Dementní pondělí! To byla jediná věta, která se mi při tomto koncertu honila hlavou. Už při nedůtklivém čekání na první vystupující bandu bylo jasné, že tentokrát se ve Chmelnici dveře netrhnou, ale co se taky ze začátku pracovního týdne dalo čekat. Všichni pracovně nasazení jsou rádi, že můžou ležet doma a studenti oprašují učebnice, aby nerupli u úterních zkoušek.

Otvírákem sice nebyla kapela (co do počtu členů spíše projekt), ale svým nasazením se tato dvojice rozhodně nenechala zahanbit. Na kontě sice SARDONIS mají teprve první dlouhohrající počin, ale jejich fúze sludge a doom metalu sklízí zasloužené kladné ohlasy z řad metalové komunity. Na druhou stranu se toho s jednou kytarou a bubeníkem živě moc vykouzlit nedá. Některým riffům chyběla tvrdost basy brnkající v pozadí a bubenický um Jelleho kolikrát (více než je zdrávo) přehlušoval nástroj svého kolegy. Zvláště jeho tvrdě úderné mlácení do činelů se rozléhalo po celém sále. Tak či onak si SARDONIS zaslouží můj obdiv. Nasazení velmi slušné a hudba instrumentálně propracovaná, bez zbytečného zpěvu.

Zatímco u prvního účinkujícího bývá zvykem, že u pódia postává jen pár zoufalců, tak u nastupujících FARSOT situace nebyla o nic lepší. Tato německá novinka na poli black metalu je s DARK FORTRESS více než spřízněna, jelikož sám kytarista V. Santura jejich debut nahrál, vyprodukoval a zmixoval. Výsledkem je tak dílko s ponurou atmosférou, citelně vražednými kombinacemi proplétajících se kytar a špinavého soundu věštící zkázu dní nejbližších. FARSOT tuto směs umě dokázali přenést i do Chmelnice. Velikou výhodou jsou pak vokály v němčině, čímž jejich hudba dostává ještě více na tvrdosti a tak nezbývá než celý ansámbl pochválit. Na vině opět tradičně zůstává jen škaredý zvuk, který mi v jistých atmosférických mezihrách vůbec neseděl. Nutno podotknout, že FARSOT byli ze všech tří předkapel nejvíce komunikativní a to i přesto, že v obličejích všech členů se zrcadlila jakási lhostejnost. Nejsem si zcela jist, zda je na vině image nebo sotva třicetičlenný zástup posluchačů postávající před pódiem.

Situace se stále nelepší. Doufal jsem, že bychom se mohli dočkat ještě pár pozdně příchozích, kteří přišli jen na DARK FORTRESS, ale jestli někdo opravdu přišel, si už teď zpětně netroufám odhadovat. Situace byla zkrátka velmi chudá. To i do Kainu na neznámé kapely z Kladna, Prahy a Pardubic přijde více lidí. No nic, zpět k hudbě.
Kámen úrazu celého festivalu má jméno SERPENTCULT. Podobně jako obě předcházející tělesa mají na kontě teprve první desku, ale to, co jsem slyšel na jejich stránkách mi přišlo celkem slušné oproti tomu, co jsem měl možnost poslouchat na tomto koncertě. Většina zúčastněných s trikem NEUROSIS, která dávala odpověď, kam si chodí kytaristé pro inspiraci. Po hudební stránce nemám moc co vytýkat, některé pasáže měly opravdové koule a to i přes všechnu svojí sludge zabržděnost. Jenže to by tam pak nesměla hýkat postřelená husa Michelle. Viděl jsem hodně zpěvaček nehodících se do různých kapel, ale tahle je jedna z nejhorších. „Zpěv“ míchán s „řevem“ a velikou snahou, ale to je tak vše. Sama zpěvačka ještě před zahájením turné oznámila, že s kapelou končí (zaplať jí to pán Satan) a tím se separace mezi ní a ostatními muzikanty velmi prohloubila. Byla spíš jako nevítaným hostem na hodinách zpěvu. Na celkovém vystoupení to bylo strašně znát. Kapela šlapala asi jen na 60% a pasáže, kde Michelle nezpívala, byly jak vystřihnuté z němého karikaturního filmu, kdy herečka dostane záchvat padoucnice. Naneštěstí se nedalo ani na nic koukat. Postavou malá, vyhublá, bez prsou a nesympatickým obličejem.

DARK FORTRESS si svoje vlastní turné jistě zasloužili, avšak to, že přilákají třicet lidí, přičemž třetina z nich je na akreditace, je celkem smutná a politováníhodná. O to víc mě ale překvapil příchod na stage, když se pánové zachovali jako kdyby hráli pro plný sál. Titulní skladba z novinkového alba Ylem rozřízla ticho a hned bylo jasné, kdo je opravdovým leaderem večera. Už od začátku bylo jasné, že zazní převážně songy z posledních dvou desek, kde se zpěvu zhostil nový vokalista Morean. Ten kromě standardních ječáků ovládá i alikvotní zpěv, který používají hlavně čínští umělci a tibetští mniši. Tento fakt dělá z jeho přednesu naprosto unikátní zážitek a musím říct, že naživo to zní mnohem lépe a věrohodněji, jak ze studia. Díky tomu mají DARK FORTRESS ve všech atmosférických momentech neskutečnou sílu, díky tomu vynikla ponuře naladěná The Valley. Konečně je vidět i nadšení z hraní. Morean je sice ještě mladý a vyzáblý klučina, ale jeho zlé grimasy opravdu stojí za to. To však nezakryje fakt, že jsou na něm vidět i rysy sympatie, což dnes většině frontmanů chybí. Výkon všech účinkujících byl vynikající a musím vypíchnout zvláště bubenické řemeslo mistra Serapha. Jeho práce se dvěma virbly najednou je opravdu obdivuhodná (příkladem budiž skladba Osiris). Jestli byl v sálu nějaký bubeník, myslím si, že čuměl stejně jako já. I sám veliký Bizzaro by určitě čuměl, kdyby tam býval byl. Playlist byl velmi rozmanitý a mimo dvou už jmenovaných zazněly i takové hitovky jako Silver Gate nebo Baphomet, při kterých se i těch pár jedinců u pódia značně rozpohybovalo. Poslední jmenovaná celý set rovněž i krásně uzavřela. Dva výkřiky se jménem kapely však hudebníky zpět nevrací, takže na další hudební výlety do minulosti se už nedostává.

Úvaha nad tím, proč tak výborný hudební zážitek zkazila ubohá návštěvnost, je teď už i pro mě příliš tvrdým oříškem. Nemá smysl brečet nad rozlitým mlékem. Propagace sice nebyla tak veliká, ale stačilo by možná jen dát dohromady více známějších jmen. Každopádně mé účasti (a uhrazeného vstupného) vůbec nelituji a těm, kteří váhali a nakonec nepřišli, mohu jen vzkázat, že přišli o hodně. DARK FORTRESS jednoznačně potvrdili status německé melodicky blackmetalové jedničky. O to víc mě pak mrzí to zklamání, které jsem si při konverzaci s kapelou vyslechl. Ne, nebyla to zlost či naštvání, ale byl to výraz čirého zoufalství, co se jim při našem rozhovoru objevil na tvářích.

LordSnape