Docela dlouho mi trvalo, než jsem se dostal k premiérové návštěvě opětovně otevřené Chmelnice. Dnes tedy Nové Chmelnice. Zajímavý návrat na staré známé místo, které najednou vypadá (trochu) jinak. Zaujal zejména neónový bar, barové sesle u stolečků, kde se dá posedět u televize a vodky (vodek), ultralehké židličky, kterými se dá mávat nad hlavami policistů a zejména výzdoba ve formě nafukovacích balónků. Vše se trochu vylepšilo změnou osvětlení. Do té doby jsem měl z oné karnevalové výzdoby poněkud smíšené pocity.

Naštěstí brzy na scéně vyrostl oltář s lebkami, prosvítily ji hřbitovní svíce (člověk se cítil málem jako na obecním hřbitově během dušiček) a vzduch vylepšily vonné tyčinky. Slovenští GOATCRAFT dovezli do Prahy špinavou blackmetalovou smršť ve značně neomaleném a rouhavém duchu. Krom zmíněného oltáře nechyběla ani krev (posléze nechyběla ani na zemi, na hlavách a v dekoltech), ani NekRomantik (coby intro), ani ty nejtradičnější zlopostupy a vzývání všech rohatých. Žádný šok nebo velké překvapení, ale rozhodně důstojný a zvrhlému uchu lahodící šrumec.

Po pauze se sálem rozeznívá útržek filmu z mého rodného kraje, kultovního Kladiva na čarodějnice, a následně přicházejí bořit stylově odění HELLOCAUSTOR. Od dob Neuropatologa mne snad žádný český thrash metal nebavil právě tak jako tito řezníci ze Žatce. Už placka Bestial Thrash Attack je parádní. Živá prezentace je však ještě daleko energičtějši a okořeněná svérázným stylovým projevem. Hrálo se ze zmiňované nahrávky, stihlo se nějaké to kosmické zlo i pěkná píseň pro děvčata s neméně pěkným průvodním slovem. A aby toho nebylo málo, proběhla i předělávka klasiky Outbreak of Evil a finální hitovka T.T.D., díky níž si člověk může zařvat jména snad všech významných thrashmetalových legend. Tušil jsem, že se Hellocaustor předvedou a ani trochu nezklamali. Spíš naopak. Na rovinu musím říct, že pro mne byli vrcholem večera a na svou stranu strhli i publikum. Neskutečná mela. Thrash till’ death!

Berlínské trio EVIL SPIRIT na svých dvou demokazetách operuje s velmi starodávným modelem death a doom metalu. S modelem, který vlastně ve své době tyto škatulky ještě ani pořádně neznal. Jejich pomalé party mi silně připomínají Hellhammer, jen naživo naneštěstí o dost méně zábavný. Publikum se také nijak zvlášť nechytá. Začátek byl dosti mysteriózní díky zdlouhavému cinkání a rituálení, ale potom už se nic zvláštního nedělo. Náboj vystoupení ztrácelo nejspíš i díky řvoucímu a místy (skoro) zpívajícímu bubeníkovi. Totiž, komunikace z pódia poněkud pokulhávala a postupem času bylo znát, že nadšené není nejen diváctvo, ale následně samozřejmě zpětnou vazbou příliš nebaví ani samotní muzikanti.

Následovala dosti dlouhá pauza. Nikdo nikam nespěchá a na prknech roste malý hřbitůvek. Svůj náhrobek tu mají dokonce i účinkující Azter a Galheim. Dominantou je potom malá černá rakvička. Nakonec se přítomní přece jen dočkali a na vytuněný plac se dostavují hlavní hvězdy večera. V otrhaných hadrech (jak taky jinak přijít ze záhrobí?), s typickým corpse-paintem a za doprovodu intra DENIAL OF GOD rozjíždějí svůj set zcela v duchu posledního alba Death and the Beyond. Po intru je to přesně v pořadí jako na desce pomalejší makabrózní Funeral i už poněkud svižnější Behind the Coffin´s Lid. A protože se na novince se stopáží tihle pohrobci Kinga Diamonda vůbec nepárali, máme rázem čtvrthodinu hororového metalu za sebou. Vskutku jako by měli kluci tohoto heavy klasika a krajana v krvi - hrají black metal, ale přesto tam onen teatrálně bubácký feeling čpí hodně výrazně. Nemůže chybět ani klasika v podobě The Crypt Has Eyes. Taky tematika textů je blízko Kingovým příběhům a nejednou má jejich strašidelná pohádka vtipně morbidní pointu. Posléze vzplála v rukou Ustumallagama také „kniha Oiufaelova“ a ke slovu se tedy dostala i starší z dlouhohrajících fošen (sakra to je věta!). Mým vrcholem večera byla, zvony uvedená, vykopávková hitovka Robbing the Grave of the Priest z minialba The Ghouls of DOG z roku ‘96. Primitivní šlehanice, ale hrobařina poctivá. Otvírá se také rakvička, v níž spinká děťátko, a odtud Ustumallagam vyhazuje do lidí nějaké to maso. Dělal jsem si zrovna poznámky a tak jsem dostal sušenou křížalou do hlavy. Dobře mi tak. Naštěstí to byly jen nějaké lidské droby! Závěr potom patří dlouhé titulní kompozici z rozkošně stylově pojmenovaného debutu The Horrors of Satan. Na scéně následně taky hoří obrácený kříž a někdy kolem jedné doznívají poslední tóny tohoto morbidního a povedeného představení. Konec mi zrovna pásnul na předem vykalkulovaný spoj směr domov, a tak jsem nakonec dle očitých svědků přišel o přídavek. Ten jsem již vskutku nečekal, ale hlavní aktéři se zřejmě bavili, stejně jako většina přihlížejících.

„The Horrors from Beyond“ se tedy dle očekávání stala povedeným dostaveníčkem pekelníků a staroškoláků. Dokonce i Policie stylově dorazila… a zase dosti komicky odešla. Všechno zlé, konec dobrý!

Fotky © Shelley