Že album měsíce neumřelo, jsem již psal v Albu zimy, jen zopakuji, že změnilo podobu a nakynulo do alba kvartálního, protože každoměsíční tipy bylo nejen náročné zpracovávat a vyhodnocovat, ale jak jsme se z vašich následných reakcí dozvěděli, poté i vstřebávat.
A jaro je za námi, již pokročilo i léto, školáci užívají prázdniny a naše letní fesťáky jsou v plném proudu (většina bohužel potvrdí, že i v tom deštivém). Co to pro nás znamená? Jedna kapela za druhou i díky nim projíždí naší malou republikou, aby se na některém z nich nám posluchačům předvedla. A jestli se některá z nich do Alba jara probojovala, se dozvíte z následujících, tentokrát nijak obsáhlých řádků, které ve výsledku ukazují, že se často držíme kapel, o nichž jste si tu již mohli přečíst.
Nezbývá než si popřát příjemnější letní „prázdninovou“ polovinu (ehm), aby nám všem alespoň na zbývajících festivalech bylo příjemněji.
1. CHAOS INCEPTION – The Abrogation
Pro mě trošku nečekaně nejvíce hlasů dostalo album, které jsme streamovali. Jde o The Abrogation alabamských CHAOS INCEPTION, které vydal tuzemský label Lavadome productions. A jak je uvedeno na streamovací stránce: „Devítiskladbový výbuch technického a extrémního death metalu rozplesá svou energickou smrští duše všech fanoušků Morbid Angel, Hate Eternal, Origin, Nile, Behemoth, Angelcorpse, Hour Of Penance, Krisiun a dalších. Kapela ale do kultu uctívání kořenů značně vkládá svůj pohled.“ Toto všechno podtrhuji a nemajitelům fyzických nosičů, co nečtou ani recenze, dodávám, že kapela každé sólo na albu i pojmenovala, aby jeho atmosféru v písni vždy ještě dokreslila.
2. ORGONE - The Joyless Parson
Na druhé místo v death metalu (můžeme-li jejich muziku ještě takto nazývat) experimentujícím ORGONE stačil o hlas méně. Hledáte-li něco netradičního, emocemi nesvázaného a naplněného, sáhněte po tomto albu, více Akh: „Oproti předchozímu albu se hudba uklidnila, šíleností ubylo a ty jsou čitelnější a srozumitelnější. Největší předností je zpomalení a důraz na melodicko-harmonickou stránku a krásná emo atmosféra. Pohled pravdě do očí. Kašlu na čekání na Gorguts, žádné otázky.“
3. MESHUGGAH - Koloss
Už jsem pomalu ani nevěřil, že se Koloss do našeho pobilancování probije. Minule páté místo, i hodnocení vás čtenářů odpovídá recenzi a diskuze utichla, ale i tak si naň ještě někdo vzpomněl, čili o prsa krásnej bronz, protože „Co do obsahu je Koloss o hodně přístupnější a přímější. Meshuggah dokonce začali tíhnout k atmosféricky položené muzice a vyhledávají až psychedelicky znějící motivy. A hlavně! Opustili „djent“ a pustili se do „groove“. I tak jejich pozice hegemonů zůstala neotřesena.“
A jak píši výše, alba na dalších místech – zhruba čtyřech - za Meshuggah skončila těsně o prsa. Jsou to noví LINKIN PARK, kteří nahráli „takové mezičasové album, na němž nepřinášejí nic nového, ale ani nekráčí zpět,“ italští rychlíci HOUR OF PENANCE, kteří představují svůj technický „agresivní death metal velkolepé melodičnosti.“ Ale došlo i na tuzemskou a skvěle se poslouchající desku, kterou zastupují myšlenkově umírnění FORGOTTEN SILENCE a trošku překvapivě medailově neumístěná GOJIRA, která „nepřišla s žádným experimentem, ale deska nese všechno: agresi, sílu, údernost, emoce i skvělý zpěv.“
gorth
Sakra. Začal jsem to psát, pak jsem si uvědomil, že toho buď za poslední tři měsíce vyšlo strašně moc, nebo jsem toho v první desce moc vynechal, a že kdybych to dělal pořádně, mám tam asi dvacet desek. Tenhle výběr je fakt špička :).
