Kdy: čtvrtek 10.4.2025
Kde: Modrá Vopice, Praha

Australskému melodickému post-blacku se v Evropě musí líbit, jelikož od nedávného začátku jejich živého hraní vystupují převážně tu. Konkrétně u nás byli očekávaní už velmi dlouho a promotérům se je na naši rodnou půdu tentokrát podařilo lapit. Jejich nový materiál se od staršího poměrně liší, takže všechny jistě zajímalo, jak si poradí kapela s takovým kontrastem. Navíc jsem na ni poté, co jsem před pár lety viděl v Rakousku spřízněný projekt Germ, patřící jejich bubeníkovi Timovi, byl zvědavý ještě o něco víc.

Během předpiva v Erroru se dozvídáme, že hudebníci po špatné dopravní situaci nestíhají, takže se do Vopice pouštělo o něco později, bylo ale jako kompenzace v plánu prodloužit kapelám sety. Jelikož už na koncerty nechodím tak často jako dřív, vůbec bych se nezlobil za nějaký kvalitní lokální support, jelikož dvě kapely mi přes prodloužení setu nepřijdou tak moc. Jasně, kolegové z oběžníku si právě ťukají na čelo, jelikož se tu teď mluví spíš o averzi ke zbytečným předkapelám, ale tady jsem třeba sotva stihl všechny pozdravit a hned jsem musel jít domů. On když je přítomen pořádný zvuk i hudebníci, je to místo tortury fajn zážitek na odreagování, jako například tento večer. Hlasuju tedy pro balanc, tj. místo pěti nebo naopak dvou kapel radši tři kvalitní.

Hned před startem se klub celkem solidně naplnil a vytvořily se fronty, chod akce to ale nebrzdilo. Brzy nastupují na trůn Lunar Tombfields z Nantes, kterým jsem velice chybně nevěnoval předposlech. V podstatě od samého začátku zavládla úplná smršť, která nenechala vydechnout a zároveň zaujala pečlivým výběrem riffů. Šlo o celkem sypací black metal, který se pohyboval přesně na pomezí černých vod a postu.

Hned jsem tušil, že tohle bude můj nový objev a každý další song to jenom potvrzoval. Hudba je to naprosto promyšlená a inteligentní, polohy i rychlosti se tam střídají nanejvýš vkusně a skladatelsky jsem obecně neslyšel žádnou nezapadající volbu. A nejenže jsou melodie zajímavé, ale taky fakt hezké a dramatické. Za doprovodu super zvuku se nezbývá než ptát, co chceš víc?

Teď, když je poslouchám doma, to má vlastně dost podobnou sílu a všechno zmíněné platí, ale hlavně musím na všechny apelovat, ať příště dorazí, protože naživo je to ještě lepší. Vtipné je, že podle metalové encyklopedie hraje letos naživo jeden jejich kytarista i s Austere, čehož jsem si teda vůbec nevšiml. Kdo by si ale všiml, když na rozdíl od protinožců byli Francouzi počmáraní jak čerti, navíc za šerého polosvětla.
Austere v den koncertu vyšel nový singl a deska The Stillness of Dissolution je plánovaná na červen. Přestože jejich nové věci už nemají takovou dravost těch starých, najde se v nich sem tam song, který se mi i dost líbí. Jsou už spíše melancholické než depresivní – porovnatelné s novější Katatonií či Paradise Lost, a ani proti takovému mixu vůbec nic nemám. Problém je ale hlavně v tom, že těm dle mého zajímavějším novotinám se naživo spíš vyhýbají. I tak se přes ne takovou surovost některým těmto songům dařilo být dost intenzivní.

Se zvukem to bylo o malinko horší než u první kapely, ale pořád dost dobré. Některé zpěvy zanikaly a Tim se přes svůj zápal chvílema vokálně ne úplně trefoval do noty a vlastně bych se nedivil, kdyby se tam na pódiu pořádně neslyšel. Řekněme si to na rovinu, Austere z více důvodů nejsou úplně kapela, která by se hodila do Vopice.
Jakmile ale začaly znít staré věci, všichni zavnímali rozdíl. Nebylo na pocit změny ani třeba ty věci znát, síla prostě stoupla. Tim na klasiky začal mnohem častěji ječet (doteď se staral spíš o clean), což celkem logicky zdůvodňuje, proč staré věci zní mnohem víc jako Germ – očividně se o řvaní tehdy hlásil hlavně on a jeho depresivně úzkostný jekot je celkem rozpoznatelný, navíc mi neskutečně sedí a přijde mi mírně zajímavější než Mitchellův. To je jeden z důvodů, proč mě naposledy Germ naživo tak neskutečně okouzlili a v podání Austere zní tento styl jako celek o hodně jinak.

Byl to dobrý koncert? Ano. Byla předkapela ještě lepší? Dost možná. Jsou naživo Germ lepší než Austere? Podle mé zkušenosti asi stokrát. Lehko se ovšem porovnává speciální show s jedenáctou zastávkou turné, která byla ještě k tomu v dost malém klubu. Večer to každopádně byl velmi vydařený a návštěvníci určitě ocenili, že šlo o jednu z těch levnějších akcí podobného duchu. Určitě chci vidět obě zdejší kapely znovu. Příště se uvidíme na nějakém tom blacku ve Futuru, než mu dáme poslední sbohem.