Rozhodně takhle koncertně našlapané léto nepamatuji. Kromě aktuální dovozové nabídky se dohání přeložené akce, které zrušil covid. To má za následek zvýšený počet metalových triček pohybující se po matičce Praze. Nezbývalo tedy nic jiného, než se k nim přidat a vyrazit směr Fórum Karlín. Roky prověřená strategie zkušeně velí započít svátek hudby kvalitním předpivem. Dnes již snobsky vypadající Karlín naštěstí ukrývá craft nálevny, takže jsem ladil rozpoložení kousek od místa konání řemeslně zhotoveným pivem.

Do centra dění mířily skupinky oděné do trik hlavní kapely, velká rozmanitost oficiálních či pokoutně vytisknutých a na trzích prodávaných trik značila, že Gojira je už velká kapela a fanoušci rozhodně ví, na co jdou. Když jsem se přesunul do chrámu metalového aspoň pro tento večer, došlo k utvrzení velikosti kapely. Merchandising začínal na (ne)lidových 900,- a sahal až někam k 3500 za blány na virbl. Řadový úředník korporátního zařazení mé třídy si takové výstřednosti rozhodně dovolit nemůže. Na patě jsem se otočil k prvnímu opojnému stánku k získání dalšího šoku, kdy na můj chabý měšec zaútočila cena pivního moku. Raději není třeba zmiňovat název tohoto smíchovského moku, ale prostě metal je metal a na suchu se být nedalo. Uhradil jsem obnos (ten večer několikrát) a postoupil dále do „klubu“.

Nebo spíše haly. Ve Fórum Karlín jsem byl poprvé a musím říct, že ze samotného prostoru jsem získal pozitivní dojem - velký, přístupný, dobře vyřešené bary a toho večera naplno jedoucí klima, možná na můj vkus až moc. Jediný neduh je skromný počet záchodů. Toliko asi k architektonicko-hygienickým poznatkům pro mimopražské čtenářstvo.

Hlavní byla ale hudba a kultura začala na čas. V sedm večerních na to vlítli Britští EMPLOYED TO SERVE. Jejich metal nese [(asi)/možná{?};/taky] dovětek „core“ , ale nějaké thrash/death prvky se také objevují. Jejich konglomerát měl ale energii a drive. Znatelný byl výkon Justine Jones, její growl dal vzpomenout na Candace z Walls of Jericho. Komunikace směrem k publiku byla častá a upřímná, takže co nevidět se objevil circle pit a následně i wall of death. K mému překvapení byl plný omladiny, ostatně hodně návštěvníků byla mladšího ročníku, takže na metal ještě chodí. Employed to Serve si během své půlhodinky ostudu neudělali a pár nových fanoušků určitě nabrali.

To my, o řád starší ročníky, jsme musely během pauzy vykonat potřebné úkony k vyloučení a doplnění kapalin. Přestavba pódia byla nicméně rychlá. Znamenala odklidit aparát a doladit další, který byl již připraven a mohlo se začít na čas.

ALIEN WEAPONRY jsou z Nového Zélandu. Členové mají maorské předky a taky v tomto jazyce zpívají, tvrdí wiki. Nešlo se nedivit, když nástup obstaral bubeník little verzí tancem haka. Hudebně oproti Britům samozřejmě obrat. Namísto „přímočařejšího“ metalu přišly na řadu groovy a (i)/taky(?) etna. Houpavé a těžkotonážní rytmy propletené trochou toho tribalu s odkazem na kulturní původ členů. Alien Weaponry se dají nejvíc přiblížit k rané tvorbě Soulfly, ale díky zpěvu v původním jazyce to má svůj vlastní ksicht. Získat publikum pro ně nebyl problém a Fórum opět zažilo kotel. Rozhodně dobrá volba předskokana právě pro Gojiru.

Takže zatímco mladí dobíhali řádění, já jsem zahájil taktický ústup k rychlejšímu odservisování - na baru zakoupil dvojitého panáka (zas tak taktický ústup během Gojiry jsem neplánoval) a mohlo se vesele začít.

Po krátkém odpočtu, promítaném na plátno, se konečně za velkého burácení fanoušků GOJIRA zjevila a spustila svůj maraton. Začátek patřil klipovce Born For one Thing ze stále aktuální Fortitude, jíž je zasvěceno celé toto turné. Rozhodně žádné překvapení. To následovalo vzápětí, kdy Francouzi spustili Backbone z From Mars to Sirius. Že se šlo tak rychle do historie, bylo nečekané, ale vítané. Nadcházející houpavá Stranded z alba Magma, jakožto druhé nejzastoupenější v setlistu, proplula do pomalého rozjezdu s drtivým koncem v podobně Flying Whales. Dramaturgii se dalo jen tleskat. Tenhle systém, kdy skladbu z novinky střídal výlet do minulosti a zase zpátky, fungoval na výbornou.

A šlo se samozřejmě, k mému dalšímu překvapení, až do debutu v podání medley Love / Remembrance z druhé studiové The Link. Tohle duo bylo jasně to nejtvrdší, co od kapely ten večer zaznělo, pro některé fakt mladší ročníky asi i dost velká neznámá, ale z celého setlistu to nebylo vůbec mimo. Naopak zvukem, který byl výborný (více vpředu), se rozbíjely dvacetileté časové a obsahové mantinely jedna báseň. Mohutný zvuk dal novějším skladbám větší tlak a starším přiměřeně „ubral na hrubosti“, aby vše zapadalo v kompaktní celek. To, že se takto skákalo do minulosti, poznal zejména zkušenější fanoušek starších desek, nicméně who cares, celý sál zobal poslušně kapele absolutně všechno zrní a ta to hrnula do obecenstva pod tlakem. Téměř minimální prostoje, žádné proslovy a koneckonců i žádná agitace (což je možná škoda), ale za kapelu v tomhle ohledu vypovídá, a to bez klišé, její tvorba. Takže nechyběla samozřejmě stále, ne-li víc, aktuálnější „antiplast“ skladba Toxic Garbage Island, od jejíhož vydání uběhlo 14 let, kdy se problém s plasty v oceánech a ekosystému jen zhoršil. Taktéž samozřejmě nesměly chybět jak The Chant, exodusová Another World a domorodá Amazonia, která celou tu nádheru uzavírala.

Gojira nemá vůbec krátké skladby, přesto se to celé seběhlo až moc rychle. Zvuk v popředí kvalitní, a hráčsky? O tom se asi nemusíme vůbec bavit. Na piedestalu umístěného Maria s bicími byla slast sledovat. Navíc Francouzi neměli žádný digitální balast, žádné obrazovky, téměř nulová projekce (animace k Another World a ještě decentně). Jen poctivá práce se světly a sem tam umělý kouř pana Veddera. Méně je mnohem více, geniální tah.

Fortitude byla možná rozporuplně přijatá, nicméně z půlky postavený setlist na této desce obohacený průřezem historií pracoval výborně. Gojira absolutně ovládla celou halu, potvrdila status světové třídy a může si za velkých ovací dovolit cokoliv. Nadšení trvá, příště opět povinnost!

Plusy: Gojira
Mínusy: Pouze jedna věc z The Way of All Flesh, pivo
Setlist: Born for One Thing, Backbone, Stranded, Flying Whales, The Cell, Love / Remembrance, Hold On, Grind, Silvera, Another World, L'enfant sauvage, Toxic Garbage Island, The Chant, The Gift of Guilt, New Found, Amazonia