Kdy: 6. - 10. srpen 2024
Kde: pevnost Josefov
Den: úterý / středa / čtvrtek / pátek / sobota
Fotky: galerie ZDE © Brutal Assault / David Surovec

vihkav: Ráno jdu využít Bodysnatcher jako budíček a nejsem zklamán. Americký beatdown deathcore je skvělá zábavovka, mají fajn brutální zvuk, šlape to od začátku do konce. Jasně, o originalitě se tu bavit moc nedá, ale hlavní je, že dělají své řemeslo dobře a nenudí. Na kapele mě pobavil fakt, že se tři ze čtyř členů jmenují Kyle.

Má začínat Obscura a je na ní už v jednu odpoledne dost narváno. Kapela spouští intro Forsaken, párkrát prskne jakýsi kabel a přestávají hrát. Druhý pokus, špatný kontakt už slyšet není, ale bubeníkovi se pořád něco nezdá, takže song utíná. Tohle se opakuje celkem čtyřikrát, čas běží a všichni mají obavy, že asi nezahrajou. Forsaken nějak nevychází, tak zahrají Emergent Evolution a zdá se, že už to bude v pořádku. Zvuk je dobrý, song končí, nastává ale opět pauza z neznámých příčin. Nakonec se ještě dočkáme Devoured Usurper a Incarnated, dokud jim nevyprší čas. Kapela bohužel nedostává náhradní slot, jelikož nikdo nevypadl, takže to je vše, přátelé. Sám jsem Obscuru nikdy neviděl, ale od okolí slyším, že se žádný jejich koncert v ČR za poslední dobu neobešel bez technických problémů. Tady je to úplně stejná škoda, protože dobrý zvukový potenciál tam byl. Je taky docela nic moc dát takové kapele jen 35 minut a tenhle hrací čas, ale co už, tak zase příště.

brutusáček: Technické problémy technické kapely, velká škoda, protože i ty tři zahrané songy měly drive, škoda.

Escuela Grind je taková ta kapela kolem poledne na Obscene Extreme, evidentně nadšená, že může na BA hrát “this is our biggest show ever”. Zas tolik to neurazili, ale heroický ústup do stínů byl potřeba.

vihkav: Escuela Grind není nic než primitivní grindcore, nezní to nijak zajímavě, spíš je to takové uřvané a nijaké. Můj názor spousta lidí ale zjevně nesdílí, protože kotel vzniká víceméně hned. Popravdě taková klasická kapela na Obscene. Odpojuju se za ostatními do kobky.

brutusáček: Havok měli dobrý zvuk! Hlavně krásně znějící, čitelná a organická basa byla středobodem jejich setu. Havok se vyžívali v delších skladbách, které ale umí držet stopu, takže jejich set příjemně odsýpal, možná to minule bylo rychlejší, ale i tak jsou Havok vyšší třída, chce to už samostatný koncert.

vihkav: S Riverside ihned zapomínám na dosavadní nedostatky. Viděli jsme je loni na Basinu a bylo to krásné, ale tahle show byla ještě o několik tříd výš. Perfektní zvuk i setlist, doufal jsem akorát, že vykopnou songem #Addicted jako obvykle, ale neměli čas na vše, tak zazněla rovnou 02 Panic Room. Bohužel ne verze na albu s outrem, které je mou oblíbenou částí. Některé tracky jsou vlastně variací na ten samý riff, ale ten groove prostě neumí nebavit. Všechno včetně kláves navíc z pódia vyznělo na výbornou, takhle si představuju kvalitní prog vystoupení, které mohlo trvat klidně déle. Zpěvák měl pár vtipných průpovídek, nejvíce to asi zabil striktní hláškou, že je někteří přirovnávají k Dream Theater, což pro ně rozhodně není kompliment. Osobně spíš z některých postupů cítím inspiraci Porcupine Tree, což předpokládám, že už by jim nevadilo. Top koncert, příště se těším zas.

Zkouším Dopethrone, a přestože jsem dřív dost poslouchal album Hochelaga, už mě to v podstatě přešlo a celá jejich diskografie zní víceméně stejně. Zaznělo z něj pouze Scum Fuck Blues, kapela se s tím nesere a songy různě zkracuje a zrychluje, aby jich zahrála co nejvíc, což trochu ubírá tomu těžkopádnému vibu z desky, ale naživo to pro někoho fungovat může. Trochu bych tomu vytknul dost suchý zvuk. Jelikož mají na stagi asi deset Orange beden, čekal bych, že to bude trochu víc heavy. Chtělo to přinejmenším přidat echo na všechny nástroje včetně zpěvu. Jsem rád, že jsem je konečně viděl, ale nic převratného.

brutusáček: Držím kurz a ze stínů pípy v kobce vylézám na Whitechapel, protože pár let zpátky jsem je v té samé kobce proseděl a Šéf pak pěl ódy. Pravdu měl. Whitechapel asi dost možná největší překvapení a nejlepší deathcore celého ročníku. Slovy klasika námrd. Brutální zvuk a brutální vokál. Celé to uskupení byl neuvěřitelně našlapaný stroj, králové žánru!

