1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro září 2024 - 68 skladeb a přes 5,5 hodiny hudby)

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).
Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(6) PYRRHON – Exhaust (09/2024)

Kotek: Pyrrhon zkoušej kam až dokážou vyšroubovat napětí v tom svým výbušným, chaotickým pojetí metalu, než se něco zlomí. Často až překvapivě daleko. 
mIZZY: oproti předchozí desce Abscess Time se na Exhaust opět více skřípe a sype, což je za mě rozhodně v pořádku. Trochu mi zde vadí akorát umňoukaný vokál, který by mohl být agresivnější a lépe fungovat s jinak slušně výmazovou hudbou. Bicí a kytara ale naopak mnohdy vládnou. (Bandcamp)
bizzaro: tyhle uskřípaný metaly (Artificial Brain např.) často nejsem schopen dávat celý. Jednak se v nich ztratím, jednak mi chybí záchytný body, jednak už jsem na to asi starej. Exhaust ale baví. Skřípe, metaluje, maká, corově houpe, jsou tu písničky a skřípanice jsou riffový, ne jen uskřípaný.
brutusáček: asi pro mě nejslabší počin, byť postupně to leze nahoru. Jeví se mnohdy až moc „jednoduše“, ale jsou to povrchní vjemy. Chce to trochu víc času a poslechů a s recenzí se dá souhlasit.
Hlas přidali i Gába a Kory.

(5) TRELLDOM - ..by the Shadows... (09/2024)

vaněna: kdo by se byl nadál, že ortodoxní Trelldom se po osmnácti letech vrátí s takto parádní deskou. Sestava Gaahl, Kapsatd (Thorns), (??? Stian Kårstad) umí stárnout podobně jako Ulver nebo Manes nebo Dodheimsgard do zajímavé, Ved Buens Ende ovlivněné podoby, která saxofonem určitě nejen mně připomene Perdition City. (9/10)
mIZZY: byť to většina sálu v Bergenu těžce vyhejtila, mně se koncert Trelldom na Beyond the Gates hodně líbil a na novinku jsem se těšil. Sice to z alba zní méně syrově, energicky či kvílivě než naživo, ale i tak jde dle očekávání o avantgardní rock/metal se saxofonem, který by mohl bavit fans Virus/VBE a podobně. Atmosféra nahrávky je ale naopak z domácího poslechu silnější než více animální koncert, nic však pro ortodoxní blackmetalisty. Jedna z nejpřekvapivějších letošních nahrávek? (Bandcamp)
AddSatan: spíše temnější až blackened, doomy, jazzy psych rock/metal, někdy poblíž Virus/VBE, ale snad i víc psych polohy Enslavedaž Trinacria, Oranssi Pazuzu/DBR, závěrečná skladba je vyloženě krautrock. Kapstad (Motorpsycho/Thorns) za bicíma valí i jazzíčkuje, Møster na saxofon a klarinet přízračně kvílí, Gaahlův vokál taky převážně fajn (někdy teplometnější – neasi ;) ). Kårstadova kytara, basa, elektronika dobrý. Něco dobrý, něco „jen“ fajn, ale spíš dobrý - příjemný překvapení. (Bandcamp)
sicky: z black metalu vycházející experimentální hudba absorbující zhusta mimožánrové prvky a nálady. Kapela, za kterou stojí Gaahl, známá to persona norské BM scény, tímto albem příjemně překvapila. (8,5/10)
bizzaro: post black metal nikoli post-black! Ne uchopitelný, neortodoxní, manifest umělecké svobody anebo prostě zásek v dimenzi schizofrenního šanzonieristy, takže i saxofon included. Gaahl sundal černé okovy, přesto je avantgardní aura temná a kořeny černé minulosti neodřezala. Tak já to řeknu na plnou hubu: noví Trelldom > VBE. 

