Kdy: 21. květen 2024
Kde: Praha, Modrá Vopice

Thrashmetalovou seanci v Modré Vopici odstartovala pražská čtveřice FORCE OF HELL. V klubu už bylo docela plno, takže rychlý thrash metal měl hned od začátku solidní odezvu. Pravda, chvíli trvalo, než si hudba kapely sedla, ale někdy od třetí skladby už to svištělo solidně.

Jisté a úderné bicí diktovaly tradičně nekompromisní tempo, kterému sekundovala rychlá kytara. Navzdory sympatickému dojmu z celku však musím konstatovat, že jsem skoro neslyšel baskytaru. Je fakt, že jsem stál víc na druhé straně, mám ale zato, že přes dominantní bicí vůbec neprolezla ven. Škoda, protože s basovým spodkem by byl zvuk a celkový dojem mohutnější a výraznější.

V průběhu vystoupení zazněly především songy z debutu Better Be Dead plus i nějaké nové věci, kdy zejména The Protest vypadal oproti původní, spíše jednodušší a primárně na rychlost orientované tvorbě, bohatší a zajímavější. Budoucnost Force Of Hell se jeví tedy zajímavě.

V pořadí druhá parta, taktéž domácí EXORCIZPHOBIA byla určitě pro hodně lidí ten večer stejným lákadlem (za poslední desku mají Anděla) jako hlavní hvězda. Populární trutnovská parta má, co se týče živáků skvělé renomé a kvalitu koncertního provedení potvrdila i tentokrát.

Hned od úvodní Initiation hudba šlapala výborně, zvukově i instrumentálně vše naprosto v cajku. Kvartet vědom si role předkapely, resp. nutnosti kratšího playlistu, sázel hned zkraje hity jako Corporate Dance, Digitotality, Reflections, Violence and War, takže nálada v sále byla výborná, zpívalo se, tancovalo a kotlilo.

Vopice byla v ten moment už docela narvaná a teplota šplhala vzhůru, tempo ani nasazení však nepolevovalo. Jak bývá zvykem, Skoří žádné extra proslovy neměl a se svými spoluhráči se soustředil primárně na hudbu, která je sice ortodox thrash, přesto ale není na jedno brdo. Plyn se sice moc neubírá, nicméně hudba nejede v jedné lajně, motivy se mění, takže je stále co poslouchat.

Dvojice kytar zařezávala, basa byla krásně slyšet, hlasitost bubnů akorát, stejně jako intenzita vokálu, prostě vše ve velkém pořádku a k tomu ještě energie na rozdávání. Byla to jízda jako vždy, kterou kapela zakončila členitějším kusem Ancient Deception, který připomněl, že Exorcizphobia není jen o základním thrashovém hoblování. Publikum si pak vytleskalo ještě přídavek, kterým byl nářez My Friend of Lunacy, a ten byl definitivní tečkou povedeného koncertu.

Zahraniční headliner tedy neměl na startu jednoduchou pozici. Dnes již veteráni EXHORDER pamatující přelom osmdesátých/devadesátých let, se však hecli a podali odpovídající show. Pravdou je, že jejich verze thrashe není tolik o rychlosti a technických finesách a spíš jde o siláckou, dá se říct až lopaťáckou variantu. Songy ale zněly úderně. Výrazné rytmy publikem cloumaly, a když kapela do svižného groove thrashe občas včlenila pomalejší, bažinatou Crowbar pasáž, mělo to koule. Plus ohulený zvuk udělal taky své. Z dnešního pohledu sice nešlo o nic přelomového, prostě surová metalová hoblovačka, nicméně zahraná a zapívaná byla přesvědčivě, takže spokojenost.

Zvuku dominovaly především bicí, kdy drobný bubeník hrotil úctyhodnou kanonádu. Nejednalo se o nic technického, občas trochu brambory, ale kapele dodával perfektní energii. Plusem byl i zpěv, který v melodických momentech sice kvalit desky nedosahoval, přesto mám zato, že Kyle Thomas zvládal vše s přehledem. Přičtu-li mu k dobru ještě hru na kytaru, tak šlo o velmi dobrý výkon. Prezentace kapely celkově byla spíš civilní, žádné pózy ani image borci nehrotili. Frontman občas něco povyprávěl, párkrát se řešily drobné technické problémy, nicméně show měla spád. Na koncertě nebyl přítomen nový člen kapely Pat O´Brien (ex-Cannibal Corpse) a na jeho místě zaskakoval Waldemar Sorychta (ex-všechno možné), což ale asi nikdo neřešil.

Hrálo se převážně z poslední studiovky Defectum Omnium a pak z prvotiny Slaughter in The Vatican s tím, že kapela vybírala spíš ty tvrdší kusy. Koncert trval něco přes hodinu a Exhorder jej neošidili. Naopak vypadali, že si koncert užívají. Prostě starý páky, který na starý kolena vyrazili ještě na world tour a mají z toho radost.