Ať si kdo chce co chce říká, ať si máma slzy utírá, já musím jít na horníka, protože mě vlast volá. Tolik úvodní říkačka. Sfárat do dolů a rubat. Bušit. Mlátit. A to kurva (a tady je tohle slovíčko opravdu na místě) fofrem. Tak nějak se dá shrnout druhý májový večer letošního roku v brněnském Yachtu. 7 kapel, z toho některé rychlejší a některé nejrychlejší.
Coby oddaní fanoušci hokeje musíme oželet projekt Sheeva Yogy, s názvem Prugelknabe. Z tlachandy snad dokonce rychlejší či lepší než Sheeva? Doufám, že se o tom už brzo živě přesvědčím. A coby fanoušci mrzké lehce-drogové zábavy musíme oželet i Scarto. Zamrzí, ale život už je takový, pětihodinové taneční kreace mistra valčíku Peťi Strauss-Obsta jsou aspoň malou náplastí na tuhle bolístku.
Ale už konečně k hudbě. Evidence smrti. Punk jako noha, tady to šlape, jeje, to je vlastně paráda. Jenomže co si budeme povídat, viděli jsme už mockrát a ty skladby se mezi sebou vlastně zase tolik taky neliší. Kvalitní kolovrátek, moc se mi líbil český zpěv s pořádně nasraným projevem, a hlavně bubeník, jeho činely musely být ukuty v pecích Mordoru, jinak by takovou kanonádu těžko mohly bez následků přežít.
See You In Hell, tady nezaujatost nehrozí, mám je rád už deset let, a vlastně mám rád i ty šaškárny, které si vymýšlí. Tentokrát antré za autentického zvuku motorové pily, benzínek nám to trochu provoněl, a zase hurá do pece. Sestava opět jaksi jinak pročesaná, dva zpěvy, hodně emocí. Na druhé straně nebudu lhát, že vydržím celý koncert. Jo, to je daň z pamětnictví, že ti nikdy nepřipadají věci tak dobrý jako před x lety. A čím vyšší je x, tím míň to v sobě člověk dokáže rozfofrovat, nemám pravdu? Každopádně se mi vystoupení Jůheláků zdálo hodně sevřené, pěst do huby to nebyla, ale bylo to nahlas, byl to punk a tak to má být.
Je čas přeřadit na vyšší rychlost, na pódiu se objevují Wojczech. A teď veškerá sranda stranou - tihle němečtí páni mě totálně rozsekali. Za řečičky o starých fotrech - pamětnících s nadhledem si dávám trestný kolečko v moshpitu. Rychlá, agresivní záležitost, bubeník čertovsky rychlý, powerviolence s parádním evropským zvukem a hlavně - nedrží jednu nesnesitelnou rychlost po dlouhou dobu, ale prokládají až skoro blackmetal pasážemi se silnou melodikou. Ta přitáhne po kousíčkách Smolíčka z chaloupky, aby pak udeřila další famózní a ultra rychlá klepačka. Wojczech, když předběhnu, u mě to vlastně tenhle večer vyhráli.
Řekl jsem to už jednou, a znova to zopakuju - je čas přeřadit na vyšší rychlost. Na trůn usedá Čert, bubenická legenda. A před ním se řadí kupodivu nepříliš proměněná parta mosh z Prachaticobudějc, Gride. Vůbec není nutný cokoli dodávat. Neskutečnej fofr, došlo i na karpatskou odrhovačku... No, to o policii, však ji sami znáte... Hraje se z poslední desky, hraje se z Tance bláznů, hraje se ze všeho, na přeskáčku, ale pořád nesmírně rychle.
Před poslední kapelou je potřeba ještě jasně říct pár věcí: Za prvé, Yacht je skvělý místo. Za druhé, schází se tam opravdu příjemní lidi, které tvoří vždy z části stáří a zkušenosti, z části mládí a elán, trocha krásy, trochu vypitosti, decentně od všeho a hodně smíchu, kamarádství a zábavy. Zní to jak z pionýrskýho tábora, ale takový ty koncerty opravdu jsou. Kdo neviděl, neuvěří. Každej takovej večer je svátek. A teď do toho přidej kapelu, která hraje od roku 1987, na které se spousta z hudebníků, kteří ten večer hrají, učili hrát. Která formovala žánr, jehož je ten večer oslavou a pro mě dokonalým naplněním. Co z toho vznikne? U mě strašně přehnaný očekávání.
Takový očekávání, který se prostě nedá naplnit. Takže, i když Capitalist Casaulties hráli výborně, hráli jako z desek, stejně mi vířilo v hlavě spousta myšlenek spojených s těmi léty. Jejich set byl rychlej, měl hodně nahulenej zvuk, kterej bych charakterizoval možná trochu v duchu klišé jako šmrncnutej Bostonem a hodně americkej. Možná to nebyl ideální zvuk a možná je kapela na prvním evropským turné ještě trochu nesvá nebo unavená (přinejmenším mi tak připadala). A možná je avizovanej koncert po deseti válech (=deseti minutách) fakt zbytečnej, když každej ví, že se hraje dál. Možná to nebyla nejlepší kapela večera, ale co na tom záleží. Potlesky neberou konce. Prostě viděl jsi je, i když je hraní si na legendy hrozná blbost, viděl jsi je. Tihle chlapi to spolu s pár dalšíma založili, teď hrají v Yachtu, mezi spoustou přátel, takže všechny možná si strčit za klobouk. A pak spolu s kloboukem po crustersku vypičovat a strašně si koncert těchdle pánů užít.

A ještě na jednu věc jsem si ten večer vzpomněl. Na ukňourané a nasrané diskuse na Silver Rocket fóru ohledně kouření na koncertech. Ať mi nikdo neříká, že to nejde. Striktní nekouření v klubu nebylo potřeba podkládat výhrůžkami, stačilo vždy laskavě prohovořit s tím, kdo si zapálil - a hle, ono to jde, jít si v klídečku vyfoukat cigáro ven. Ostatně i mě, jako silnému kuřákovi se při představě, že si v takové sauně ze pět lidí zapálí, dělalo mdlo. Více závisí na lidské komunikaci, než na nasraných výlevech na internetu a silných řečech.

Velký díky Filipovi a všem, kdo se na koncertě jakýmkoli způsobem podíleli. Díky vám! Chvála!