1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro srpen 2024 - 47 skladeb a 4 a 3/4 hodiny hudby)

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).
Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(4) CONCRETE WINDS - Concrete Winds (08/2024)

AddSatan: NAAAAAAAAMMRRRRRDDGGHHH!!! (Bandcamp)
mIZZY: Třetí nenávist od Betonových Větrů dále drtí vzorec prvních dvou alb - vražda, smrt, zabití. Vše tedy naprosto v pořádku. Extrémní skřípavost Nerve Butcherer eponymní album asi nepřekonává. Concrete Winds evidentně ani nešlo o nahrání ještě většího mrdníku než posledně, jako spíše o zachování vlastního xichtu se vším, co na nich máme rádi. A to se jim povedlo. (Bandcamp)
Dantez: Do třetice všeho AAAAAAAAAAARRGHHH! Concrete Winds nebrzdí, ba naopak. Třetí deska se může pyšnit dosud nejprofesionálnějším zvukem, který nijak neškodí všeobecné zběsilosti celku. Přehroceným kompozicím rovněž sluší důmyslnější hra s elektronickými prvky.
Gába: Zcela epesní hyperrozdrcení! Pevně doufám, že je brzy uvidím někde v klubu.

(4) NILE – The Underworld Awaits Us All (08/2024)

AddSatan: Egyptologové se skrze Podsvětí trošku vrací ke svým thrash/death počátkům (demo/Morriah), ale pořád hlavně tech/brutal/temno death. Méně atmo-pompéznosti (sbory v pár vteřinách rozpačitý/nebrat, něco ok), víc metal – i zvukově – trochu méně mikroplastu (mohlo by být ještě míň), snad nejúdernější mlaskopáky, co kdy měli, bicí v mixu výraznější. V závěru se zpomaluje do morbidních muting-tahaček, což je taky fajn. Energická, hudebně dynamická deska, občas i něco překvapí, vokály pořád super, Kollias sype i filluje jak o život. Jasně, desky 98-2005 jsou o dost lepší, ale za mě nejzábavnější Nile min. za 15, možná i více let. (Bandcamp)
Herelson: Nile jsem neslyšel snad od alba Those..., takže přímé srovnání poslední tvorby nemám. Ale novinka zní přesvědčivě, úderně i svěže. Ithyphalici tak sebevědomě zvedli hozenou rukavici v souboji o album roku. 
onDRajs: Obsahově sice k žádné výrazné změně na desáté placce Nile nedochází, což je logické, ale šedesátník Sanders s jeho komandem natočili nabušenou (možná až přesypanou) desku, která udivuje živelností a vitalitou. V tomhle ohledu jde dost možná o nejsilnější zářez za posledních 19 let, tedy od dob Annihilitation of the Wicked. Překvapení.
bizzaro: Nile jsou už klasika, pokud máte jejich tvorbu rádi, nová deska vás rozhodně nezklame, neb to jejich nejlepší přínaší v nejlepším možném.

(3) SATOR MARTE - Omnicide (08/2024)

vaněna: Bohužel opět zpívaný anglicky, ale jinak perfektní militantní black metal z Moravy. Výborná deska. (8/10)
mIZZY: Novinka od Sator Marte po dlouhých devíti letech opět poctivě sype, stejně jako jejich loňský koncert na Melodce. Kapela pokračuje v přirozeném vývoji naznačeném na Engulfed by Firestorm, ale Omnicide je asi ve všech směrech dál. Deathmetalová tvrdost zachována, nahrávka má dobrý zvuk, šlape jak debil, půlhodinová stopáž ideální. Dost možná jedna z nejlepších black/death desek, co jsem letos slyšel, a to bez ohledu na nějakou českou scénu. (Bandcamp)
bizzaro: Marduk počesku by Sator mohlo trochu nasrat, ale zároveň by je mělo potěšit. Deska nasypaná a death metalem i proriffovaná, bm už je zase krieg!

(2) CARNOPHAGE – Matter of a Darker Nature (08/2024)

AddSatan: Tech/brutal death, občas i temnější závany, jsou v tom slyšet/FFo: Suffocation, Disentomb, Severed Saviour, Odious Mortem, Deeds of Flesh, raní Ulcerate atd. Kytary trošku „tlumenější“ než bych rád, bicí na poměry ok (i mlaskopáky), vokál též fajn. Víc začalo bavit až tak na 3-4 poslech, má to lepší i slabší místa, ale celkově dost fajn/dobrá deska. Opět kvalita z Turecka. (Bandcamp)
bizzaro: Death metal, death metal, death metal. A taky brutal a trochu tech. Místy silnější, místy normoš, ale poctivý a funkční.