(3) THE BLACK DAHLIA MURDER – Servitude (09/2024)

brutusáček: první deska po Trevorovi, kdy se vokálu ujal kytarista Brian, a myslím, že je to velmi důstojné zastoupení, hudebně tak nějak konstantně pokračují dál v tom svém pojetí, žádné bulení, ale metal, jen zvuk mi hapruje, je na poměry kapely docela neškodný.
bizzaro: co po TBDM novýho chtít, když i přes změnu na vokálním a kytarovém postu do ní vlastně nikdo nový nepřišel? Prostě další desku Dahlie, kde nepoznáš pokles kvality. Devízou novinky je krátká stopáž a to, že Brian fakt Trevora dokonale nahradil/zastoupil.
Hlas přidal i Kory.

(2) ALUK TODOLO - LUX (09/2024)

mIZZY: tvle, to už je fakt 8 let, co vyšla předchozí řadovka Voix? Hrozný jak ten čas letí. Novinka je možná méně experimentální a namotávající než předchůdce a Occult Rock, ale opět maká krásně. Cítím zde více black metalu nebo temnoty obecně, ale solidně vyjetých halušek je zde také dostatek. Tremolové riffy střídá kytarové skřípání, bicí jedou rozbité rytmy a výrazná basa celek hezky doplňuje, přesně jak to máme u Aluk Todolo rádi. (Bandcamp)
sicky: bezesporu zajímavá forma hudebního vyjádření, tentokrát z toho kapele však leze až příliš neurotické, uchu nelahodící vrzání. Předchozí deska byla, co se týče nápadů, určitě lepší. (6,5/10)

(2) BLACK CURSE - Burning in Celestial Poison (10/2024)

vaněna: Black Curse udělali dlouhohrajícím debutem celkem díru do světa, a přesto, že jsem jejich první album zprvu nedocenil, za ty čtyři roky mi hrávalo překvapivě často. Novinka se posunuje radikálně směrem k Omegavortex a na doom/death debutu navazuje jen málo. Fofr, war metal, ale málo zapamatovatelných riffů a pomalých těžkých pasáží, které se mi dřív líbily. (6,5/10)
Dantez: debut Black Curse lze označit za jakýsi mezník – jedním bokem přepadává k nejzlejšímu metalu smrti, druhým inklinuje ke koketerii s relativně přístupnými hudebními prvky. Celek se tak ve svém kompromisu jeví poměrně unikátně. Druhá deska od tohoto přístupu trochu upouští, kapela jde do delších stopáží i rozmanitějších kompozic. V rovnici zlo-chytlavost ale pořád uspívá.

(2) CONCRETE WINDS - Concrete Winds (08/2024)

sicky: snažím se a chci aby se mi to líbilo, bohužel nedaří se. I přes veškerou vynaloženou snahu slyším pouze bordel, jak zvukový, tak instrumentální. Naživo snad bude dojem jako obvykle lepší. 5/10
bizzaro: nasypanec Show No Mercy zlobinec. Náraz do betonovýho větru: krev, samá krev, střeva lítaj vzduchem, zuby utíkaj kořínkům.

(2) DEATHLESS VOID - The Voluptuous Fire of Sin (09/2024)

vaněna: black-death riffy! Jeden z nejlepších debutů roku a vlastně i jedna z nejlepších B/D desek. Technické, promyšlené, přitom atmosféra smrti všudypřítomná. Vřele doporučuji. (8,5/10)
mIZZY: první demo bylo super, koncert v Drážďanech výbornej, jasný, že první řadovka taky není blbost. Rozhodně jedna z těch nejočekávanějších letošních bm nahrávek. Sype se fest, riffy namakané, disonance a nějaký ten noise rovněž nechybí. Kéž by takhle hrál black metal v Nizozemsku každej. (Bandcamp)

(2) LEPROUS - Melodies of Atonement (08/2024)

Baara: zkusila jsem to, není to zlý, ale vracet se k tomu stejně nebudu. Pro mě jsou Solbergova vokální dramatičnost a ten celkovej patos prostě nestravitelný. Líbí se mi, že instrumentální (hlavně synth) rovina se Einarovi sem tam v tý intenzitě vyrovnává. V metal netřeba příliš doufat, Like a Sunken Ship je jen vábnička. U Atonement mě napadla i (kacířská?) myšlenka, že tohle by napsali i Imagine Dragons ve spolupráci s Finneasem O'Connellem. (5/10)
onDRajs: byť se proklamovalo, že kapela bude koketovat s elektronikou, ve finále to takový šok a stylový skok jako mezi alby Malina a Pitfalls není. Vlastně se toho tolik nezměnilo, Leprous furt dělají hitovky, které už s metalem ovšem mají společného pramálo. Ale vadí to?

