1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro říjen 2024 - 75 skladeb a téměř 7 hodin hudby). Nově zařazujeme i playlist pro streamovací službu TIDAL.

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).
Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(6) BLOOD INCANTATION - Absolute Elsewhere (10/2024)

brutusáček: takhle by měli dneska znít Dream Threater nebo Pink Floyd. Death Metal co spíš zaujme Krymskou než Bojiště Trutnov, ale vlastně... všechno tam pasuje, zní to, jede to, vlastně v pořádku.
sicky: povedené album (viz recenze), které nepovažuji za death metal ale za prog. (8,5/10)
mIZZY: Blood Incantation na novém albu kombinují death metal se space rockem. Ne vždy stoprodcentně funkčně, ale zrovna mě tahle kombinace docela dost baví. (Bandcamp)
LooMis: jen aby to hoši s tím experimentováním moc nepřehnali. Každopádně skvělá deska, ke které nálepka "pinkfloyd prog/death" asi docela dobře sedí. (9/10)
Herelson: do minulé desky jsem nebyl schopen se dostat, nový materiál je v tomto ohledu otevřenější. Novinka představuje solidní hudební koláž, na níž jsou povedené kupodivu spíše ty uvolněné rockové pasáže. Sám jsem zvědav, jak tady zapracuje čas a zda materiál prokáže svou trvanlivost. 
bizzaro: nejsem z tý desky pokakanej, ale poslouchá se celkově dobře. Poslech odsýpá a i přes žánrové přeskoky nijak nezadrhává. Termínu vizionářství bych se zdržel, v podstatě jde pouze o fúzi techničtějšího old school deathu se space rockem a floydí psychedelií za přispění Tangerine Dream, ale hudba má výraz a zanechá dojem.

(5) GIGAN – Anomalous Abstractigate Infinitessimus (10/2024)

Kuba: vítejte zpět! Každopádně na nějaké závěry je příliš brzo - ještě budu muset desku mnohokrát protočit, abych vše pochopil.
brutusáček: největší stopu a vlastně největší počet poslechů z letošního death metalu u mne mají borci z Nového Zélandu. Nicméně novinka Gigan je opět střela do černého, v tomto případě velmi psychedelického, halucinacemi opojného death metalu. Vše podstatné je řečeno v recenzi, a já podtrhuji. Chaos, který plyne, a má chapadla, která vtáhnou a nesou posluchače tímto zvráceným vesmírem. Že je deska temnější než předchůdce, je jenom malá třešnička na dortu. Deska která bude v topu.
mIZZY: vše podstatné bylo zmíněno v recenzi. Gigan opět nezklamali, jedna z nejlepších disonantních technických death kapel vůbec. (Bandcamp)
LooMis: Quazihalucinace to nejsou, ale furt dobrý dost. (8/10)
onDRajs: Gigan potemněli, ubylo freaky kytarových momentů á la Voivod (období Negatron a hlavně Phobos) a přitlačilo se na pilu. Už předchozí počin z roku 2017 dával tušit, že originální hudební potenciál sekerník Hersemann využívá spíš než k bizarním kytarovým experimentům k deathmetalovému tlaku a sirnatější atmosféře. To se na AAI ještě umocnilo a Gigan se konečně našli. Baví mě ale i vesmírné halucinogenní výlety - hlavně ten intergalaktický free/noise ve čtvrté Emerging, byť by mohl být kratší. 

(5) INGURGITATING OBLIVION - Ontology of Nought (09/2024)

Kuba: zas a znovu, jako minulý měsíc.
AddSatan: viz i Kuba minule. Avantgardní („“), disonantní blackened death metal, prog, jazz, fusion, ambient, současná klasika (third stream?) – atmo-úvod s flétnou a asi strunami klavíru je jedna z nej částí. Vlivy, podobnosti, FFo: Gorguts, Dischordia, starší Kayo Dot, Morbid Angel, Abigor, DsO, Ehnahre, Ad Nauseam, Mithras, IT atd. Standardní i nadstandardně nemocné, zvrácené disharmonie, ale i harmonie, propletence 2-3 kytar, vibrafon, atmo-recitace, ženské zpěvy, fusion baskytara, bicí Lilleho Grubera - hlavně v tišších jazz pasážích skvělé (i zvukově – v metalu horší). Dojem hlavně zpočátku kazí divná, umělejší komprese/distorze metal částí (dá se zvyknout), přechody z dis-metalu do prog-fusion odlehčení někdy nedávají smysl, místy trošku legrační vokál i metal hrocení, nataženější ambient atd. Přes výhrady pozoruhodná, ambiciózní (až moc?), převážně dobrá/dost fajn deska. (Bandcamp)
brutusáček: tady se někdo hodně zbláznil.
LooMis: Kuba to tu minulý měsíc odpálil a je to teda kláda. Asi nejvíc poslouchané album (což tentokrát znamená i nejlepší), kde skladby mají při těch psychonáletech naprosto smrtící stopáž. Totální ufff. (9/10)
bizzaro: deska na dlouhý večery. Náročný a hloubavý poslech, death metal co se jen tak neohraje.