Madball jsou už taky klasický NYHC, v tenhle den přistáli na starém kontinentě a hned odrubali poctivou show, tohle se neomrzí.

Na Forbidden odkazovali všichni pravověrní thrash metalu, navíc když na turné přizvali ke kytaře Daniela Moingraina (Voivod, Martyr), dalo se tušit, že nás čeká poctivá porce kvalitního metalu. A taky že ano, splněno do poslední noty. Pardálové v plné síle, sypalo to. Moingrain na jistotu se svým klasickým úsměvem, zvuk parádní, tady nebylo co vytknout, prostě návrat, co dává smysl. Thrashmetalový set ročníku!

vihkav: My Diligence jsem si předem poslechl, videa na YouTube mají vokál dost zaniklý, ale kytarový zvuk mě nalákal dostatečně. Musím říct, že fakt nelituji, že jsem se na ně vypravil, protože tohle bylo jedno z milých překvapení festivalu. Střední tempo poháněl silný kytarový efekt vibrující mezi Bölzer a stonerem. Kytary měli dvě a basu žádnou, což v tomhle případě vůbec nevadilo, jelikož kytary očividně jely i přes basové bedny a vytvořily neskutečné atmo. Bubeník taky groovy jak zmrd, mírně mi to připomnělo Cult of Luna či The Ocean. Super zpěv, řev, sehranost, harmonie, všechno geniální. I tohle lze vytvořit ze dvou kytar a jednoduchých bicích. 10/10.

God is an Astronaut – dobrá banda s pitomým názvem a v tomhle případě i zvukem. Jakooo… nenazval bych to průšvihem, to ne, ale vůbec to nepohlcovalo jako ve sluchátkách, spíš menší oddechovka k pivu. Všude lidi bez uvedení zdroje píší, že většina kapel měla zvukaře vlastního, což mě docela překvapuje. Možná ten hlavní zvukař Obscure stage přeci jen není na vině?

Hodně jsem byl zvědavý na Yellow Eyes a dojmy jsou takové neutrální. Američani hrají totální hipster black, zato s dobrými nápady a (pozitivně myšleno) nepochopitelnými texty z jiného světa. Jejich deska Immersion Trench Reverie mě s časem začala docela fascinovat, přestože na první poslech jsem ji vůbec nepobral, ale prostě jsem měl dlouhodobou tendenci se k ní vracet. Pozdější tvorba je ještě víc temná a podivná, což je taky plusové. Jak jim to tedy vyznělo na Octagonu? V podstatě jen ok. Kytarám vždy rozumět nebylo, na druhou stranu byl výkon chlapců dost solidní. Musím vyzdvihnout bubeníka, který byl úplně crazy a mlátil do toho takovou silou (ačkoli precizně a inovativně), že mu v půlce koncertu upadl beater na kopák a museli dávat song znovu. Oni přeci jen všichni členové vypadali, že jsou hodně někde, takovou hudbu beztak nemůže normální člověk skládat. Melodických nikdy dříve neslyšených nápadů má jejich muzika na rozdávání. Gig dobrý, jen bych si přál více kytar. Další den vystupovali znovu, k čemuž se dostaneme.

The Obsessed, to už je true proto-doom. Wino je příjemný frontman s texty, se kterými dost souzním, a jeho zpěv je z nějakého důvodu úplně kultovní. Možná proto, že zní jako mrmlání nějakého starého týpka, co si stěžuje na svět do těžkých riffů, a u toho prostě chceš být. Nebudu předstírat, že znám celou diskografii, spíš jsem doufal, že se nám dostane novinky Stoned Back to the Bomb Age, ale nestalo se, nevadí – někteří určitě ocenili staré fláky z devadesátek. Bylo to dostatečně heavy a záživné, jsem spoko.

mIZZY: Nepočítaje pičoviny (Yellow Eyes) a pivo, jako první jsem ve čtvrtek zašel na pražský hardcore industrial V0NT, kterým to na KALu krásně sedlo. Přemek jim nakroutil hutný zvuk jak cyp, ve kterém ty jejich tvrdé beaty fakt krásně makaly. Mára z Bahratal si rovněž dostatečně vyřvával hlasivky, Šaman s kolegou za synťáky skákali jako magoři, zkrátka dobrej výplach. 

vihkav: Baroness to odehráli skvěle, je to takový heavy post-punk na speedu a absolutní drtička, která kompletně rozmělní na moučku všechno, co se jí postaví do cesty. Ze začátku zvuk takový slívavý, ale jsem si jistý, že publikum bylo nadšené. Já každopádně brzy vyrážím na Octagon.