KTL - V (2012)
Pecka, ale O'Malley a Rehberg spolu vlastně vydávají stabilně skvělé věci. Drone/dark ambient.
TOTAL - Hard+Low (1986)
Velice kvalitní noise/industrial/dark ambient s vlastní tváří, kde se bijí až freejazzové výjezdy s pevnou strukturou nasmyčkovaného hluku. Později z nich vznikli Skullflower.
STRANGULATED BEATOFFS - Days of Our Lives (1994)
Noiserockový záchvat. Strašně přepálená rytmika. Svérázný námrd. (Vlastně u toho mám ten úžasný pocit hřebíku, kterému něco bouchá do hlavy a zaráží ho to do země.)
MOUNT EERIE - Clear Moon (2012)
Zatím možná nejlepší letošní album. Skvělý a originální folk, nekonfliktní (mj. výborná oslava americké přírody), ale bez otravné idyličnosti - snad tam je jistá ironie?
SHACKLETON - Music For the Quiet Hour + Drawbar Organs EPs (2012)
Už jsem to popisoval v reportu. Skvělá elektronika s citem pro zvuk. Vzpomněl jsem si na Autechre, Reicha i Muslimgauze.
EXTRA LIFE - Dream Seeds (2012)
Asi největší psycho v jejich diskografii, ale stejně to ještě pořád nemám naposlouchané tak, jak bych chtěl. Určitě výborné.
FATHER MURPHY - Anyway, Your Children Will Deny It (2012)
Asi objev roku. "Swans a This Heat, to celé umocněno avant-folkem".
Trym
DEATHSPELL OMEGA - kompletní diskografie s důrazem na novinkové EP Drought. Žabožroutsko je trapná země a k tomu u nich vyhráli volby komouši, ale black metal dělají fantastický a tohle je naprostá špička, mám pocit, že se mi nikdy nezají. Nové EP je zase jiné a přitom úplně typické DSO. Paráda.
ARKHON INFAUSTUS - kompletní diskografie. Další zlo z Žabožroutska, tentokrát trestuhodně opomíjená kapela, jejíž členové se podle všeho už rozutekli do jiných projektů. Tlak, Satan, krev, drogy a semeno.
WATAIN - kompletní diskografie. Do třetice věc, kterou jsem dosud opomíjel a k poslechu mě inspirovala mohutná propagace, kterou těmhle týpkům zprostředkovává Kvarforth (v tričku jiné kapely ho skoro nevidno). Zajímavý a neotřelý black metal.
CANDLEMASS - Psalms for the Dead.
Kapelu nemám najetou, ale novinka mě hodně baví, dobře zahrané retro.
Kromě toho jsem stihl naposlouchat prd, takže další položky vesměs čítají moje oblíbené klasiky jako The Beatles, Radiohead, Creedence Clearwater Revival nebo Tom Waits.
onDRajs
COIL - Musick to Play in the Dark Vol. 1 + 2
COLOSSO - Abrasive Peace
MOURNFUL CONGREGATION - The Book of Kings
Annal
CHAOS INCEPTION – The Abrogation
Oproti debutu je to míň nakřáplý, brutálnější a hlavně techničtější. Svojskej vokál i frázování. Neskutečně mocný riffy. Poctivej a rychlej bicmen. Nejvíc si cenim toho, že každá skladba má svůj silnej nosnej motiv.
DISFIGURED – Prelude to Dementia
Tech-houpačkovej brutal death od kapely, která měla dost našlápnuto, ale po tomhle EP se rozpadla.
DYING FETUS – Reign Supreme
Tlačí to víc, než posledních pár desek, ale válec typu Purification se nekoná ani náhodou. Dying Fetus používaj svoje prověřený postupy, akorát je už neuměj pospojovat tak pěkně jako kdysi. Killing on Adrenaline poslouchám od vydání až doteď, na tuhle desku si za pár měsíců ani nevzpomenu…
DAWN OF DEMISE – Rejoice in Vengeance
Death metal z Dánska, zpěvák z Infernal Torment. Není Man’s True Nature vyhlazovačka, spíš brutalizovanej valivej rock’n’roll z Birthrate Zero, říznutej euroSuffem (seversky nakřáplý slamy) i béčkovym brutal deathem. Scott Jensen vládne!
