vihkav: Do Lipska se vždycky rád vracím a to kór, když se dá pobyt spojit s nějakým black metalem. Poklidné, příjemné a nehektické město měl znovu zahalit závoj temnoty v podobě A Sinister Purpose, který měl sice díky větší koncentraci dobrých kapel na metr čtvereční dle mého vlastně zajímavější soupisku loni, i tak se zde objevila jména, která mě donutila opět přijet. Sestavě měli kralovat Mare a osobně jsem se dost těšil i na Ara, Abysmal Grief či Faceless Entity. V klubu se nic nezměnilo - velké plus ve formě toho, že jde na pódium vidět skvěle odevšad, musí ale být zopakováno. Co mě ale na těch Němcích sere, je absence točeného piva ve většině koncertních prostorů, co jsem u nich navštívil. Kolem lze naštěstí v klidnějších chvílích na jedno zajít. Přijíždím jinou cestou než kolega, naše cesty a tlupy se občas zkříží, názory mohou být tedy nejen proto dosti odlišné.

mIZZY: A Sinister Purpose je super festival na výborném místě. Osobně jsem na něj vyrazil už potřetí a samotný klub UT Connewitz navštívil v rámci samostatných koncertů ještě vícekrát. Však když se sem autem při příznivém provozu dostanete za necelé tři hodiny a line-up akce prakticky pokaždé nabízí kombinaci kultovních jmen a několika méně známých, ovšem ne nezajímavých kapel, není moc co řešit. A když headlinerem letošního ročníku byli Mare, pro které se jednalo zároveň o poslední koncert před další kdovíjak dlouhou koncertní pauzou, nebylo třeba řešit už absolutně nic. Ono bylo ale jasné, že aji takoví Abysmal Grief, Ritual Death anebo Bahratal budou taky slušně nakládat. Na rozdíl od některých kamarádů, kteří dorazili pouze na sobotu splnit svou morální povinnost, jsme vyrazili už v pátek ráno.

Do auta spolu s Jánětem, Doomlukášem a Umrlcem skáčeme kolem desáté a někdy ve dvě se už procházíme u památníku Bitvy národů a přilehlého krematoria. Není ale čas ztrácet čas, takže kolem třetí hážeme batohy na hotel, abychom ve čtyři už mohli nasávat v místním Gose pivovaru Bayerischer Bahnhof. Pivo tu je na německé poměry ok, jídlo super, obsluha teda totálně neschopná a ignorantská, ale co, hlavně že jsme si pošmákli. Sice kvůli tomu nestíháme první Chevallier Skrog, ale co jsem tak pochopil, stejně jsme o moc nepřišli, takže netřeba ničeho litovat.

vihkav: Já zato český pokojíčkáč Chevallier Skrog vzhledem k jiné dopravní situaci stihl a kvůli většinou extrémně lo-fi nahrávkám netušil, co čekat, ale sázel jsem na nějaký ten primitivní tupací black. První půlka koncertu se ale táhla ve jménu ambientních samplů a pořvávajícího zpěváka v jakémsi kroji. Když se poté postavil jiný týpek za noťas, rozjel se konečně nějaký black metal, ale samozřejmě mu nelichotila absence opravdových nástrojů a v neposlední řadě fakt, že to bylo (stále) fakt moc potichu. Vlastně moc nechápu logiku v pouštění přednahrané blackové tupačky a maníka, který do toho cosi haleká. Pro nějaký ten efekt, když už není bubeník, by to chtělo aspoň drnknout na opravdový kytarový nástroj. Nemusím ale chápat všechno a třeba jde o nějaký nový styl. Jako pozitivum vidím, že jak jsem letos myslel, že žádná ambience neproběhne (loni byly tuším snad tři akty), část vystoupení aspoň v tomto smyslu cosi přinesla. Sílu to celé bohužel moc nemělo, ale jako start celkem v pohodě rozkoukávačka. 

