1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro prosinec 2024 - 54 skladeb a přes 4,5 hodiny hudby).

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).
Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(3) AN AXIS OF PERDITION - Apertures (12/2024)

mIZZY: jedna z těch kapel, u kterých jsme už pomalu ani nedoufali, že se vůbec ještě někdy dočkáme nového alba. A byť Apertures je vlastně jen takový poloviční Axis of Perdition, opět se jedná o výborný disonantní industrial black, který je o kus dál než velká část mladších, Axis a DsO vykrádajících kapel. Škoda, že na tom nedělal aji Brooke, ale je to vlastně taková Michaelova sólovka, která by mohla být ještě o poznání více fucked up, zvrácená a s ohavnějším vokálem. Těch nepříjemných dark ambient zvuků zde kromě intra není kdovíjak moc, což by ani nevadilo, ale celkové umělejší vyznění je trochu horší. Najednou mám z Axis fakt pocit, že to je až moc pokojíčkovej projekt, což byli i dříve, ale tahle modernější produkce tomu fakt nepomáhá. Pustit si po Apertures Tenements je úplně o něčem jiném. (Bandcamp)
vaněna: čistá radost s ambientním skřípáním ale hlavně s riffy. Výborné album po dlouhých třinácti letech, které má skvělou atmosféru a na kterém je pořád co poslouchat. Tady vůbec není co řešit a o albu prosince jsem měl od prvního poslechu jasno. (8,5/10)
bizzaro: z The Axis máme An Axis, což je změna kosmetická, ale naznačuje změnu. A novinka to nebude mít jednoduché u starších fanoušků, protože citelně ztratila na původním indus black zvuku. Industriálno tu je, ale spíš se změnilo na abstraktní zvukově technologické doprovody než továrnu, a z black metalu je jen podtón, namísto hlavního žánru. Apertures se tedy odehrává mimo psychiatrický špitál, ale spíš na nervových spojích v podvědomí šíleného vědátora. Hudba ale i ve své konstantnosti má dynamiku a furt dobře, i soundtrackově plyne. Tenhle blackened industrial metal s prog duší si nechám líbit a snad se dočkáme i pokračování.

(2) ALARUM - Recontinue (11/2024)
Kuba: u alb Alarum platí následovné: v tichosti, podle svého a kvalitně. Jinými slovy, novinka se objeví z ničeho nic venku (alespoň já jsem vždy překvapen, že něco vydali), hudebně se drží svého kopyta, a tím je zároveň zaručen kvalitní hudební obsah.
bizzaro: australští tech thrash/deathoví klasici si mě zprvu novou deskou moc nepřipoutali. Na thrash to neřeže, na death to nenakládá, zvukově je to uhlazené a žánrově celkově fusion rozlítané. Ale když člověk vydrží alespoň tři skladby, při čtvrté nakonec ta variabilita sedne a deska začne odkrývat, že nejede vůbec na jistotu a že je docela odvážná a nabízí spoustu fakt zajímavých inkorporací. Jsem rád, že jsem Recontinue s nakyslým xichtem neodložil, protože v jejich diskografii se mi nakonec propracuje mnohem výš.

(2) CS + KREME – The Butterfly Drinks the Tears of the Tortoise (09/2024)

AddSatan: melancholický folk cca někde mezi Current 93 a staršími Opeth aj. - v 9. i Jáva, ambientní psychedelie Coil a sofistikovaná rytmika někam směr IDM Autechre/Aphex Twin, trochu i Wojciech Rusin - organic/synth, folktronica, špetka klasiky (až Miasmah). Akustická kytara, cello (Kakuhan), elektronika, v 9. tarawangsa, ženský i mužský zpěv a mluvení (kupodivu i vokodér/autotune mi tu přijde asi ok), dost příjemný, zvláštní, surreálný. (Bandcamp)
JSt: Něco dubu, něco post-punku, něco písničkářství, něco techna, něco Coil... U CS + Kreme stále platí, že jejich magie je těžko postihnutelná, často povědomá, ale to, kde se z obyčejného popěvku stává transcendentální zvuk, pořád není jasné. Právě na posledních dvou nahrávkách to platí asi nejvíc – a tahle je ještě působivější než Orange.

