Metalový večírek pro náročné s názvem Tech Trek 2023 nabízel čtveřici kapel, která v ranku technického death metalu nehraje úplně to samé, takže byl zaručen nejen hudební extrém, ale i pestrost v programu. Futurum, kam podobné akce Obscure v poslední době směřuje, se ukazuje jako vhodný prostor a navíc byl pátek, takže pro fanouška (nejen) death metalu jasná volba.

Večer zahajovali Američané Entheos. Parta, která má za mikrofonem ženu, drhne dle manuálu progressive deathcore. Naživo hudba však příliš progresivně nezněla. Skladby měly docela jednoduché rytmy, občas skoro v jump-jump stylu. Ano, občas proběhl nějaký ten pidlik, ale příliš technických anebo progresivních elementů jsem nezachytával. Za zmínku ovšem stojí growl, který vypouštěla osoba něžného pohlaví za mikrofonem. Neměl jsem brýle, tak jsem musel až skoro k pódiu se jít přesvědčit, že jde skutečně o ženu. Samozřejmě Entheos není jediná parta, která má ve svém středu hrubě řvoucí zpěvačku, ale tahle mi přišla jiná, a sice v tom, že podobně hluboký řev nedává většina BDM borců. Klobouk dolů. Zvuk měla kapela jinak čitelný, avšak ne příliš průrazný. Zdál se mi takový sušší, středový. Možná to bylo kvůli tomu, že hráli bez basy, možná proto, že byli příliš potichu. Kapela zanechala ve finále pozitivní dojem, nicméně bylo cítit, že kouzla zvládá spíš ve studiu než naživo. Publikum, které dorazilo na včasný začátek v hojném počtu, bylo však dle odezvy spokojeno.

O přestávce jsem doplnil tekutiny a okukoval merch dumajíc nad tím, že triko Archspire s motivem nové desky nevypadá vůbec špatně. Benighted měli však vcelku rychle nachystáno, takže nákup padl s tím, že triček mám doma mraky a ve finále je stejně nemám kam nosit, a tak jsem odkvačil zabrat co nejlepší pozici pro poslech francouzského BDM válce. Ten zněl o mnoho lépe než první kapela. Zvukově a instrumentálně bylo vše v pořádku a hutný, houpající death metal, často přeskakující do vyšších rychlostí, bavil. Nešlo o nijak extra velkou originalitu, ale žánrové standardy byly splněny v pohodě. Dobrému dojmu hodně napomáhal příjemný zpěvák, jehož hlasový projev obsahující vícero poloh jsem seznal jako velmi kvalitní. Nicméně hudba francouzské drtičky není tolik variabilní, a byť se kapela snažila a šlapalo ji to pěkně, půlhodinka byla vlastně akorát.

Na následující Psycroptic jsem se těšil velmi. Říkal jsem si, že poslední deska je docela nářez, a pokud podobné nasazení předvede kapela i živě, nemělo by to mít chybu. A taky že nemělo. Překvapením určitě bylo, že turné jede s kapelou jako zpěvák Jason Keyser z Origin namísto jejich vlastního, nebylo to však na škodu. Jason je šílenej týpek, a byť ty jeho švejkárny nemusí každému vonět, je třeba říct, že skladby kapely odeřval famózně. Vokál zněl vlastně jak z desky. Hlavní atribut Psycroptic je ale samozřejmě kytara. Joe Haley je pán. Takovou pilu prostě hned tak neslyšíte. Zvuk, který je ostrý a konkrétní i za rohem na hajzlu, je prostě radost poslouchat. Jestli to hraje celé živě a stíhá krom riffů i vyhrávky a sóla s takovou dokonalostí na svoji jednu kytaru, tak je to borec. Kapela hrála průřez s tím, že nejvíc mě dostala pecka Rend Asunder z novinky, to byla extáze.

Kotel ten večer jel už od první kapely a Psycroptic pod ním i na popud neúnavného frontmana pěkně přitápěli. Bavilo mě, že kapela nehrála čistý death metal. Tasmánci jsou díky riffům hodně thrash, řekl bych s přesahem do metalcoru. Ona technická stránka věci nejsou tedy v jejich podání jen pidliky, ale spíš preciznost, rychlost, údernost. Kapela hraje rychle, není to však nonstop fofr. Občas borci přepnou na střední tempo, nikdy ale neztrácí tlak. Proti předchozím kapelám to bylo o třídu výš a z pohledu konzervativního metloše top večera.

Hlavní hřebík Tech Treku byli kanadští rychlopalníci Archspire, kteří jsou ovšem jinde. Nejen v rámci death metalu, ale celkově. Na současné extrémní metalové scéně těžko hledat podobně šílenou záležitost, která je úlet a seriózní zároveň, hraje takto rychle a přitom maximálně náročně. V mém případě šlo o první setkání naživo, takže jsem byl zvědavý a z vícero pohledů jsem byl příjemně překvapen.

Zaprvé tím, jak šikovně pestře svoji show poskládali, a za druhé jak dobře dokázali svoji extrémní hudbu přehrát. Vůbec to nebyl monotónní šicí stroj, který jsem si představoval. Naopak, neustále probíhalo dostatečné množství zvratů. Různé breaky, pidliky, stopky (nejvíc mě bavilo, jak kapela startovala songy bez odklepání, kdy nečekaně spustili všichni najednou), které sázela do riffů a sypaček, působily chytře a zábavně a vůbec ne jako urputný death metal. Je vidět, že kapela nad svou produkcí přemýšlí jinak a spíš než k tradičnímu metalu spěje do oblasti avantgardy. Death metal je samozřejmě základ konání, ale určitě ne smysl.

Vystoupení bylo zábavné, přitom ale přísně extrémní. Po instrumentální stránce samozřejmě nutno vyzdvihnout bubeníka, protože uhrát takto náročné palby není jednoduché, ale i kytary je třeba pochválit za to, jak jim bylo v těch rychlostech rozumět, a kupodivu i baskytaře. Zvuk byl pořádku; na to jaký fofr a mišmaš kapela předvádí, byl, dá se říct, přehledný. V pohodě byl i hololebý frontman, který ansámblu šéfoval, a byť působil přísně, občas hodil do placu fórek, čímž celý ten humbuk dostával trochu do nadsázky, což nebylo také špatně. Archspire nehráli dlouho, ve finále to nebyla snad ani hodina, ovšem při takto extrémně rychlé a drtivé produkci to stačí bohatě. Vražedný přídavek v podobě Drone Corpse Aviator z novinky byl pak nekompromisní hřebík, který ukončil performanci, jež si budu dlouho pamatovat jako něco, co se hned tak nevidí.

Tech Trek 2023 se tedy povedl. Tři ze čtyř kapel byly výborné. Povedl se i zvuk, což je u tohoto druhu muziky velmi důležité a návštěvnost stejně jako nadšení publika byla též slušná. Vyzdvihnout musím i časový harmonogram, který byl zřejmě z donucení nastavený už od 18:30, a díky tomu byl ve 22h konec, což je super. Kéž by to takto bylo vždy.