Že včera měli fanoušci technického/progresivního (death) metalu hody, je psát asi dost zbytečné. Docela slušná návštěva dala jasně najevo, že i u nás má své, a stále mladší, fanoušky; holt dorůstající generace. Ale tímto koncertem podzim pro fanouška „progu“ nekončí, před sebou máme ještě Ihsahn/Ne Obliviscaris, Aborted/Cryptopsy, Revocation/Archspire a Zhrine/Ulsect. A budu-li koukat až do 2019, v únoru Irreversible Mechanism (event) a v březnu Virvum.

Úvod patřil Kanaďanům BROUGHT BY PAIN, kteří si u nás odbyli premiéru. I když v sestavě čítají dva členy Beyond Creation, původně bych si tipnul, že u nás jsou prakticky neznámí, ale několik kluků okolo mě mě přesvědčilo, že publikum je buď (před)připraveno, nebo se prachsprostě mýlím. S BC ale BbP nemají společné jen členy, ona i hudba je podobná, což dokázal později příchozí týpek, který se ptá kámoše vedle: „Tyvole, se prohodili? Beyond hrajou první?“ Simon Girard asi moc dobře věděl, co v Kevinovi Chártré třímá, když si ho do kapely kdysi natáhl. Ale Brought jsou oproti známějším „bratříčkům“ tvrdší, riffovější, zkrátka víc metal, takže při vzájemném srovnání mi u nich nejvíc na mysl vylézá debut BC The Aura, který vyšel téhož roku co debut BbP The Dreamer’s Will. A musím říct, že mi tahle forma vyhovuje víc, i když zvuk Chmelnice nedal Brought by Pain moc šancí vyniknout. Pokud jsem nešel dopředu a neslyšel kytary víc přímo z odposlechů kapely, jen stěží jsem se v zadní části klubu v aranžích orientoval, takže jsem si z těch pěti skladeb nejvíce užil věci, co mám nejnaposlouchanější. Ty z jejich poslední nahrávky, EP Crafted by Society – úvodní Ending a titulní Crafted by Society. Opět se tedy naskýtá otázka, může na Chmelnici dobře vyznít něco krom black metalu a Suffocation?

A s tímto pocitem jsem očekával další tuzemskou live-premiéru. Koperweisovy ENTHEOS. Nevadila nepřítomnost Evana Brewera, který je doma s potomčetem, nevadí, že Entheos už s Animosity nemají pranic společného, ale co do zvuku, naplnily se takřka nejhorší představy. Hudba Entheos je maximálně rytmická, díky bubnům místy snad až lehce taneční, a ta prostě bez slyšitelné kytary, případně podpory basy, nemá šanci vyznít, takže jsme vyjma vokálu (Chaney používala dva mikrofony, tak jako na desce druhý na roboticky naefektovaný hlas) za jemných futuro/indus podkresů byli svědky především Navenovy - nutno uznat brilantní - hry, kterou předvedl nejen v Animals as Leaders, ale třeba i sólově jako Navene-K. Poslech komplikovaného cyber metalu (ha!) tak zachránila jen jedna věc. Opět přistoupit na pravidla Chmelnice a jít blíž ke kytaristovi, ale o to víc zas byla slyšet Navenova razantní hra. Pak už to dávalo jakž takž smysl. Set byl jednoznačný. Hrálo se de facto jen z Dark Future (Black Static, White Noise, Pulse Of A New Era, The World Without Us, Inverted Earth a Sunshift), na závěr jen připomínka debutu s New Light. Ale i kdyby hráli jen country ploužáky a pak vytasili Pulse of a New Era, chrochtal bych blahem. Škoda zvuku, spoléhal jsem, že Entheos svým odlišením v rámci celé sestavy kapel vyniknou, takhle můžu jen říct: „Viděl jsem Entheos.“

