Je to už téměř tři roky, co v Praze hráli Ghost. Švédská metalová kapela, které se jako jedné z mála, co vznikly po roce 2000, podařilo vyrůst do velikosti, kdy vyprodávají různě po světě několikatisícové haly. V ČR to sice s jejich oblibou evidentně zatím není tak šílené jako třeba na severu, i tak se ale jejich letošní koncert konal rovnou v O2 Aréně. Celkem mě tenhle krok zaskočil, protože v prosinci roku 2019 nevyprodali ani podstatně menší O2 Universum. Věřím ale tomu, že k tomuto kroku měli pořadatelé validní důvod. Koneckonců, dost možná i samotná kapela, jejíž popularita každým rokem roste, si možná větší prostor vyžádala, o čemž však můžeme pouze spekulovat.

Ghost každopádně mají na kontě nové album Impera, které, i když sbírá rozporuplné reakce, opět trhá všemožné prodejní rekordy. Sám z něj na zadek taky úplně nepadám, ale rozhodně se na něm najdou songy, které se mi opět dost líbí, a věřil jsem, že naživo musí fungovat. Hlavně si ale dodnes pamatuji, jak nadšený jsem odcházel z koncertu Ghost před třemi lety. To byl koneckonců hlavní důvod, proč jsem se rozhodl opět vypláznout 1300 za lístek a na Švédy vyrazit.

V den konání koncertu jsem se sice za tohle rozhodnutí hrozně proklínal, protože jsem se někdy ve dvě ráno teprve vrátil totálně rozjebaný z tour Můry. Záda v hajzlu, nefunkční hlas, o nedostatku spánku a nelidském absťáku ani nemluvě. Dá se ale vynechat příležitost jít na koncert kapely, co zpívá o Satanovi? Samozřejmě že ne! Navíc, když Ghost nebyli v neděli jedinou zajímavou kapelou.

V sedm hodin přišli na pódium jako první satanisté Twin Temple. Na první pohled naprosto logický předskokan Ghost. Všude obrácené kříže, dobré kostýmy a nějaké ty teatrální pičoviny. Absurdní divadlo od začátku do konce jejich třicetiminutového setu, během kterého bylo jméno pána pekel zmíněno určitě 666x. V tomhle ohledu samozřejmě v pořádku. Horší to bylo s hudbou samotnou. Až do jejich koncertu jsem vlastně věděl prd, co to je nějaký doo-wop, ale jestli jeho hlavní podstatou je, že půlku fakt krátkého koncertu akorát prokecáte a nepředvedete žádný extra hudební výkon, tak okay. Jako jasné, Twin Temple jsou rozhodně mnohem více o satanistickém tyátru než o hudbě, ale doufal jsem, že se kapela s kytarou, basou, saxofonem, bubny a klávesami trochu více rozjede.

Songy jako Sex Magick, Let's Have a Satanic Orgy, Satan's a Woman nebo I'm Wicked sice byly prdel, ale zároveň nezanechaly silnější dojem, který bych si zapamatoval. Úplně nejlepší na Twin Temple bylo kupodivu outro In Nox, kdy kytarista se zpěvačkou začali dělat zase nějaké hovadiny jako polévání se vínem a mávání křížem, ale zbytek kapely rozjel až překvapivě dobrý jazzrockový jam. Být podobných momentů v jejich setu více než jen závěrečné tři minuty, mohlo to být dost cool. Takhle musím říct, že Tribulation minule předvedli mnohem lepší úvod.

To druzí Uncle Acid & The Deadbeats byli naopak primárně o hudbě a zanechali mnohem silnější dojem. Anglická čtveřice, jako jediná v neděli v civilním oblečení, rozjela psychedelickou stoner doom masáž, kterou si velmi rychle omotali posluchače kolem prstu. Ze samého začátku sice jejich zvuk byl celkem tichý a chyběl mu pořádný tlak, proto jsem se přesunul na pravou stranu hned před bedny, odkud šly aspoň nějaké vibrace i fyzicky cítit, brzy se ale vše srovnalo a znělo tak, jak má. Hudba Uncle Acid & The Deadbeats je na poměry žánru hodně chytře složená, a i když by se dalo říct, že to je taková srážka Black Sabbath s Electric Wizard, určitě nezapadne mezi hromadu zaměnitelných stoner doom vyhulených kopírek. Borci umí fakt dobře hrát, mají dobrá sóla (fakt jsem něco takového zrovna já, co akorát nadávám na kytarová sóla, napsal?) a hlavně vše zvedají dva povedené, na mužské hlasy až nezvykle vysoké, prolínající se vokály.

I když sám tvorbu UA&TD nijak extra neznám, vůbec to nevadilo, aby mě kapela svými songy regulérně rozhoupala. Hlavně během solidně nakopnutého válu I'll Cut You Down z desky Blood Lust jsem fakt házel hlavou do rytmu jako posedlý. Škoda jen, že Uncle Acid & The Deadbeats neměli projekci, se kterou kolikrát hrávají, a za jejich zády svítilo pouze logo s postupně se měnícími LSD barvami. I tak mě ale bavili ještě více než All Them Witches, kteří však minule byli rovněž dost dobrý druhý předskokan. Skoro žádné kecy, hlavně skvělá hudba a super zážitek. Jen je mrzuté, že nehráli aspoň o 10 minut déle. Těch 40 minut bylo fakt krátkých.

