11:00 CATTLE DECAPITATION
11:30 BLEED FROM WITHIN
12:05 VILDHJARTA
12:40 WARBRINGER
13:15 NORTHER
13:55 INCANTATION
14:35 INSOMNIUM
15:15 KAMPFAR
15:55 DARKEST HOUR
16:35 VALLENFYRE
17:15 MORGOTH
17:55 SUICIDAL ANGELS
18:35 HATEBREED
19:20 MUNICIPAL WASTE
20:05 NAPALM DEATH
20:55 AMON AMARTH
22:00 MACHINE HEAD
23:15 CONVERGE
00:05 PARADISE LOST
00:55 GORGUTS
01:40 PIG DESTROYER
 
Budvar Club Stage:

18:00 DIVADLO MARZA
19:55 OBSCURE SPHINX
21:00 SEBKHA-CHOTT
22:10 RISE AND FALL
00:45 UNEARTH
02:05 ET MORIEMUR
03:10 BUT
 

LooMis: Gorguts si museli počkat, jelikož PARADISE LOST přetahovali dobrých 10 minut. Netuším, kde se zpoždění nabralo, ale bylo celkem příjemné, jelikož jsem tak mohl vidět o kousek setu víc a zároveň přijít zabrat před druhým pódiem nějaké slušnější místo. Holmes buď den má, nebo ne a z toho co jsem viděl (na One Second jsem se teprve plížil od zelený louky) to bylo energické a nebude-li to znít vůči hudbě hloupě – životadárné vystoupení. Ovšem ve srovnání s Gregovými Vallenfyre zcela jinde, samozřejmě ve prospěch tohoto trouchnivinou zapáchajícího projektu. (Hrálo se: Widow, Honesty in Death, Erased, Forever Failure, Tragic Idol, One Second, As I Die, Fear of Impending Hell, The Enemy, Faith Divides Us - Death Unites Us, Say Just Words.)

Střap: GORGUTS? Splněný sen a dopsání mojí deathmetalové kapitoly. Začátek v podobě From Wisdom to Hate bylo něco, co jsem si přál hodně dlouho, a hodně dlouho marně. Teď ta chvíle přišla, větší zadostiučinění jsem cítil jen při koncertě Voivod. Pecky jako Carnal State, Obscura, Inverted, Erosion of Sanity, Stiff and Cold byla učiněná nádhera a pří závěrečné Inverted si snad každý přál, ať kapela přídá. Jen dodám, že jsem byl rád, že na postu bubeníka seděl Patrice Hamelin a ne John. Ještě tak tu pátou desku by to chtělo místo řešení blbostí mezi managmenty. Nádherný vystoupení a věděl jsem, že nic lepšího neuvidím. (Hrálo se: From Wisdom to Hate, Carnal State, Orphans of Sickness, Nostalgia, Inverted, Obscura, Erosion of Sanity.)
Po nich se snažící Pig Destroyer, přes veškeré kvality vystoupení, působili jako výborná kapela po něčem totálně z jiný planety.

AddSatan: GORGUTS i za mě výborná vražda, harmonie je pro ně evidentně sprosté slovo (což je dobře), Nostalgia a Obscura mě krájí na kousky, 100% výkon i zvuk, až (opět) na ty motherfuckery geniální set. Možná i trošku překvapivě se pro mě vrcholem pátku stávají PIG DESTROYER – jo z desky je mám rád, ale jestli byli Gorguts vražda, tak tohle byl naprostý masakr, takhle má znít grindcore sakra! První kapela festivalu, která mě donutila vyrazit do kotle (a že to byla jatka) – lidi se baví, kapela evidentně taky, mezi skladbami noiseová intermezza, všechno až na kost, dobrá kombinace pomalejších pasáží se smrtícími výklepy a „punk-rytmy“, navíc jim to člověk tak nějak „věřil“. Skvělá tečka.

LooMis: Návštěvnickým tahákem tohoto večera byli AMON AMARTH, ale jistě se nikdo nepodiví, že poté, co jsme si jejich texty mohli důkladně osvojit ve Zlíně, jsme tuto siláckou lekci s pivní příchutí vynechali. A snad to nikomu nebude připadat neprofesionální, ale stejným metrem valná většina Marastu odměřila i megastár MACHINE HEAD – po neslavném vystoupení před Metallicou nebyl důvod se trápit, obzvláště, když z útržků bylo evidentní, že se jedná o show jako přes kopírák – dlouhé „fucking“ proslovy, neladící sóla, falešný zpěv. Možná by stačilo prostě jenom napsat – standardně špatné vystoupení Machine Head. (Hrálo se: I Am Hell (Sonata in C#), Old, Imperium, Locust, Aesthetics of Hate, Darkness Within, Real Eyes, Realize, Real Lies, Block, Halo, Davidian.) Naštěstí pro alternativu se nemuselo chodit daleko, na Budvaru hráli Frantíci.

