Bros: Jedeme do Brna brzo jak cyp, protože vlak, kterým jsme chtěli cestovat, se kryje s fotbalem ČR – San Marino, a to my si samozřejmě nemůžeme nechat ujít – zatím jen ve dvou, třetí do pytle dorazí až do Brooklynu, protože fotbal je pro buzeranty nebo na co se to vymlouval. Vyřídíme pár pyčovin typu reklamace a jdeme na Lamplotu, kde začínáme Starobrnem a číšnice se mi vryje do paměti: „Tady máš k tý topince příbor, kdyby sis chtěl hrát na inteligenta.“ Samozřejmě že jsem ho použil, nezaseru si přece ruce, ne? Fotbal jde zdárně, Baroše bych pochválil a Svěrkoše kopl, vyhrajeme sedm nula a my porazili několik piv. Chvíli před koncem se přikutálí Sud, kopaná skončí a už bije čtvrtosmá a my jdeme do Brooklynu, kde se dnešní Defassing Fest vol. 4 odehrává, žejo.
Zdravíme televizní hvězdu „voda-čo-ma-drží-nad-vodou“ Vyruse a jdeme si potřást čurákem s Fredem, který nás hned ze začátku nemile překvapí zprávou, že (pro nás) druhá největší hvězda večera (po Fredovi), Ignominious Incarceration, nepřijeli, protože mají nového kytaristu a ten má ještě nasmlouvaný koncerty s jinou kapelou. Pičou ke zdi. Klub se pomale začíná plnit a objevuje se spousta známejch obličejů, nakonec byla návštěva něco přes sto hlav, což je na vysokoškolsky prázdninovou středu a okrajovej žánr pěkná návštěva.
Sud: Taky, pičo, fotbal je zábava pro dementy! :D Snad jsme si řekli, že před Fredem o těch největších hvězdách mluvit nebudeme ne, ještě by se mu obrátil nosánek nahoru :D A vo návštěvě si ještě povíme na konci reportu..!
Bros: Začínají Twisted Truth, tajná akvizice a legenda z Béžové nad Svijanou, a nevím proč, ale hrozně mě to baví, sice dokázali hrát v kuse vždycky jenom asi půl minuty, ale to je možná dobře :-) Tvorbu moc neznám, a stejně bych ty písničky asi nepoznal. Zvuk vypadá relativně dobře.
Sud: Teď si nejsem úplně jistej, jak ses bavil, ale pokud to myslíš pozitivně, tak to je snad první věc od objevu Cephalic Carnage, co smrdí grindem a baví tě. Mně to přišlo, jako že kapela sama neví, jestli chce hrát death nebo grind, takže ve výsledku to místy znělo jako když deathmetalová kapela hraje grindcore. Nevíte, co si pod tím představit? Intervalle Bizzare hrající Walking Corpse od Brutal Truth, třeba. Ale to neznamená kritiku, naopak jsem byl mile překvapen a rozhodně jsem se bavil, jen si nejsem jist, kolik milovníků grindu na akci tohoto typu zavítalo, aby ocenilo párvteřinové vypalovačky. Zpětně jsem taky zjistil, že kapela působí na naší scéně (nesnáším to slovo!) už hodně dlouhou dobu a vůbec bych se nedivil, kdyby (tak šestnáctiletý) basák byl synátorem někoho ze členů. Nechci rozhodně tvrdit, že pánové jsou nějací staříci, ale ze začátku hráli delší metalovější kusy a ke konci setu čím dál víc zkracovali a čím dál víc se blížili k čistému grindu, jen sem tam doplněnému o kovový riff. Škoda nedostatečně hlasité kytary, týpek celkem uměl a bicí ten samý případ.
Bros: Druzí nastupují staří Dementor a přitom to je nová kapela God Defamer. Celkem jsem se na ně těšil, ovšem zvuk byl podivně zahuhlaný a především kytara byla kulatá až moc, i když výkon podali veskrze sympatický. Jedná se o rychlejší death metal lehce morbidního stylu v modernějším kabátku. Hudba na nás cestuje z jejich nového proma, bubeník je k mému překvapení Rudy – slyšel jsem temné zvěsti z lesů o jeho zranění, tudíž jsem předpokládal jeho absenci, naštěstí nestalo se tak. Chlapci podali pěkný výkon a první poločas dnešního zápasu vede Slovensko.
Sud: Tady jsem čekal nějakou nevalně záživnou dřevárnu, ale s trochou nadsázky se nám dostalo slovenských Beneathů, říznutých peklem. No dobře, až taková kytarová onanie to nebyla a zvuk druhé kytary opět v kouli, což kazilo celkový dojem, ale nakonec opět pozitivní překvapení, hlavně v první – techničtější – polovině setu.
Bros: Smashed Face se v mých očích vypracovali do TOP 3 tuzemského death metalu, a ač je vidím pohodněkáté, stále se mi líbí, i přestože Fred zkoušku zvuku provádí stále stejně – dvakrát vysoce vřískne, dvakrát hluboce kvíkne, a to postávající lidi okolo se začnou potutelně smát pod sotva rašícími kníry a řeknou něco ve smyslu, „jo pyčo, to je kanál“. Se Samem v sestavě mám čest je uzřít podruhé a skvadra spěje ke kráse (brutalitě). Brutální death metal a deathcore, to je náplň kterou máme všichni určitě rádi a Smashed Face ji ve svých nových písních hnětou kvalitně a vysoce breakdownově. Setlist můžete vidět v galerii, doplním ovšem Plastic Age a nehrála se megabrutální Spawn to Evanesce (což mě sere) – předpokládám, že mě někdo opraví, protože úplný konec hrubého setu (minimálně cover Hatebreed) jsem neviděl kvůli telefonování. Instrudementálně nemám co vytknout, dokonce se mi zdálo, že Luke zesložitěl bubnování, což oceňuji. Zvuk byl perfektní, tudíž jediné negativum je krátká hrací doba a zpěvákovo tričko Tony Danza Tapdance Extravaganza, protože tu kapelu nemám moc rád. Vrchol večera.
