Je to už více než půl roku, co jsem byl naposledy na nějakém koncertu. A řekl bych, že to rovněž bude už půl roku (případně o pár dní méně), co nebylo vůbec možné, s ohledem na karanténní opatření, jakékoliv koncerty pořádat. Je jasné, že lidé jsou lační po kultuře, na to netřeba dělat sociologické průzkumy, sám jsem na tom podobně. Na druhou stranu, i když byly akce s poměrně razantními restrikcemi povoleny, neměl jsem zrovna zapotřebí jít hned na první blbost, která se objeví.

Jenže první blbost, která se objevila (a to doslova, osobně jsem asi nezaregistroval žádnou dřívější akci), byl koncert kapely Ploy. Ploy jsou jazzové trio, kde rovněž působí můj spoluhráč (attention whore, běžte si všichni poslechnout  Stínohrad od Brauncholdy !), a i když je znám delší dobu, ještě jsem neměl osobně tu čest je spatřit v akci. Ideální příležitost tuto chybu napravit! Beru tedy respirátor, foťák a vyrážím na vyprodanou akci do pražského Jazz Docku.

Kapacita klubu byla omezená na polovinu míst k sezení, i tak šlo ale cítit, že prázdno v klubu rozhodně není. Lidé po kultuře evidentně dychtí. Bohužel/bohudík, s hladem po kulturním vyžití u většiny jedinců odpadla také větší zodpovědnost. Chápu, že nosit na hubě respirátor a dodržovat všechna (mnohdy nesmyslná) opatření, není zrovna příjemné, ale jestli kromě mě a slečny u vstupu zůstal uvnitř jeden další člověk se zakrytými ústy, bylo to moc. Nepřišel jsem však na koncert moralizovat ostatní, ale především si po uherském roku užít nějakou tu živou hudbu, tak pojďme na to!

Jako první vystoupili mladíci Marcel Gidote's Holy Crab. Snad se nikoho z kapely osobně nedotknu, ale nad třicet nevypadal ani jeden z nich. To jim však ani zdaleka nebránilo, aby všechny přítomné přesvědčili o svých hudebních kvalitách. Co se technické stránky týče, ani jeden z pětice hudebníků rozhodně nebyl žádný amatér. Svůj psychedelický rock davu naservírovali velmi precizně. A i když od žánrových legend, které se jako mimina vykoupala v LSD, mají od reálné psychedelie daleko, jejich set byl rozhodně příjemný a pestrý.

Hned na úvod setu mě překvapil suverénní dvojhlas saxofonisty a klávesáka. A když rovnou u klávesáka zůstanu, rozhodně nemohu opomenout jeho výrazné klávesy, které mi místy připomínaly třeba Bláznivý svět Arthura Browna. Ani zbytek kapely ale nezaostával, naopak. Rovnocennost, se kterou se všichni členové doplňovali, ať už v sólování nebo v rozjezdu jednotlivých songů, rozhodně stojí za pochvalu. Stejně tak když saxofonista svůj nástroj několikrát vyměnil za příčnou flétnu. Díky tomu bylo stále co sledovat a set nepůsobil monotónně. Jediné, co bych kapele vytkl, je až příliš dlouhý set. Do poloviny koncertu jsem se regulérně bavil, ale poté, co přišel poněkud přímočarý kvapík, a hrací délka se přiblížila rovné hodině, netrpělivě jsem začal kontrolovat hodinky. Chápu sice, že při dvou kapelách je možné dovolit si svůj set natáhnout a publikum by evidentně zvládlo ještě více, ale nic se nesmí (zvlášť u první kapely večera) přehánět.

V případě Ploy, i když začali až po půl jedenácté, jejich rozvážnější přístup k hudbě vůbec nevadil. Dokonce přesně naopak, sami hrají relativně jednoduchý, ale o to pestřejší jazz ve složení kytara, klávesy a bicí, a jestli jsem o první kapele napsal, že se jednotliví členové zvládnou dobře doplňovat, pro Ploy to platilo dvojnásob.

V mnoha pasážích na sebe celkem logicky strhával pozornost kytarista Tomáš, a to jak při zasněném vybrnkávání, tak při sólech. Ale nebylo výjimečné, když klávesista Mikuláš přešel z basovějších poloh do vyšší tóniny a převzal vedení, nebo se chopil synťáků a začal diktovat kvílivějšími zvuky. Stejně tak bubeník nepatří mezi jedince, kteří by pouze s kapelou drželi rytmus a celek neobohatili. Sám sice zbytečně nevyčníval ani zběsile nelámal rytmy, ale když už se rozhodl svou hru zpestřit výraznějšími akcenty na činely nebo přidanými rytmickými detaily, rozhodně to potěšilo.

Popsaná souhra hudebníků panovala po celou dobu jejich setu. Bylo jedno, jestli se drželi klidnějších poloh, hráli (až na prvních pár tónů) ne úplně rozpoznatelnou předělávku Řekni, kde ty kytky jsou, nebo zavítali do rockovějších poloh. Třeba v závěru songu Zvíře s dvěma hřbety došlo na dravé, až disharmonické momenty. Celkově byl ale set Ploy velice příjemný a na rozdíl od první kapely večera mě ani trochu neurazilo, když si lehce podnapilé publikum vyřvalo přídavek.

Celkové hodnocení? Samozřejmě super koncert! Obě kapely měly více než dobrý zvuk, celou dobu panovala hodně pohodová atmosféra, návštěvníci i členové kapely byli nadšení, že se mohou účastnit živého hraní a i já osobně jsem si středeční večer po dlouhé době rozhodně užil. A i když nechci moc přehánět, určitě mohu říct, že se jednalo o doposud nejlepší letošní koncert :)