1) SPOTIFY Album měsíce (archiv pro duben 2024 - 73 skladeb a 6,5 hodiny hudby)

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist) je vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Druhý odkaz je na archiv, pokud si chcete poslechnout výhradně tento konkrétní playlist.

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory. 

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(7) MALLEPHYR - Ruins of Inner Composure (04/2024)

vaněna: nejočekávanější album české scény mě rozhodně nezklamalo. Brilantní osa kapely Opat - Mařík funguje dokonale. Dílčí připomínky budou následovat v obsáhlé recenzi. (8/10)
AddSatan: jako neMallejphürer, neMallejfüčák toto! Nasypaná, dynamická, poměrně promyšleně, zábavně složená black/death nakládačka, zaujala nápaditá sólo kytara. Riffy taky většinou dobrý, byť někdy spíš rytmizací, pár slabších/2-3 agro. Nějakou rezervu cítím/slyším v atmosféře, zvuku a vokálech - jsou slušně variabilní (i ty „čistý“ fajn), ok, ale to zlo jim úplně „nevěřím“, mj. pokus o Attilu/Illuminate… v titulce je trochu rozpačitý. Možná je to i zvukem – je fajn, tzv. kvalitní, ale v něčem lehce umělejší, radši bych trošku víc špíny/echa, míň mlaskopáků atd. Ale! Stejnak mě to baví víc než poslední 1-2 desky Mayhem, 5-6 posledních Behemoth, nebo cokoliv z Islandu po roce 2019 (atd.), u nás od 2016 (Plague Porter). (Bandcamp)
mIZZY: třetí řadovka od Mallephyr a opět parádní. Není pochyb o tom, kdo zůstává nejlepší českou black/death sypačkou. Potěšilo mě zde několik pro kapelu nezvykle pomalejších pasáží, které jsou ale o to více super, a stále u nich jde na první dobu poznat, koho posloucháte. (Bandcamp)
Dantez: posun od už tak velmi silné Womb of Worms snad ve všech směrech. Vypiplaná skladatelská stránka, vrstevnaté vokální hrátky a emulace ze všech stran (vévodí ale pozdní Mayhem s trochou Secrets of the Moon?). Výsledek je plný nových, poměrně neotřelých nápadů, které ponoukají k dalšímu a dalšímu poslechu.
LooMis: za mě doposud nejlepší deska západočeských rouhačů. Opatovy vokály od záhrobního chropotu po ječáky jsou prvotřídní, nicméně pro mne největší překvapení je intenzita, se kterou v pozadí hřmí Tomáš Mařík. Klobouček. (9/10)
brutusáček: nejlepší český black metal má novou desku, naživo zahrané skladby dávaly tušit, deska vynikající.
bizzaro: Opat na nový desce otevírá brány i dalším vnějším vlivům, zvuk je deathmetalověji hrubší, zpěv nejen extrémní, kompozice rozmáchlejší. Kapela z Rokycan je fakt ne světové úrovni a ve formě.

(5) DEICIDE - Banished By Sin (04/2024)

piTRs: stejně jako většina podobně letitých souborů Deicide dávno nepíšou zásadnější dějiny své, natož dějiny stylu. Kvalitativní laťka ale drží důstojně a věnovat tomu těch pár poslechů rozhodně neznamená promarněný čas. V pohodě deska, a životní role Glena ve videu k Sever the Tongue, které jistě ocení všichni adepti cechu řeznického a uzenářského.
LooMis: kdysi obávaný snajpr veverek namíchal se svými parťáky opravdu skvělý koktejl nekompromisního death metalu. 13. studiovka je přesně tím, čím se Deicide profilovali na deskách v 90. letech. Možná jsou hrany trochu obroušené, ale kytarista Taylor Nordberg si v ničem nezadá se svými slavnými předchůdci. (8/10)
onDRajs: už předchozí Overtures of Blasphemy naznačovalo, že kapela je v prdeli, a novinka to plně potvrzuje a podtrhuje. Pseudosatan agrodeath pro tatíky s pivním pupkem, riffy stokrát zrecyklované  a naředěné totálně oldschoolovým vyzněním nahrávky. Benton navíc používá jen hluboký murmur a bez toho ječáku to taky není ono. No jo, co se dá dělat. Ale k deskám z devadesátek se budu vracet furt.
brutusáček: cením už samozřejmě název, nicméně jako u loňských desek devadesátkových klasiků žánru je i nový Deicide milé překvapení, poctivé řemeslo, které šlape, lehký kolovrátek ale opravdu poctivý, nečekané potěšení.
bizzaro: klasika klasikovitá, trošku navíc kolovrátek, ale zvuk i energie desky šlape jaxviň.

