Kdy: 12. květen 2025
Kde: Praha, Modrá Vopice

Koncert provázely organizační nesnáze a změny v line-upu, kdy to odnesli především pořádající Incarnate. Tři týdny před koncertem je totiž opustil zpěvák a bohužel neměl dost osobní integrity, aby to se zbytkem odehrál. Tímto se na vědomost dává, že Severočeši hledají grindujícího vokalistu a třeba je pak jednou zase ve Vopici uvidíme. Stejně tak nedošlo na dříve avizované Liberečáky Pikodeath. Nicméně čtyři spolky za mě fajn, alespoň se tu nebudu muset tolik vypisovat zachvácen grafománií.

Otevřeli mladoboleslavští death/thrashers Nerium, jejichžto květinkový nářez byl pro mě premiérou. Chvilku jsme je považovali za botanické podivíny, protože keř oleandru ve mně jako název metalové kapely přiliš nerezonuje. Dodatečně jsem se však dočetl, že je celkem nechutně “jedovatý, způsobuje znecitlivění jazyka a hrdla, nechutenství, zvracení, krvavý průjem, křeče, rozšířené zornice, zmodralé rty a ruce a dušnost, až zástavu srdce. Neurologické projevy zahrnují zmatenost, změněné stavy vědomí, poruchy koordinace pohybů a svalovou slabost, občas se objevuje i žluté vidění.” Toliko rostlinářsko-jedařský exkurz. Za mě cajk.

Hudebně se jedná o pětici kytara/basa/bicí a dva vokalisti, to celé produkující moderně zthrashovaný death nebo zdeathovatělý thrash, jak chcete. Texty v češtině sedí, kytarista velmi výrazný prvek v celkovém soundu (umí), a tak nějak to chvilkama rubalo s odkazem do HC nebo některých starších riffů Decapitated, oba vokály najednou mají sílu, zvlášť když se to dostávalo do polohy jakéhosi rapu. Po pátém songu kotel, pobavilo hlasování o fanouška, kterého je třeba během skladby zabít, což vyhrál lobotom, který posléze běhal na vopičím dvorku nahý a radostně kvičel. Celkový dojem příznivý, opakovaná žebrota zpěváka o lajky na FB profil pofidérní, rozhodně jim v žádném případě palečky nedávejte!

Litvínovští DPK zvýšili obrátky na mučidlech a odpálili úplně jiné peklo, až z toho bylo zpočátku pár lidí paf. Trio využívá automat, což odsuzuje partu k trochu nudnější pódiovce, protože oba kytaristé se soustředí bez pohybu na celkem náročné riffovačky a zpěvák to sám nemá lehké. Přesto zaslouží uznání za širokou paletu hlasových zabarvení, žádná nudná growlovačka na jedno brdo. Nicméně právě kytaristé se blýskli sérií dost originálních pasáží, které militantní death/grind bandu výrazně zvedají, moc se s tím chlapi neserou a mají výtlak jak kráva. Fakt zlé a nepříjemné, někdy jakoby morbiďácké. Zvlášť kytarista se skvostnou Solarkou drtil neúprosně.

Automat celému cirkusu dával citelný industriální odér, což považuji za přednost, ale.... hyperblastový drum programming ve stylu Hate Eternal/Cryptopsy, jakkoliv to zní super, je zároveň i pastičkou. Pánové se už asi smířili s tím, že live bicmana nikdy mít nebudou, protože to zkrátka nikdo nemůže zahrát. Od půlky setu si už i fans na tu zabijáckou vichřici zvykli a já cením DPK jako druhou nejlepší kapelu večera.

Ta nejlepší byla pro mnohé pražská legenda Poppy Seed Grinder s nestorem Jardou v čele. Chápu, proč většina lidi čekala ten večer právě na Popíky, za ta léta a obrovský kus práce na scéně zaslouží oprávněný support a respekt. Přesto jsem s jejich vystoupením trochu zápasil.

Hrálo se hodně z Faceless Atrocities a musím uznat, že nový vokalista Petr to posouvá ještě dál než to dávala Bára. Je fakt vynikající, entuziasmus z něj stříká jak krev z novorozeněte v řeznictví a jeho výkon rozhodně hodnotím na jedničku. Zvlášť když se na středovém trasu houpal jak orangutan.