(5) ORANSSI PAZUZU - Muuntautuja (10/2024)

sicky: kapelu mám rád a předchozímu albu bych dal s odstupem plný kotel, v souvislosti s novinkou však musím konstatovat, že je slabší. Finové to přehnali s efekty a elektro balastem a nějak zapomněli na hudbu. Velká škoda. (6,5/10)
mIZZY: Finové navazují na vyznění posledního alba, takže kromě jejich již tradičního psychedelic blacku do hudby opět proniká hodně industrial prvků. Asi to není až tak super jako předchozí Mestarin kynsi, ale tenhle sound Oranssi Pazuzu mi hodně sedí. Jsem zvědavý na živák se Sólstafir v prosinci v Lipsku. (Bandcamp)
Dantez: ještě větší experiment, alespoň co do žánrového rozpětí. Nyní však minimalističtější, utlumenější a všehovšudy kratší. Rozmáchlost a grandiozita tady trochu chybí.
onDRajs: Finové ještě víc ubrali na metalovosti, tripózní naléhavosti trochu ubylo, ale kapela očividně chce jít jiným směrem. Někdy mám pocit, že poslouchám tvrdší verzi Prodigy (viz úvod titulní skladby), zakomponování elektronických elementů kvituji. Jinde se mi však zdá, že Oranssi vaří lektvar ze stejných houbiček. Že by docházely nápady? Předchozí majstrštyk Mestarin kynsi nepřekonán.
bizzaro: tuhle kapelu tady milujem a nic se na tom ani s novou deskou nezmění. Blacku ubývá, osobitost a xicht zesiluje, ale hitovost tentokrát chybí. I přes jednodušší formu je poslech pro spletitější zvuk náročnější.

(4) JERRY CANTRELL – I Want Blood (10/2024)

brutusáček: leader Alice in Chains si vydal Alice in Chains pod svým názvem a se svým hlasem. Moc grunge praporů ve větru už nevlaje, Jerry ho drží ale kvalitně. Opět podepisuji recenzi a příště prosím Alice in Chains, a koncertně třeba klidně i na Brutal Assault!
LooMis: fajn deska, doma to ale neposlouchám, aby to nevypadalo. (8/10)
Baara: vše o téhle skvělé desce jsem řekla v recenzi. (8,5/10)
piTRs: pokud už jednou natočíte desku jako Dirt a vedle sebe někdy máte zpěváka jako Layne Staley, všechno ostatní už bude jenom "to druhý". Samozřejmě jsou to ale dál hezký věci. I když bych se občas nebál krátit, čímž by se mohlo i trochu nakopnout někdy uspávací tempo.

(2) ALLT - From The New World (10/2024)

Bejv: vyměklá Vildhjarta ze Švédska. Přijatelnější, komerčnější, hitovější, ale při zachování atmosféry a energie. Občasné zapracování elektroniky pro mě není vůbec na škodu!!! (Bandcamp)
Baara: progresivní metalcore ze Švédska na téma života po jaderné katastrofě. Deska střídavě mlátí po hlavě maximálním tlakem a hladí na duši tiššími pasážemi s čistým vokálem, který, nelze si nevšimnout, zní jako Chester Bennington. Fun fact, nic víc, desce to nijak neškodí.  (7,5/10)

(2) BETTER LOVERS - Highly Irresponsible (10/2024)

Bejv: kapela složená na pohrobcích Everytime I Die a doplněná o Grega Puciata z Dillinger po EP vyprdla na svět plnohodnotný debut. Zatím převažuje lehké zklamání, ale vlastně sám nevím, co jsem vlastně čekal. EP zatím vyhrává, protože debut mi přijde trochu mlácení prázdné slámy. Dám tomu ještě čas. (Bandcamp)
Baara: první dlouhohrající deska pánů z tDEP, Everytime I Die a Willa Putneyho. Laděná dle očekávání podobně jako první EP do stylů původních kapel. Jejich fanoušci si přijdou na své, ačkoli kvalitativně tu pokles (i proti zmíněnému EP) asi je. Greg Puciato dostává maximum prostoru, a ačkoli "nepřeřvává" díky vyváženému mixu zbytek kapely, pocity z poslechu budou hodně záležet na tom, jak ho má člověk rád/nerad.  (7/10)