(2) THE JESUS LIZARD – Rack (09/2024)

vaněna: návrat po 26 letech? Tak z povinnosti poslechneme...
sicky: návrat na scénu po více jak dvaceti letech kapela dle mého ustála se ctí. Nečekal jsem zázraky a ani je nedostal, nicméně jde o kvalitní album, které starší, jedinečné tvorbě nedělá ostudu. (7/10)

(2) VAFURLOGI - Í vökulli áþján (09/2024)

vaněna: nová Thorirova (Sinmara, ex-Svartidaudi) kapela znamená velkou radost pro opuštěné milovníky islandského black metalu. Tahle deska je víceméně celá o kytarách a není zdaleka tak nepříjemná (v dobrém) na poslech, jak bývalo zvykem. Jen tu a tam se ozývá charakteristický islandský zvuk desátých let. Ale jinak je tu toho k poslechu hodně, takže doporučuji! (8/10)
mIZZY: nová kapela od Þórira ze Sinmary a Svartidauði. Oproti dřívější tvorbě zní Vafurlogi možná až moc hodně a málo dravě, ale jeho rukopis je zde nepřeslechnutelný. Místo disonancí pracuje více s melodiemi a melancholií. Zatím mi to připadá oproti jeho dřívějším nahrávkám slabší, ale stejně jak mi trvalo se docela dlouho dostat do Hvísl stjarnanna, i zde počítám, že větší počet poslechů pomůže. (Bandcamp)

(2) WOLFBRIGADE – Life Knife Death (09/2024)

piTRs: tři profláklá slova a jak pěkný název desky se z nich dá složit! Pohoda na pátek třináctého.
Dantez: zfotrovatělý d-beat, který už tolik netlačí, ale pořád se dobře poslouchá, byť na koncertech asi bude sloužit spíše jako oddych mezi starou nekompromisní smrští. 

FLOTSAM AND JETSAM - I Am The Weapon (09/2024)
- Flots se ke stáru činí a posledních několik desek plivou skoro co dva roky. S kapelou jsem se ale poprvé potkal v období nedostižné Cuatro a neméně skvělé Drift, takže jejich pozdější thrashárny už zanechávají stopy podstatně mělčí a vzájemně zaměnitelné. A na novince slyším taky nějakou tu současnější Metallicu, což nadšení nepřidává.

CORONER - Death Cult (demo 1986)
- druhý demáč techno-thrash jedničky, s již zkompletovanou trojicí Royce/Baron/Marky, nahoukaný Tomem G. Warriorem. Na svět už se tu klube Spiral Dream z debutu. Střih. 29 let po posledním studiovém výkřiku na webu koluje několik live verzí nové skladby Sacrificial Lamb. Že by přece jen ještě deska?  

AULD RIDGE - For Death And Glory, to the Gods I cry (06/2024)
- členové The Hermetic Order of Ytene vydali další album a je to zase docela příjemný black, který nenutí k příliš pozornému poslechu, ale slušně hraje. (6/10)

KRV - Sin (09/2024)
- přiznám se, že zrovna tenhle projekt Osmana Ramadanoviče mi prozatím nějak uhýbal. Nové desce jsem se poctivě věnoval, a přestože má dobré momenty a celkově zní víc než přijatelně, přesně v momentu 10:32 mě několikrát přinutil vypnout. Z Bosny známe i lepší kousky. (5/10)

NUBIVAGANT - The Blame Dagger (10/2024)
- jelikož předchozí deska svými velice melodickými a silnými songy stále rezonuje na dlouhých cestách mým vozem, na novinku Omegy jsem se dost těšil. Bohužel se vrací spíš k prvnímu albu, a novinka nehraje zdaleka tak melodicky (a pro někoho vlezle). (6/10)

HÄXENZIJRKELL - Portal (10/2024)
- čarodějníci z Reichu naopak navazují přesně tam, kde na desce Urgrund končili. Ještě úplně nevím, jestli budu mít tužbu tuhle extra porci syrového black metalu poslouchat dlouhodobě a opakovaně, ale prozatím baví. (6/10)

ADORIOR - Bleed on my Teeth (09/2024)
- hodně thrashe přidali po devatenácti letech na desku Adorior. Výborný ženský zpěv a vůně Perdition Temple mě nicméně nutí desku doporučit. (7,5/10)

HYPER GAL - After Image (09/2024)
- debut mě moc nebral, ale následovník už valí bomby. Jak kdyby Melt-Banana hráli drone hypnózu. 