(2) DEEP PURPLE - = -1 (07/2024)

sicky: Pozdním Párplům jsem nikdy nevěnoval pozornost a ukazuje se, že to byla chyba. Takto hravou, nápaditou a chytlavou muziku bych od dědků nečekal. Je fakt, že tam mají mladého kytaristu, ale přesto překvapivý nadstandard. (8/10)
piTRs: Opět klobouk dolů. Řekli už všechno, jejich desky ale i na prahu osmdesátky dávají smysl. Kdo z vás to má?

(2) DYSRHYTHMIA – Coffin of Conviction (06/2024)

AddSatan: Viz Kotkova recenze. Místy teda trošku pocit „hraní si pro hraní si“, přetrhávání nití, nebo takový ty „světlejší/teplejší“ prog nálady, co mě tolik netento. Ale převážně dost fajn potemnělá sci-fi prog až avant-rock/metal riffo-pidlikačka, občas líznutá prog Kayo Goth. Aneb Cynic bych měl radši, kdyby byli instrumentální. A snad už Hufnagel s Eberem kutí další Veldune. (Bandcamp)
bizzaro: Povedlo se, víc než recenze říkat netřeba.

(2) ZEAL & ARDOR - Greif (08/2024)

sicky: Čekal jsem po všech stránkách dotažené profi album, které definitivně potvrdí postup kapely do první ligy. Místo toho jsem však dostal polovičatý experiment, který působí jako šitý horkou jehlou. Zklamání.
Baara: Multižánrová lehká avantgarda, od elektroniky připomínající hlavní téma Stranger Things, přes rockové pasáže po už jen sporadické trademark blues/gospel blackmetalové momenty. Všemu samozřejmě vévodí mnoho skvělých hlasových poloh Manuela Gagneuze, jehož expresivnost a dramatičnost krásně ladí s atmosférou produkovanou instrumenty…což mi chybí třeba u Leprous. Ohňostroj kreativity, kde jsou jednotlivé petardy zajímavé a zábavné, ale žádný působivý obrazec netvoří. Spíše neuspořádaná hromádka fajn skladeb než kompaktní album.

THEOPHONOS - Ashes in the Huron River (02/2024)
- druhá deska sólovky Jimmy Hamzeyho (ex-Serpent Column) přináší výborné křížení hardcore a black metalu. Připomene staré Converge, ale i spoustu dalších vlivů včetně Imperial Triumphant. Moc se mi líbí. (9/10)

FÍR - De stilte van God (05/2024)
- obal je největší devizou tohoto alba, a i hudba se trošičku hlásí k Von, takže pro mě povinnost. Je toho tu ale daleko víc, a ne všechno je zábava, zejména převalování riffů ve středních tempech. Ke konci už deska začíná nudit. Přesto má správný šmrnc a dá se doporučit. (6/10)

PAYSAGE D'HIVER - Urgrund (08/2024)
- zatím "jen" singl (18 minut) z chystaného alba Bergen, ale už teď dávám parádu!

SUR AUSTRU - Datura Străhiarelor (08/2024)
- pohrobek Negura Bunget mě druhdy velmi bavili svým albem Obarsie, takže novinku jsem ihned vnadil. Bohužel, i první poslech bolel, druhý už byl pravým utrpením. Tady je to smutníček a bludišťák. (3/10)

KILOTON - Swine Slice (08/2024) 
- číslem se neodvážím hodnotit, tohle je záležitost labužníků.

ALUK TODOLO – Lux (09/2024)
- monument krautrocku jménem Occult Rock zůstává sice nepřekonán, ale i nová deska nabízí solidní namotávačky s výbornou atmosférou. 

