Stálice ze Země tisíce jezer a králové bujarých metalových hodů Children Of Bodom zavítali po nějaké době k nám, aby zde své početné fanouškovské obci připomněli, že stále umí a chtějí hrát se zápalem sobě vlastním. V Plzni tudíž došlo opět na přehlídku vyšponované a notně zběsilé metalové hudby, které v případě hlavních hvězd večera nechyběla zapálenost, agresivita ani typická kytarová ekvilibristika.

Předně bych chtěl pochválit nově zrekonstruovaný klub Šeříkovka, který, díky odbourání několika stěn dělících donedávna prostor u baru od koncertního sálu, získal mnohem modernější a útulnější ráz, než tomu bylo v minulosti, kdy působil zkrátka jenom jako takový oprejskaný kulturák ze socialistických časů. Nyní tento sál působí nejen mnohem moderněji, ale i praktičtěji, zkrátka mnohonásobně lépe, což se samo sebou odrazilo i na pohodové atmosféře mezi návštěvníky, z nichž někteří volili místo na place pod pódiem, zatímco jiní upřednostnili prostor na balkónu, který se táhne po obvodu téměř celého sálu. Účelovost tohoto místa byla zkrátka dokonalá, neboť odevšad nejenže bylo na pódium vidět parádně, ale po dramaturgické a zvukové stránce byl ten večer prezentován ve skvělé fazóně.

Children of Bodom nakonec za své předskokany zvolili kanadskou brutální partu ONI, která míchá deathmetalové ingredience s djentem, a která mne z podstaty mého hudebního vkusu vlastně ani moc nezajímala a nevěnoval jsem jí příliš pozornosti. O něco lépe tak hodnotím dánské, temně metalové taky alternativce FOREVER STILL, kteří v loňském roce vydali po řadě EP konečně svůj debut Tied Down, a v jejichž čele stanula zajímavá zpěvačka Maja Schonning upoutávající nejen svou vampiristickou vizáží, tak obstojně pevným hlasem, okolo kterého se všechny ty neprvoplánové, byť vlastně vcelku melodické songy nakonec točily. V případě této kapely bych řekl, že jde o takové hutnější a ponuřejší Lacuna Coil, ovšem bez komerčních a orchestrálních manýrů zmíněných Italů.

Co se týče hlavních hvězd večera, tak od těch jsme dostali nabušenou, více než hodinu a půl trvající sadu šestnácti songů, která se absolutně ani na chvíli nezadrhla. CHILDREN OF BODOM  nastoupili ve výtečné formě a se skvělým zvukovým ošetřením do těch pěti až šesti stovek příchozích fanoušků poctivého metalu nastříleli hromadu zásadních vypalovaček ze svých prvních čtyř (a nutno dodat také nejkultovnějších) alb. Aleximu Laihovi kryl záda spolehlivě sehraný kvartet hudebníků, a tak měl malý finský ďábel hodně prostoru pro své dovádění a kytarové zdobení v ultrarychlých tempech. Celý koncert neskutečným způsobem upaloval a byl prost jakýchkoliv prodlev nebo poklesů koncentrace, což mělo ve výsledku nemalé kouzlo i pro návštěvníka podobnou hudbou příliš nezasaženého. Zkrátka a dobře byla to velká jízda se vším, co k dávné produkci těchto Finů patří. Jestli se ale něčím tito Finové vykazují, tak především tahem na branku a do svého koncertu byli naprosto samozřejmě schopni napěchovat obrovské množství kudrlinek budících navíc dojem, že všechny ty rychle odprezentované melodie jsou nerozbitnou součástí jednoho nekonečného vichru, jenž působil na metalové headbangers jako magnet. Jakkoliv mnozí pokládají jejich kariéru v současné době za přežitou, pak je třeba dodat, že Alexi Laiho a jeho kumpáni koncertně působí nadupaně jako ve své zlaté éře na přelomu milénia.

Nejsem sice nějakým zapáleným pozorovatelem jejich kariéry, ale musím říct, že mě celý koncert velmi bavil a jsem rád, že jsem se ho mohl účastnit. Už byl totiž v Plzni čas (při tristním pohledu na soupisku letošního Metalfestu) na nějaký metal jako řemen!

Setlist:
Deadnight Warrior
In The Shadows
Needled 24/7
Black Widow
Lake Bodom
Warheart
Angels Don´t Kill
Red Light In My Eyes, Part 2
Hate Me!
Downfall
Everytime I Die
Hate Crew Deathroll
Bed Of Razors
Children Of Decadence
--
The Nail
Towards Dead End