SULLY - Sully (09/2024)
- rychlá rána na pomezí Brutal Truth, Burnt By The Sun a třeba Pig Destroyer. Jsou za tím lidi právě z Brutal Truth a Psyopus.  

WAQWAQ KINGDOM - Mind Onsen (07/2024)
- nezbedně hravá elektronika, která střídá žánry jak ponožky. Aby ne, když za tím stojí mimo jiné DJ Scotch Egg. 

HANDS UP WHO WANTS TO DIE - Nill All (03/2023)
- starší, ale výborná věc. Nihilistickej hluk z Irska načichlej třeba U.S. Maple nebo Dead Rider. 

ALLYSHA JOY – The Making of Silk (09/2024)
- neo-soul, r&b, jazz, s funk a hip hop vlivy, někde se to blíží i nu jazzu/trip hopu. Příjemné spojení groovy energičnosti s relax chilloutem. Živá kapela – více bubeníků a perkusionistů (trošku tropical/exotica), cinkavý zvuk Rhodes piana a synthů dává v pár místech vzpomenout i na Badalamentiho tajemnost. Špetka psychedelie, ale převážně jde o světlejší pohodičku. Allyshin zpěv mi též převážně sedí, zvláště ve středovějších polohách (a mluvících) – silný i něžný, lehce nakřáplý, ve výškách a aranžích smyčců občas ambivalence, ale spíš dobrý. Chytlavá, snadno přístupná, ale i docela „chytrá“ muzika, která mě baví víc, než by teoreticky měla, asi nejposlouchanější deska září. (Bandcamp)

EAGLE TWIN / THE OTOLITH – Legends of the Desert: Vol. 4 (09/2024)
- ET = Densley – kytara/zpěv v Ascend (Anderson, Csihár, Moore atd.), Iceburn a bubeník Smith mi ve dvou skladbách opět potvrdili, že v rámci mixu doom, sludge, stoner a post-metalu patří k těm (nej?)lepším – cca srážka Sleep/Om s Neurosis (resp. Shrinebuilder), trošku i DBR aj. Parádní vokál - místy i hrdelní/alikvótní zpěv, hutná riffáž, fajn vyhrávky i vývoj, úderný bicí, Orange zvuk, trocha atmo/psych brnkání, disonancí i tremol a tentokrát bez guitar hero sólování (ale Iommi feel pořád hodně). TO = pohrobci SubRosa mě baví tak napůl – doom/post-metal s ženskými (středo-hlubší fajn – blíží se Sabbath Assembly, vyšší to kazí) zpěvy i mužským řevo-zpěvem (ok). Housle někdy fajn (Neurosis/Amber Asylum?), někdy až moc tklivě-patetický (skoro My Dying Bride). Asi i FFo: Jex Thoth, Giant Squid, Cult of Luna, Yob, Pallbearer? (Bandcamp)

FAUST – Blickwinkel (09/2024)
- od spoluzakladatelů „krautrocku“, rozdělených na 2-3 verze kapely (tohle jsou faust „Zappiho“ Diermaiera bez Perona) jsem nic neslyšel/nedoposlouchal snad 10 let a nic moc jsem nečekal. A jsem spíš příjemně překvapený, že to zase/pořád (?) maká. Vlastně dost (post-)industriální hypno-psychedelie, motorik rytmiku a kytary střídají či doplňují různé „tribal“ perkuse, kovové šramocení, pazvuky, „špinavé“ synthy a efekty, echa, ambience atd. Basový synth motiv v druhé polovině Künstliche… připomíná část skladby Det Som En Gang Var od Burzum. Ve 3. zase až stoner/doom/heavy psych basa. Min. dost fajn. (Bandcamp)