(4) HIDEOUS DIVINITY - Unextinct (03/2024)

Herelson: prvotřídní rozmanitý tech death, na konci roku tak bude v sumarizaci vysoko.
LooMis: Itálie poprvé. Pátá deska brutálních inženýrů mi sedla a podobně jako u kolegů z mokré čtvrti římského Lazia (HoP) by určitě neměla uniknout sluchovodům fanouškům brutal/death metalu. (8,5/10)
brutusáček: po pěti letech to italští drtiči zase připravili solidní porci pasty, hrne to jak blázen.
bizzaro: moderně pojatý death metal bez toho, aby se musel ke kořenům otočit zády. Epicky znějící momenty, pěkně vystavěné kompozice, blackened odér, technika.

(3) HOUR OF PENANCE - Devotion (04/2024)
LooMis: Itálie podruhé. Už to sice nesype jako před deseti lety, ale podobně jako u kolegů z mokré čtvrti římského Lazia (HD) by určitě neměla uniknout sluchovodům fanouškům tech/death metalu. (8/10)
sicky: přísně nadrcený brutal death metal, žádný pidliky, jen tlak jako hovado. Cením (na žánr) kvalitní vokál plus se dle mého na novince povedl super zvuk a produkce celkově (8/10)
brutusáček: k poslechu vybízela čirá zvědavost, jak dnes HP zní, a žádné orchestriony se nekonají a sype to, duben patřil death metalu.

(3) REPLICANT - Infinite Mortality (04/2024)

vaněna: po Vitriol další výborná tech-death deska s pokukováním po příbuzných žánrech, tady hlavně po progu a disonantním death metalu. Celek je svěží a velice zábavný. (8,5/10)
sicky: zajímavě pojatý death metal, neurvalost jde ruku v ruce s technikou, album nabízí kvalitní riffy a členité skladby. Nebýt pouze průměrného řevu, byla by to pecka. (7,5/10)
brutusáček: Amíci pokračují v řemeslném disso death metalu s nejlepším zvukem kariéry, který se rozhodně neztrácí v žánru. Propracovanější pasáže doplňující vokál á la Lemay - přiznaný jasně, nicméně celek maká na výbornou.

(2) ATRAE BILIS – Aumicide (04/2024)

LooMis: druhá deska (převážně) kanadských technických deathmetalistů, kteří se nebojí používat nejrůznější efekty, ať už na kytarách, nebo vokálech, čímž posunují desku trochu do takového psycho oparu, kdy nevíte, jestli se vám náhodou skladba nezasekla. (8,5/10)
brutusáček: kanadský, i když částečně taky Austrálie a Srbsko, technický death metal (nic pro nefandy moderního zvuku).

(2) DARKTHRONE – It Beckons Us All....... (04/2024)

Dantez: Darkthrone si nadále dělají jen to, co oni chtějí. It Beckons Us All po posledních několika desek asi ničím nepřekvapí – pořád se valí zaprášený a hutný rokec, do kterého promlouvá trochu hevíku, více speed metalu a rytmika Hellhammer. Cenit se to musí, poslouchat to jde jen chvíli.
brutusáček: noví Darkthrone zase konečně trochu metal, co nezní jak punk ze zkušebny.

(2) DISSIMULATOR - Lower Form Resistance (01/2024)

AddSatan: viz Sickyho recenze. Thrash/death, někdy ostřejší, nasypaný, někdy technický/sci-fi s vlivem Voivoid/Vektor apod. Místy baví dost, místy rutinnější/nudnější, nebo trošku natahovaný, až na měkčí kopáky dobrý, rezavě-ostrý zvuk, vokál nenadchne, neurazí. Dávám spíš v dávkování pár skladeb, k řízení taky vhodný, dost fajn deska určitě. (Bandcamp)
bizzaro: mix Voivod a Revocation? Deathem našlapaný thrash obsahující plno hravosti a hráčské parády – riffy, sóla i bicí. Chytlavá, přitom vlastně žádná líbivá muzika, co každým poslechem roste.

