Na vánoční masakrování Ježíše přicházíme právě když se loučí Obscurum se slovy: „Děkujeme, že jste ty naše sračky vydrželi.“ (geniální) Nu tedy, co dodat. Procházíme si klubík Black Shadows, ten na mě působí spíše jako klubovna, nicméně jeho prostory jsem si velmi rychle oblíbil. Vládne zde div ne domácí atmosféra, sál mi připomíná obří obývák, prostor zaplněný tak akorát, kdyby přibylo pár hlav, už by se tvořila u pípy kolona jak z filmu Volný pád.
Disaster jsem viděl nedávno s Unnecessarity a věděl jsem, co očekávat. Mnoha nápady ne zrovna oplývající metalkórek, který má však oproti ostatním grupám jednu zásadní výhodu - sličnou uřvanou frontmanku s pěknou výbavou. Takže se samozřejmě jdu juknout na naše slovanské dary, podupu si do taktu a říkám si, že jim tu odrhovačku odpouštím, respektive se na kapelu dívám z pozitivnějšího úhlu pohledu, než na tom ve skutečnosti je. Po třech skladbách se dostaví únava ze stále stejné produkce, která by rozhodně zasloužila nějak vyšperkovat a já jdu dozadu do malé síňky, ze které se mezitím stala šatna Heaving Earth (chyběla backstage). Ti vůbec přijeli s logistickou podporou á la Wu Tang family a tak se klábosí jedna radost.

Za Torture The Mass, kteří z mně neznámých důvodů nedorazili, zaskočili Lomofuture z Klášterce nad Ohří. Nutno podotknout, že na kapelu podobného ražení nebyl nikdo připraven, navíc stylově vybočovala, což po celou dobu vystoupení publikum přecházelo útrpným mlčením. Velká škoda, protože si to kluci nezasloužili. A po prvních tónech je jasné, že se budeme hýbat do rytmu HC, crossoveru, potažmo nu-metalu, který však má co nabídnout. Kvintet má určitě rezervy a nebojím se říct, že z této grupy by v budoucnu něco mohlo být! Celé mi to připomíná The Switch, basákova řádně podladěná šestistrunka hezky lechtá žebra, bubeník – ač v kapele prý jen tři týdny! – do škopků řeže, zkrátka celé to až podivuhodně lehce šlape. Dojem kazí nu-metalová exaltovanost, ale... To, co kloučkové předvedli, zahráli suverénně, hráčsky s prstem v nose, prostě bez větších problémů. Navíc s naprosto parádním zvukem, jaký by si jistě přáli mnozí. Tečka.

Řeknu to na rovinu: přijel jsem kvůli Heaving Earth. Jednalo se o jejich první koncert, tudíž důvod je nasnadě. Ale nebudu to rozmazávat. Čekal jsem to dobré, jenže co předvedl pražský kvartet, nad tím zůstával rozum stát. Chlapci začali s Vultured Visions, ještě je vidět, že jsou znejistělí, jak to vlastně všechno dopadne, jenže po této generálce to z nich spadne a jede se naplno. A tady už je zřetelně slyšet, že zvukař dnešní večer VLÁDNE. Neskutečně konkrétní a přitom temně začouzený sound, o kterém by si mohli Hate Eternal letos na Chmelnici jenom zdát. Stojím tři metry od pódia, čumím s otevřenou hubou, co lze v této ajzboňácké kůlně stvořit (nemluvě o Jürgenových škopkách, ty jsou jak z alabastru). Nu dobrá, a teď k muzice. HE jsou koncentrát z pekelné odrůdy deathmetalového stromečku - zleva útočí Morbid Angel a Immolation, zprava pro změnu Incantation a Hate Eternal, prostě normální inferno. Nejvíc koncentrovaného zla pociťuji v Concepted Backwards, asi nejrychlejší věc vůbec, tam už se normálně bojím, že mi dojde kyslík. V jedné skladbě se pro změnu zpomaluje zcela v duchu písně Nothing is Not (hádejte od koho). Ne, není to originální, ale je to perfektní. Vystoupení trvá něco přes půl hodiny, což je tak akorát, člověk toho má dost. Uvidíme, kam se to bude vyvíjet, nicméně na letošním Christ Mosh Beastu jsem jejich live-repeté nelitoval.
K Fleshless jen krátce. Už řadu let tyto matadory neposlouchám, viděl jsem je naposledy shodou náhod také v Děčíně, když předskakovali Prophecy (už je to nějaký ten pátek) a tak jsem si říkal, co se u nich změnilo. Vůbec nic. „Maso z lesa“ je prvoplánově chytlavé, vlastně se nabízí otázka, zda vlastně ještě hrají death metal. Bylo by trefnější je označit za deathem načichlý punk (viz jejich gorové hopsačky), v němž nechybějí melodie a nějaké ty slamovačky. Opět tleskám panu zvukaři, jenž má pult pod palcem a všechny nástroje jsou zvukově vyvážené, ostré, no prostě radost poslouchat. Fleshless mají ohlas, nepovím vám však jména skladeb, zhruba po hodině končí, zalidněný sál má žízeň a šupajdí si to k baru.
My se ještě hodinku zdržíme, rekapitulujeme, ansámbl nás hodí domů do Ústí, kde se ještě v Cirkusu stavíme na mok zlatavý, k němuž nám pan DJ zahraje Still Psycho od Rotten Sound. Čumíme na sebe s Gábou jako puci, klepačky nám ten večer nedají pokoj, tož musíme jim utéct do peřin, kde vládne slastné koma.