JAC BERROCAL + DAVID FENECH + VINCENT EPPLAY – Broken Allures (09/2024)
- feat. Cosey Fanni Tutti (ex-Throbbing Gristle atd.) ve 3 a Jah Wobble (ex-Public Image Ltd., African Head Charge atd.) v 1 skladbě. (Post-)industrial, dark jazz, dub, ambient, ethno perkuse, musique concrète, experimental. Trubka/kornet, tajemné ženské i mužské vokály, houpavá baskytara, kytarové skřípání i brnkání, záhadné zvuky, ruchy, echa atd. FFo: Throbbing Gristle, Clock DVA, Coil, NWW, Bill Laswell, Jon Hassell, Techno Animal, Kilimanjaro/Mount Fuji apod. Divné i chytlavé, min. dost fajn. Cold Spring. (Bandcamp)

TRISTWCH Y FENYWOD – s/t (08/2024)
- velšský/“keltský“ psych-goth folk-rock s post-punk basou a ritual až (martial?) industrial rytmikou a citerou místo kytary – „magický“ zvuk (zvláštní lazení?). Ženský, převážně dost fajn, divný, místy i lehce falešný zpěv (vadí málo), občas i čarodějnický feeling a křik. Někde mezi/FFo: raní Dead Can Dance, The Moon Lay Hidden Beneath a Cloud, trošku The Cure i něco od Current 93. Ženský + transženská z The Ephemeron Loop, Guttersnipe, Petronn Sphene a Hawthonn. Někdy asi až moc jednoduchý, ale hypnotický a i podivnější rytmy. Poměrně podmanivá atmosféra, tajemná, místy až lehce zneklidňující (Arthur Machen) (Bandcamp)

NI ZHENG – fetid things (06/2024)
- tip od radka.bxbx a jo, zhudebněná noční můra, soundtrack k asijskýmu divnohororu, zneklidňující, možná trochu prvoplánově (nuceně? – ve filled…), ale funkčně – navozuje to ošklivý, nepříjemný představy. Strašidelný, divný, zmučený vokály, dark ambient, death/post-industrial, musique concrète, noise, temná elektroakustika, avantgarda/experimental. Cca FFo: Nurse With Wound, Diamanda Galás, Kreng (aj. Miasmah), Dave Phillips, Himukalt, asijský horory. (Bandcamp)

PRESENT – this is NOT the end (03/2024)
- trk od Dalihroba. Veteráni rock in opposition, avant- až skoro brutal progu. Převážně temnější, dramatický a úderný, kompozičně promakaný, místy trochu natahovaný, ale většinou tak akorát. Mj. zaujmou až „dillingerovský“ skříp-synkopy (mj. 0:25 Contre) a Budého basklarinet (rád bych i víc), ale dává všechno – piano/klávesy, bicí, smyčce, kytara, basa, místy i divno-vokál. Dobrý, lepší než poslední dvě desky Univers Zero. (Bandcamp)

KINGCROW – Hopium (08/2024)
- asi osmá deska těhle progresivních rockových špagetožroutů je zase velmi příjemná záležitost. Poslední dvě desky hodně bavily a Hopium je logickým a zdatným následovníkem. Je až někdy z obdivem, jak ve své muzice dokáži Kingcrow otočit pozitivní vlnu v emocionálně vypjaté pasáže. (Bandcamp)

WHEEL - Charismatic Leaders (05/2024)
- perfektní pokračování. Zvukový a hudební skvost tohoto roku. Škoda, že hoši při tour minou ČR. (Bandcamp)

SYQEM - Artificial Irrelephants (2023)
- tahle německá divno-muzika, která si vysloužila označení surreal-synth-metal, mne nějak k mému překvapení chytla. Elektronikou nabitá muzika na hranici metalcoru možná nu-metalu s crazy nápady a s melodiemi, které se hodně blbě dostávají z hlavy. (Bandcamp)