(2) DVNE - Voidkind (04/2024)

Herelson: má první zkušenost s Dvne a už vím, že si budu muset doplnit jejich dosavadní diskografii. Moc povedený prog sludge. Doporučení nejen pro fans Mastodon či The Ocean.
sicky: členitá hudba na pomezí stoner rocku a prog metalu, již minulé album bylo zajímavé a novinkou kapela upevňuje přední pozici ve svém žánru. (8/10)

(2) HIGH ON FIRE – Cometh The Storm (04/2024)

Dantez: barevné ladění coveru našeptává, že se High On Fire vracejí Blessed Black Wings. Je tomu tak i v rámci muziky. Vrací se ke „většímu“ zvuku, v poslední skladbě se dokonce ozývají i vlivy Sleep. Masivní riffy, hrubozrnné riffy a hlas Matta Pikea, který snad už dlouho nezněl lépe. 
sicky: s deskami HOF je to trochu jako na houpačce, jedna je dobrá, následující mizerná. Tahle vypadá v pohodě. (7,5/10)

MIDNIGHT – Hellish Expectations (03/2024)

Dantez: 25 minut přímočarého speed metalu. Midnight se vrací k vrcholné primitivitě, nic nezkouší, jen drhnou co největší black n´rollovou esenci. A vyplácí se. Dost možná nejlepší deska od No Mercy for Mayhem. F.O.A.L je hitovka roku.
bizzaro: jednoduchý, špinavý, poctivý bordel!

(2) MY DYING BRIDE - A Mortal Binding (04/2024)

piTRs: tady je to (v doomovém balení) podobné jako u Deicide: taky udržovací etapa MDB, která nastala někdy kolem přelomu milenia, neznamená pro jí předcházející přelomové nahrávky žádnou ostudu. Jen ta tvůrčí křivka se už tak zlehka vlní pouze kolem stanoveného průměru, kde výraznější překvapení asi už netřeba očekávat.
bizzaro: jestli se MDB na nové, dobře nazvučené desce tak vyčerpali, že ruší i nadcházející festivaly, budiž odpuštěno, neb mě bavilo zas po nějaké době poslouchat doom metal.

DIABOLIC OATH - Oracular Hexations (04/2024)
- Diabolic Oath přešaltovali z death metalu na war metal a na druhé půli alba ho podpořili doom-deathem. Zvukově je deska super, ale skladby se nějak divně rozpadají. (5/10)

HERESIARCH - Edifice (04/2024)
- dost možná nejpřehlíženější novozélandská death/war metalová skupina. Ani s novinkou jsem jí na chuť nepřišel, ale musím uznat, že kapela učinila pořádný krok kupředu. Album má nádech Gesundrian a já za to dík. (6/10)

KVADRAT - The Horrible Dissonance of Oblivion (04/2024)
- ach, tolik výborných desek jako v posledních měsících na disso/black písečku si nepamatuju. Kvadrat je pokojíčkáč z Řecka, a je jedním slovem výborný. (8,5/10)

MUTIILATION - Black Metal Cult (03/2024)
- u kapel volného sdružení LLN platilo, že je zajímavější si o nich číst, než je poslouchat. Právě Mutiilation s několika výbornými alby byli výjimkou potvrzující pravidlo. Návratová sólo novinka podle mě není tak špatná, jak tvrdí mnozí, ale zvuk (zejména bicího automatu) se opravdu moc nepovedl. Penízky na fet Williamovi je asi lepší poslat přímo, než vyhazovat je za desku, která se dá poslechnout tak pětkrát a pak už vám moc nedá. Lépe je sáhnout po Hell Militia, která toho ve stejném žánru a náladě umí o hodně více. (5/10)