A co hlavní hvězda večera? Co se u Ghost za ty tři roky, co u nás hráli naposledy, kromě nového alba změnilo? No popravdě, až tak moc ne, což je docela dobře. Vlastně vše, co mě na posledním koncertu bavilo, zůstalo zachováno i tentokrát, jen to bylo i díky většímu prostoru trochu více megalomanské. Větší plachta s kostelními vitrážemi za zády hudebníků, větší plameny, více konfet, více teatrálních gest i více převleků frontmana. A i když na koncert dorazilo s velkou pravděpodobností více lidí než minule, díky většímu prostoru bylo vše lépe viditelné a paradoxně jsem se i bez jakéhokoliv tlačení dostal bez problému mnohem blíže k pódiu.

On totiž sektor na stání v O2 Aréně byl naplněný tak ze dvou třetin, a když jste obešli úvodní chumel lidí, co se mačkal hned u vchodu, najednou jste měli dost místa na to dojít z pravé strany klidně až k pódiu. A co je zajímavé, ostatní sektory byly ještě výrazně prázdnější. V zadnějším, o asi 4 stovky levnějším standardním stání, bylo maximálně pár set lidí a ani na tribunách nebylo moc lidí. Věřím, že i tak se koncert pořadatelům zaplatil, jen by mě zajímalo, jak se cítí kapela, když hraje v podobně poloprázdné hale?

Naštěstí nešlo nijak poznat, že by kapela byla demotivovaná. Přesně naopak, stejně jako na zbytku tour, i v Praze odehrála totožný setlist plný novějších i starších songů. Začínalo se hned úvodním songem z novinky. Během Kaisarion a vlastně i dalších skladeb na začátku se dost rovnal zvuk. Hlavně bicí byly dost přepálené, a i když se vše v průběhu koncertu značně zlepšilo, furt nemohu říct, že by byl 100% perfektní. V menším Universu to zkrátka klaplo mnohem lépe, ale ani tentokrát o vyloženém průseru mluvit nelze.

Z nové desky Imperia dále zazněly v průběhu koncertu ještě tři další písně, a také se jednalo o ty, které album otvírají – Spillways, Call Me Little Sunshine a Hunter's Moon. Jelikož mě ani jedna z nich neuráží, nemám nic proti, jen mě možná trochu mrzí, že se z novinky na Imperatour nehrálo o něco víc. Je jasné, že se nelze zavděčit všem a na staré hity taky musí dojít, ale třeba Griftwood nebo Respite on the Spitalfields bych slyšel mnohem raději než některé starší věci. Když o tom přemýšlím, kromě těch čtyř věcí z novinky se hrálo jinak úplně to samé co minule, až na to, že pár songů ze setlistu samozřejmě zmizelo. Satanužel to odnesly zrovna mé oblíbené hity jako Absolution nebo Zombie Queen.

Když ale mávnete rukou nad tím, že zrovna některé z vašich oblíbených skladeb nezazněly, nešlo si koncert neužít. Těch hitů mají Ghost na svých pěti řadovkách nespočet a navíc došlo aji na věci z EP jako Mary on a Cross a Kiss the Go-Goat. Do toho třeba připočíst veškerou zábavu, která se děje na pódiu, jako hádky kytaristů, vtipné proslovy a celkové předvádění se kapely, které nepůsobí trapně, ale doplňuje vizuálně vypiplanou show, která není jen o pár maskách a plamenech.

Zkrátka opět musím říct, že jsem rád za to, že jsem na Ghost znovu vyrazil. Ano, až tak nadšený jako posledně nejsem, dovedl bych si představit i trochu lepší setlist, ten zvuk taky nebyl perfektní, ale celou dobu jsem se výborně bavil. Ten popíkovej rokec se satanistickou tématikou dělají zkrátka Ghost dobře a nenapadá mě moc věcí, co bych měl zapotřebí jim vytýkat. Po koncertě jsem zaregistroval reakce typu, že to Tobias odzpíval špatně, což si úplně nemyslím. Možná neměl úplně nejpevnější hlas a například v proslovech mu nešlo moc rozumět, za což dost možná mohl i poměrně silný reverb, ale jinak celá kapela podala dobrý výkon.

Jo, a abych nezapomněl, v samotném závěru jako třetí song od konce zavzpomínali Ghost na své tour s Metallicou a odehráli cover Enter Sandman. Upravený podle sebe, ale vkusně. Jak s důrazem na klidnější pasáže, tak i na tvrdší riffy, k tomu klávesy, no fungovalo to dobře. A jako úplně poslední zazněly opět dvě největší tancovačky – Dance Macabre a Square Hammer, kterými Ghost jistě potěšili všechny přítomné.

Setlist Ghost:
1. Kaisarion
2. Rats
3. From the Pinnacle to the Pit
4. Mary on a Cross
5. Devil Church
6. Cirice
7. Hunter's Moon
8. Faith
9. Spillways
10. Ritual
11. Call Me Little Sunshine
12. Helvetesfönster
13. Year Zero
14. Spöksonat
15. He Is
16. Miasma
17. Mummy Dust
 18. Kiss the Go-Goat
19. Enter Sandman (Metallica cover)
20. Dance Macabre
21. Square Hammer