(2) DEATH LIKE MASS - The Lord of Flies (10/2024)

vaněna: silné, první vlnou znějící album polské kapely se členy Cultes de Ghoules, Lvcifyre, bicí Bestia Arcana, mě opravdu oslovilo. Chytré, přitom syrové a napité krvavou atmosférou. Kecy o tom, jak jsou singly stejně nejlepší, nechť si strčí +/- morousové za klobouk. Skvělé album. (9/10)
mIZZY: Byť jsem nadšený, že DLM vydali konečně svou první řadovku, která je samozřejmě dobrá, nemohu se ubránit minimálně částečnému zklamání z toho, že zde oproti prvním dvěma EP chybí pořádná dravost a zlost. První půlka v polštině mě navíc baví o poznání více než ta druhá anglická. Za mě tedy Kręte drogi & Jak zabija diabeł > The Lord of Flies. (Bandcamp)

(2) DOEDSMAGHIRD - Omniverse Consciousness (10/2024)

vaněna: tohle si klidně mohli slovutní DHG odpustit - anebo snad právě proto vydali album pod změněným jménem? Osobně jsem vždycky při poslechu měl velké problémy se dostat alespoň ke druhé půli. (5/10)
mIZZY: Na jednu stranu radost, že Vicotnik opět více experimentuje s poblázněným avant/industrial blackovým směřováním DHG. Na druhou stranu se prostě nemohu pořádně přenést přes fakt, že některé pasáže a zpěvy zde jsou prostě hrozně za uši tahající až infantilní. Asi to tak sám mistr Vicotnik chtěl, ale… (Bandcamp)

(2) FIVE THE HIEROPHANT - Apeiron (11/2024)

sicky: další povedená deska temného, avantgardního, čistě instrumentálního spolku, kterému dominuje výborný saxofon. (8/10 )
mIZZY: FTH pokračují ve stejném stylu (možná až moc) jako na Through Aureate Void. Minimalistický, byť stále hypnotický post-metal s darkjazzovým saxofonem. Jestli to je lepší nebo slabší album než předchůdce, ukáže spíše čas, ale Apeiron se opět poslouchá velmi příjemně. (Bandcamp)

(2) HERIOT - Devoured by the Mouth of Hell (09/2024)

Bejv: do téhle bandy se obecně vkládají velké naděje, neboť jejich přístup k muzice není úplně klasický.  Muzika se pohybuje na hranici několika stylů - post metal, industial, metalcore, možná i DM a atmosféra, kterou doplňuje hysterický zpěv talentované Debbie Gough a doslova opravdu někdy až bolí. Na druhou stranu možná jsem od kapely čekal trochu víc, ale debutní album Heriot je určitě to lepší, co tenhle rok vyšlo. (Bandcamp)
sicky: deathcore drtička, která trochu vybíhá ze zavedených šablon. Spíše jednodušší hudba má nápad a je na daný žánr překvapivě atmosférická a pestrá. (7,5/10)

(2) LEPROUS – Melodies of Atonement (08/2024)

brutusáček: už v srpnu vyšla novinka norských progresivistů a ani se nedivím, že zapadla. Strašně nevýrazný obsah, nějaký hitový potenciál aby člověk pohledal, samply a elektro nevadí, jen to prostě nefunguje. Klidně ať se rozhodnou a přetaktují plným plynem na pop a ono to pak půjde líp. Takhle dlouho stát rozkročený mezi dvěma světy je pro všechny strany už zbytečné.
bizzaro: furt Leprous, kteří opět nachází místa v hledání cestiček, furt Einar, který to furt víc bere na sebe, což může být i trošku fakt, že tentokrát sbírka až tolik nezasáhla. Dám jí ještě čas, protože po opakování už mi pár věcí seplo.

(2) MITOCHONDRION - Vitriseptome (11/2024)

mIZZY: nová řadovka (dokonce dvojalbum) Mitochondrion po 13 letech. Největší a nejlepší black/death nálož letošního roku! Na rozdíl od mnoha jiných kapel mi zde ta přehnaná hodinu a půl dlouhá stopáž ani nevadí, protože to je tak namakaný, chytře složený a zároveň dostatečně trve materiál, že mě fakt baví od začátku do konce a celé album jsem bez pauzy protočil už několikrát. Tady s jistotou říkám, že Vitriseptome mě určitě jen tak nepustí a budu se k němu vracet i několik dalších let. Kdo by vůbec čekal, že Mitochondrion ještě něco vydají, a k tomu ještě takové monstrum? Album roku? (Bandcamp)
Dantez: veledílo, alespoň co se týče délky. Na soudy o kvalitě je prozatím brzo. Prozatím mě tato gargantuovská nálož tohoto dissodeathmetalového labyrintu ale hravě poráží.