mIZZY: Druhé Ara už ale bylo v plánu vidět. Sice velkou část setu se věnujeme masivní konzumaci slivovice a družbě s hromadou známých tváří, ale z toho, co jsme slyšeli, to nebylo kdovíjak marné. Naživo s dost jiným a podstatně hutnějším zvukem než z alba, a to u víceméně očekávaného raw punk blacku dost překvapilo. Live vlastně Ara zněli jako dost jiná kapela, což se u těhle one-man projektů, ke kterému se najednou připojí několik dalších hráčů, bývá. Trochu mi teda vadilo, že to až absurdně přepálili s reverbem na vokálu, protože to jednak ke zbytku hudby až tak extra nesedělo a hlavně když místo (klidně i dost naechovaného) řevu slyšíte jen jakési hučení v pozadí, moc to u aspoň v rámci možností částečně agresivní a syrové hudby nepřidá. I tak ale říkám, že jsem už z Rakouska slyšel aji podstatně horší věci.

vihkav: Já se na Ara těšil s mírnou nadsázkou nejvíc, protože ke mně album Gurre z předposlechovky celkem rychle přirostlo. A mé dojmy, které v podstatě nesouvisí s výkonem kapely, jsou mírně rozpačité. Tento žánr by určité množství ozvěny naživo doplňovat mělo, avšak co je moc, to je moc. Určitě celé akustice klubu UT Connewitz nepomáhá tvar kostky s vysokými stropy, ale mám pocit, že zvukař tam namrdal ještě o 100 % víc echa, než bylo nutné. Problém se týkal hlavně vokálů, ale v určitých místech i kytary. Když zahráli můj oblíbený Wiesennebel, občas jsem měl problém ten hlavní riff nějak konkrétně uslyšet, přestože vím, jak má znít. Jít do koncertu bez jakékoliv přípravy, určitě by se mi líbil víc, v porovnání s uměleckým záměrem na albu ovšem nešlo o ideální reprezentaci. Kapela jako taková byla ale skvělá a koncert přesto užit, rád se na ně mrknu někdy znovu.

mIZZY: Následující Drowned už jsou pro mě známou kapelou, se kterou jsem se v minulosti již viděl. Posledně to bylo tuším na Celebrare Noctem, kde mě bavili jen chvíli a pak žel začali nudit tupačkami. Zrovna u tohoto typu hutného death metalu je hodně důležité, aby se povedlo udělat masivní zvuk, kterým vás pohřbí. Oni sice Drowned nehrají žádný záhrobní death doom, dokonce ani vyložený black/death to není, ale oscilují řekněme někde mezi Grave Miasma a starými Incantation. Nějaký geniální songwriting od nich nečekejme, ale když si to správně sedne, dovedou naložit poctivě.

A já jsem fakt rád, že tentokrát jim to opravdu klaplo. Zvuk měli správně hlasitý a zlý, a dokonce to makalo i po hudební stránce. Ven lezla primárně zhouba a ne nějaké taneční sranda tupačky. V tomhle dávám palec nahoru novému materiálu, protože těch deset let mezi první a druhou řadovkou jde fakt znát. A byť mě letošní deska Procul His až tak nesejmula při domácím poslechu, live to fungovalo dobře. Možná by se šlo ještě vysrat na nějaké zbytečné sólo, ale jinak dobrý. Na Chaos Descends v létě na ně určitě mrknu opět rád.

vihkav: Drowned zvukově vyšli zatím nejlépe. Musím tady ale trochu nesouhlasit - hudebně mi to žel nic neříkalo. Když jsem je poslouchal doma, občas to zabředlo do nějakého zajímavého přiblacklého nápadu, avšak co jsem zažil tady, byl velmi obyčejný OSDM, jaký už jsem slyšel stokrát. Musí se tomu i tak nechat poctivost, sehranost, profesionalita. Co se týče skladby songů, bych si ale představoval něco zajímavějšího.