(2) EVILYN - Mondestrunken (08/2024)

vaněna: tak čtyři roky trvalo Evilyn vysolit plnotučnou desku. Druhdy jsem se na ni těšil, a ona je opravdu povedená. Jenom šla směrem, který mému vkusu až tolik nehoví. Maximální prostor dostává basa, technicky je vše více než v pořádku, ale už necítím šimrání v podbřišku, atmosféra musela ustoupit preciznímu hráčskému umění. Není to špatně, ale já se k desce vracet nebudu. Něco jako Wormed a Gigan. (6/10)
AddSatan: viz Gába minule. Dost fajn Gorguts, Morbid Angel (Slime, Nothing) apod. dis death. Název desky snad odkazuje na část Schoenbergova Pierrot lunaire?  (Bandcamp)

(2) EXUVIAL - The Hive Mind Chronicles, Pt. I: Parasitica (11/2024)

LooMis: hodně povedený, neřku-li výtečný prog/death debut, který se zrodil v Denveru. (8,5/10)
bizzaro: jedna z nejambicióznějších nahrávek letoška co do muziky, stopáže i obsahu. Hodinová procházka deathmetalovou progresí a technicismem, kde není nouze o žánrové odskoky a nečekané odbočky i do atmosfér a nálad.

(2) FRONTIERER - The Skull Burned Wearing Hell Like A Life Vest As The Night Wept (EP) (12/2024)

Bejv: čtyřpísňové sonické peklo pod taktovkou chorobného mozku Pedrama Vilianiho. Tahle kapela má svou samostatnou hudební škatulku. Neskutečně intenzivní rytmický a zvukový masakr. Prostě jako když máte hlavu v parní mlátičce, ale s tím rozdílem, že tam tu hlavu chcete strkat furt dokola. Já je prostě miluji!!! (Bandcamp)
LooMis: dovolím si tady vypůjčit Gábův termín, protože nemám moc slov. Na to, že jsem Skoty vlastně nikdy moc neposlouchal a vždycky mi to trochu přišlo jako honění vody po tDEP, tak tyhle 4 skladby jsou prostě hypernámrd! (10/10)

(2) MALCONFORT – Humanism (07/2024)

AddSatan: převážně dost fajn variace na Virus, VBE, Oranssi Pazuzu, Emptiness, Primus až DsO, nebo taky Permon Balet Superstar, Pogavranjen (nebo letošní Trelldom) - dis dark jazzy funky rock/metal. Ječák v 1. skladbě skoro odradil, ale pak je tam už málo (a trošku lepší), ostatní vokály ok a napůl instrumentální. (Bandcamp)
bizzaro: členové Sea Mosquito s jiným bubeníkem, čili anglické trio, které se v názvu inspirovalo písní Deathspell Omega. Co očekávat? Experimentálně laděný black metal jako domovská kapela to není, ale vychází to z něj, byť jeho záblesky i ve formě vokálu tu jsou. Stejně jako u Trelldom nebo Emptiness tu ale silně promlouvá mystériozno a především psychedelický tón, nejvíc však v jejich hudbě lze stopovat Virus. Svěží, osvobozující, progresivní atmosférická hudba a naprosto vynikající deska, kterou vydali Transcending Obscurity. I když je sleduju, v  záplavě jejich titulů mi Malconfort zapadli, dokud je tu nedavno nevyšťouchnul AddSatan.