THUMBSCREW – Enlightenment (2020)
- vůbec nevím, jak mi tahle pecka mohla uniknout. Jedná se sice o kompilaci dvou nahrávek, která banda nahrála v letech 2004 a 2006, ale to na síle vůbec neubírá. Ostatně ty roky jsou na tom trochu slyšet. Pokud někdo si chce zavzpomínat na první nahrávky THE END, DANZA, WFAHM, možná první NORMA JEAN nebo JUDE THE OBSCURE tady je příležitost. Myslím, že se banda dala tenhle rok znovu dohromady. No uvidíme. (Bandcamp)

INGURGITATING OBLIVION - Ontology of Nought (09/2024)
- co se musí člověku honit v palici, aby složil něco podobného? Ale co naplat, když je na nahrávce Lille Gruber, ani nemůžu očekávat nic jiného. Původní strach z dlouhé stopáže byl milný. 11 z 10. Šílenství!!

FALLUJAH - The Flesh Prevails - 10 Year Edition (07/2024)
- nejsmutnější na "novince" je skutečnost, že už uběhlo 10 let od vydání. Připadá mi jako včera, když jsem slyšel poprvé Sapphire. Každopádně nový zvuk nahrávce prospěl. 

DISENTOMB - No God Unconquered (10/2024)
- ukázka z chystané desky, která bude co nevidět venku. Celkový výraz Disentomb potemněl a "poulcerovštil". Tohle bude rozhodně v topu za rok 2024.

BRODEQUIN - Harbinger of Woe (03/2024)
- právoplatní pionýři US BDM jsem zpět. Po 20 (!) letech s plnohodnotnou deskou, která je s klidem vrací na piedestal. A ten zvuk. Nahrajte znovu Methods of Execution s takovým zvukovým obalem, jako je u novinky. Prosím!

AGHORA - Formless (2006)
- lehký návrat do ne tolik vzdálené historie. A stále je co poslouchat.

CROBOT – Obsidian (10/2024)
- nejmetalovější deska pánů z Pensylvánie. Víc heavy, míň groovy, faktor pařby je ale pořád 5! Je tam slyšet spousta vlivů (Black Sabbath, Soundgarden a další), ale je to svébytná muzika s nezaměnitelným vokálem té nejvyšší kvality. Crobot by zasloužili mnohem víc pozornosti, než kolik se jim dostává. (8/10)

HOUSE OF PROTECTION – Galore (10/2024)
- dva bývalí členové Fever333 opět spolu. Je tam metal, rap, punk, elektronika i chytlavý refrény (romantika!). Každej track trochu jinde, ale funguje to a je to docela nakažlivý. Společnej jmenovatel spontaneita. Fever333 jsem nikdy neposlouchala, ale prej to pro jejich fandy je. A na celým EP se prý zásadně podepsala produkční práce Jordana Fishe (ex-Bring Me The Horizon). Fair enough, já jen jak čtu Aric Improta, tak klikám. Zatím se to nezdá jako špatná cesta ke slušný muzice. (7/10)

SEETHER - The Surface Seems So Far (10/2024)
- Jihoafričany Seether jsem naposledy poslouchala někdy v roce 2005 poté, kdy je pomohla proslavit Amy Lee. Mezitím vydali pět desek, ale pokud mě paměť neklame, z nové desky se zdá, že se za tu dobu nic moc nezměnilo. Depka a hutnej, post-grunge zvuk. Ale pořád je to rádiová muzika, tak kromě intenzivnějších momentů, kdy frontman Shaun Morgan pořádně zařve (a že mu to jde!), musí člověk přetrpět singly jako Semblance of Me, kdy to zavání až těma nejkomerčnějšíma Green Day. Celkově by si deska zasloužila nějakou kulminaci a výraznější momenty. (6/10)

GOD IS AN ASTRONAUT – Embers (10/2024)
- post-rockové instrumentální cestování po světě za doprovodu sitáru a violoncella. Smutku je tu hodně, protože deska vznikala po smrti otce bratří Kinsellů. Psychedelická rovina desky má podle mě potenciál posluchače celkem pěkně povznášet a kamsi odnášet, ale chce to buď poslech pěkně v klidu, nebo live provedení. (7/10)

LINKIN PARK – Hunting Party (2014)
- kdysi jsem tuhle desku po jednom poslechu zahodila. Po předchozích albech, především A Thousand Suns, se mi ta cílená rocková rádoby špinavost a přímočarost nezamlouvala. Zpětně slyšeno je to sice průměrná, ale v některých momentech zábavná a hlavně energická deska, u který člověk aspoň neusne ráno v metru. (6/10)

HORNA – Nyx (Hymnejä yölle) (09/2024)
- svižná, dynamická, stále ve svých pravidlech dost dobře podchycená deska jednoho z nejvlivnějších finských black metalových jmen. Hymny fungují ve svižných, nasypaných i melancholičtějších, střednětempých sférách dobře, deska je tak jako celek konzistentní, z posledních několika nosičů určitě nejvíce.