VERBERIS - The Apophatic Wilderness (03/2024)
- velmi dobré album, které tak úplně nenavazuje na předchůdce, resp. jeho brilantní závěrečnou skladbu I Am the Father and the Tomb of the Heavens, jak jsem ve skrytu duše doufal. Vydává se trošku stylově jinam a mně osobně i tahle zákruta perfektně sedí. Bicí jsou naprostá lahůdka, jestli se Merat takhle rozcvičuje na Ulcerate, máme se na co těšit (ale to si dělám legraci). Zvuk je ošetřený na jedničku. Tlaku na šéfa by mohlo být víc, ale i tak jak je, se mi deska líbí moc. (7,5/10)

NECRORACLE - Arcane Impious Sorceries (03/2024)
- death-black metal s dobrými riffy mi hned (asi zvukem?) připomněl nedávnou desku Unaussprechliges Kulten. (7/10)

YNKLEUDHERHENAVOGYON - Yeunadow Henaver (01/2024)
- stačí se chvíli nedívat a už ti oblíbenej pokojíčkáč vysekne jednu nebo i dvě desky za zády. Ynkleudherhenavogyon umí hlavně atmosféru, a na nové desce to potvrzuje. I tak jde ale o záležitost hlavně pro fanatiky žánru. (6/10)

BYTHOS - Chthonic Gates Unveiled (04/2024)
- finští fotři uctívají satana se vší vážností svým heavy/death metalem už na druhé desce. Baví mě ještě víc, než prvotina. Tady cítím opravdovost, vyhranost a oddanost. (8/10)

ULCERATE - Cutting the Throat of God (04/2024)
- výborný zvuk, skvělá atmosféra. Pro mě jako milovníka SIDABS a Shrines of Paralysis ani nemohla nová deska dopadnou lépe. (10/10)

DISBELIEF - Killing Karma (04/2024)
- dlouholetí oblíbenci tentokrát nejenže nepřekročili stín, ale asi ani nepokryli ten dřívější. Jejich tradiční smysl pro postupnou gradaci zdánlivě triviálních motivů a prosté, ale kurva silné melodie v kombinaci s válcující rytmikou tentokrát stojí na méně bytelných základech a ta skoro hodina je strašně dlouhá. Škoda.

TAROT - Glimpse Of The Dawn (04/2024)
- skočnější záležitost v náladách tak někde mezi Jethro Tull a Rainbow, za duben protočená suverénně nejvíckrát. A neplést s Hietala Bros.

EXTRA LIFE - The Sacred Vowel (04/2024)
- tentokrát více směrem k divnýmu, potměšilýmu písničkářství než ke hlubokejm rozvahám, ale dobré to je.

DAWUNA - Southside Bottoms (04/2024)
- křehký, rozostřený R'n'B, kde vidíš jen odhasínající špičku cigára ve tmě.

METZ - Up On The Gravity Hill (04/2024)
- noiserockový hitovky, který bezostyšně těží z prznění melodickejch základů U2. Vzpomínám na jízdy autem na hory v dětství (best off U2 cd), ale tohle v klidu doporučím i bez nostalgie.

LAKKER - Pathway/Gateway (02 & 04/2024)
- dvě epka parádní klubový elektroniky, Pathway víc náladovka, Gateway víc rychta.

OREN AMBARCHI, JOHAN BERTHLING, ANDREAS WERLIIN - Ghosted II (04/2024)
- pokračování noir jazzový hypnózy, na první poslech trochu méně výrazné, ale uvidíme, kam to poroste.

FAT WHITE FAMILY - Forgiveness Is Yours (04/2024)
- vstřebávám, a asi to bude chvíli trvat. Art rock, folk, pop, americana, je tu trochu všeho, až se mi z toho trochu točí hlava. Tak uvidíme, jak si to sedne.