V čase, kdy se připravovali GOROD, vlastně jediní evropští zástupci na tour, jsem už propadal skepsi. Nejen proto, že mě nová deska Frantíků na prdel úplně neposadila. Ale od prvního momentu, kdy spustí „Behemot“ (klipovku Behkten’s Curse), mi padá čelist. Zvuk jak sviňa, kytary jedou, trylkují vedle sebe, zpěvu tak akorát, aby nic nepřeřvával a… a Karol Diers. Ten se na deskách, nevím proč, vůbec nezdá, ale naživo prokázal, jak famózní bubeník to je. Naprosto precizní, do puntíku a čistě zahraná hra. Skoro jsem ani neměl čas pozorovat Mathieu Pascala a jeho modré pádlo. A protože Gorod mají novou desku a také se nám zde nějakou dobu neukázali, nevěnovali se jen novince Aethra, ale zahráli i vždy největší šlágr z každého ze čtyř předchozích alb (krom debutu Neurotripsicks, který poprvé vyšel ještě pod emblémem Gorgasm), kde se to bohy jen hemží (pohřebiště, sekera, popření + ptáka). Gorod sice hrají hodně not, ale jejich hudba stojí na přístupné struktuře a spojuje jí barevný zpěv Nutze, který jejich hudbu udělal ještě konformnější. Kytary se hodně doplňují a komunikují spolu a jsou pro Gorod v melodiích vlastně dost poznávacím znamením. A jak je u Gorod dobrým zvykem, pozitivní energie a tah vpřed z vystoupení sálaly a po konci setu jsem neviděl moc šancí, že by tohle mohli hlavní stár ustát. No, nakonec novinku Aethra ještě přehodnotím, protože tohle byl šrumec a nové věci vyzněly skvěle.
Setlist: Bekhten's Curse, Wolfsmond, Here Die Your Gods, Celestial Nature, Aethra, The Sentry, Birds of Sulphur, The Axe of God, Disavow Your God.

Když se sklidily „krámy“ a na podiu zadní plachtu doplnily ještě postranní bannery, dávalo to tušit, že BEYOND CREATION to berou vážně, makají na sobě a chtějí „to mít pěkné“. Přece jen už to bylo jejich třetí vystoupení u nás během tří let (podzim 2016 před Obscurou a Revocation, podzim 2017 před Dying Fetus a Psycroptic), tentokrát se ale v podřízení algorytmu na čelo pelotonu postavili sami. A dle očekávání koncert po intru Disenthrall otevírá Entre Suffrage Et Mirage, první skladba nové desky Algorythm. Jejich chlapík za hejblátky mixpultu zvuk maličko hledá, nakonec ho do jakés takés přijatelné podoby usměrňuje, ale že by byl ideální, se nedá říct po celý průběh jejich setu. Bicí byly celkově docela utopené (nejen zvukově, světla byla vedle modré často bílá a vytvářela tak výzor zvláštního mlíčí) a hodně ven lezl bezpražec, který mě vlastně dost iritoval, až jsem v půlce setu musel na druhou stranu podia. Jak jeho zvuk mám rád, BC jej mají nazvučen nějak ostře (zvláštně středově navýškovaný?) a přišlo mi, že dost rušil kytary. Po Entre Suffrage Et Mirage Simon Girard, který průběhem koncertu sympaticky chodil mezi návštěvníky a fotil všechny kapely, oznamuje, že novou desku zahrají kompletně celou a tedy po následujících více než 50 minut jsme lapeni v expresi algorytmů a jejich tajů. Poslech je to místy zábavný, místy méně, místy skoro vůbec - ano, jsem přísný. A ne snad proto, že by mě Algorythm nebavil, ale na vině je i přes svojskost montrealského spolku velká podobnost skladeb a plochá emocionalita, kde se až na určité momenty hůř vyčleňuje to zajímavé, „to jiné“ (zářným příkladem budiž Binomial Structures), protože BC od předchozího alba skládají dosti podobným způsobem, ač neříkám, že nové album zní stejně a že jsem oproti Earthborn Evolution nezaznamenal žádný rozdíl. Po finální The Afterlife tak přichází na řadu Earthborn Evolution a Omnipresent Perception z The Aura. Pak ještě přídavek Fundamental Process a good night.

Vlastně i přes poměrně negativní dojmy jsem rád, že jsem na „Algorythm EU/UK 2018“ byl a svým způsobem jsem si koncert užil. Jednak jsem viděl své oblíbené kapely, jednak ani jedna kapela nehzahrála jakkoli špatně, ale co je to platné, když bez naposlouchání to na Chmelnici (betonovo-skleněná krabice) stále zavání průserem. Bohužel v Praze vhodných klubů pozbývá a nikdo na Chmelnici se akustikou zjevně nijak nezabývá. A ještě jedna osobní – vlastně mi rozložení na podiu, kdy jsou bicí v popředí mezi ostatními nástroji, vyhovuje víc, byť, když za nimi sedí úderník jako Navene, těžce se to jako celek zvučí a zepředu poslouchá, ale ta energie!