Kdy: 17. červen 2024
Kde: Praha, Lucerna Music Bar
Fotky: galerie ZDE

Když vylezla informace, že páteřní kapela newyorského hardcore bude mít klubový koncert v Praze, moje adolescentní srdce zaplesalo. S vědomím, že jsem kdysi kvůli nízkému věku a velké náloži akné u čtrnáctiletého pubescenta prošvihl památný koncert tehdy žánrových špiček Biohazard, Downset, Dog Eat Dog a Dub War, jsem ihned zakoupil propouštěcí lupen. Desky Biohazard jsou moje teenagerská modla a třetí placku State of the World Address jsem slyšel snad tisíckrát - a vzhledem k zájmu o koncert to vypadá, že nejsem sám. Sice jsem kluky z Biohazard viděl již tehdá v Abatonu a byla to také vyprodaná jízda, dala se očekávat velká zábava.

Jelikož mi pracovní povinnosti nedovolily dorazit na kluky z Crippled Fingers, kteří mě tím, že supportují moje modly, nas*ali :), ale kterým to samozřejmě neskutečně přeji, protože v naší kotlině není moc kapel, které by tak makaly a mohly by být adekvátní supportem před newyorskou legendou. Určitě to byla energická jízda jako vždycky.

Příchod mi vlastně vyšel na začátek LA hardcoristů Downset, kteří stejně jako výše zmíněné kapely chytaly za srdíčka v 90. letech na vlně NYHC. Gangsta borci se ukazují v ČR poměrně často, ale i když mám jejich desky rád, na BA mě moc nepřesvědčili. Jenže klub je klub a tam to funguje trochu jinak.

Během 45 minut vystajlovaný borci naprali do doslova uvařených fanoušků svůj uštěkaný rap metal a co jsem tak pochytil, hrálo se převážně z prvních třech desek. Lucerna Music Bar není sice úplně dispozičně dobře řešený klub a kór v letních měsících je to v něm peklo jak na Sahaře, ale pokud kapela má ráda kontakt s publikem, dispozice klubu zase poskytuje spousty prostoru pro seberealizaci. V úmorném horku ještě zazní nová skladba, mimochodem možná nejtvrdší z repertoáru, pak  ještě jedna z hitovek a Downset balí cajky.

Avizovaná 22 hodina, která byla stanovena jako začátek setu headlinera, je tu. A s prominutím „do prdele“ to je mazec. Těmhle týpkům že táhne na šedesát? To snad ne. Biohazard!

Po intru se rozjede jedna z nejznámějších pecek Shades of Grey a celá zpocená Lucerna skáče jak pominutá. Původní sestava z devadesátých let jede, jak kdyby to byl jejich poslední koncert. Showman Billy Graziadei rozdává úsměvy a lítá po celém podiu a zbytek kapely zdárně sekunduje. Bývalá hvězda porna Evan Seinfeld a solující kytarista Bobby Hambel skáčou a točí se a nikdo nevěří, že tohle jsou skoro dědci. Danny Schuler za bicíma jede bez jediné chybičky a jeho hopsavé rytmy fungují na 100 %. Atmosféra jako prase. Všichni se baví, a když se kolem sebe rozhlédnu, věkový průměr bych tipoval někam k padesáti. Aby taky ne, protože ve finále nezazní žádná skladba, která by byla novějšího data než 1994.

Během chvilky Billy neváhá a tahá lidi na pódium, ze kterého se začíná skákat a paří se jak v 90. letech, až mi připadalo, že sama kapela byla reakcí publika překvapena. Celá atmosféra je hrozně v přátelském duchu včetně proslovů Evana o soudržnosti a respektu. Možná to byla póza, ale já osobně jsem to sežral i s navijákem. Všechno se odehrává tady a teď, a ať na telefon nahrajete milión videí, tak ta atmosféra se tam nedostanete.

Jede se na plné obrátky a zazní největší hitovky z prvních tří desek. V jednu chvíli, když zrovna začne znít jedna z mých nejoblíbenějších skladeb Love Denied, jdou na nějakého fanouška mrákoty, kytarista Bobby neváhá, zahazuje kytaru a vytahuje nebohého fanouška ven a celá kapela se o nebožtíka stará. Prostě respekt a soudržnost!!!

Nicméně hodinový set uteče velmi rychle a pomalu mi dochází, že tohle byl jeden z nej koncertů, které jsem v životě zažil (nostalgie je svi*ě). Na celkovém zážitku ale bylo strašně znát, že se baví kapela, a tak by to správně mělo být, je jedno, zda je klub plný nebo ne. Odcházím totálně mokrý, ale s blbým úsměvem na tváři. Výjimečný koncert!!!