Odložený koncert stoner blues psychedelic party All Them Witches se uskutečnil v ostudné mediální tichosti téměř na rok přesně od původního termínu v pondělí 10. 10. 2022. Takže rok stará hláška na webu promotéra See You Next Fall parafrázující kapelní song došla konečně finálního naplnění.

MeetFactory nemám z vícero důvodů moc rád, nicméně v tomto případě šly všechny předsudky stranou a pondělí nepondělí rázuji si to sychravým večerem do smíchovské nádražní zadele natěšen a s velkým očekáváním. První koncert, který u nás kapela odehrála před lety v Rock Cafe pouze ve třech (bez kláves), jsem minul stejně jako jejich předskakování trapárně Ghost. Tentokrát jsem se však poté, co byl avizován návrat původního klávesáka, rozhodl akci nepropásnout a dobře jsem udělal.

Vystoupení bylo koncipováno víceméně bez předkapel s tím, že na úvod vystoupil pouze kámoš kapely, jakýsi Rich Ruth taktéž z Nashvilllu. Ten osamocen na podiu vyluzoval asi půlhodinu různé zvuky, které primárně vycházely sice z kytary, po protažení skrze všemožné krabičky, samplery a efekty však výsledek moc kytarově nezněl. Nejednalo se o žádné skladby, spíš o jakousi ambientně experimentální improvizaci, která působila ve finále jen jako dlouhé intro k hlavní kapele. Nebylo to nic extra, ale díky skromnému hracímu času se vystoupení experimentátora dalo pobrat.

Následně se tedy nekonala ani žádná velká přestavba pódia, neboť All Them Witches již měli nachystáno a poté, co si Richard sbalil fidlátka, šli zanedlouho na věc. Od začátku šlo všechno velmi dobře. Kapela si získala publikum hned zkraje sympaticky skromným přivítáním, podium též vypadalo hned od začátku příjemně nasvícené, kdy scéně dominovala velká plachta pro kapelu s typickou halucinogenní malbou. A kupodivu se přede mě ani žádný dlouhán nepostavil, zkrátka pohoda, a hlavně, hned od prvních tónů se z repra linul naprosto parádní zvuk. Dřevní, zemitý, tuhý, hlasitý, ale především kvalitní, kdy bylo možné užít si hru každého z nástrojů stejně jako bezchybného zpěvu.

Čtveřice na úvod dle očekávání zařadila věci z nového alba, kdy u druhé Enemy of My Enemy bylo jasné, že to dnes večer bude hodně dobrý. Na úvod vystoupení byly vůbec zařazeny tutovky jako When God Comes Back anebo Charles William a v sále bylo vidět, že kapela hraje, to, co se od ní očekává, a vládlo všeobecné nadšení. Jak se ale ukázalo, ATW nehodlali hrát pouze hitovky. Zemitý stoner rock střídaly teskné bluesové žalmy, hrály se ale také delší psychedelické jamy, kdy třeba song Diamond anebo Alabaster mohly být pro neznalého možná trochu dlouhé a těžší na vstřebání. Mně se ale tato poloha kapely líbí vlastně víc než tradičnější stonerrockové věci.

Vystoupení bylo však vyvážené. Křehké bluesové songy a teskná kytarová sóla střídala razantnější věci, a byť to metal úplně nebyl, intenzita a energie byla chvílemi podobně vysoká. Ze strany kapely se nekonaly žádné pózy, každý z muzikantů vypadal soustředěný, ale na druhou stranu nepůsobil ani odtažitě. Bylo spíš vidět, že kapele jde především o niterní prožitek. Hraní nešidila, naopak snažila se dát do hudby maximum.

Většinu pozornosti samozřejmě přitahoval frontman, který vystupoval skromně, svým specifickým vokálním projevem a zaujetím pro věc získal respekt všech. Radost pozorovat byla ale též charismatického bubeníka, který to řezal s maximální vervou, přitom ale šlo o velmi nápaditý styl. Kytarista naproti tomu působil nevýrazně, ale jen do té doby, než jste si uvědomili, že hudebně táhne celý koncert. Zajímavá persona byl též klávesák, který - možná trochu stydlín - seděl bokem za sloupem, nicméně ukazoval, jak důležitý jeho nástroj pro kapelu je, a když vstal a vzal do ruky housle, aby vyplňoval tenké pasáže, uctívali ho všichni v sálu.

Publikum se bavilo a po zásluze oceňovalo kapelu potleskem či radostným pokřikem. Nicméně zhruba ve ¾ vystoupení bylo přeci jen těch psychedelic jamů nějak moc. Ne že by mě to nebavilo, kapela má super zvuk a flow, takže se dá poslouchat i kdyby hrála cokoliv stále dokola, chtělo to ale přeci jen už nějakou pořádnou říznou pecku. Ta přišla, a kupodivu se jednalo tuším o premiéru úplně nového songu z připravovaného alba. V závěru vůbec kapela trochu šlápla více do pedálů a končilo se rockově, razantně.

 All Them Witches hráli ten večer bezmála dvě hodiny, což je opravdu výkon, který je třeba ocenit. Opravdu nebývá časté a vlastně si krom kapel typu Metallica, GNR anebo NIN ani moc nevybavuju, kdy jsem od headlinera takto dlouhou porci muziky slyšel. Navíc šlo o kvalitní, vysoce originální a skvěle zahranou muziku. Je třeba zdůraznit, že ATW, byť čerpají z klasických žánrů, nepoužívají žádná klišé, jsou přesvědčiví a nelze je úplně snadno zařadit. Nejde o mainstream, stále se dá ještě hovořit o undergroundu a z toho pohledu je fajn, že na takovou kapelu je dlouho dopředu vyprodáno. Přeci jen nebývá časté, že tento typ hudby se potká se zájmem davu. Kvůli osobním sympatiím, které ke kapele All Them Witches delší dobu chovám, jsem za to ovšem velmi rád. Myslím, že tahle parta si sukces zaslouží.