To, co mě naopak netěší, je absence basy, i když Jarda tvrdí, že jí PSG nepotřebují. Nesouhlas. To naprogramované drnkání naprosto zaniká, v podstatě mě z navýškované kytary akorát bolely uši, basová korekce soundu prostě není. Myslím, že to má ve finále i negativní dopad na rytmiku, kdy má bubeník asi basu do sluchátek, ale ta pumpa tam není a chvilkama ty beaty dokonce ujíždějí v přechodech ze sypaček.

Je to škoda, protože kapela jinak šlape na výbornou, baví mě hlavně death/HC houpačky á la Dying Fetus a sympatický projev ocenili i fans mocným kotlením. V takových chvílích se kapele hraje luxusně a chlapům svítily radostí očka. Jardova škola zápisků a flažolet taky stojí za to. Sečteno a podtrženo: super, bavil jsem se, ale je tam nějaký prostor k vytunění, aby to bylo dokonalé. Sleduju a fandím.

Největší, ačkoliv tušené překvapení, mě čekalo se závěrečnými Fatality. Kvintet z Hrušovan u Brna má za sebou úctyhodné tři dekády na domácí deathmetalové scéně. Přesto jsem je nikdy neviděl a registroval pouze velmi okrajově jako kapelu z Ulanbátaru.

To, čeho se nám dostalo, bylo svým způsobem absolutorium ve smyslu učebnice poctivého moravského deathu, který se u nás už příliš neslýchá. Kapela má od roku 1997 na triku čtyři desky, z čehož ta poslední vyšla už před jedenácti lety. V případě tohoto žánru to nijak nevadí, protože ty skladby jsou svým způsobem nadčasové.

Jako jediní měli Fatality z mého pohledu optimální složení dvě kytary, basa, bicí, zpěv. Bylo to kurva znát! Sice po třetí bandě zůstaly kytary podivně navýškované, ale basa přísně drnčela a zadupávala přepálené tónové plamínky do bahna. Kytaristi měli super nástroje, z nichž jsem poznal jen bestii Dime, ale především je perfektně ovládali. Často nasypaný smrťák dal vzpomenout na staré US kulty jako Brutality či Deicide, jako třeba v lyrické Červi ve tvý prdeli (Maggots in Your Anus), ale je v tom toho mnohem víc. Chlapům celkem sluší střední až pomalejší pasáže, kterých je méně, dokážou však sejmout majestátní chladivě smrtící atmosférou, nápady na melodie nechybí. Dominuje však vražedná brutalita devadesátkového střihu, nicméně dostává se i na modernější riffáž koketující s dědkórem a BDM, i když spíš jako koření.

Rozhodně můžu doporučit dosud poslední album Bloody Hate, zazněla i klipovka Ted Bundy, v níž se evidentně vyžíval vokalista neustále neuroticky pochodující a štěkající mezi lidmi v sále. Taky poctivák a mistr chrochotu. Vystoupení postupně zrálo do pekelných otáček, hrály se děsivé kousky, chvílemi jsme na sebe s marastími souputníky uznale pomrkávali, protože tohle ocenil DakXane i vihkav.

Trochu škoda úbytku publika po PSG, možná by dramaturgicky stálo za to nechat Pražany na konec, když už se Fatality táhli z takové dálky. Nicméně na úroveň vystoupení to nemělo vliv. Když na závěr předposlední skladby zaznělo krátké vymazlené sólíčko, musel jsem se smát, luxusní frajeřinka. Satan kapelu ztrestal, neboť jako přídavek, místo svého válu, vytáhli cover od Six Feet Under a kytarákovi napravo z toho rock and rollu rupla struna. To ovšem nevadilo, dohrálo se za všeobecného veselí. Víc takových kapel, pro mě nečekaný objev a doufám, že jsme tu sebranku v Praze neviděli naposled.

Těším se na další Goregressive, příště snad i s Incarnate. Za nás povedený dýchánek, přestože to ve Vopici fakt nezvykle smrdělo. Buďto se sešla tlupa mimořádných smraďochů, nebo se ta stará bouda už definitivně mění v žumpu :)