce. Angláni pálí v úvodu vůbec nejdelším trackem v historii kapely. Dostat se už přes tento kopec je solidní šichta, ale s Esoteric není nic zadarmo a „úsilí“ je vykoupeno opět mistrovskou porcí funeralu. Devadesát osm minut trvající rozmýšlení nad Pyrrhovou existencí u mě naplnilo očekávání a deska míří do topu. (brutusáček)
- po zatím nejdelší studiové odmlce přichází birminghamští s nahrávkou, která vlastně nic moc nového nepřináší a (téměř?) ničím nepřekvapí (snad jen onou „opethoidní“ pasáží v Culmination?). Ale ono to vlastně (skoro) nevadí. Kompozičně, atmosféricky a emočně je to deska stále velmi silná a v (sub)žánru nemá konkurenci. Druhá polovina mi přijde asi lepší a zajímavější, ale i ta první se mi líbí dost (jen darkambientní Antim Yatra by tam možná ani být nemusela). Spolu s Kayo Dot nejsilnější adept na album roku. (Bandcamp) (AddSatan)
- bez ohledu na to, kolikrát tohle album ještě poslechnu soustředěně od začátku do konce, mám jasno, kdože jsou ti jediní funeral doomoví Pink Floyd. (piTRs)
(3) DESPISED ICON – Purgatory (11/2019)
- nekompromisní jízda po bestiálním comebacku pokračuje! Alex je neskutečnej masér! (LooMis)
- deathcorová klasika. Nic nového pod sluncem, ale špatné to není. (onDRajs)
- návratovka mě bavila, ale byla z toho cítit hodně sázka na jistotu. Jasně, ani novinka neposouvá žánr někam dál, ale Kanaďani do toho víc šlápli. Větší palby, větší breakdowny, mohutnější vokály. Rozhodně se to dá přirovnat k nejlepší éře Healing Process/the Ills. Šlape to, valí to, poslouchám to, chutná to. (brutusáček)
(2) CATTLE DECAPITATION – Death Atlas (11/2019)
- přijde mi, že hudebně jsou místy do starších Anaal Nathrakh, ale ty hevače v refrénech bohužel nedávám. (brutusáček)
- stávající mantinely jsou CatDec evidentně již těsné - navazují na své poslední desky, přesto (tak trochu?) jinak. Velmi slušné album, tak slušné, že přeje i naším jazykem. (Bandcamp)
(2) NILE – Vile Nilotic Rites (11/2019)
Nile po odchodu Dallase chytli druhý dech a nahráli další super desku. Tentokrát je zde o něco méně přehnaného sólování a o to více tvrdých riffů. Vile Nilotic Rites má solidní koule a mě rozhodně baví. (mIZZY)
- uctívači krajin Nilu budou polichoceni. Kapela se omladila (Dallas je 2 roky minulostí), ale jádro Karl-George je stabilní. A možná právě nová krev přinesla opět onen pocit neotřelosti, který provázal první desky. A k tomu sólové nálože kytar a bicích (téměř permanentního charakteru)? Opojné. (LooMis)
(2) SCHAMMASCH - Hearts of no Light (11/2019)
- artovej black, kterej dneska frčí. Pochybuju o trvanlivosti materiálu, ale rozhodně je to lepší (protože kratší) než nekonečnej Triangl. Fakt tomu nemůžu upřít vedle velkých ambicí i velkou muzikantskou zručnost. (vaněna)