(2) SIDEREAN – Spilling the Astral Chalice (09/2024)

AddSatan: prog(/tech?) black/thrash/death metal ze Slovinska (ex-Teleport). Disonantnější, ale zároveň zvláštní melodie, rozklady i nathrashlé drbačky, výrazná baskytara. Cca srážka Ved Buens Ende s Vektor/Voivod, pozdními Morbus Chron a Absu/Proscriptor McGovern's Apsû, The Chasm, Artificial Brain, Wayd, místy i poblíž DsO/Ad Nauseam. Instrumentálně dost fajn, hlubší growl neurazí, vyšší hysterák trochu uráží/vadí (cca Somniate/Aldrahn, v momentech i Lemay/Hurdle?). (Bandcamp)
sicky: techno thrash/death kouzla v podání neznámé slovinské kapely mají překvapivě prvoligové parametry. (8/10)

(2) SORTILEGIA - Sorcerous Communion (10/2024)

mIZZY: pouze dvě regulérní skladby a jeden ambientní track, což ale ničemu nevadí. Sortilegia zní přesně tak, jak má a opět se jedná o nejryzejší provedení té pravé blackmetalové esence. Těším se, až je po letech uvidím opět naživo (lístky na Trondheim a Innsbruck koupené). A snad to nové EPčko Mare taky konečně vyjde v dohledné době. (Bandcamp)
Dantez: pořád nejčistší blackmetalová esence. Tak jednoduché, ale přitom tak těžké. Nelze nemilovat. 2 skladby za 10. Chceme více.

(2) TRELLDOM - ...By The Shadows... (09/2024)

LooMis: mít trochu více času minulý měsíc, určitě bych hlas dal. Velmi vyjetej black. (8,5/10)
bizzaro: průchod temnými světy...

TYRANNI - Dränkt av livets sekret (10/2024)
- parádní černočerná syrovost, která snoubí finskou upřímnost se švédským zvukem. Druhá deska je přísnější a lepší, přestože se tak docela nevyhnula tupačkám a některým zbytečným pasážím. New Era válí! (7/10)

BEGRAVELSE - Blitzkrieg (2023)
- čistě pro obveselení dávám tip na pokojíčkáč (včetně fotky opravdu z pokojíčku, a ještě v triku brzm!) z Prahe. Deska obsahuje mimo jiné i cover Orlíku Bílá liga, je otřesně stupidní, a měl by sloužit jako podklad všem, kteří podhodnocují průměrná alba. TOTO je příklad, co znamená špatná deska. (1/10)

DISEMBODIED TYRANT/SYNESTIA - The Poetic Edda (09/2024)
- společné EP dvou kapel, kdy každá přispěla po dvou kouscích. Obě z deathcorových vod, ale ani u jedné se nejedná o "tuctový a předvídatelný" deathcore. Zde se klade důraz na celkovou atmosféru a tlak, jenž je podpořený symfonickými prvky. Kdo vzývá Lorna Shore, bude se tetelit blahem. Rozhodně stojí za poslech.

BENEATH THE MASSACRE - Fearmonger (2020)
- u BTM je zbytečné něco psát. Snad jen: už něco vydejte!!

MORBID ANGEL - Formulas Fatal to the Flesh (1998)
- klasika z kategorie 11 z 10.

ODDISM - With The White Tiger (2023)
- sakra, kde mi tohle minulý rok uteklo. Francouzští mathcoristi Oddism vydali minulý rok nahrávku, která rozhodně stojí za pozornost, a myslím, že lepších nahrávek v tomto ranku minulý rok moc nevyšlo. Na ploše cca 20 minut tu máme nespočet rozlámaných akordů a temp, která někdy připomínají TDEP, ale tam, kde by TDEP tlačili na pilu, ODDISM kladou spíše důraz na hutnost a atmosféru. Moc pěkná, ale ne moc jednoduchá záležitost na poslech. (Bandcamp)

DESECRATED UBIQUITY – Demo 2024 (10/2024)
- 2 skladby tureckýho BDM námrdu – technický, chaotičtější („“), temně-zlověstnější chlív, schizo-zvrácený nápady, sypec, brutalita i disonance. Vlivy, poblíž, FFo: Cenotaph, Nithing, starší Defeated Sanity, Disgorge, Putridity, trošku i Portal, Immolation, Origin. Špinavější, ale furt čitelnej zvuk, žádnej plast, metal virbl! (Bandcamp)

DISENTOMB – Nothing Above (EP, 10/2024)
- brutal/tech death metal, cca Suffo-Disgorge řízlý atmo-temnějším, lehce disonantním cca Immo-Ulcerate stylem, byť je to snad i jejich nejmelo/harmoničtější nahrávka (snad až směr Deeds of Flesh apod.?). Závěr 1. je skoro až moc emo-Ulce, ve 3. to hostovačka Davyho z Job for a Cowboy spíš kazí (deathcore feel), z Jamesova vokálu bych místy ubral efekt/vrstvu (?), mohlo by to drtit víc, ale převážně dost fajn/dobrý, hlavně 2. a 4. baví dost. (Bandcamp)