(2) MONTE PENUMBRA - Austere Dawning (03/2024)

mIZZY: portugalský avant-black Monte Penumbra s novým albem o poznání méně vykrádá islandské Sinmara a pouští se nových vod, kterými mi osobně připomíná některé orthodox blackové kapely ze Švédska. Je to dobrý, ale zatím nemohu říct, že by na mě Austere Dawning dýchlo nějakým výrazně silným dojmem. (Bandcamp)
vaněna: velké zklamání přinesl poslech Monte Penumbra. Krom několika málo záchytných momentů jde o zcela plytký a obyčejný black metal, snad bych si dovolil říct, že kopírka Sinmara se tentokrát zakuckala. Riffy nejsou = poslechy nejsou = body nejsou. (5/10)

(2) MÚR – Múr (11/2024)

LooMis: tak když se už i u nás doma začne poslouchat black metal s tím, že jiná „deska prosince“ prostě není a nemůže být… Jo, je to dobrý a vlastně to až tak není black, jako spíš další zajímavá deathmetalová odnož. Gojirovsko/opethovské pasáže tady krásně trkají a vlastně čím víc je to okatější, tím víc to baví, protože Islanďani promazávají svůj hudební stroj esencí těchto dvou kapel tak krásně, že výsledek je vpravdě omamující. Velké překvapení. (8,5/10)
Baara: Islanďani si s žánrem moc hlavu nelámou a tlačí to do posluchače ostošest, místy ostosedm. Postmetalová deprese, deathmetalový tlak, sem tam elektronika a progresivní (gojirácký) nádech. Sem tam i black metálek, zřejmě povinnost na Islandu? Instrumentálně i vokálně působivé. Chlapci vypadají tak na 25 a rovnou takhle. Málem mě to odfouklo.

(2) OPETH - The Last Will and Testament (11/2024)

piTRs: zatím desku vnímám jako trochu neuspořádanou sbírku velmi silných i slabších momentů v intencích post-vrcholného období Opeth. Kolik bude chuti a potenciálu snažit se pronikat dál, zatím zůstává otázkou.
onDRajs: nemůžu se toho nabažit, nejlepší deska Opeth za posledních dvacet let. Syntéza staré metalové éry s tou novou progrockovou (i když ta přece jen dominuje). Příští koncert Opeth nemůžu vynechat.

(2) UNIKNEIM – C (12/2024)

Bejv: no tady budeme pokračovat ve stejném duchu  jako u předchozího tipu. Když se dohromady dá zpěvák z Frontierer s klukama z Psyopus (pamatuje ještě někdo?), může z toho vzniknout jedině nejextrémnější nahrávka tohoto roku. Našláplý tech-math-grind, kde je v 15 minutách tolik tonů, jako zazní na Impuls Rádiu za celý rok. Peklo!!! (Bandcamp)
Gába: zběsilý mathcore koledy od lidí z Psyopus, Frontierer... Povětšinou minutový Car/noise/Bomb námrdovky. Ugh...

NAKED WHIPPER - Chapel Defilement (01/2025)
- neskutečných třicet let po vydání Painstreaks nové album Nahého Šlehače. Už na Never Surrender festivalu Naked Whipper potvrdili, že jsou v super formě a novinka to pouze potvrzuje. Jasný, je to totálně tupej grindcore war, ale pokud tyhle retardovanosti máte rádi, je to zároveň fakt skvěle zábavné. 

BODY COUNT - Merciless (11/2024)
- i BC jsou si možná vědomi toho, že jejich poslední opravdu povedenou deskou byla Bloodlust, takže ji tady citují asi okatěji, než je zdrávo. Ale skousnete-li k tomu ještě i patetické chvilky (kterých si Ice-T pravda tradičně nevybírá málo), nějaký ten poslech tomu klidně věnujte. A třeba vás odmění i hostování vybraných metalových person.

MASSACRE - Necrolution (11/2024)
- no tohle je fakt blbost, takhle se snad už nehraje ani v českých sokolovnách (nebo aspoň ne ve všech, doufám). Kam Lee prý nemá From Beyond rád a my už víme proč. A Massacre nadále zůstávají jen kapelou debutu a následujícího EP.