AddSatan: Pokus o „cosi-jako-spánek“ byl až do setu SEBKHA-CHOTT. Zpočátku přichází zklamání, že vystupují jen ve třech. Kostýmy sice opět vynikající, ale nejdřív se nějak nemůžu chytit a zorientovat. Ke konci už má jejich set větší spád a lepší nápady, do toho vtipné/šílené projevy zpěváka s basou - třeba cosi jako „mohli jste teď poslouchat Machine Head, ale místo toho teď všichni zemřete“. (A ano, jsem si jist, že podle toho, co jsem slyšel z dálky za hrůzu, je zemřít ta lepší varianta :)) Prostě skvělá „show“. Před lety lepší, ale bavilo i teď. MACHINE HEAD jsem teda slyšel jen z dálky / z kempu / chvíli od druhého pódia, ale bylo to i tak naprosté „tantalizující“ utrpení, zoufalství a příšernost. A to samé platí pro pivo – sorry, tenhle „kentus“  fakt pít nebudu (měl jsem 2 a to ještě napůl). „Motherfuckerování“ některých frontmanů – znáte ten pocit, když se za někoho stydíte a o to hůř, když je z vaší oblíbené kapely?

Gorth: Nemám rád prvoplánově ztřeštěnou hudbu, ať už v „avantgardním metalu“ nebo avant-prog rocku, a SEBKHA CHOTT mi do téhle kategorie zapadá dokonale. Ale koukl jsem se na nějaký živák a znělo to příjemně schizofrenně, a když už jsem byl v areálu… Chvilku to vypadá jako free jazz, ale velice rychle mě kapela omrzela, nemá to žádný drive a ani jinak mě hrátky basy, bicích a saxofonu s jakousi deklamací nezaujaly.

AddSatan: Přesun na CONVERGE, očekávání veliká, začíná se pomalejší Jane Doe, což by nevadilo, ale nějak mi nesedí projev/zpěv zpěváka (ten „čistší“ vokál byl fakt divný), postupně se to zlepšuje, ale i oba kytaristi zpívají lépe než on. Druhá půlka setu mě ale bavila, byť k nadšení to mělo stále daleko. Nejlepší byl cover (Wolwerine Blues Entombed – pozn. Loo) s Lindbergem na skoronakonec.

Střap: Po velmi hrubém rozlazení v podobě kapel AMON AMARTH a JESUS HEAD jsem se konečně dostal ke koncertu CONVERGE, které jsem živě zatím vždycky zanedbal. Přes pomalejší rozjezd jsem rozhodně nelitoval ničeho. Porce songů adekvátní a hra bubeníka mi víc než sedla. Jacob Bannon mě svojí ulítlou pódiovkou nebavil o nic méně. Converge ale přenecháme do reportu povolanějším, jen jsem chtěl poznamenat, že se mi vystoupení líbilo. (Hrálo se: Jane Doe, No Light Escapes, Dark Horse, Reap What You Sow, Wolverine Blues (host Tomas Lindberg - At The Gates), Worms Will Feed/Rats Will Feast).

LooMis: Z odpoledního setu za zmínku stojí bezpochyby vystoupení VALLENFYRE – hutný doom/death, kterým Greg Mackintosh větrá své choutky, kterým nemůže dát tolik prostoru ve značně komerčnějších Paradise Lost. Znát byl i feeling další ikony britského doom metalu - My Dying Bride – o který se staral Hamish Glencross, jenom si nejsem si jistý, zda-li za bicími opravdu seděl Adrian Erlandsson (ale na druhou stranu asi hej, proč by tahali někoho jiného)?

AddSatan: Druhý den kvůli vlastní blbosti (po hodině a půl spánku, a dalších nepodstatných věcech) stíhám jen poslední dvě skladby od INCANTATION – škoda, asi (prý) to bylo dobré, ale nevěřím, že to mohlo překonat jejich „bouřkový set" z Obscenu pár let zpátky. Pak jsem, spíš ze zvědavosti, šel kouknout na VALLENFYRE a nelitoval – poctivý švédský oldschool death/doom občas s d-beat/crustovou rytmikou, slušně vystupující (!!) frontman v triku Antisect – jo ten „punk“ tam prostě byl taky. Bavilo. Pak asi první dvě skladby „strašně moc legendy“ MORGOTH, nějak mě to nebaví, špatný zvuk, pro změnu hloupě fuckující frontman, jdu pryč.

LooMis: Na legendu německého death metalu jsem byl také zvědav. Pak ale přišla na pódium nějaká uvaděčka, která nám sdělila, že tedy kluci jsou tady a ať je koukáme pořádně přivítat, když jsou tím kultem, který se vrátil. A zase taková šleha to nebyla – nebýt jména, mohla to zahrát nějaká průměrná deathmetalová kapela, jejíž doménou jsou klišovité názvy skladeb, rozpočítávadlo ein, zwei, drei fur a nikdo by to nepoznal. Jednoznačné zklamání. (Hrálo se: Body Count, Unreal Imagination, Suffer Life, Sold Baptism, White Gallery, Burnt Identity, Pits of Utumno, Isolated.)