ELUCID – Revelator (10/2024)
- 1/2 Armand Hammer - 2x feat. billy woods, experimentálnější, spíše temný hip hop, vlivy jazzu – někde i „živé“ bicí a basa (Stewart z IE), (post-)industrialu, noise (nejvíc 2.), psychedelie, illbient, někde i hravější rytmika, než je zvykem (mj. cca d'n'b bicí a post-punk basa v 1.), 2x produkce Saint Abdullah, poslední DJ Haram. Vlivy, podobnosti, FFo: Dälek, Techno Animal, Moor Mother. Dobrá flow i deska celkově. (Bandcamp)

SO SNER – The Well (10/2024)
- basklarinetistka a elektronik, ambientnější (avant-)jazz, 70´s kraut či raně industriální elektronika (proto/post?), promyšlený, hravý (post-)minimal i polyrytmy. Minimálně dost fajn, FFo Gareth Davis, Sha –  asi i Bärtsch, noir jazz jinak? (Bandcamp)

BILL FRISELL, ANDREW CYRILLE & KIT DOWNES – Breaking the Shell (09/2024)
- kytarista (mj. i ex-Naked City, Tzadik, ECM atd.) s bubeníkem a varhaníkem (kostelní, píšťalové, mj. Subaerial s cellistkou Lucy Railton – hostuje ve 4. El). Ambientnější volná improvizace, avant-jazz, občas se blíží těm nejvíc divno-ambient, disharmo místům Naked City - Absinthe/Heretic. 3. je zlověstný varhanní drone s lehce noisy kytarou, někde vzdušnější, světlejší, harmo-melodičtější i abstraktnější, různé polohy a zabarvení, převážně zajímavé, hravé i atmosférické, dost fajn. (Bandcamp) 

INANNA – Void of Unending Depths (2022)
- trk od Dalihroba, chilský temnější death metal, ale i progresivnější a melodický. Mix všeho možného od Immolation (vokál úplnej Dolan), Morbid Angel přes Death, Atheist, Pestilence až po Edge of Sanity a špetku prog/psych rocku. Místy blízké i/FFo The Chasm, Adramelech, Timeghoul, StarGazer, Cruciamentum, Blood Incantation. Převážně dobrý/dost fajn. (Bandcamp)

TITAN TO TACHYONS – Vonals (2022)
- avant-prog jazz-rock, metal, fusion. Kytara – Sally Gates (ex-Orbweaver/Gigan live), bicí - Kenny Grohowski (IT,SC3 atd.), baskytara - Trevor Dunn (Mr. Bungle atd.), 6strunná baskytara - Matt Holenberg (Cleric, Simulacrum atd.). Disonance, tajemné, sci-fi, surreal, psych prog melodie, tapping, scraping, divno/polyrytmy, noise rock, brutal prog. Mj. i postupy, vliv, FFo - King Crimson, Henry Cow (Fred Frith), Dysrhythmia, kapely Johna Zorna (Tzadik), trošku Gorguts, Gigan (ale death to není/na hranici) aj. Hravost, atmo-napětí i uvolněnost, ale bez/minimum sranda-ztřeštěnosti (i míň než u Gigan). Kompozice i improvizace. Převážně dost fajn/zajímavý. (Spotify, YouTube)

GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR - No Title as of 13 February 2024 28,340 Dead (10/2024)
- GY!BE a jejich nová deska, wiki říká: The title refers to the reported number of Palestinian deaths by Israeli strikes between 7 October 2023 and 13 February 2024 during the Gaza genocide, according to the health ministry of Gaza. In a statement of the album announcement, the band proclaimed: "No Title= What gestures make sense while tiny bodies fall? What context? What broken melody? And then a tally and a date to mark a point on the line, the negative process, the growing pile“.

GOD IS AN ASTRONAUT - Embers (09/2024)
- docela jsem poslední dobou točil Magmu od Gojiry, tady díky za tip od Baary, je to poutavá deska. God Is An Astronaut jsou jedni z mála, kteří smrt post rocku přežili.

CONGLACIATION - Conglaciation  (06/2024)
- obal klame, že se jedná o zlobivý death metal. Obsah skrývá progresivní hudbu á la starší Faceless apod. Metal Archives říká, že to vyšlo v 50 kopiích kazet.

COLDPLAY – Moon Music – (10/2024)
- Coldplay je takovej můj guilty pleasure, předchozí deska byla fajn, tady je tolik sluníčka, až se zapomnělo na hudbu.

CHAT PILE - Cool World (10/2024)
- přístupnější a chytlavější než předchůdce, ale pořád dostatečně tvrdý a originální crossover, kde kapela zručně míchá metal, hardcore, noise rock a industrial. (8,5/10)

ENVY - Eunoia (10/2024)
- v diskografii post-hardcore Japonců se nacházejí lepší kusy, obecně vzato jde však stále o zajímavou a originální muziku. (7/10)

SYBREED - Slave Design (10/2024)
- reedice/remaster alba z roku 2004. S odstupem času jde pořád o dobré album, které považuji za jeden vrcholů nu-metalových časů.