AVALANCHE KAITO – Talitakum (04/2024)
- srážka hudební tradice z Burkiny Faso (griot = zpěvák/flétnista atd. je odtamtud) s experimental rockem/ery z Belgie a Francie (kytarista, bubeník/synth/elektronika atd.). Divoké, hypno i divno-polyrytmy, zvláštní zpěvy, drmolení, vyprávění, hudební luk/ústní harfa atd. Noise, kraut, math, avant-rock, post-punk i ambient-kosmische části (i potemnělé). Tak trochu africká obdoba Senyawa, připomene to i Zu, This Heat, Faust, Secret Chiefs 3, asi i Swans atd. Dobrý i slabší kusy, něco zkrátit, ale převážně dost zábavný, osvěžující. (Bandcamp)

EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN – Rampen (apm: alien pop music) (04/2024)
- od Silence is Sexy (2000) jsem žádné jejich album neslyšel celé, takže netvrdím, že je Rampen nejlepší za dlouho dobu, jak tvrdí internety, ale jo, baví. Překvapilo, že je to místy pořád dost industrial, či post-industrial, rytmika ze šrotu pořád ve hře, ale je to i, jak název napovídá, divný pop/písničkářství, místy ambientní, dojde i na alikvótní zpěvy, folk atd. A němčina (i angličtina) v podání Blixy Barghelda se pořád poslouchá příjemně. 15 skladeb je asi až moc, něco zkrátil (třeba Planet Umbra), ale jo, dost fajn. (Bandcamp)

WALK THROUGH FIRE – Till Aska (04/2024)
- pohrobek Abandon (kytar/vokalista), sludge/drone/funeral doom s harmoniem/varhanami. Nejdepresivnější polohy Neurosis meets Skepticism, Arvo Pärt, Asva/The Poisoned Glass, Wreck of the Hesperus, Thou, Khanate atd. Disonance, chlad, utrpení, smutek, ale je to i jaksi meditativní. Skvělý, chladně-drtivý zvuk, ve vokálu mi místy trochu vadí coreovost (?), je to vlastně dost monotónní, jednoduché, ale ve vhodné náladě pohlcující, dojem natahování jen málo. Nejkrutější doom od loňských Khanate, na které to sice v žádném ohledu nemá, ale… (Bandcamp)

DJ NIGGA FOX – Chá preto (03/2024)
- ambientní IDM, dub, tribal, tarraxinha (portugalská taneční hudba), batida (Afrika/Portugalsko), minimal techno/house? Vlastně dost oldschool elektro/synth a zvuky rytmických mašinek, dle tracku to v různé míře připomene i staré Autechre, Aphex Twin, Muslimgauze, Shackletona atd. Exotické, rozsekaně-zasmyčkované vokály, bubínky, podivně rozházené, synkopované i rovné rytmy. Postupně mě to začalo bavit, dost fajn divno-neuro(?)-chillout na pochůzkaření městem. (Bandcamp)

THE SORCERERS – I Too Am a Stranger (03/2024)
- tzv. ethio-jazz, lehounce potemnělý jazz-funk a exotica, čerpající i z etiopské tradiční hudby, resp. z etiopského jazz-funku 1950-70, byť The Sorcerers jsou z UK, prý i vliv Moondoga. Hodně groovy, chytlavé, skvělý baryton saxofon (i jiné), perkuse atd. Evokuje to staré dobrodružné filmy o výpravách do pralesa apod. s lehoulinkým nádechem hororu (předchozí deska In Search of the Lost City of the Monkey God to názvem vystihuje a baví asi ještě víc). (Bandcamp)

THE BODY & DIS FIG – Orchards of a Futile Heaven (02/2024)
- sám se divím, že sem dávám tip na desku The Body zrovna já, ale kupodivu mě tahle spíš/převážně baví. Je to spíš death industrial, nebo i post-industrial, rytmizovaný noise s vlivem ethereal/dark wave(/ambient popu?), drone/sludge metal méně a spíš ke konci. Vokál Felicie Chen (Dis Fig) mi taky většinou sedí - smutné, chladné, nervózní, či lehce zneklidňující zpěvy až křik. Žel to místy tradičně kazí tragikomické dsbm ječení Chipa Kinga. (Bancamp)

INTO THE ASHES – Consumed by the Negative Dimension (01/2024)
- viz i Gába minule. Techničtější brutal death, byť dnešní poměry až oldschool – jasná inspirace až vykrádačka starších Suffocation, Disavowed (mj. Robbe K hostuje ve 3. skladbě), Deeds of Flesh, internety zmiňují i Inveracity a Gorgasm. Až na variabilní a dobře nafrázovaný vokály asi nic extra, má to slabší místa a zbytečný intra/outra (zvláště 2. skladba), ale většinou baví, na žánr i ok zvuk (mlaskopáky přijatelný!). (Bandcamp)