JAMES PLOTKIN & JON MUELLER - The Injured Healer (07/2024)
- baskytarista/synth z Khanate, mistr masteringu atd. tu hraje na Buchla modular synth, Mueller na gongy a davul – východní basový buben. Temnější space/ritual ambient/drone, mimozemské zvuky a bubnování, trhliny v časoprostoru v asijském chrámu. Hypno-meditační i zlověstně zneklidňující, kosmický vír/vítr, super zvuk, poblíž Deathproda. (Bandcamp)

GRIDE – Vyzobat (05/2024)
- jak už psal minule OnDRajs - Gride tentokrát spíše alternativnější, “experimentálnější“, mathcorovější, atmosféričtější, ale pořád samozřejmě gridecore violence sypec. Bicí bych dal v mixu trošku míň, resp. kytary trošku víc. Vokály dobrý, už mi ten Iny vlastně tolik nechybí. Něco víc, něco míň, Prokofiev s grind/metal bicíma rozpaky, ale převážně baví dost. Škoda, že se už zase rozpadli. (Bandcamp)

ENGULFED – Unearthly Litanies of Despair (04/2024)
- SS-18 tip. Turci umí nejen BDM, ale i Inca/Immo/MA peklo/temno death. Riffy asi „jen“ dost fajn, ale o stupeň výš to táhne Mustafova sólová kytara. Občas i melodičtější úhyby a tupačky někam směrem k Vomitory, Demigod apod. Čvatkopáky bych radši sušší atd., ale jinak zvuk ok. Dead Congregation za Bosporem možná roste konkurence (na nej skladby/pasáže DC to nemá, ale asi to nikdy nenudí/není natahovaný jako ty slabší u DC). (Bandcamp)

DAISY RICKMAN – Howl (03/2024)
- psych až drone folk s hlubším/okým zpěvem á la Nico až Circuit des Yeux, ale jsou v tom hodně slyšet i Popol Vuh, trochu Third Ear Band, snad i Talk Talk. Zpěv, akustická kytara, sitár, cello, buzuki atd. Hodně fajn psych-hypnóza, různé polohy a zabarvení, lepší, „hlubší“ a psychedeličtější než se zpočátku může zdát. (Bandcamp)

SHOCK WITHDRAWAL – The Dismal Advance (03/2024)
- viz i OnDRajs minule. Jestli vám chybí Maruta (hlavně FIR), máte rádi Assück, Discordance Axis, Brutal Truth, Hate Eternal, ale i načernalý grind/metal Dr Doom/Teethgrinder (místy až Mayhem – Freezing Moon rozklady), tak jsou Shock Withdrawal s Mitchellem Lunou za mikrofonem (živě basuje Mauro Cordoba) správná volba. Ve 12. jsou i Zyklon, v závěrečné Eyehategod meets Thorns. Zvukově až na čvachtkopáky dobrý. Asi nej grindcore/death metal od Eastwood? (Bandcamp)

SHEILA CHANDRA - "This Sentence Is True" (The Previous Sentence Is False) (2001)

- tip od Jenny Hval a jo, občas je to blízko. Indické táhlé/dronující sakrální zpěvy, synthy, piano, perkuse, něco je až skoro takový „vkusnější“ new age/ambient (mj. Antonina Nowacka apod.), něco divnější až zlověstné – třeba v Mien i hrdelní chrčení jak duchové z Ju-on, „scat“ hraní si s hláskami, noisy-glitche, zneklidňující atmo-mluvení blízko Galás/Gammelsæter apod. 

KOLDBRANN - Ingen Skansel (08/2024)
- norská blackmetalová skvadra se hlásí po více jak deseti letech s novým albem a stojí to za to. Už na ETEFu naživo zněla kapela výborně a album její kvalitu potvrzuje.Btw, takhle nějak si představuji ryzí black metal. (8/10)

KINGCROW - Hopium (08/2024)
- australská kapela hraje progresive metal spíše v té měkčí, hravější poloze. Hudba má melodie, je čitelná, nechybí nápady. Občas se vyskytne balada, občas je to nářez. Ve finále každopádně pestrá, kvalitní deska, která by neměla zapadnout. (8/10)

GENERATION OF VIPERS - Guilt Shrine (08/2024)
- tvrdý sludge-post metal místy do hardcoru. Nechybí tlak ani macaté riffy. Nasraná hudba se valí sice v pomalém tempu, ale za to s velkou intenzitou. (8/10)

SMASHING PUMPKINS - Aghori Mhori Mei (08/2024)
- Billy Corgan se po letech marného experimentování se synťáky a elektronikou vrací ke kytarovému zvuku a konečně se to dá zase poslouchat. Na rané desky novinka nemá, ale marná není. (7/10)

FLESHGOD APOCALYPSE - Opera (08/2024)
- koketování s operou se italským deathmetalistům docela daří. Není to křeč, naopak je to zábava a hlavně to šlape. (7,5/10)