MONOLITHE - Black Hole District (11/2024)
- Pařížani potěšili, minimálně deska podzimu. I doom metal jde ještě nejenom lákavě zabalit, ale taky opatřit atraktivním obsahem, zde bez post- berliček na jedné i bez funerální plesniviny na druhé straně. A slabikářová ukázka, jak vypadá dobré koncepční album - zde by mnohé mohli odkoukat i Pain of Salvation, King Diamond a další premianti výpravnosti.

RICHIE KOTZEN - Nomad (10/2024)
- jeden z nejinspirativnějších a nejpracovitějších rockových kytaristů současnosti, byť ne vše z jeho kuchyně voní stejně. Nomada bych ale zařadil k tomu zábavnějšímu.

WEATHER SYSTEMS - Ocean Without A Shore (09/2024)
- ať už Danny Cavanagh jenom vysypal šuplíky nebo materiál pro ten účel složil nově, předkládá v podstatě další desku Anathemy, jen bez ostatních klíčových členů poslední sestavy. I když třeba rozjezd desky zněl zprvu lákavě, tak nakonec díky, ale vůbec mě to nebaví. Ale kdo se vidí v posledním, nejtklivějším období liverpoolských, nejspíš si i tady své najde.

FOREST PHILOSOPHY - Myths About Trees (12/2024)
- pro koho jsou Paysage d'Hivre ještě pořád moc pestří, ten dostává tuhle desku pod stromeček (!). Brilantní úplně primitivní jednoduchý a dokonale makající stromová mystika. Neznámí tvůrci, nablblé názvy skladeb (Pagan Shaman Ritual, Way in Mordor), obal, který snese srovnání s takovými kusy jako Bergtatt nebo Forest (od Forest). Hudebně na sebe dá vzpomenout vedle Brzm ale hlavně první deska Faidra. Tohle hodně můžu a vřele doufám, že nějaký podobný blázen jako já tohle vydá na vinylu. (8/10)

ULVER - Liminal Animals (11/2024)
- tak trochu jako pokračování Assassination of Julius Caesar zní novinka Ulver. A to je pro mě vlastně dobrá zpráva, protože tuhle polohu novějších vlků mám rád. Na nějaké vlahé sny o návratu k Shadows nebo Blood Inside jsem už dávno zapomněl. (7/10)

AARA - Eiger (12/2024)
- na švýcarskou Aaru jsem trošku zanevřel, poté co jsem vychválil první díl jejich triády, další dva díly mě zoufale nebavily. Eiger se ale objevil v mnoha a mnoha žebříčcích nejlepších alb nejen prosince, ale i celkově za rok 2024. Z mého pohledu to není návrat do velké formy, protože nonstop balalajková tremola a ječák mě nevydrží bavit takhle dlouho. Atmosféru ledu a smrti při výstupu na stěnu smrti ale upřít albu nechci a nemůžu. (6,5/10)

MVLTIFISSION - Reborn Souls From Transcendent Agony (11/2024)
- čínský old skull death metal, kterému první album druhdy vydali tuzemští Filth Junkies. Chorobná deska. (6,5/10)

MEFITIS - The Skorian // The Greyleer (11/2024)
- hodně zvláštní kapela, kterou bych moc chtěl mít pořád tak rád jako na prvním nadějném albu. Tentokrát mi ale vše připadá až moc učesané. Slyším sice hodně invence a žánrových přesahů, ale taky rozkroků, byť v rámci death/black/thrash metalu. Není to ani ryba, ani rak, radost z poslechu přebíjí spíš zmatek, co to vlastně poslouchám. (6/10)

JONAVA - Heaven Empyreal (12/2024)
- ani nevím, jestli litevská Jonava bere škatulku "extreme progress" jako lichotivou. Já určitě ne. Tolik nesmyslně přeřvané hudby poslouchat, prohrabovat se v ní a snažit zorientovat, to není nic pro mě. Nevidím silná vodítka, necítím přetlak, proč takovou hudbu dělat. Nevidím smysl v takovém tempu měnit neustále melodické linky, neústrojně solit koberce, hrotit množství sól, cenit bezzubá ústa riffů. Celé to na mě působí jako úkol "napiš extrémně progress metalovou nahrávku" vyřešený umělou inteligencí. (5/10)