ANTROPOFAGUS - Architecture of Lust
V Man’s True Nature se shlíží i tihle Italové. Fajn death/grind nakládačka. Škoda, že zvuk není tak brutální jako na loňskym splitku
NILE – Amongs the Catacombs of Nephren-Ka, Black Seeds of Vengeance
V tomhle období jsem měl Nile nejradši. ITDS a AOTW jsou dobrý desky, ale k srdci mi tolik nepřirostly.
HIDEOUS DIVINITY - Obeisance Rising
Dobrá deska, ale čekal jsem víc.
ABNORMALITY – Contaminating The Hive Mind
Rozmáchlejší a techničtější brutal death z Massachusetts. Dobrá zpěvačka.
ANGELCORPSE – The Inexorable, Of Lucifer and Lightning
IMPIETY - Terroreign, Worshippers of the Seventh Tyranny, Ravage & Conquer
Death/thrash/black „ze Singapuru“. Bé-pé-em, zet-el-ó a em jako metal.
NATRON – Grindermeister
Znova nahraný věci z demokazet a debutu. Baví mě to víc než poslední řadovka, ale na Livid Corruption to nemá.
BASTARD SAINTS – The Shape of My Will
Další Taliáni, první plnohodnotná deska po patnácti letech existence. Našlapanej death metal, častý změny tempa, technický brnkačky, megabrutální growl až z paty. Připomíná mi to Undertakers ale třeba i Craniotomy.
ZUBROWSKA – One on Six, Family Vault
Vzpomínka na doby kdy byl mix death/grindu a metal/math-coru originální.
Jamos
EVERY TIME I DIE – Ex Lives
Přicházejí z Buffala, sláma jim čouhá z bot a všude se píše, že prý že hrají metalkór. ETID letos vydali své šesté řadové album a není pochyb o tom, že jejich formu a nasazení by jim stále mohli závidět leckteří nováčci v oboru. Pokud už se máme bavit o metalcoru, pak zásadně nasáklém jižanským přístupem a v některých momentech až rock´n´rollovým feelingem. Rovnoměrně přidejte punkové dravosti i mathcorové neurvalosti a dílo je na světě. Budiž tihle američtí sedláci symbolem letošního jara.
BURNING LOVE – Rotten Things To Say
Zmínil jsem u ETID rock´n´roll? Tady se nebudu opakovat a řeknu jen, že Burning love jsou zpět. Chris Colohan svolal svou kanadskou smečku a po debutu Songs for Burning Lovers se opět můžeme těšit na porci poctivé stoner/punk´n´roll polívky, s každým dalším poslechem se vsakující hloub a hloub do kůže. Přidalo se na hutnosti, trochu se nám to zkomplikovalo, ale to hlavní – jasně čitelný rukopis a nefalšované zapálení pro věc – zůstalo. Burning Love jako symbolická náhrada za zemřelé Cursed? Možná je na čase začít nad tím vážně přemýšlet.
GOT A WOLF - EP
Po delší době nahrávka z českých luhů a hájů (mimochodem dostupná zdarma ze stránek kapely), která stojí v ranku za pozornost. Špinavý, zatěžkaný, s matematikou koketující hardcore nepopírá svou inspiraci v takových velikánech, jako jsou třeba starší Norma Jean. Nejen osobitost a uvěřitelnost projevu předurčuje téhle skupině místo na pomyslném seznamu tuzemských kapel, které se vyplatí mít v hledáčku do budoucna.
ALPINIST – LichtLaerm/Minus.mensch
Vše podstatné již bylo řečeno v recenzi, ale přesto – německá neocrustová sebranka o síle ničivého orkánu, jenž vás vtáhne do sebe a po dlouhých hodinách vyplivne ven v podobě cukající se slupky, plné rozmělněné masité kaše. Alpinist jsou jednou z nejlepších punkových kapel současnosti.