Tulus, stále fungující předchůdce Khold, se předvedl v plné parádě. Zábavná hudba s trochou heavy ozvláštnění a zpěvákem, který zde místo facepaintu, nepřátelského přístupu a prostředníčku celému publiku (jak by jeden od norského blacku čekal) solí vtip za vtipem. Totální protipól „vážných“ blacků, kde vám fajn týpci přišli zahrát nasypaný black metal a ještě máte pocit, že jsou to vaši dobří kámoši. Palec nahoru, tohle bylo včetně zvuku dokonalé.

mIZZY: Podepisuju. Tulus pro mě byli hlavní čtvrteční kapelou a jsem nadšený z toho, jak jim to naživo makalo. Byť z desek preferuji materiál od Khold, naživo mě tentokrát bavili snad ještě více. Navíc po pravé levé straně pódia měli na Octagonu fakt parádní zvuk.

brutusáček: Carcass vloni na Obscene Extreme bavili víc, návratovku to nepřekoná, přesto to byl vynikající rock’n’roll. Asi nic, co by se dalo vytknout.

Testament potvrdili velikost čtvrtečního co-headlinera, vytuněná stage obklopená plachtami a bicími na patře. Velkolepé entrée započalo 75minutový výlet k prvním dvou deskám a bez překvapení to fungovalo. Chuck teda občas trošku s dechem zdrženlivější, ale jinak poctivě party dával. Muzika šlapala (sypalo se). Testament tu byli několikrát, takže sázka na první dvě desky se vyplatila. Proč nejít příště dál? Každopádně Amíci splnili očekávání taktéž pro velmi solidní dav.

vihkav: Na Satyricon jsem šel původně jen na chvíli, ale tohle bylo jedno z největších překvapení festivalu a zároveň kapela s nejlepším zvukem. Sám o nich vím prd, takže jen ve zkratce, úplná paráda. Nutí mě to na ně jít příště do Prahy a víc si naposlouchat jejich tvorbu. Týpek stojící vedle nás nám napovídal, že Satyr je v nemocnici s nádorem a ten zpěvák na pódiu není on, ale tohle je devět let stará novinka - Satyr navzdory problémům už dávno tvoří a vystupuje a skutečně to on byl, přestože jsme ho mnozí po letech nepoznávali. Velký respekt, neasi. Měl jsem původně v plánu jít na Soil, ale z magického blackového vystoupení nešlo odejít a potom, co mi kámoš napsal, že jim to vzadu nezní moc převratně, měl jsem jasno a naopak je nalákal, aby přišli za mnou.

brutusáček: Satyr v džízce! Mám to stejně. Satyricon probíhají kolem mě, takže je natolik neznám, proto mě překvapilo, jak to bylo civilní. A vlastně to tomu celkově pomohlo, byl to v dobrým slova smyslu metal.

mIZZY: Satyricon fakt měli na hlavní stage z věcí, kolem kterých jsem prošel, naprosto nejlepší zvuk. Tak dobrý jako v Bergenu v Grieghallen to nebylo, ale ten koncert jsem si opět hodně užil. Hrály se hlavně hitovky a rockový hecovačky z Now, Diabolical a dalších alb. Došlo ale aji na Repined Bastard Nation, Forhekset a jako přídavek celkem nečekaně po Mother North a King vpálili do lidí Hvite Krists død. V pořádku.

Vomitory jsem neslyšel minimálně 10 let, ale o to více mě překvapilo, jak naložili. Chtěl jsem kouknout na song/dva, ale měli tak skvěle nařvaný zvuk a nadrcenej set, že jsem vydržel až do konce. Reálně jeden z nejzábavnějších švédských deathů, na kterým jsem byl, a co tak vzpomínám, bavili mě mnohem více než když jsem je viděl v minulosti. Reinkarnace kapely měla smysl a fláky jako Terrorize Brutalize Sodomize nebo Regorge in the Morgue zabily fest. Uada naopak byla úplná pičoviny, na které jsem se během jednoho songu otočil na patě a šel spát.

vihkav: Vomitory jsou pořád ve formě, starý máničky to drtili po půlnoci neúnavně a brutálně nahlas. Taky jsem v tuhle hodinu chtěl mít tolik síly jako oni. Bavilo mě to s nima hned od začátku víc než kdy jindy, ale nedokázal jsem se udržet na nohou a měl v plánu zalehnout. Jenže mě někdo (nebo já sám, kdo ví) přemluvil, ať to ještě vydržím, protože začínal další black.