NEURECTOMY – Overwrought (11/2023)
- technický brutal death s Longstrethem za bicími á la starší Origin, Brain Drill apod. Hodně pidli-arpeggií, který mi ale přijdou kupodivu převážně zábavný, místy i správně vyjetě-hrocený, disharmoničtější, samozřejmě krutě nasypaný, byť tu John hraje i poměrně „barevně“. Pro mě taková přijatelnější alternativa k novějším Origin a legračně-plasto-harmonickým Dragonforce… teda, chtěl jsem napsat Archspire. Až na čvachtáky (na žánr) zvuk celkem ok. (Bandcamp)

VOIDESCENT – Dust and Embers (10/2023)
- disonantní/ější black metal, který vaněna loni moc nepochválil. Originální to pravda moc není, ale osobně mě to ze subžánru baví spolu s loňskými BAN a letošními Mallephyr (což je víc black/death, ale…) z posledních cca 2 letech asi nejvíc. Mix DsO, Aosoth, BAN, Svartidauði, Sinmara, ale i Katharsis, trochu i starý Funeral Mist a Ondskapt. Zvuk poměrně masivní, špína, ale srozumitelná a ostrá, dobrý kopáky (ty koberce!). Temně ďábelská atmosféra, zápal, agrese (mj. i ve vokálech – i „čistý“ asi 2x fajn) celkem funguje, 3. a 4. skladbu trochu zkrátit, ale jinak dobrý (i do auta). (Bandcamp)

DRENGSKAPUR & HÄXENZIJRKELL - Split Drengskapur/Häxenzijrkell (04/2024)
- nový split Häxenů, který vyšel na jejich tour s Umbra Conscientia. Obsahuje dvě skladby, které už nějakou dobu hrají live, například parádní sypačku Dämmerung, kterou své koncerty pravidelně končí. Song od Drengskapur mě popravdě kdovíjak extra nezaujal, ale ty od Häxenzijrkell jsou fakt výborné. Super zvuk, parádní vokál a podobně silná atmosféra jako naživo. (Bandcamp)

MÆRE - ...and the Universe Keeps Silent (04/2024)
- po zdařilém EPčku I mají Mære venku první řadovku. Opět krásně skřípající black/death pro fans Gorguts a spol., možná primitivnější, ale o to temnější. (Bandcamp)

KIIRA - Iättömän sanat (02/2023)
- finský objev ze Sturmes Reigen festivalu. Naprosto minimalistický black se silně mrazivou atmosférou. (Bandcamp)

SPECTRUM MORTIS - Bit Meseri - The Incantation (09/2022)
- španělský objev ze Sturmes Reigen festivalu. Fakt výborný satanistický death doom. (Bandcamp)

WHORES. – WAR. (04/2024)
- Kurvy vyhlašují válku. A tečka. Fúze břitkosti Unsane s hutností Melvins, která miří rovnou na solar. Nic inovativního, což je jen dobře. Masivní a přímočará herda, které nechybí chytlavost ani sebereflexe.

SELBST – Despondency Chord Progressions (04/2024)
- divný název, divný cover a občas i divná autorská rozhodnutí, vše přitom celku moc nepomáhá. Oblibovatelům depresivního, lehce progresivního black metalu s trochou avant-gardy by ale novou desku venezuelského one-man projektu šlo doporučit.

ANTICHRIST SIEGE MACHINE – Vengeance of Eternal Fire (04/2024)
- ještě větší mrdanec, než jsme doufali? Jo – Antichrist Siege Machine na druhé desce šlapou na plyn co to jde, sestupů do středních temp je tady pomálu, až je to možná trochu na škodu. Tvrdší a táhlejší kladiva z debutu na rozředění občas pochybí. Přesto se dá už nyní hovořit o jedné z největších metalových smrští roku 2024.

SNTS – Katharsis EP (04/2024)
- temný mistr nejtemnějšího techna s novou krátkou nahrávkou letmo ustupuje od přímočarých žánrových postupů, do první linie tlačí atmosféru, která celek bez větších problémů utáhne. Dostává se dokonce i na breakbeat. Dostatek industriálního duc-duc trestu se tady ale i tak najde.