Sadiie
SUFFOCATION - Pierced From Within
Pro mě ideální záležitost na páteční lov. Sexy vokál, romantické texty, jemně podbízivé tóny kytar.. toť kombinace ideální pro sbalení nějakého toho perspektivního absolventa FF UK.
TOE - The Book About My Idle Plot on a Vague Anxiety
Japonská matematika.
JOHNNY CASH - The Fabulous Johnny Cash
Johnny je můj oblíbený spolujezdec v autě a až na pár pohlavků spolu vycházíme dobře.
CHAOS INCEPTION – The Abrogation
Jedinou osobou, autorizovanou k tomu podávat informace o této věci, je Herr Štulík. S dotazy se prosím obraťte na něj, děkuji vám.
BLACK FLAG - Damaged
To snad nepotřebuje komentář ne?
Baara
1. IHSAHN - Eremita
Ať si to pustím kdykoli, v jakékoli náladě, na jakémkoli místě, oddělí mě to od světa, uklidní. Neumím do toho proniknout, je to na mě příliš, asi se ti muzikanti fakt jen předvádí, není to After, ale stejně to funguje.
2. GOJIRA - L'Enfant Sauvage
Gojira trochu zamyšlenější, ale pořád skvělá. I přes ten francouzkej název.
3. MESHUGGAH – Koloss
Šlape to v překvapivě přístupném stylu, můžu se u toho i pohupovat. Do Not Look Down můžu poslouchat pořád dokola a neomrzí.
4. LINKIN PARK - Living Things
Ani nevím, ale chytlo mě to. A! Vrátilo mě to k A Thousand Suns a dalo mi to naději, že z Linkin Park jednou opravdu bude dobrá kapela. A pěkně si u toho zazpívám, když mě nikdo neslyší :-)
Kuba
CHAOS INCEPTION – The Abrogation
BRAIN DRILL – Quantum Catastrophe
NEGLECTED FIELDS – Synthinity
SEAN MALONE – Cortlandt
TRIOSCAPES – Separate Realities
TRIBAL TECH – X
AMOGH SYMPHONY – The Quantum Hack Code
VUVR – Pilgrimage
Brutusáček
ANATHEMA - Weather Systems
WS je pro mě nejhranější deskou posledních tří měsíců, předčila i tolik očekávaný kolos(s) od Švédů. Deska je líbivá, hezká, příjemná a dá se říct i podbízivá, ale kdo by Lee Douglasové odolal?
MESHUGGAH - Koloss
Samozřejmě jsem desku opět protočil spoustakrát, abych se o té 100, kterou to má, přesvědčil. Chce to jen nevěřit slovům falešných proroků, že už nám nemají co říct. Mnohé naznačuje také to, že si ji mnozí dali do minulého topu, a přitom vyšla pár dní před uzávěrkou.
SCOTT KELLY – Wake
Scott spolu s Winem a Steve Von Tillem vydají covery amerického country zpěváka Townese van Zandta. Jednu z nich Scott zahrál i v Liběchově a ten večer byl fenomenální, letos ho už asi nic nepřekoná. A jestli jsem před koncertem Wake poslouchal, po koncertě jsem se do ní zamiloval: „The weather never changes in my world.“
Další tipy:
CHAOS INCEPTION – The Abrogation (death metal za 10), PAROV STELAR – Princess (dvoj cd první mix chillu a downtempa, druhý vyloženě taneční.. na podzim v Lucerně asi povinnost), GOJIRA - L'Enfant Sauvage (údernější než předtím, stejně kvalitní jako předtím)
LordSnape
1. IN MOURNING - The Weight Of Oceans
Pro mě asi jedno z největších překvapení z letošního roku. Netušil jsem, že zrovna IN MOURNING přijdou s tak silnou deskou. Princip progresivního death metalu z předchozích dvou desek zůstává zachován, ale zde se teprve pánové pouští i do post-rockových vln se špetkou indie. Vokál je pořád velmi hluboký a silný, ale místy se objevný i o čistý zpěv. Kytary jsou tentokrát vzdušnější a řekl bych i mnohem promyšlenější. Švédové prostě konečně přišli na to, že nemá smysl to zbytečně rvát až pod takový tlak, ale spíše hudbu nechat volně plynout.
