Zklamání první – žádná pivínka cestou, žádné drogy, žádní veselí spolucestující, lehké děvy - ani blitky ani bitky. Smutná střízlivá cesta po D1 a hálászlé U rybiček nejsou ani malou záplatou za chybějící bzučení včelích rojů a motání hlavy při vstupu do koncertního prostoru.

Zklamání druhé – čepované pivínko na Sedmičce, byť není novinkou (čepují již tři roky!), jsem na radu zkušeného mistra Bruta ochutnal, jen abych zjistil, že tady roste Starohovnu solidní konkurence. I jedno je moc. Zvnitřnit celý půllitr se nakonec sice podařilo, ale Ivo za Ivem už nepřišel.

Zklamání třetí – návštěvnost sice nebyla žádný průšvih, odhadoval bych stovečku návštěvníků, ale co si budeme povídat, skoro všichni jsme se tam znali jménem. Na Concrete Winds nepřišli žádní extrémističtí punx, pozérští hipsteři ani zlatá mládež, účast zachránila jen deathmetalová cháska.

Mallephyr – a tady už žádné zklamání, mocně uctívám. Set byl, pokud mě paměť neklame, prakticky stejný, jako na nedávném koncertě v Brně , takže perfektní. Zvuk tlačil o něco víc, lehce méně byla slyšet basa, ale kdo by takové detaily řešil. To podstatné je, že Mallephyr sypou jako v black metalu v Čechách nikdo. Na bicí diktoval nekompromisní Tom, opravdu radost pohledět pod jeho vířící paličky. Tohle je na absolutorium! Pokřivené harmonie Mallephyr opět rozdávaly radost. Ohromně sympatická kapela a s další chválou už bych se jen opakoval. Nové desky se nemohu dočkat. Ostatně Mallephyr pro mě byli naprosto rovnocennou kapelou k finským běsnivcům.

Concrete Winds patří k nejvyhrocenějším kapelám na současné scéně. Hrají war metal (téměř) bez jeho stupidnějších propriet, a proto k poslechu jejich desek ani nepotřebujete trepanaci lebky. Hudba Concrete Winds to je tlak a hrot. Nic jiného jsme nedostali, nic jiného jsme nečekali. Svůj materiál s přehledem zahráli a velmi dobře nasypali (ačkoli za bicími pro tento večer zůstává mým hrdinou profesor Mařík z Mallephyr vyučující s ledovým klidem virbl). Pravda, uzpívat všechny vokály byl už trošku problém – no a co, tady si nebudu hrát na nějaké vyrýpávání. To podstatné je, že Concrete Winds v totálním nasazení zahráli většinu skladeb z obou desek. Disident Mutilator zazněl, to pro mě bylo nejpodstatnější. Skladby odsýpaly bez keců, zklamání (čtvrté) na straně publika byl téměř neexistující kotel (čest zachraňoval jen Sud a Adolf, jak žalostné). Jediným slabým místem pro mě byla poslední skladba Industrial Mutilation, která koncert uzavřela. Nu, ale jediný přítomný pankáč si alespoň mohl skočit.

Poněkud statickému koncertu se nemůžu příliš divit, když 21:45 je hotovo. Poměr drog, alkoholu a bezuzdné zábavy byl tentokrát nepříznivý a věru nemohu říct, že bych se na Sedmičku na další koncert těšil. Zcela naopak – na Mallephyr a samozřejmě i na Concrete Winds se kdykoli rád zajdu podívat znovu. No a v duchu výjezdu plného zklamání (toto je již páté a poslední) musím říct, že bez nehod, zastávek v nevěstinci a úplně bez blití vystupujeme ještě před půlnocí a prakticky straight edge koncert prohlašujeme za úspěch.