mIZZY: Co si ale budeme nalhávat, hlavním pátečním tahákem pro nás byli Ritual Death. S těmi jsem měl před A Sinister Purpose naživo čest již třikrát, a byť ten poslední koncert v Bratislavě byl perfektní, první dva festivalové sety vždycky trpěly na strašně tichý zvuk. Tady, jelikož předchozí kapely zrovna potichu nebyly, jsem doufal v ideální hlasitostní poměr. A byť by to nějaké decibely navíc přeci jen sneslo (třeba lidi, co byli v zadní části sálu si na hlasitost opět trochu stěžovali), já byl s Umrlcem velice spokojený. Celou dobu jsme byli samozřejmě v kotli, kde šlo minimálně kytary ještě dost slyšet i z aparátu a kde se kromě nás občas hýbali třeba další dva lidi. Ale co si sám neuděláš, to nemáš, a zbytek zařídí sataňizmus s alkoholem, trocha drzosti, a hned se nějaký pidi-moshík objeví.

Setlist, který Ritual Death hráli, byl prakticky totožný s tím loňským. Goat.Altar.Sarcifice, Ritual Death, Vermin, Ceremonial Crypt Desecration, Black Metal Terror, prostě vše zásadní zaznělo, takže z tohoto hlediska rovněž v pořádku. Za bicími tentokrát opět seděl Esten a byť do toho neřezal tolik jako Omega, troufám si tvrdit, že se v bubnování celkem znatelně zlepšil. Kromě intra jinak žádné samply a veškeré synths byly opět hrané na pódiu. Kdo ovšem stál za klávesami, vám kvůli masce atd. nepovím, ale myslím si, že Håkon to tentokrát nebyl. Každopádně finální verdikt budiž, že se jednalo o druhý nejlepší gig Ritual Death, co jsem zatím viděl. Být zde více pařících lidí, asi bych řekl total spokojenost, ale loňská Bratislava byla fakt ještě o poznání silnější a násilnější. Na Beyond the Gates v Bergenu a příští rok v Trondheimu je ale každopádně nevynechám.

vihkav: Ritual Death vyhráli pátek a vlastně i spolu s Ara mi dostatečně zlepšili náladu uprostřed věcí, které mi ten den přišly často úplně o ničem. Konečně přišlo na pódium něco fakt temného a plného zajímavých postupů. Dříve jsem projektu nepřišel na chuť zas tak úplně, brzy to ale budu muset napravit s faktem, že jsem o koncert chytřejší. Jestli mám mít nějaké debilní připomínky, tak na Wraathovu lebeční masku jsem si musel chvíli zvykat, protože mi přišla oproti celé hlavě proporcí legračně malá. Nějaký ten menší mikrofon pod maskou vyzněl ale krásně konkrétně, místo aby ho někdo opět zbytečně nahalloval. Je to vlastně i zajímavý kontrast oproti většině kapel, které zpívají s mikrofonem před sebou nebo v ruce. Tady naopak černokněžník nemusel mikrofon řešit a mohl svobodně šířit temno po celé stagi. Zadruhé mi přijde, že bubeník na začátku silně nestíhal, ale po dvou flácích už se srovnal, takže všechno v zásadě v pohodě. Jinak není o čem, spokojenost.

mIZZY: Black Crucifixion pak byli přesně jednou z těch kvlt kapel, které fungují od devadesátek, ale před jejich oznámením jsem od nich nic neslyšel. No, a když jsem pak zkoušel ony 90s nahrávky, které na A Sinister Purpose měli hrát, vlastně jsem začal litovat toho, že jsem si je vůbec kdy pouštěl. Očekávání tedy nebyla kdovíjak extra a po Řiťual Death jsme šli v klidu na hotel doplnit slivku a vrátili se do sálu až ve chvíli, kdy se už hrálo, a poté, co padla další placatka. Jaké překvapení, když najednou uslyšíme, jak jsou Black Crucifixion kurva dobrý! Zaprvé šlo poznat, že se borci za těch X let konečně naučili hrát a hlavně zde fakt skvěle zafungovala esence první vlny black metalu.

