Středa byla termínem, kdy v Praze po několika letech opět vystoupily kapely Bolt Thrower a Rotting Christ, ke kterým se přidala mlátička Enemy Reign z Colorada a jako support jim spolehlivě posloužila domácí Pandemia.

Celý koncert pro mě nakonec skončil mírným zklamáním, byl jsem zvědavý hlavně na Rotting Christ, kteří před pár lety v Black Psu po boku tehdy ještě hrajících Francouzů Anorexia Nervosa a polské legendy Vader předvedli vynikající vyvážené vystoupení s výborným nazvučením. Byl to právě zvuk, co trochu pokazilo výsledné dojmy z abatonského koncertu. Stál jsem během večera na třech různých místech, ale nezaznamenal jsem nějaký výrazný rozdíl v kvalitě nazvučení. Teď už k samotným kapelám.

Pandemia je stálice českého death metalu, jejich hře není moc co vytknout, nechci moc přirovnávat jejich tvorbu k jiným kapelám, jelikož moje znalosti smrtícího žánru nejsou na potřebné úrovni, snad bych jen zmínil starší Morbid Angel nebo Vader. Borci si libují spíše ve středních tempech, kytarová a basová linka se často překrývaly, basák musel během setu ještě korigovat zvuk svého nástroje. Nejsem úplně příznivec zběsilé technické hry, takže mi vystoupení této české kapely přišlo celkem sympatické, melodická sóla neurazila, žádný orgasmus to ale taky nebyl. Kapela se na své myspace stránce označuje jako death metal/experimental, ale abych se přiznal, tak jsem moc experimentů nezaznamenal. Netroufám si říct, zda-li je vina na straně nedotažené produkce, kde hrály prim hlavně na můj vkus dost „ostré“ bicí, když já radši tupý zvuk, nebo jde prostě jen o to vypadat zajímavěji.

Američané Enemy Reign předvedli daleko energičtější nátěr, jasné vlivy death metalu staré školy, některé riffy spíš thrashové, cítit byl i hardcore. Vokalista výborný, perfektně zvládá brutální growling a blackový skřehot, stejně jako je dobrý v komunikaci s publikem. Riffovačky rovněž velmi dobré, často mění tempo, bicák nemá problém s držením rytmu, přechody, zrychluje, zpomaluje. Podle mě ideální muzika na pařbu, škoda zase toho zvuku. Že zpěvák dřív řval u slovutných Skinless, se dozvídám až po koncertě.

První dva nebo tři songy řeckých neznabohů mě zastihly ve frontě na pivko, ale prý se jednalo o nabídku z aktuálního alba Aealo, které mě za srdce moc nechytlo (musím mu ještě věnovat nějaký ten poslech), takže jsem snad o tolik nepřišel. Rotting Christ je kultovní kapela, která už má za sebou drahnou řádku let existence. V osmdesátých letech začínala na death/grindu ne nepodobnému Napalm Death či Carcass, ale jako několik dalších kapel se od svých kořenů v důsledku stále větší popularity death metalu distancovala a přešla na styl, který tehdy symbolizoval odpor vůči vzrůstající trendovitosti death metalu. Dokonce i Euronymous měl zájem vydat nahrávku Rotting Christ na svém labelu Deathlike Silence Productions, ať už jako regulérní full-length nebo jako splitko s Burzum. Album Thy Mighty Contract nakonec vyšlo pod křídly Osmose Productions roku 1993 a spoludefinovalo řecký black metal, jehož podstata tkví především v čitelných riffech a temné okultní atmosféře s lehkým nádechem orientu. Tyto prvky si Rotting Christ podrželi dodnes, ačkoliv se v současnosti už sotva dá mluvit o black metalu.
Jejich tracklist v Abatonu se skládal především z novějších věcí (deska A Dead Poem a následující), které mě osobně až tolik neoslovují, i když formálně je kritizovat dost dobře nejde. Ze starších zazněly nanejvýš dvě věci, a to sice The Sign of Evil Existence a Non Serviam. Z mého oblíbeného alba Triarchy of the Lost Lovers bohužel ani jedna, což na mé tváři zanechalo mírné vrásky, ale nemůže být každý den posvícení. Reakce početného publika byly ovšem velmi pozitivní.

Bolt Thrower už taky rovněž něco pamatují, jedná se o zkušené profíky, kteří si za ta léta na scéně dokázali vytvořit svůj známý unikátní valivý sound. Banda od roku 2005 nic nevydala a tak zahrála rovnoměrně z novějších i starších desek, což by teoreticky mělo uspokojit většinu nadšených fans, kteří zuřivě pařili pod pódiem, přestože zpěvák s nimi příliš nekomunikoval a více se soustředil na svůj vlastní výkon. Muzikantské výkony ani po letech neztrácely na přesvědčivosti a zapálení. Zvuk byl o trochu lepší než u předešlých protagonistů, ale stále tomu něco chybělo. I proto bych asi jejich vystoupení z ledna 2006, kdy je našinec měl možnost vidět v Abatonu spolu s Necrophagist a Malevolent Creation, stavěl o něco výše.

LooMis