SYLOSIS - The Path (10/2024)
- kratší EP, které zachycuje metalcore borce v dobré formě. (7,5/10)

NACHTMYSTIUM - Blight Privilege (11/2024)
- Blake Judd s Nachtmystium také vydal po 10 letech další řadové album, které je rovněž překvapivě dobré. Příjemný a zároveň chytře složený easy-listening black metal, který vás okamžitě chytne hned u prvního poslechu. Psychedelických prvků z dob Assassins je v nových albech Nachtmystium sice čím dál méně, ale stále zůstávají alespoň částečně přítomny. K tomu chytlavě melodické riffy, skočný rytmus, baví mě to. (Bandcamp)

HÄXENZIJRKELL - Portal (10/2024)
- Häxeni poprvé v trojčlenné sestavě i s baskytaristou. První song sice ve srovnání se starším materiálem začíná až překvapivě rychlou (avšak super) sypačkou, zbytek alba se ale už nese primárně v tradičním čarodějnickém black doomu. Celkový zvuk je ve srovnání s Die Nachtseite a Urgrund trochu jiný, možná i feel hudby se lehce změnil, ale je to opět super materiál, což koneckonců Häxenzijrkell potvrdili i naživo. (Bandcamp)

SPITE - The Third Temple (09/2024)
- Antimoshiach naprosto zbožňuju, takže na druhou řadovku blackmetalových Spite jsem se hodně těšil. O zklamání nemůže být řeč, opět se jedná o výborný materiál navazující na riffovačky Negative Plane, Funereal Presence a podobných, zároveň v dost dravém, trochu punkovějším provedení. Jen si tedy myslím, že debut byl ještě o poznání hitovější a že zrovna hudbě Spite tahle přehnaná délka úplně nesvědčí, ale to jsou detaily. (Bandcamp)

BLACK CURSE - Burning in Celestial Poison (10/2024)
- byť mě Black Curse celkem solidně rozjebali naživo, jejich albům jsem úplně nepropadl. A to platí jak pro debut, tak novinku. Místy to sice nakládá a sype slušně, agrese je na novice rovněž dostatek, ale osobně té kapele prostě mám problém uvěřit, že by byli opravdu mrdnutí kořeni, kteří podobný styl hudby dělají opravdu od srdce jako třeba Concrete Winds nebo Teitanblood. Je mi ale jasné, že mnoho black/death fans Burning in Celestial Poison osloví a budou na něj přísahat jako jedno z nejlepších metalových alb roku. (Bandcamp)

THAW - Fading Backwards (10/2024)
- nové album Poláků po sedmi letech. Opět hodně super, rozhodně ne jen ambientní experiment jako někteří předchůdci. Industrial, sludge, black metal, noise a solidní tlak. (Bandcamp)

SCHAMMASCH - The Maldoror Chants: Old Ocean (10/2024)
- novinka se sice poslouchá docela hezky, ale mám s ní problém, že je nejkomfortnější a reálně i nejnudnější nahrávkou kapely. Tam, kde v minulosti Schammasch hráli moderní black metal a experimentovali s různými žánry, je Old Ocean primárně neškodná zpívánka. Škoda, první díl The Maldoror Chants je podle mě nejlepší album kapely, tohle nejslabší, byť úplně špatné taky není, jen po pár posleších už nevidím důvod se k němu (na rozdíl od Hermaphrodite) vracet. (Bandcamp)

BIESY - Golem (10/2024)
- mám takový dojem, že úspěšný mix funkčního industrial black metalu a zábavné avantgardy z Transsatanizm se Biesy zopakovat nepodařilo a ani nebylo záměrem. Golem je o poznání více jebnuté a noisové, ale ve výsledku i o dost méně poslouchatelné album. Nějaký čas novince ještě věnuju, místy mi skoro připadá, že se IHS inspiroval aj poslední fází Sebkha-Chott, ale Nuklearny Jezus č.2 to určitě nebude. (Bandcamp)

GRAVE UPHEAVAL -  Rehearsal 13-8-23 (10/2024)
- byť reálně vyšlo na kazetě už loni na Never Surrender festivalu, na Bandcamp tihle australští nekromanti nahráli celou nahrávku až teď. Na to, že se jedná akorát o záznam zkoušky, je to opět neskutečná masáž, kterou Grave Upheaval akorát potvrzují, že jsou nejlepší kapelou žánru. (Bandcamp)

AD PATRES – Unbreathable (06/2024)
- třetí deska death metalu, netradičně z Francie. Velmi groovově orientovaná sypanice, někdy zbytečně moc repetitivní, Občas to tam (hlavně zpěvově) lehce problackne, což je naopak výhodou. Za bicími Alsvid (E-Force, Seth) (7,5/10)