BELOW THE SUN - Immanence (11/2024)
- post-metaloví Rusové vydávají po sedmi letech novou (druhou) desku a opět se jedná v daném žánru o zajímavý matroš, který operuje na širokém spektru nálad. (7,5/10)

CHOIR - Smithe Thee Smoldering Providence (12/2024)
- hudba pohybující se někde mezi zvukem odpadní kanalizace, úpění strašidel z temného hvozdu a post-death-doom, drone bruněním. Kupodivu se to dá ale poslouchat a dokonce mě to i baví. (7,5/10)

GORGING SHADE – Inversions (11/2024)
- prog až tech blackened death od členů Canvas Solaris. Občas trošku i víc starší Opeth (hned 1. od 0:10), trochu pozdní Gorguts, v 5. hodně bohrenovský dark jazz, ambient, drone + místy i směr někam k Anata, Augury, Neuraxis, Lykathea Aflame, ale je to pomalejší, valivější a víc blackened. Dis i konsonantnější melodie, poměrně zajímavá, dobrá deska. (Bandcamp)

ORCHESTRE TOUT PUISSANT MARCEL DUCHAMP – Ventre Unique (11/2024)
- Steve Reich/Afrika (a Moondog?) post-minimal polyrytmy, „avant“, jazz, krautrock. Aksak Maboul, Art Zoyd, Faust, Aquaserge, veselejší, ale i Glenn Branca/Sonic Youth no wave, post-punk, klasika napětí (4.), vzdáleně i Magma, svižnější Ruth Goller, ženský i mužský zpěvy, dost chytlavý, hypno, poměrně „chytrý“, hodně fajn. (Bandcamp)

ESAZLESA - Dokud vím, co mám (09/2024)
- pro mne hodně potichu vyšla deska těchto borců z KV. Není to tak skvělý jako "pejsci", ale furt umí zahrát na mojí emociální stránku. Jejich texty jsou jako vždy k zamyšlení a spolu s kvalitní muzikou umí chytit za srdíčko. Ufff, to zní moc růžově, ale opak je pravdou. (Bandcamp)

CHARLI XCX – Brat (06/2024)
- k poslechu kritiky nejchválenější popové desky roku jsem se dostal až v listopadu. A nedá se nesouhlasit. Hyperpopovými atributy ovlivněný, ale stejným dílem nápaditý materiál nabízí vyvážený poměr chytlavosti a experimentu s neprvoplánovými texty a solidní porcí charakteru. Sympathy is a Knife je dost možná hit roku.

SACRIFICIAL VEIN – Black Terror Genesis (03/2024)
- zlobí to (ne)hezky, občas i poměrně památně. Pořád je tady ale poměrně dost míst, kdy kapela sklouzává do pasáží, které působí jako disonantní výplň. Potenciál tady ale určitě je a v daném ranku jde vlastně o lepší desku v tomto roce.

DEATHLESS VOID – The Voluptuous Fire of Sin (09/2024)
- všechny vlivy, příměry a popisy zvukomalby byly umně vypsány v recenzi, s nadmíru kladnými hodnocením ale úplně nesouhlasím. Rozkročenost mezi propadem do nejtemnějšího a snahou se chytat ověřeného brání desce v dosažení vrcholu.

CZORT – Monument (11/2024)
- nudně, až příliš bezpečně zahraná variace na polský black metal posledních let.

WULDORGAST – Cold Light (12/2024)
- po všech směrech standardní blackmetalová nahrávka, která svým fundamentalismem neurazí, ale ani nenadchne.