2. ASSESSOR - Štvanice
Nová placka hodně české legendy potěšila. Bál jsem se, že na Invazi prostě nejde tak navázat, ale nakonec jsem spokojený. Valí přesně v tom duchu, kde přestali. Samozřejmě by to chtělo zapracovat na textech, které jsou místy opravdu plné patosu, ale zas na druhou stranu to k téhle muzice prostě patří. Je to ten dobrý old school v novém kabátě. Nejvíce točím skladby Osud, Vlci v rouše beránčí a Asesor. Co se dle mě lehce nepovedlo je Ve znamení štíra a Zlo severu mě nebaví vůbec... Jinak supr.
3. INGROWING - Heads or Tails
Co jiného čekat od těchto neúnavných Jihočechů, než prostě další porci hutného a chytlavého grindcoru? Vše je navíc zabaleno v perfektním zvukovém kabátě. Na téhle desce je jediná chyba, a to, že netrvá déle!
4. LINKIN PARK - Living Things
Linkini pokračují ve své elektro krasojízdě, ale tentokrát vsadili spíše na chytlavost jednotlivých skladeb. Věřím, že se deska bude dobře prodávat, protože je to ten přesně ten typ muziky, který dnes zkrátka letí. Dočkáme se opět i rapu, který mi tentokrát vůbec nevadil a jedné trochu ostřejší skladby, kde kapela více hrábne do strun. Jinak je to mainstream bez experimentů, což mě trochu mrzí.
5. OPHIDIAN I - Solvet Saeclum
Kapela z Islandu drtící monumentálně technický death metal té nejvyšší třídy. Zajímavé kytary, brnkačky, riffy svírající hrdlo a pekelně ostrý growling. Nevím, čím to je, ale klukům se povedlo do muziky propašovat i onu mrazivost a výbušnost podzemních, horkých gejzírů. Zajímavé je, že debutu nepředcházelo žádné demo ani promo! Jestli měli OPHIDIAN I zkušebnu někde poblíž vyhaslé sopky, hodně bych se divil, kdyby jim nevybuchla!
6. NE OBLIVISCARIS - Portal Of I
Příjemně znějící progresivní metal. Základ je víceméně v modernějším black metalu, ale vlivy těchto Australanů bychom hledali ve více směrech. Zvuk je poměrně křehký, ale drží vše pohromadě. Zaujalo mě hodně použití houslí, které tady zjemňují velice rychlé a tvrdé pasáže, zatímco v těch pomalejších tempech dávají větší prostor kytarám, což není tak obvyklé.
7. THE GREAT OLD ONES - Al Azif
Další z řady post-black metalů, ale velmi povedený. Kapela má místy nutkání sjet až do ambientu, ale poslouchá se velmi dobře. Velikou výhodou je dvojsečný vokál obou kytaristů, ukrutné disharmonické pasáže a texty zabývající se světem, který stvořil sám H. P. Lovecraft. Jo, tohle opravdu můžu!
8. NORTHWAIL - Cold Season
Poláci, kteří dříve drhli norský hate black, ale se svým debutem zabředli do progresivnějších vod. Následující deska Cold Season, která vyšla v loňském roce, pokračuje a rozvíjí původní záměr. Místy je ještě slyšet ona dávka potřebné agrese, což dává téhle kapele opravdovou sílu a neutuchající tlak proudící do uší.
Akh
CHAOS INCEPTION – The Abrogation
HELLA – Tripper
LYKATHEA AFLAME – Elvenefris (reissue)
HOUR OF PENANCE – Sedition
Lunaris
ATOMIC AGGRESSOR – Rise of the Ancient Ones
Přestože v minulém kvartálu nestála hudba vysoko na žebříčku mých zájmů, nějaký čas k poslechu si člověk najde vždycky. Klasický black byl již dříve odsunut na druhou kolej a není tudíž překvapením, že album čtvrtletí pro mě představuje Rise of the Ancient Ones undergroundové formace z Chile Atomic Aggressor. Nejedná se o album v pravém slova smyslu, ale o kompilaci dvou demo vykopávek z let 1989 respektive 1991 a tří novějších dříve nevydaných skladeb. Kapela drhne typický old school thrash/death jihoamerické provenience, s nímž díky Sepultuře přišel do styku snad každý. Trochu překvapivě na mě nejlépe působí ony tři dříve nevydané kusy, jež byly znovu speciálně nahrány pro tuto kompilačku. Riffy, riffy a zase riffy. Evropa se může jít zahrabat.