DÖDSRIT - Nocturnal Will (03/2024)
- Dödsrit balancují na hraně black/death/heavy, což sice není nijak zvlášť originální pojetí, ale jejich síla je v chytlavých melodiích a umění je gradovat. Příjemná svižná muzika.

PERMANENCE - The Collapse of Singularity (EP) (04/2024)
- technický death metal z Venezuely, který se nebojí rázně ukročit i k deathcoru, ale jen pro umocnění atmosféry. První část EP je zpívaná, druhá je vyvedena v instrumentální podobě a jelikož na několika místech mi ten zpěv úplně nevoní, B je správně. Doporučení pro fanoušky Beyond Creation, First Fragment apod. (8,5/10)

EXIST - Hijacking The Zeitgeist (04/2024)
- pokračování velmi povedené desky Egoista. Max Phelps a Alex Weber (oba i v projektu Wait), plus Matt Rossa na druhou kytaru (s Alexem rovněž i ve Svengahli) a Brody Taylor Smith (třeba Alluvial a Equipose) u bicích nahráli další neortodoxní desku. Fúze nejrůznějších stylů je opět dost kláda na poslech, protože zde nenajdete nějaké hitovky, které si zapamatujete na první dobrou. O tom ostatně ani nikdy hudba Exist, potažmo žádné ze zde zmiňovaných kapel, nebyla. Zato pokud všechny výše zmíněné složíte dohromady, promícháte to s troškou od Cynic a nově i Meshuggah… Nádhera a za mne jasná deska měsíce. (9,5/10).

LOVE SEX MACHINE - Trve (04/2024)
- další post/sludge metal ze stáje Pelagic Robina Stapse z The Ocean, tentokrát méně prog a více sludgecore, takže tvrdost a tlak v kombinaci s post-atmosférou. (8/10)

POST DEATH SOUNDTRACK - Veil Lifter (04/2024)
- zajímavá, těžko zařaditelná kapela, která je post-hardcore, stoner, grunge i metal. Minulé album bylo do elektro industriálu, tohle je víc bigbít. Mně dosud neznámé kanadské duo si každopádně znamenám a budu sledovat. (8/10)

NECROPHOBIC - In The Twilight Grey (04/2024)
- Zpočátku trochu zklamání, postupem času ale spokojenost. Novinka není až takový death/black nářez, místy jde o docela vstřícný melo death, nicméně dá se. (7/10)

BONGRIPPER - Empty (04/2024)
- pomalý sludge/stoner/doom, trochu možná i post metal, z větší části instrumentální buldozer tentokrát nejen válcuje, má ale i silnou atmosféru. (8/10)

BLACK TUSK - The Way Forward (04/2024)
- trochu hácéčko a sludge, lehce punk či thrash, prostě neurvalá holbovačka, která šlape a není úplně monotónní. Na koncert bych zašel. (7/10)

DOOL - The Shape Of Fluidity (04/2024)
- kvalitní muzika na rozhraní rocku a metalu s výborným ženským zpěvem, fajn atmosférou a příjemnými hudebními nápady. (8/10) 

MALIGNANCY - Purity of Purpose (singl) (04/2024)
- první singl z léta vyhlížený desky ...Discontinued, která je už dávno nahraná a hoši ji nebyli schopní vydat. Skladby vznikaly v období okolo EP Malignant Future a podoba je tam znát. Už to není takový guttural prasochlív, Nelsonovi je kupodivu rozumět, ale Malignancy pořád umí natlačit své schoziodní kostrbaté pasáže do jazzy/tech/death kabátu. Ne, nebojím se, bude to zase dobré.

XENOSIS - Altar of the Hound (singl) (03/2024)
- věc z plánované nové desky. Tech death a jazzovým feelingem a úžasnými muzikantskými výkony. Žádná zaměnitelná sterilní upidlikanost a přehrávání stupnic, kapela zůstává poměrně syrová. Dost v tom slyším Martyr. 

VIPASSI - Lightless (01/2024)
- cynické duo bizzaro a vaněna už chválilo a právem. Čistě instrumentální nahrávka, která utáhne pozornost i 50 minut. Obří vliv Cynic je zřejmý, ale Australani to dělají po svém, mají vlastní postupy a harmonie.