DOECHII – Alligator Bites Never Heal (08/2024)
- další nová krev na poli ženského rapu. A velmi ambiciózní. Debutový mixtape nabízí nálož originálních flows, vypiplané techniky i lyrických hrátek na rozmanité zvukové paletě čerpající z oldschoolových i moderních hiphopových poloh. 

DEFEATED SANITY - Chronicles of Lunacy (11/2024)
- v rámci žánru pochopitelně absolutní špička roku 2024. Ale subjektivně vzato, v diskografii DS jsou lepší desky. A pokud budu vycházet pouze z toho, že tam hraje Lille Gruber, tak Ingurgitating Oblivion > Defeated Sanity.

INGURGITATING OBLIVION - Ontology of Nought (09/2024)
- po měsíční pauze znovu nejposlouchanější deska měsíce. Na Ontology of Nought se toho děje tolik, že by to většině kapel stačilo na celou jejich diskografii. Všiml si někdo, že na novince je použit stejný hudební motiv z předchozí desky? :-) Jsou to vážně magoři!

HIDEOUS DIVINITY - Unextinct (03/2024)
- každé ohlášení nové desky HD znamená jedinou věc - posluchač nebude zklamaný. Přinejmenším u mě to platí. Opět dotažené do posledního detailu.

TERMINAL FUNCTION - The Symbiont (06/2024)
- Terminal Function umí, o tom žádná. Nemají problém napsat silné riffy, ale pokaždé mi s jejich novou deskou vyvstane stejný pocit - nebýt oněch silnějších riffů, pravděpodobně by deska protekla bez většího zájmu a zapamatování. 

SUFFOCATION - Despise The Sun (1998)
- sedmnáctiminutová přednáška o death metalu. 

SUFFOCATION - Pierced from Within (1995)
- další deska z kategorie 11 z 10!

FIRST FRAGMENT - Le Recueuil Des Âges (11/2024)
- protože předchozí počiny mě svými neoklasicistními pidlikačkami bavily, a tak jsem si, nic netuše, tuhle kompilačku pustil a přiznám se, že jsem to na jeden zátah nedal. Debut Dasein (2016) má skoro hodinu, Gloire éternelle (2021) už ji překračuje a tahle kompilace se v podstatě rovná času obou těchto desek dohromady. Přes 2 hodiny instrumentálního běsnění kanadských konzervatoristů. (7/10)

CARRION VAEL - Cannibals Anonymous (03/2024)
- jedno malé ohlédnutí - čtvrtá deska amerického kvintetu, která vyšla už na konci března a trochu mi utekla. Tady nechápu, proč jsou Carrion Vael vytrvale považováni za melodic death metal, se kterým mají asi tolik společného, jako produkty značky Penam s poctivou pekařinou. Na téhle desce najdete spíše natlačený, sypající death metal s neustálými kytarovými ataky a občasnými deathcore záseky. Ano, občas to zvolní, vyloupne se nějaká ta melodická linka, ale jinak je to přes 40 minut trvající fičák. (8/10)

VUUR & ZIJDE - Boezem (07/2024)
- od posledního splitu s bandou Impavida už uběhly 4 roky a musím říct, že jsem už ztrácel naděje, že kapela něco novýho vydá. Nizozemskou moderní black metal scénu totiž sleduju aktivně už cca 8 let a je pro mě z hlediska žánru nejzajímavější. Nakonec ale nová deska neni zas tak ožehavá - a to jsem se donutil k opakovanýmu poslechu s několika pauzama, abych se ujistil, že sem ji věnoval dost času. Experimentuje se tady s post-punkem a shoegazem (black metal ustoupil), ale výsledek je i tak dost nemastnej - neslanej, což je dost škoda, protože produkce je jinak na úrovni - zvlášť prominantní basa. Chybí tu ale jakákoliv chytlavost, která by mě nepřinutila na celej počin rychle zapomenout. (6/10)