JACK WHITE - No Name (07/2024)
- po řadě experimentů Jack konečně vrací k zemitému, garážovému, bluesově drásavému zvuku, který proslavil White Stripes. Hurá. (8/10)

REVERORUM IB MALACHT & IHS - IHS // Malacht - Inferno MMXXI (08/2024)
- Malacht tentokrát kromě práce s noise/ambient prvky vsází na primitivní, špinavý black a byť se místy tupající Inferno MMXXI vyhlazovačkám jako Kyrie Eleison rovnat fakt nemůže, funguje opět dobře. (Bandcamp)

SPECTRAL WOUND – Songs of Blood and Mire (08/2024)
- Kanaďané pokračují ve svém rychlém, black n´rollem ovlivněném výrazivu, které čerpá z rukopisu Mgla, v případě nové desky se ale spektrum vlivů rozevírá do větší šíře, nejvíc jdou přitom slyšet blackmetalové ozvěny Finska, občas i kousek Islandu.

KA – The Thief Next To Jesus (08/2024)
- rapový bard, kontemplativní mystik z Brownsville pokračuje ve svém meditativním, klidném, potemnělém pohledu na rap. Na novice se vrací k religiózní tématice – biblické metafory nyní využívá ke komentování společenských a rasových problémů. Kvalita přitom zůstává na vysoké úrovni.

NAILS – Every Bridge Burning (08/2024)
- další náklep od powerviolence vichřice, který bohužel netlačí jak předchůdci. Dost možná nejslabší deska Nails – občas zbytečně humorná, jindy se příliš opírající o trendy. Silné momenty se ale pořád najdou. 

COSMIC JAGUAR -  El Era del Jaguar (05/2024)
- aztécký technický thrash metal z Ukrajiny. Jako co? Jako JO! Musím si ještě doposlechnout debut z minulého roku, ale tohle je naprostá bomba. Zbystřit by určitě měli fanoušci Atheist (a myslím tím zejména první dvě desky, osobně tam ale nejvíc cítím Piece Of Time), Pestilence (Testimony i Spheres) a přidám i Sadist. Ostatně, na desce je docela dost hostů - Mark Biedermann z Blind Illusion nebo bývalý vokalista Morgoth Marc Grewe - a nebo právě i Tommy Talamanca! Jasná deska měsíce! (9,5/10)

FRACTAL GATES - One With Dawn (04/2024)
- stýská se vám po Amorphis z 90. let? Nudí vás patetičnost Evergrey? Tak zkuste tyhle Francouze. Finsko-švédská inspirace tady sice prýští ven všemi tóny, ale hrají to fakt pěkně. (7,5/10)

TERMINAL FUNCTION - The Symbiont (07/2024)
- tvorba těchto Švédů zcela jistě připomene, hlavně díky vokálu Victora Larssona a groovové hypnotičnosti, krajany z města Umeå. Nicméně zejména díky kytarovému duu Aronsson/Almgren a husté implementaci kláves je výsledek daleko nadýchanější a svižnější. Druhý jmenovaný hrál třeba v Soreption, zatímco David Lindkvist drtil blány u Vildhjarta, takže i těmito směry se hudba občas vydává. (8,5/10)

ABOUT US - Take A Piece (04/2024)
- prog/heavy meets Bon Jovi, aneb Indové zkoušejí vnést trochu života do skomírajícího subžánru a místy jim to i celkem funguje. Nenáročný a občas přeslazený, ale svým způsobem pořád osvěžující koktejl v pokračující okurkové sezoně.

EVERGREY - Theories Of Emptiness (06/2024)
- jako služebně starší kapela za zenitem mají Evergrey míň dobrých nápadů a menší tah na bránu, ale leccos můžou dohnat třeba vyhraností a snahou o větší pestrost materiálu. Na aktuální desce se jim to zas povedlo o něco víc než předtím, což by na udržení pozice souboru a pro spokojenost die-hard fans mělo stačit.

IVANHOE - Healed By the Sun (05/2024)
- letos to není nejostřejší tužka v penálu diskografie, nicméně v pohodě deska a na udržení pozice německé subžánrové jedničky to stačí (lehce přeplácaní Vanden Plas jim pořád dýchají na záda). Ale na tom sladkobolu (asi nějaký trend letošního léta?) příště prosím zase ubrat.