- po EP The Maldoror Chants: Hermaphrodite, které stále považuji za jejich nejlepší nahrávku, tu jsou Švýcaři s novou deskou. Žádné dvoj- nebo troj-CD, ale normální, byť opět celkem dlouhá nahrávka. Docela dobře jde poznat, že se jedná o Schammasch, kteří si svůj zvuk poměrně úspěšně vybudovali. A jsou zde opět některé dost dobré songy, u kterých mi je jasné, že budou naživo parádní. Dochází zde rovněž k budování a změnám atmosféry. Na rozdíl od postupné ucelené gradace EPčka zde ale sem tam vykoukne pasáž nebo dokonce skladba, která vývoj desky celkem naruší. A třeba pokus o retro rokec A Paradigm of Beauty mi zrovna u kapely jako Schammasch přijde fakt zbytečný, byť na albu své místo má. Ale jako celek to je fajn a myslím, že mě časem začne Hearts of No Light bavit ještě trochu víc. (Bandcamp) (mIZZY)
(2) TYGERS OF PAN TANG - Ritual (11/2019)
- přeneste se do 80. let se vší parádou. Ono na tom chytání druhé mízy ve stáří něco bude. Raise Some Hell! (LooMis)
- co na tenhle Ritual Franta Štorm mi není známo, ale já chrochtám jak vepř, který se právě prohrabal zpod jateční ohrady. Vedle už tak povedených posledních alb bratranců ze Saxon nebo Judas Priest je produkce, zvuk i songwriting minimálně o třídu současnější a nic na tom, že rychleji než přes střední tempo se tady v podstatě nejde. Long live NWOBHM! (piTRs)
(2) UNFATHOMABLE RUINATION – Enraged and Unbound (11/2019)
- tvl, co to je za demáč? Já chci starý brutální zrujnování! (bizzaro)
- BDM tlačilo už na předchozí desce a solidně zadrtili i na oriental stage na Brutalu. Novinka má moderní zvuk, ale na škodu to není. Spokojená chrochtačka, co by mohla vydržet do nových DS. (brutusáček)
Kotek
GIRL BAND – Talkies (09/2019)
- jen výjimečně dva žánry splynou dohromady tak přirozeně jako tady - noiserockový riffy se takřka vpíjej do industriálního techna, a výsledkem je nevyzpytatelná, těžce náladová deska. Jedna z nejdivnějších a nejlepších věcí tenhle rok. (YouTube)
MATANA ROBERTS - Coin Coin Chapter Four: Memphis (10/2019)
- jazzová avantgarda se potkává tradičním folkem a spirituálama – to vše v rámci precizně poskládaný mozaiky příběhů ohledně obchodu s otroky a a jejich původu. (YouTube)
ZONAL - Wrecked (2019)
- jen zopakuju z minulé deky, takhle temnej hip hop ano. (YouTube)
TUNES OF NEGATION – Reach the Endless Sea (10/2019)
- hravý, tribální, omamný – to je Shackleton. Pochmurný, zádumčivý, střídmý – to je Shackleton jako Tunes of Negation. (Bandcamp)
CHILD ABUSE – Imaginary Enemy (10/2019)
- další porce nepříjemnýho, dekadentního noise rocku. Kdo zná minulý desky asi tentokrát nebude moc překvapenej, jede se v hodně podobnejch kolejích. Pokud tě bavilo dřív, bude bavit i teď. (YouTube)
vaněna
OCCELENSBRIGG - Glacial Conjuration (11/2019)
- raw black, Portugalsko, nová mrda. Není co dodat.
QUAYIN REGIS - Doctrine (11/2019)
- víc než muzika mě baví výbornej zvuk tohohle alba, který jak kdyby dělal Stephen Lockhart. Jinak poctivej diso/death/black, kterej nenadchne a neurazí.
SORGELIG - We the Oblivious (11/2019)
- alkoblack v nejlepší formě.
HELLS CORONATION - Ritual Chalice of Hateful Blood (10/2019)
- krautrock s milionem blackmetalových ingrediencí. Vtipná věc, kterou si vychutnám v recenzi. Tolik klišé pohromadě se opravdu jen tak nevidí.
ATTEIGAR - Us d’r Höll chunnt nume Zyt (ep 11/2019)
- krátkej a teda nenudící symfoblack od Eisenwald mě potěšil kvalitním worshipem druhé vlny s dobře udělanýma klávesama.