DEATH LIKE MASS – The Lord of Flies (10/2024)
- primitivní, ale z poctivě vykutaných fundamentů vzešlý black metal, jehož jedovatost utvrzuje jedno z nejzlejších hrdel scény – Frontmanovi Cultes Des Ghoules sluší i tradičnější forma žánru. Debut Death Like Mass nezklamal.

PHARMAKON – Maggot Mass (10/2024)
- nejnovější deska Margaret Chardiet působí v rámci tvorby Pharmakon nejvyspěleji, jako funkční slepenec pokusů minulých, který se teď nesnaží bezhlavě šlapat do extrémů, raději někdejší prvky přetavuje ve prospěch atmosféry. Ambice grandiózní koncepční stránky se tak daří poměrně obstojně naplnit.  

UNTO OTHERS – Never, Neverland (09/2024)
- stále víc post-punk/gothic rock než metal. A nevadí to. Jakýsi metalový tlak taky pořád je, Unto Others ale daleko víc inklinují k The Sisters of Mercy. Prvky těžkého kovu výsledek už jen ozvláštňují,celek je však vyladěn dobře. 

XIII. STOLETÍ – Noc Vlků (09/2024)
- nové Třináctky, zase o kus vyladěnější, byť v určitých hudebních a textových postupech pořád více boomerovější. Je na každém, jak míru odvěkého, ale rostoucího patosu bude na Noci Vlků tolerovat. Kapelní kouzlo pod zmíněným nánosem pořád žije.

MOLCHAT DOMA – Belaya Polosa (09/2024)
- běloruské Depeše v profesionálnějším vyznění, navíc s více vycizelovaným autorským ksichtem. Více pompéznosti na rozdíl od předešlé desky Molchat Doma, což se cení.

TEETH - The Will Of Hate (08/2024)
- syrový, tvrdý a temný death metal, který je v detailu trochu jiný, než na co jsme v žánru zvyklí. (8,5/10)

VESTIGE - Janis (09/2024)
- moderní atmosférický metal. Pomalé tempo, trocha ambientu a macaté (djent?) riffy. Nic extra převratného, ale zní to příjemně. (7,5/10)

BLOOD INCANTATION - Absolute Elsewhere (10/2024)
- první dojmy jsou nadšené, že by pecka? Album roku? (9/10)

ADELON – Resurgence (06/2024)
- nová akvizice na scéně technického death metalu ze švýcarského Lausanne. Kapela sice o sobě na Bandcampu tvrdí, že jí inspirací jsou kapely jako Gojira nebo Decapitated, což je je vzhledem k výsledku poměrně zavádějící. Aktuální EP, které se skládá ze dvou dříve vydaných singlů a dvou nových věcí, daleko více upomíná atmodeath Fallujah/Rivers Of Nihil, ale ne tak houpavý a „snový“, protože tady je daleko více death/core utahováků. Určitě stojí za poslech. (7,5/10)

FLESHGOD APOCALYPSE – Opera (08/2024)
- souhlas se sickym, tohle se Italům povedlo, krásně to šlape, nenudí. Zdá se, že tohle je po dlouhé době jejich „Opera Magnum“. (8/10)

EVULSION - Spiritual Putrefaction (05/2024)
- mezinárodní projekt s kořeny v pobaltských republikách – základ tvoří kytarové duo Elena Verrier / Patrick Gapeev (rovněž zpěv), basuje Alex Potapov (Aal) a jedinou zaoceánskou akvizicí je bubeník Chris Dovas (FireWing). V zásadě velmi hutný death metal, který rytmika dokáže nádherně groovově rozjet, aby připravila prostor pro výtečná kytarová sóla. Kdyby Testament pokračovali v death metalu po Low, možná by to znělo přesně takhle. Parádní debut! (9/10)

CUTTERRED FLESH – Love at First Bite (05/2024)
- testosteronu z lidského proteinu plná deska, Západočeši na ní však vyměnili brutal svaly za progy srdce a je z toho masírující, ale barevná deska.