Asi nejvíce jsem zde vzpomínal na Worship And Ritual, tedy na to, jak Samael hráli na Chaos Descends svá první dvě alba. Co přesně Black Crucifixion hráli, vám nepovím, ale počítám, že to byly skladby z jejich prvního dema a EPka. Vše ale parádně vyznělo a i s primárně středním tempem fakt výborně šlapalo. K tomu třeba připočíst aji ideální hladinu najebanosti, no zkrátka jsme se bavili fakt skvěle. Za mě jednoznačně největší překvapení prvního večera a dost možná i celého festivalu, a minimálně chvíli bych musel přemýšlet, abych ze sebe vysypal, jestli mě někdy nějaká jiná finská blackmetalová kapela bavila více než právě tato čtveřice.

vihkav: Ani mě Black Crucifixion z poslechu vůbec nenadchli a obzvlášť, když měli na programu set z devadesátek, jsem od nich moc nečekal. Jak bylo ale zmíněno, lepší než veškerá dema či očekávání to bylo podstatně. Všechno šlapalo, jak mělo, a zvuk byl z toho dne možná i nejlepší. Pro mě to ovšem ani tak neznamenalo žádnou velkou zábavu ani nadšení, protože skladby byly, neasi, přeci jen přesně ty přímočaré a kolikrát nezajímavé počiny z EPka. Rozdíl byl v tom, že byly zahrané přesně a konal se fajn zvuk i show. Pořád je to dost oldschool, takže se do změti nekomplikované hudby občas zamotalo i nějaké to sólíčko. V zásadě ok, ale za mě nic přeborného.

mIZZY: Samou radostí z toho, jak nás Black Crucifixion bavili, plus abychom byli řádně připravení na Bahratal, jsme začali lámat další piva a slivovice takovým tempem, až jsme se z toho docela poctivě ožrali. Prvních pár skladeb české reprezentace, která loni vydala své debutové album Kladivo Intolerance u Into Endless Chaos Records, si sice ještě pamatuju, ale to, že jsem v druhé půlce setu pořvával na kapelu nějaké nesmysly, to jsem se musel dozvědět až druhý den z vyprávění. Bahratal jsem každopádně letos už viděl v Budějovicích, kde zajebali tak skvělý koncert, že mě tehdy bavili ještě více než Kringa (a vzhledem k tomu, jak moc mám rád Kringu, asi tušíte, že to něco znamená). Sehranost kapely top, agrese taky, prostě to makalo jak zmrd. No, tentokrát bych řekl, že to dopadlo podobně, ale raději nic říkat nebudu, haha.

Z paměti vylovím maximálně to, že mi vadil hodně tichý a nahallovaný vokál, který se podobně jako v případě Ara hodně ztrácel, ale věřím tomu, zbytek kapely nakládal jak cyp. Někteří zahraniční kamarádi si tuhle Legii Ubožáků další den pochvalovali, což je rozhodně fajn. V mém případě holt sorry, ale je mi jasné, že se nevidíme naposledy. To, že si nepamatuju Bahratal, bych si ještě odpustil, ale to, že jsme po festivalu pokračovali v chlastání a paření třeba i s Wraathem a dalšíma (z čehož dokonce existuje i nějaká dokumentace) a já z toho nevím ani vteřinu, to už trochu ostudné je. Ale co, člověk si nemůže pamatovat úplně všechno, žejo.

vihkav: Také nemohu přidat příliš informací, jelikož jsem šel už uprostřed předposlední kapely nabírat síly na o dost zajímavější zítřek. O tomto dni jsem podle kapel z části tušil, že pro mě bude spíš návštěvou a obhlídkou, než nějakým hudebním zážitkem, i když čest dvěma výjimkám. Bahratal samozřejmě rád mám, ale jelikož už jsem je viděl (nejen) minulý den před Abysmal Grief v Praze, radši jsem se tentokrát šetřil. Podle mnou slyšených ohlasů to byla ale stejně dobrá rubanice jako poslední dobou všude, a to s přidanou hodnotou v podobě českých pokřiků s finálním “Běžte už spát, vy německý čuráci”. Legie ubožáků zazněla prý jen na konci, kdežto v předchozí Praze žel vůbec. Tak příště už na značkách.