mIZZY
CHAOS ECHŒS – Remains (11/2019)
- záznam setu, který hráli Chaos Echœs naživo jen jednou v roce 2018 před tím, než se rozpadli a nějaké další live nahrávky ze starších období. Docela fajn, že se tuto kompilaci rozhodli dodatečně vydat. Hlavně část Ecstasy with The Nonexistents je fajn vzpomínka na jeden z nejlepších koncertů, co jsem kdy viděl, byť tak silný dojem jako ze samotného živáku z poslechu nahrávky nemám. (Bandcamp)
BÖLZER – Lese Majesty (EP) (11/2019)
- třicetiminutové EP, které přímo navazuje na album Hero. A i když mě řadovka docela štvala a přes čisté zpěvy jsem se do teď pořádně nepřenesl, Lese Majesty mě baví hned od začátku poměrně dost. Sem tam se zde sice opět zpívá, ale řekl bych, že tentokrát o poznání lépe, navíc jsou songy údernější a myslím si, že budou dobře šlapat i naživo. (Bandcamp)
THE DEATHTRIP – Demon Solar Totem (11/2019)
- Kvohstův studiový návrat k black metalu po deseti letech. Zatím ale z Demon Solar Totem příliš nadšený nejsem, a to hlavně po instrumentální stránce. Vokály jsou samozřejmě v pořádku, ale taky si myslím, že má Mat ještě na víc. O výjimečnou nahrávku jako první dvě desky Code nebo Supervillain Outcast se nejedná. (Bandcamp)
RORCAL – Muladona (11/2019)
- opět celesťácký mix blacku, sludge a post-HC, ještě vyhrocenější a rychlejší než předchozí deska Creon. Nejedná se o nic extra výjimečného, ale energii to má fakt dobrou a i toho emo patosu se zde najde jen poměrně málo. (Bandcamp)
KING GIZZARD & THE LIZARD WIZARD – Infest The Rats' Nest (08/2019)
- thrash metal album of the year, haha? Po tuně psychedelického rocku nahráli King Gizzard svou regulérně 
nejtvrdší desku, a šlape to jak cyp. Prim tentokrát fakt tvoří thrash metal, je tam hodně stoneru a vůbec to je opět zábavná pecka. Těhle 35 minut za poslech fakt stojí. (Bandcamp)
(DOLCH) – Feuer (11/2019)
- trochu mi připadá, že se Dolch z poměrně originálního a zajímavého mixu žánrů se super atmosférou stávají čím dál více nevýrazným doom blackem. Jasně, furt to je docela dobré, ale původní kouzlo z I & II je už částečně pryč. (Bandcamp)
DOLD VORDE ENS NAVN – Gjengangere i hjertets mørke (EP) (09/2019)
- Vicotnik (který zde údajně jen zpívá a řve) si s kámošema z DHG udělal novou kapelu a letos vydali tohle EP. O geniálnosti se zde asi bavit nemůžeme, ale zábavný a správně nakopnutý materiál to je. Vlastně ani nevím, jestli s DVEN chtějí nějak aktivněji pokračovat, ale zapadnout by tahle nahrávka asi úplně neměla. (Bandcamp)
CRADLE OF FILTH – Cruelty and the Beast Re-Mistressed (11/2019)
- nový mix staré klasiky po jedenácti letech. O samotné desce se nemá smysl rozepisovat, ale díky novému zvuku docela dobře vyniknou pasáže, které nebyly dříve téměř slyšitelné. Některé pasáže tak zní mnohem lépe, některé naopak trochu ztratili původně syrovou atmosféru, s čímž se ovšem dá počítat.
EARTH – Fall Upon Her Burning Lips (05/2019)
- jsem se k tomuhle albu, hlavně kvůli koncertu, musel ještě vrátit, a nakonec musím říct, že mě baví mnohem více, než ze začátku. Earth zde mají fakt dobrý zvuk, jednoduché, ale dobré riffy, promyšlené repetice. Jo, asi mě to baví více než někteří předchůdci. A i koncert byl nakonec skvělý. (Bandcamp)
bizzaro
INFANT ANNIHILATOR - The Battle of Yaldabaoth (09/2019)
- TVL, tohle mě posadilo na řiťáka! Zlo, extrém, destrukce! Peklo!
UNE MISÉRE – Sermon (11/2019)
- utopickej hardcore? A blackened k tomu!
CIRCUIT OF SUNS - Night Sister (07/2019)
- mathcore, prog death a trochu experimentů ve stylu Car Bomb.