THE SMILE - Cutouts (10/2024)
- dva z tří členů téhle kapely jsou členové Radiohead a hlas Toma Yorka asi přitáhne spoustu zvědavců. Není to však o něm, ale o scházení, obcházení a rozcházení se všech nástrojů a synth-produktů v rytmu, melodii a výrazu. Jde se od Twin Peaks, přes Střední Východ, jazz až po klasičtější indie-rockové (?) kousky jako je singl Don't get me started, který můžu jet dlouho pořád dokola. A to jsem si myslela, že takovou hudbu nemám ráda. (7,5/10)

AWOLNATION - The Phantom Five (8/2024)
- alternativní, synth pop-rock z LA s docela slušnou porcí řevu i romantiky. Algorytmy mě sem nasměrovaly díky účasti Emily Armstrong na singlu Jump Sit Stand March, který by postavil na nohy a donutil tančit i mrtvýho. (7/10)

ALIEN DISHWASHER - Distorted Call (09/2024)
- zlákal mě název kapely, ze kterého se nakonec vyklubal příjemný fusion s klasičtějšími rockovými tendencemi. Příjemné na poslech. (7/10)

TRIBULATION – Sub Rosa In Æternum (11/2024)
- death metal už opravdu pouze pokradmu. A je to skvělé, nejlepší deska od The Children of the Night. Stále protkaná gothic rockem, nyní ale taky synthwavem a libozvučnými aranžemi krajanů Ghost. 

NIGHT IN ATHENS – Wasted Reflektions (7/2024)
- darkwave nejtradičnějšího rázu. Je tam všechno, co být má. Dá se tančit v nocích, v temných drapériích, v magické extázi.

NUBIVAGANT – The Blame Dagger (10/2024)
- potřetí stejně, ve striktně nastavených pravidlech projektu. Dvě podoby riffů, dvě rytmiky a čistý vokál. Hudba pro velmi úzké publikum. Těm ostatním se trefuje do vkusu jen periodicky. 

CEMETERY SKYLINE - Nordic Gothic (10/2024)
- zkušení strýcové předkládají líbivé, posluchačsky nenáročné skladby. To, co svým civilním zpěvem Mikael Stanne před čtvrtstoletím na desce Projector naznačil, letos dokončuje na celé ploše desky. Ale jo, proč ne. 

GAEREA - Coma (10/2024) 
- Coma oproti předešlé desce představuje posun od blacku více k death/blacku, materiál mi přijde barevnější, melodie zajímavější a zvuk klenutější. Tohle můžu. 

IOTUNN - Kinship (10/2024) 
- Iotunn s novinkou pro mě balancují na hraně snesitelného. Některé momenty jsou interesantní, jiné jsou hraničící s kýčem (téměř německý exaltovaný hevík). Krom délky alba bych si ještě postěžoval i na divně měkký zvuk. Ale i přes všechny tyto výtky je Kinship fajn počin. 

1349 - The Wolf & the King (10/2024)
- jo, dobrý.

LOUDBLAST - Altering Fates and Destinies (10/2024)
- devadesátková francouzská scéna pořád dýchá, a to přímo prostřednictvím svých tehdy vůdčích tahounů. Loudblast to pořád šlape jaxviň a je radost to poslouchat.

MERCYLESS - Those Who Reign Below (10/2024)
- galský kohout pokračuje v kokrhání a aby se to nepletlo, nové Mercyless vypustili Osmose i v nachlup stejné datum jako Listenable Loudblast. Kvalitativně je to oproti nim trošičku víc lopaťárna, tak nějak to ale bylo vždycky a kdo to ví, asi není překvapen. Každopádně i tohle se poslouchá dobře a i Mercyless si tu vybírají moc pěkné chvilky.

MÖTLEY CRÜE - Cancelled (EP) (10/2024)
- hm, že je to velká bída živě už dobře víme, ale ono to moc nenandavá ani ze studia. Bejt starými pány, odjedu už na ryby, a John 5 jim může nosit lahváče.

ROTTING CHRIST - Pro Xristou (05/2024)
- jinak zabalená a pořádně vylágrovaná předloňská Sakisova sólovka, nešetřící klišé hudebními ani textovými. Aspoň jednou doposlechnout se to ale dá bez vážnější mentální újmy, při The Sixth Day jsem dokonce i trochu pokýval hlavičkou.

THE CROWN - Crown of Thorns (10/2024)
- korunky pokračují ve fantastické formě a k předchozímu Královskému ničiteli ještě přihazují. Když se to umí, nemusí thrash/death (nebo si pořadí otočte, to je jedno) znít napořád už jen vyčpěle. Klidně zapomeňte na všechno podobné (o mainstreamu, jehož tři zástupci se nedávno zastavili v Praze, ani nemluvě), Švédsku dlouhodobě a obdivuhodně vyrovnaně vládnou The Crown!