MONKEY BUSINESS - Když múzy mlčí (08/2024)
- Mankáči jsou asi jedinou z hudebních aktivit Romana Holého, kterou si jednou za čas rád poslechnu. Už letmý průlet novinkou přislibuje další všemožnými prdýlkami prošpikovanou lahůdku a všestranně profi výlupek. Akorát plnou sázkou na češtinu si nejsem jist, byť i tady je slyšet, že s ní soubor pracovat umí. Dokonce na úrovni, jež je prosta topornosti valné většiny ostatních.

SEBASTIAN BACH - Child Within the Man (05/2024)
- po dlouhé době pořádná mjůzik do auta. Ale pro větší destinace a na povrch s opravdu dálničními parametry.

SKELETAL REMAINS - Fragments of the Ageless (03/2024)
- já blb v zimě nasadil na Marastu jako upoutávku na tuhle desku singl a na album samotné pak zapomněl. Klasika. Skeletal Remains pokračují ve zdařilé nápodobě a uctívání devadesátkové zámořské smrtící školy. Formulas Fatal to the Covenant Domination 🙂 Vliv Morbid tady přebíjí všechno ostatní, občas se ale ozve i Suffo nebo Malevolent, zkrátka a dobře umně poskládaná deska, byť o originalitu tady nezavadíte.

DISTASTE - Deibel (2019)
- už jsem sem dával jejich zatím poslední zářez (rok 2023), Deibel je ještě rychlejší, zuřivější, nasypanější, ale možná proto taky monotónnější a ne tak variabilní a zábavná. Přesto pořád grindcorový nadprůměr.

DISENTOMB - The Decaying Light (2019)
- příprava na srpnový koncert, na který jsem nešel. Disentomb valí verzi US Disgorge (stlačené sypačky + kila = zákon!) doplněnou o atmosféru Ulcerate (rozplizlé rozklady akordů, disonance) a špetkou deathcorové přímočarosti a valivosti. Byl na nich někdo ve Vopici?

PRAGO UNION – Zvukoloď (08/2024)
- tak se mi zdá, že Prago jsou čím dál lepší a lepší, teda hlavně mistr slova Kato. Skvělá deka. Jasný doporučení.

CONTROLLED EXISTENCE - Out of Control (06/2024)
- v současnosti nejlepší česká grindcore kapela vydala těsně před odjezdem na túru po US první plnohodnotnou deku. Boduje všude možně, u mě jednoznačně taky. Tuty do deky roku.

FEIND - Ambulante Hirnamputation (08/2024)
- skvělej druhej zářez grindcore smšti z Německa. Kluci fakt umí hrát a na celý desce je to jednoznačně znát (přesahy neasi). Top!

UxDxS - Som Fortjent (EP) (08/2024)
- heureka, páč po letech se hlásí dánský nenávistný vyhlazení. Čtyři přehrocený skladby ve dvou minutách a opět naprosto jasný doporučení. 

BRUTALLY DECEASED – Chasms (06/2024)
- aaaah, tak tohle mě baví, a to švédskou odrůdu neposlouchám. Žánrovější rozkročení a ztechničtění mi sedí, co ale totál zabíjí, jsou Maříkovy bicí.

SQUID PISSER - Dreams of Puke (08/2024)
- mathcorově rozsekaná grindcore zběsilost.

IONS - Counterintuitive (08/2024)
- původně vyšlo už v listopadu, ale vzhledem k vydání desky na Willowtip sem házím jako aktuál. Druhá deska československých progařů (post, Tesseract, BTBAM) je rozkročenější, průběhem stopáže ne tak tvrdá a muzikálnější, ale jde o materiál maximálně vyspělý. A maximálně doporučuju i sólo tvorbu kytaristy Jakuba Tirco.

MALLEPHYR - Ruins of Inner Composure (04/2024)
- Mallephyr se mi sem do alba vrací pravidelně, protože kompostura mě taky ravidelně dekompostuje.

VIPASSI - Lightless (01/2024)
- technika, progrese, atmo a jedinečnost, pro mě deska roku.

JAKUB TIRCO – Alaska + singly 2022
- sólo tvorbu Jakuba už jsem zaznamenal, ale pak se mi nějak vytratila z hledáčku a připomněla se mi zas s deskou Ions. Materiál je to samozřejmě mnohem kytarovější a klidnější, ale stejně jako Ions propracovaný a procítěný.