WORMED - Metaportal [EP] (07/2019)
- klasika která neomrzí. Rytmicky, riffově, chrochtácky. Obzvlášť když jde o krátkometráž. Wormed jsou tentokrát poměrně neurotičtí a získali tím na kvantové atmosféře.
BLUT AUS NORD - Hallucinogen (09/2019)
- špatný nápady to nemá, ale vracet se k Hallucinogenu nebudu.
NICK CAVE and The Bad Seeds – Ghostee (2019)
- další sbírka smutných písní.
LooMis
IN MOURNING - Garden Of Storms (10/2019)
- komu nevoní poslední Opeth, protože to nejsou staří Opeth, nechť si přičichne k téhle švédské zahrádce. Afterglow byla skvělá, ale novinka je o ždibíček svěžejší.
LINDEMANN - F&M: Frau Und Mann (11/2019)
- zklamání. Odpad, co neprošel v domovské kapele?
PRETTY MAIDS - Undress Your Madness (11/2019)
- další veteráni heavy metalu a zase překvapení jako blázen. Ono na tom chytání druhé mízy ve stáří něco bude. Nic nového pod sluncem, ale šlape to jako kráva!
BLIND GUARDIAN TWILIGHT ORCHESTRA - Legacy of the Dark Lands (11/2019)
- zvukově přenádherná deska, což je u BG tradicí, ale tady je to dotažené k dokonalosti do cinknutí toho nejmenšího pohádkového zvonečku. Hudebně nic nového.
onDRajs
SHAHMEN - Bad Dream Catcher (10/2019)
- temnota, exotické motivy, trochu etna a existencionálna. Shahmen bodují!
BLOOD INCANTATION - Hidden History of the Human Race (11/2019)
- techničtější než debut, místy dost do Immolation. Jindy zas dominuje post-metal. Žánrově hůř zařaditelné. Ještě ladím dojmy.
brutusáček
HIDEOUS DIVINITY – Simulacrum (11/2019)
- válec, co mě neurazí a ani nenadchne, ale prostě jen nejsem fanda kapely.
piTRs
KXM - Circle of Dolls (09/2019)
- jedničkou si naše supertrio vystavělo pomník hned zkraje, dvojka byla o poznání těžší na uchopení, trojka jako by v tom chtěla pokračovat, ale zároveň se nevzdat určité lehkosti a přímočarosti. 
Na mě to přes muzikantský perfekcionismus působí většinou nepřitažlivě. Ale vrtalové, pitvalové a hledači nechť vrtají, pitvají a hledají, určitě najdou.
STRIGOI - Abandon All Faith (11/2019)
- přestože Greg Mackintosh svého času s Paradise Lost zaklepal na samotnou bránu středního proudu, na podzemí asi nikdy nezanevřel. Důkazem byli Vallenfyre a jsou Strigoi - surová, disharmonická a hezky proplesnivělá Věc. Když se víc sype, chvílemi to zní až jako trucpodnik posledním Holmesovým Bloodbath, ale jakmile se zvolní a ztěžkne, je to doom, pro který promotéři ani hudební žurnalisti už nemusejí vymýšlet žádný další přívlastek. Sympatická a uvěřitelná záležitost, do kolen ale nepůjdete.
Herelson
WILDERUN - Veil of Imagination (11/2019)
- skvělé album. Z podobného ranku hudby zaujalo rozhodně o poznání víc než poslední Opeth. (Bandcamp)
JSt
LADY LYKEZ - Muhammad Ali (05/2019)
- na tohle jsem čekal – kombinace gqomu a grimu je přesně tak smrtící, jak se dalo čekat. V lednu u nás zahrají.
DENGUE DENGUE DENGUE - Zenit & Nadir (10/2019)
- peruánské duo tady vychází z tradiční afroperuánské hudby, ovšem porůznu se do toho míchá dub, footwork a další moderní styly, takže vzniká dost specifický, ryze současný koktejl.
bizzaro
KEITH MERROW – Reading the Bones (04/2019)
- takhle nějak by asi dopadla Conquering Dystopia bez Loomise. Nahlížení do svých temných stránek dodává kosternímu slabikáři osobitost. Těším se na Nightmarer!