SHOCK WITHDRAWAL – The Dismal Advance (03/2024)
- intezivní grindcore death s Maruťákem.

ALLT – singly z debutu 2024
- nasekaná progy moderna, deska vyšla teď na startu října, tak jsem zvědav na celou sbírku.

LAID TO WASTE – Trauma (08/2024)
- speedy thrash z českých luhů a hájů, kvalitka.

BETTER LOVERS – Singly (2024)
- debut vyjde 25. října, zatím venku singly a starší EP. Greg Puciato, Will Putney z Fit For An Autopsy a několik členů Every Time I Die. Starý psy nový kousky nenaučíš, ale southernem omázlý mathcore s Gregem nemže zklamat.

LYCANTHROPY – On the Verge of Apocalypse (07/2023)
- často něco hledáme za hranicema, ale přitom to máme pod nosem, a jsem toho příklad. Grindcore / fastcore / power violence špička.

VIRUS – Carheart (2003)
- Czral in best form, čím starší Virus, tím účinnější.

BIOMECHANICAL – The Empires of the Worlds (2005) + Cannibalised (2009)
- indus progressive groove metal s vokálem na pomezí Halforda a starýho Anselma, týhle kapely chyba, páč i živě vraždila.

INDECENT EXCISION – Into the Absurd (07/2024)
- kdo se nemůže dočkat nových Defeated Sanity může krátit čas u excelentních taliánů.

DARK TRANQUILLITY – Endtime Signals (08/2024)
- je vidět jiný přístup k melodeath metalu u evropanů, než jejich amerických kolegů. Uhlazenější zvuk, větší důraz na melancholie a procítěnější vokál. V důsledku vlastně v pořádku deska, jen je zbytečně dlouhá.

PRAGO UNION - Zvukoloď (08/2024)
- Kato sype alba každý druhý rok a někdy kolem Perpetuum Promile jsem si říkal, že borec stagnuje a přešlapuje na místě. Zvukoloď ale značí kreativní cestu vzhůru. Byť mistr Kato víceméně stále předvádí poetiku věčně opilého a zhuleného muže z lidu, který si tu a tam vystřelí z mocných a nemocí doby, srdíčkem si (většinou) na nic nehraje. Pro milovníky old schoolu jistota v nejisté době.

THIN LIZZY - Whiskey In the Jar (1994)
- tahle kompilačka ukazuje začátky kapely z první poloviny 70. let ještě předtím, než dosáhla komerčního úspěchu. Dopad trio má v údernějších skladbách, balady působí unyleji. Každopádně na nenáročný poslech do auta OK.

PETER GABRIEL - Up (2002)
- temnější, méně přístupná a více baladická deska Petera Gabriela. Rámují ji dva větší, artovější kusy Darkness a Signal to Noise, ale najdeme tu i typické Peterovy hity s melancholickým vyzněním (Growing Up, More Than This). Za dvacet let se mi to neoposlouchalo, ba právě naopak. Pořád to žeru.

CEPHALIC CARNAGE - Anomalies (2005)
- dost by mě zajímalo, proč tahle grupa od roku 2010 nic nevydala. Za dvanáct let přitom vydala sedm desek, který ukázal bouřlivý vývoj a možnosti extrémních žánrů, kam se dá až zajít. Nultá dekáda byla "jejich" (zlatá éra Relapse Records) - od svérázného techničtějšího death/grindu na Conforming to Abnormality se posunula k mísení všemožných stylů (od stoneru až po black) v originálním pojetí. Tahle kapela se nikdy nebrala vážně a ukázala, že THC fantazii se v kompozici meze nekladou.

ULVER – Locusts (09/2024)

DEVENIAL VERDICT - Blessing Of Despair (08/2024)

SPECTRAL WOUND - Songs Of Blood And Mire (08/2024)