Gorth: Já chtěl pátek původně úplně vypustit, když odpadli DHG, (bubeník Terghl si zlomil ruku při nehodě na motorce – pozn. Loo) maximálně dát v noci Gorguts, ale kamarád nutně musel vidět AMON AMARTH (já vím, je dost svinské vyzrazovat takovéhle věci na kamarády, nicméně udělám výjimku), takže jsem si v areálu chvilku pobyl. OBSCURE SPHINX: Tenhle tip jsem dostal asi den před festem – polský post-metal se zpěvačkou. Viděl jsem druhou půlku setu a bylo to dobré, zpěvačka má zajímavý hlas, nikterak převratné, ale zvlášť měkčí pasáže byly opravdu povedené. Stejně – jdu si pustit Battle Of Mice.

LooMis: Ve stejné době tj. okolo 20:00 hráli i NAPALM DEATH, kapela, která u nás vystupovala víckrát, než mi je let (a už mi není málo). Příležitostí vidět je je nespočet, pokaždý je to super, ale pokaždý je to vlastně stejný. Srdcařů se samozřejmě najde vždycky dost a panuje tady respekt.

Pojďme ale ještě na chvíli na úplný začátek a odpoledne. V odpoledním setu nejvíc hudebních not pobrala VILDHJARTA – brutální meshugózní zvuk, který v jednotlivých úderech fackoval, jako když vás domovnice na schodech přetáhne přes hubu mokrým lavičníkem, když jí zasviníte schody bahnem. Intro/outro instrumentální, ve zbytku si do rozdávali dva zpěváci, oddech nulový. Kdo chtěl pořádný djent, musel být spokojen. (Hrálo se: Benblåst, Shadow, Eternal Golden Monk, Dagger, Deceit, All These Feelings). Okolo thrashujících WARBRINGER se jen otírám a vracím se až na konec setu NORTHER. Než si stačím vyzvednout z úschovny fotoaparát (fronta byla dlouhá hlavně kvůli tomu, že systém hledání nabitých telefonů a foťáků nepatřil zrovna mezi brilatně zvládnuté), kapela se už loučí a to doslova – bylo to úplně poslední vystoupení Finů (než se zase někdy dají dohromady), možná to bude znít klišovitě, ale melodický death metal padnul do noty evidentně vícero fanouškům, takže i oslavy konce byly radostné. Lehce podobný styl hrají i INSOMNIUM, kde se však víc tlačí nikoliv dynamická, svižnější poloha, ale patetičtější, epičtější varianta. Posledním bodem odpoledního programu byli KAMPFAR – očekával jsem víc bubáků, ale nakonec z toho vyskočila hodně zajímavá varianta black metalu ne po stránce vizuální, ale pouze a zcela hudební. Jediným výrazným pódiovým atributem byl krvavě rudý mikrofon zpěváka, který stavěl na odiv i své břicho s logem kapely.

A na úplný závěr - sumář Helmutova dne, který byl prostě k neutahání...
Brutusáček: V pátek ráno se probouzím v dosti použitém stavu, Helmut bůhví kde. Ráno znamená, že jsme dofelili do stanu asi ve čtyři a vstávali v deset, protože v Obscure nás mají rádi a dávají dobrý kapely už ráno. Nicméně já se potkávám s Helmutem už-až na VILDHJARTU.  No a co dodat, intro pro Meshuggah, ale zase když už někdo jede styl Švédů, tak Švédi to aspoň uměj obtáhnout a přidat kousek sebe, zvuk brilantní! INCANTATION, kořenová zelenina, vražda tyhle death metaly, co pamatují začátek devadesátek. DARKEST HOUR zboří Sedmičku nebo i Abaton i Brutal, pro mě nejlepší následovníci odkazu At The Gates, trošku mi haproval zvuk, ale nasazení bezchybný a sóla, že by i v Metallice záviděli. HATEBREED už přesvědčovat o kvalitě nemusí, jejich hardcore/metalcore prostě valí, rozhoupe každýho nadšence v kotli. Chytlavé kytary a masově vyřvávané texty rozpumpovaly každého jejich fanouška. Jednodušší než většina metalových kapel na festivalu, zato mnohdy údernější. NAPALM DEATH - kořeni scény, co vám na nějakou starobní úctivost kašlou. Várka toho poctivého grindcoru opět nezklamala. CONVERGE ale začínali Jane Doe (tím se rozumí nejlepší song), pár lidí vystoupení asi zklamalo, přesto nevím proč. Afektovanej, uřvanej a naléhavej vokál Jacoba se tříštil o zdi pevnosti a rozbolel nejeden ušní bubínek. Converge si projeli převážně novější tvorbu od Jane Doe, která je smrtící, a nezklamali, přesto Futurum zůstává opět nepřekonáno. Zbytek pátečního večera pak byl přece jenom už mlhavější... avšak na závěr toliko, že Marast zavíral kobku s točeným do skla a pro jistotu si dal ještě jedno v pivním stanu, kde kromě nás, žurnálistů, bylo ještě dostatek nonstop fanoušků.

No speed, no punk, nepřestávat!