KARMACIPHER - Necroracle (2016)
- Ulcerate ať se jdou zahrabat :)
HAIL SPIRIT NOIR - Mayhem in Blue (2016)
- kdy bude něco novýho?
DAVID BOWIE – BlackStar (2016)
- černá hvězda stále září.
ROOT – Hell Symphony
- tyjo, vždycky jsem přísahal na Temple, ale už Hell Symphony je deska jak mešní víno!
MASTER’S HAMMER – Rituál
- a co by to bylo za Pekelnou symfonii bez pořádných rituálů, při nichž „každý z nás zabíjí Boha!“ Tvl, co se to tu nás v těch 90. dělo?
LooMis
DESECRAVITY – Anathema (01/2019)
- bizzaro na ně v červnu upozornil. Našlapaní BDM Japonci. A ta souprava bubeníka (Impure Confrontation)!
onDRajs
DEVIN TOWNSEND - Empath (03/2019)
- nakonec jsem tomu přišel na chuť. Když se člověk prokouše těmi bigbeatovými kusy, zjistí, že vedle nich tu je spousta zajímavých pasáží a místy je to ulítlé jako Deconstruction.
MICHAL PAVLÍČEK - Pošli to tam! (03/2019)
- Pavlíček je stoprocentní v instrumentálních písních, kde se netlačí na pilu - balady, bluesové ploužáky. V rockově tepajících věcech to někdy zaskřípe - třeba odrhovačka Babalu je vysloveně příšerná. Od Pavlíčka mám raději experimentální desky jako třeba Zvláštní radost žít.
STEVE ROACH - This Place To Be (2016) + Bloodmoon Rising (2015)
- jakmile jednou začnu poslouchat Steva Roache, už nemůžu přestat. A je jedno, že trpí velkou nadprodukcí a jeho desky z poslední doby se podobají jako vejce vejci. Jím utvořený zvuk pulsuje, mění tvar a přitom zůstává stále stejný. Vždy mnou pronikne jako nějaká neviditelná síla a pohltí mě. Doporučuju také pětihodinový Bloodmoon Rising. Tak nějak si představuju zhudebněný vesmír, i když v něm je paradoxně naprosté ticho.
AddSatan
MERKABAH – Million Miles (2017)
- instrumentální prog/jazz rock/metal, lze tam slyšet inspiraci/podobnost s avant-rock/RIO(/zeuhl) kapelami á la Univers Zero apod., místy mi to připomíná i Kayo Dot, částečně i třeba Zu. Baví asi i víc než předchozí Moloch, kompozičně je to zajímavější, dynamičtější a barevnější. Nejlepší polská kapela? (Bandcamp)
ESOTERIC – všechno od Metamorphogenesis po Paragon of Dissonance (1999 – 2011)
- připomínání, srovnávání, občas zpětné docenění (zvláště Metamorphogenesis) a hlavně užívání si. Každá z těch desek je něčím specifická, každou mám rád pro něco jiného, ale kvalitativní rozdíly jsou mezi nimi vlastně dost malé, takhle vyrovnanou diskografii moc kapel nemá.
piTRs
KISS - většina diskografie
OBITUARY - World Demise (1994)
THE BEATLES - Rubber Soul (1965)
JSt
RUFIGE KRU - Ghosts (1993)
- hudební kritici Simon Reynolds a Mark Fisher ve svých textech rádi vzpomínají na ohromný inovativní impuls britského hardcore a jungle. Dost dlouho jsem to nechápal, ale tahle fantastická, temná věc s perfektními samply mě vcelku přesvědčila.
BANGS AND WORKS Vol. 1 a 2 (2010 a 2011)
- dvě mocné kompilace chicagského footworku. Tenhle styl mi vždycky přišel zajímavý, ale když jsem zkoušel DJe Rashada nebo Jlin, moc mě to nebavilo poslouchat. Tyhle klasické kompilace ale zachycují žánrové brutálně rozhozené beaty a rozsekané vokální samply ve velice živé a organické poloze. Velká paráda.
Vložit komentář