GONG - Unending Ascending (11/2023)
- třetí počin postmortem reinkarnace legendární psychedelic rockové veličiny Gong. Pořád deska hodná jejich jména, zajímavé jsou klidnější plochy, ale i nářezové pasáže.

KŌENJI HYAKKEI - Dhorimviskha (2018)
- když chci poslouchat nadrcenou technickou muziku bez kompromisu, ale nemá to být BDM, sahám po Kōenji Hyakkei. Tihle japonští zeuhloví šílenci se zhlédli v Magmě, nalili do ní kila kofeinu, přidali něco z Mr. Bungle nebo Primus a pořádně zamíchali. Poslední deska sice není taková šílenost jako předchozí počiny, to ale neznamená, že jde o čajíček. Nepravidelné riffy, někdy až halucinačně proplétající se vokály, nářezová rytmika. Nemá smysl to popisovat, to se musí slyšet. Hrozně moc bych je chtěl vidět živě.

MORTAL DECAY - The Blueprint for Blood Splatter (2013)
- Forensic od Mortal Decay považuju za jednu z nejlepších TBDM desek vůbec, tohle se tomu přibližuje. Sice místy zbytečně a na úkor přehlednosti přetechnizované, ale stále s vlastním ksichtem.

UŽ JSME DOMA - Uprostřed slov (1990)
- klenot české scény, podle mě z celosvětového hlediska jedna z nejoriginálnějších kapel v historii českého rocku.

INTER ARMA – New Heaven (04/2024)
- možná nenápadná kapela, ale pro Američany je to již šestá deska. Už dávno to nebalancuje jenom na sludge vlnách, ale vlivy post metalu cílí na větší atmosféru a daří se to.

RAT KING – Rat City (04/2024)
- Mötorhead z Polska, ale šlape!

WILLOW – Empathogen (05/2024)
- 23letá dcera Willa Smithe není jen mega kočka, ona má v hrdle i dynamit. Letošní, z pece ještě žhavá deska je oproti předchozím pěti, kde zkoušela různé žánry, usazená v dynamickém, energickém, místy křehkém, ale především osobitě pojatém a působivém mixu jazzu a klasiky, do něhož se vinkorporávají další žánry (tribal, gospel). Některé skladby doslova berou dech.

COMBAT ASTRONOMY – Method and Trap (02/2024)
- rytmická i zvuková hypnóza. Noise, alternative rock, groovy math.

EXHORDER – Defectum Omnium (03/2024)
- v minulém albu měsíce jsou ohlasy pozitivní i negativní, já jdu do první skupiny. Žánrově dost otevřená deska, thrashově makající, groovově houpající, punkově nakopávající a oproti minulosti i extrémnější, což asi bude vstupem Pata O’Briena - ex Cannibal Corpse a Nevermore - do sestavy; a druze jmenované tu občas i slyším. Kyle Thomas zpívá jako bůh!

NIGHT VERSES – Every Sound Has a Color in the Valley of Night (03/2024)
- zábavná instrumentálka, kde se na prog metal kouká z mnoha úhlů. Silným post přispěním to občas zní, jako Russian Circles míchlí s Tool, nebo jako kdyby se Mars Volta snažila hrát jako Animals As Leaders.

KHOLD – Du dømmes til Død (03/2024)
jednoduchý groovy blekoš do auta.

DARKEST HOUR – Perpetual I Terminal (02/2024)
- s touhle deskou to DH trefili. Ač melodický, dostatečně nakopávající. Takhle klasický metalcore přežije.

DEAF CLUB –  Productive Disruption (2022)
- o koncertu jsem ňák neměl tucha, a tak aspoň poslechovka. Návrat o dobrejch 15 let, ale s takovou energií, že by to nastartovalo i elektrárnu. Krátké napálené skladby to drtí a drží vás furt v pohybu a pozornosti.

EXIVIOUS – vše
- v návrat stále doufám.

GRAPEFRUIT ASTRONAUTS – vše
- jestli posloucháte moderní prog a tohle české instrumentální trio neznáte, říkám vám, ihned to napravte!

CEPHALIC CARNAGE – Xenosapien (2007)
- ani po letech tu nenacházím chyby.