Sud: Vše podstatné bylo řečeno; od příchodu páně Sama jsem viděl Smažky potřetí a je jasný, že druhá kytara byla přesně to, co zde chybělo k dosažení vrcholu tuzemského death metalu. U celé kapely je vidět poctivý a profesionální přístup a za ty roky si respekt rozhodně zaslouží, jen by to už chtělo konečně nahrát to nový album, aby značka SF nepůsobila spíš v oblasti módy, nicméně po Novém roce by se mělo jít na věc a je rozhodně na co se těšit. Absence megahitu Spawn to Evanesce mi teda nasrala tolik, jako King-Kong po ránu, ale zkrácení playlistu bylo od Frediabla takové krásné skromné gesto, kdy nechtěl, aby na ‚hlavní‘ kapely večera musela polovina lidí už odjet. - Těch pár peněz za vinyl s tímhle nejhrubším songem a skvělou This is Now (Hatebreed) rozhodně stojí. - Na I Despise You a This is Now ale došlo, takže jsem se zase neudržel a spařil se v kotli jak čerstvě poražená svině, i když jsem původně nechtěl. Jenže koncerty Smashed Face mají neskutečnou energii a vždycky mě k moshovačce strhnou. Jen tak dál „výš jen výš, až na vrchol Zikuratu“.
Bros: Náhradou (ano, bohužel neadekvátní, ale co s tím chceš pár dní před akcí udělat) vypadnuvší dětské verze Beneath the Massacre jsou tedy rakušané Desiccated, které vůbec neznám. Prezentují se dvěma vokalisty, jejichž potenciál je trestuhodně nevyužitý a maximálně se zdvojují, výraznější je ten v bílém tílku, co vypadá jako Ježíš, ovšem už jsme dneska slyšeli prasokvik. Hrají trošku brutal deathcore grind, bohužel mě to nějak nebaví, hudebně nějak není o co stát, ale lepší než nic. Přinesou si na podium vycpaného čokla, kterej se mi líbí. Energické peklo jako u War From A Harlots Mouth se ovšem nekoná.
Sud: Tady to bylo na Broskvu už moc do grindu, je mi to jasný :) Já byl rozdivočenej ze Smažek, takže jsem si užíval bordel v kotli a hudebně až tak nevnímal, ale ono taky co, brutal death / deathcore grind ve stylu ‚I can’t wait to masturbate‘ od mladejch týpků (tu avizovanou matiku jsem nebyl schopen rozeznat). Určitě fajn záležitost na zaskákání si, i když mají Rakušáci ještě co pilovat, vokály mají rozhodně potenciál ještě pod povrchem.. A vycpanej Frank byl hrubej :)
Bros: Klub se pomalu vyprazdňuje kvůli absenci pozdějších dopravních spojů, tudíž na poslední kapelu, belgickou masírku Crimson Falls, už není tak narváno jako na dvě předchozí. Hrají řádně energický hardcore death metal tak jak je to teď moderní, a to mám dojem pouze z desky The True Face of Human Nature. Na desce najdeme pomalé, melodické nemetalové pasáže, ovšem naživo jsme se dočkali pouze jedné zkrácené, mně to ovšem nevadilo. Prořídlé publikum dostává nakládačku, je na něm ovšem vidět únava a velké vedro se podepisuje na fyzičce zúčastněných hráčů (Svijany svijany svijany). Kapela má dobrý zvuk až na zpěváka, který bohužel nejde moc slyšet, protože přiznejme si to, zpěvák je ten, kdo hudbě dodává koule. Velmi sympatický výkon kapely je odměněn řádným moshováním, bohužel nestíháme odměnit potleskem, protože chvíli před koncem se musíme odebrat do pyče, abychom nemuseli nocovat na řiškrc.
Sud: Tady mě zvukař opravdu nasral, protože vokál byl u Belgičanů určitě hlavní devízou, jenže nám se dostával v o dost tišší formě, než by bylo záhodno. Na živo to má větší koule než z desky, hlavně díky vokálu, kterej je na placce jakoby mírně řiškrceném a nepouští se do kanálnějších poloh, což je škoda. Klub se sice kvůli špatnému spojení velké části návštěvníků domů vypoloprázdnil, ale kapele na vlnách THC to nevadilo a koncert si užívala, stejně jako zůstavší publikum, které už ovšem nemělo sílu i přes energetický HC death nášup z repráků ocenit to podobným masakrem, jako u dvou předchozích band.
Bros: Mým velkým přáním do budoucna je, aby si Defacing Fest udržel pozici mladého nadějného minifestiválku, který se nebojí přivézt mladé a neoukoukané moderní kapely, a ještě více se rozvíjel. Kdyby skončil či trpěl nezájmem diváků (zaplať satan za brooklynskou návštěvu, ale mohlo by to být ještě lepší), nebyl bych sám, koho by to mrzelo, protože vol. 4 stála za to. Na viděnou příště zas a ještě v hojnějším počtu.
Sud: K tomuhle se určitě připojuji, jen si neodpustím jedno: cca 110 lidí v aggro městě, na ‚neznámou‘ technickou kapelu, a to ve středu večer, ještě když je těsně po velkejch letních festivalech a navíc v době, kdy studenti zatím nejsou ve městě – to je krásná návštěva.

Bros