WHIRR - Raw Blue (12/2024)
- z čista jasna tu máme "pod stromeček" novou desku, která ale není ani zdaleka to, co bych očekával po delší pauze od pionýrů shoegaze. Obzvlášť když se podívám na předchozí EP Muta/Blue Sugar, kde se vážně odvázali. Raw Blue se bohužel točí jen v repetivních melodiích a tempo je skoro pořád taky stejný; takovej hodně slabší odvar předchozího, vynikajícího alba Feels Like You. Doufám, že se jedná jenom o marketingovej tah na "novější" publikum a na dalším albu víc zapracujou. Jediná světlá chvilka je slyšet saxofon na posledním songu. (5/10)

HOUR OF PENANCE - Devotion (04/2024)
- vrátil jsem se k tomu a dobře jsem udělal. Z původního dojmu "fajn album k silovému tréninku" se vyklubala trvalejší záležitost. Projel jsem další předchozí desky italských smrtihlavů a v porovnání s nimi Devotion jasně vede. Ultrarychlé, chytlavé, valivé, dobře zapamatovatelné. Spolu s Regicide dost možná nejlepší počin Hour of Penance. Někdy se holt nevyplatí dát na první dojem...

P.L.F. - pel-mel
- tohle duo uvidím na začátku ledna live v Německu, takže příprava. Někdo tvrdí, že jde o srážku Assück s Insect Warfare, a proč ne. Thrashující grind válec se mi nejvíc líbí na fošně Devious Persecution and Wholesale Slaughter (2013).

CROBOT – Motherbrain (2018)
- nejlepší deska, když docházejí baterky. Groove jak prase.

AESON ZERVAS – Hazlom (10/2024)
- fascinující chaabi, tj. egyptská taneční hudba, v syrovém, lehce experimentálním pojetí. Č. 13 je jeden z top tracků tohoto roku.

ULLA & PERILA – Jazz Plates (09/2024)
- působí to trochu jako variace na klasického Jana Jelineka, ale Ulla s Perilou se naštěstí probírají zajímavějšími zákoutími jazzu / jdou víc do abstrakce. Hlavně se ovšem druhá polovina desky překlápí k temnému, melancholickému dubu, což je velice v pořádku.  

MAHTI – Konsertti 1 (07/2024)
- ani nevím, co jsem naposled z okruhu (eh, pardon) Circle slyšel, ale tohle je velká paráda. Trojici lidí z Circle tady doplňuje hráč na kantele a výsledkem je precizní psychedelie, která má blíž folku, ambientu a elektronice než rocku/metalu, což Circle beztak vždycky sedělo líp. U psychedelie se dá velice snadno sklouznout k přehrávání klišé, ale tohle tzv. maká. 

V/A – Chromesthesia: The Colour of Sound Vol. 1 (11/2024)
- popravdě jsem si nejdřív říkal, že to ani nemá cenu poslouchat, protože jde prostě o best-of z vysoce aktuální, lehce experimentální, neevropské, festivalové/grantové klubové elektroniky, ale známá jména tu hrají v nových sestavách a přibližně půlka tracků jsou bomby. Těším se na další edice.

FAÜST – Death Galore (11/2024)
- ať už jejich přičiněním nebo souhrou náhod, Faüst se okolo sebe docela povedlo vytvořit hype, byť jim Sicky před Voivod „nandal“. V čem jsou Faüst ale výjimeční, že je mám v albu měsíce? Jednak jsou energičtí až běda a jednak jsou především vpravením rocknrollového tanečku do thrash hoblovačky vlastně docela originální. Kytary tak někdy hodí až feel thrashového Malignantu, někdy si řeknete, že tohle je tak drzý jak celí Hentai Corporation, ale prostě mě ten pozitivní duch jejich hudby i s namlácenejma sypačkama a hysterokřikem Kryštofa baví. 

ORIGIN OF INFINITY – Exorcism (11/2024)
- děčínská progresivně smýšlející kapela s novým hlasákem opouští djenty metalcore melodiku a přiklání se k deathmetalovému – místy i lehce melodičtějšímu – vyznění, což ji vytrhává z průměru.