LooMis
1. OSI - Blood
2. MASTER´S HAMMER - Vracejte konve na místo
3. FORGOTTEN SILENCE - Le Grande Bouffe
AddSatan
V jarních měsících jsem novým deskám příliš nedal. Takže až na dvě výjimky (Dr Doom a Hongo) spíše takový TOP objevů desek, které jsou už staršího data.
DR DOOM – Eveyone is Guilty
Vynikající střet grindcore a death metalu skandinávského střihu s disonantním black metalem a příměsemi dalších extrémních žánrů z Nizozemí. Do toho hysterický vokál Michela Nienhuise (Exivious, Dodecahedron) a skvělý (jen ty bicí mohly být kapku přirozenější) zvuk.
HONGO – ...Y Sembrarán Los Campos De Odio
Mix temného (screamo či post?) hardcore/metalu se svojským vokálem a „pachutí“ španělské (neo)crustové školy, jen dnes už jsou prostě jinde, více epičnosti, víc (doom) metalu, víc beznaděje. Jejich předchozí album Formas… ale zůstává nepřekonáno.
THE MOON LAY HIDDEN BENEATH A CLOUD – A New Soldier Follows the Path of a New King/Rest on Your Arms Reversed
Popřípadě volte i jiné album - (polo)zapomenutá kapela (pro mě do nedávna absolutně neznámá) ze Švýcarska. Neotřelá směs martial industrialu se středověkou atmosférou, dark ambientu a neofolku s velice charismatickým a naprosto vynikajícím vokálem Alzbethy. Působivá to „obskurita“.
WEEKEND NACHOS – Worthless
Hrubozrnný power violence/grindcore s ničivými sludge pasážemi a tím nejlepším možným zvukem pro daný žánr, naživo smrtící záležitost.
FAT32 – FAT32 – klávesovo/syntetizátorová šílenost z Francie. Ve dvoučlenné sestavě (syntetizátory/klávesy a bicí) předvádí naprosté mathcore/rock peklo (i naživo) – nabízí se podobnost s Harmony Bay či Synergy, mají však i atmosféričtější a klidnější polohy. V září se proženou ČR, (nejen) fanouškům žánru doporučuji nepropásnout.
LIBOR KREJCAR - Lesní Hřbitovy
Střet alternativního trip-/hip-hopu, industrialu a českého undergroundu, do toho hodně osobitá a zvláštní poesie. Pro fanoušky WWW (Neurobeat), Do Shaska! i Plastic People Of The Universe apod. záležitostí.
TONER LOW – II
Parádní psychedelic stoner/doom/sludge močál. Letos zahrají na závěr Play fast or don´festivalu.
Zzn
PLANETY - Peklo, peklo, ráj (2012)
CHROMB - Chromb (2012)
THORNS - Grymyrk (1991)
DEAD CAN DANCE - Dead Can Dance (1984)
bizzaro
Se svým aktuálním žebříčkem budu nejspíš vypadat jako úchyl, kterej neposlouchá muziku, ale jen samý noty. Ale co se dá dělat, prostě to mám rád a i teď po těch letech si furt hledám nový a nový „šílený“ muziky, který pro vás honěním not snad zaváněj, ale co byste do bizzara neřekli, jemu fakt nejvíc jde o riff a skladbu.
A poslední zhruba čtvrt rok? Opětovně krom divno-věcí jako Combat Astronomy nebo The Book Of Knots a klídků typu Balmorhea nebo The Mountaineering Club jsem hojně poslouchal:
PERIPHERY - Periphery II: This Time It's Personal
Vložit komentář