SCOTT ORR - Miracle Body (10/2024)
- marně jsem se snažil na poslední chvíli najít album října, bez toho, abych měl dopředu pocit, že to bude nucená recenze. Z čista jasna mě ale algoritmus ozářil novým albem Miracle Body, a tak to byla jasná volba (poslední cca 4 roky je btw oranžovo-zelená moje inspirující spektrum :-) ). Od desky Oh Man uběhly už 3 roky a Scott Orr na ní pomocí folku, elektroniky, exotiky a jazzu vytvořil ojedinělou atmosféru, kde se pozitivní melodie mísí s melancholickou náladou (i když se přiznávám, že následovník folku jako takovýho bohužel nejsem). Miracle Body překvapivě až moc dobře navazuje a tentokrát přidává navíc baleárskou rytmiku, new age a tim pádem mnohem víc povznášející vibe. Nechybí opět ani malý detaily jako šplouchání vody á la ASMR. Nemyslím si, že mohlo přijít album v lepší dobu - jestli jste se k moři dlouho nedostali, napusťte si vanu a pusťte si ho. Dává chuť žít. (8/10)

GIVRE - Le Cloître (03/2024)
- Givre jsou mojí srdcovkou už od prvního alba z r. 2022. Přináší svěží melodickej black metal s tématikou utrpení křesťanských mučedníků (nejen) ve středověku. Na albu Le Cloitre banda experimentuje s více prvky, např. death metal nebo country. Celkově se nese deska ve víc "post-black metal" hávu - skladby jsou o pár minut delší než u 2 předchozích alb a je tu i větší důraz na klidnější části, celkově ale působí vyváženě a přirozeně. Líbí se mi, že album poskládali tak dobře dohromady, a i když se rád vracím ke starší tvorbě, tak tohle přináší opět něco novýho, co (imho skomírající) podžánr potřebuje. Nějak se po letech poslechu kanadský scény nemůžu vyhnout dojmu, že maj Kanaďani unikátní hudební cit v DNA. Radím nezmeškat jejich koncert v Modrý Vopici - dnes 13.11.!  (8/10)

CIEL NORDIQUE - II (2020)
EPHEMER - Notre Honneur Immortel (2013)
HELTEKVAD - Morgenrødens Helvedesherre (2022)

VITUR – Transcending the Self (09/2024)
- tohle je ten nejlepší death metal, co může Polsko vyvézt. V podstatě to má feel Vader, ale vše je posunuto do moderního a technického hávu.

OBSIDIAN MANTRA – As We All Will (09/2024)
- další dethmetalová deska z Polska. Tentokrát silně groovy, jemně progresivní a s jedovým podtónem.

PRAGO UNION – Zvukoloď (09/2024)
- uvolněný, příjemný, přidal bych klidně na tvrdosti (aspoň ve zvuku), protože je to možná až příliš nezávadný, ale Katovi to jde furt od huby.

BRUTALLY DECEASED – Chasms (06/2024)
- kradu si perex recenze a říkám ‚Švédský styl podaný nešvédsky. Odvaha posunout výraz kapely dál nás z minulosti přenáší do současna.‘

RENDEZVOUS POINT – Dream Chaser (06/2024)
- progresivní Noři se zas hlásí s novou hudbou a opět asi nemám, včetně bicích Baarda Kolstada, co vytknout.

EVERGREY – Theories of Emptiness (06/2024)
- tady asi není moc co říkat, prostě Evergrey se vším, co k nim patří, tedy v dobrým i zlým. A tahle sbírka se víceméně povedla a má svý kvality.

INFESTUS – Entzweiung (04/2024)
- nevím, jak se na Infestus tváří zdejší bm sekce, ale za mě jde o povedenou desku. Ačkoli je tu silně cítit muzikálnost a otevřenost i vůči dalším nástrojům (piano, cello, akust. kytara) a ačkoli se Andras vůbec neštítí melodiky a přístupu padnoucímu nevyhraněnému posluchači, takže novinka není žádný evil black a je to vlastně „mainstream“, furt jde v základu o poctivé i pravověrné dílo.

IONS - Counterintuitive (reedice 08/2024, jinak 2023)
- týhle kapele to tady na webu docela dlužíme.

P/\ST – Tinnitus (2023), Hybris (2021), Expedice do vnitrobloku (2019)
- pomineme-li experimentální filozofickou Hybris, která je soundtrackem divadelní inscenace antický hry, debut a Tinnitus jako alternativní rap s nášlapem do tvrdý elektroniky maká, popichuje, speeduje, pártyharduje. Na koho jsou Wéčka už moc friendly a potřebuje nasekat, nechť přeladí.

SOEN – Memorial (2023)
- tuhle kapelu dlouho míjím, singly mě nikdy zásadně nepřitáhly, což se změnilo u aktuální desky. Moc příjemný prog.

PUSCIFER – Existential Reckoning (2020)
- tvorbu Maynarda mimo Tool vlastně taky míjím, ale ňák jsem se dostal k týhle desce a sežral ji i s navijákem. Indus elektro rock, super společník na dlouhý jízdy.