9. října se konala v pražské Modré Vopici již tradiční sešlost moderně metalových kapel v čele se zpěvačkami Female Fronted Frenzy. Tak jako obvykle, i letos se tohle malé turné odehrálo v Praze a uskuteční ještě 23. října v Plzni a 13. listopadu v Brně. Pokud bydlíte v jednom z těchto měst, podpořte pořádající Noisebleed, česká scéna to v těchto nejistých časech nemá snadné.

Tentokrát Noisebleed sestavili večerní program tak, že jej odstartovali „žáci” Phobia Journal a ukončili vyučující Diligence. Bez problémů se to ale tentokrát neobešlo. Plzeňská Zubathaa se kvůli nemoci nemohla zúčastnit a náhradu se nepovedlo na poslední chvíli najít. Akce tedy proběhla o jednu kapelu lehčí.

Zpěvačka Misha uvedla první vystoupení pražské novinky Phobia Journal s nejistými, ale upřímnými slovy značícími vzácnou sebereflexi. Nevědí, co hrají, ale uslyšíme výsledek. A tak se opravdu stalo. Jednou nohou v nu-metalu, druhou v melodickém rocku, tenhle nesourodý mišmaš jsme dostali naservírovaný v instrumentálně začátečnickém balení. V ostřejších momentech však překvapila Phobia Journal slušnou masáží hrudníku a Misha jako břitvu naostřeným extrémním vokálem. Můj dojem byl z této sympatické kapely roztříštěný. Záchytné body zde ale byly. Stačí si stanovit hudební směr a makat na sobě.

Noisebleed jsem viděl již několikrát a vždycky mě baví jejich pozitivní energie. Občas mám dojem, že to instrumentálně trochu drhne, když se více zaposlouchám (hlavně tedy bicí), nebo že jsou bořivé pasáže vyrušeny veselými melo-deathovými riffy, ale to je subjektivní pocit. K melodickému death metalu nemám vřelý vztah a spíše si užívám „kraby”. Noisebleed si udrželi svůj řekl bych nadprůměrný standard, přičemž tentokrát mě slušně zvalchovala basa. A ty nabroušené kytarové momentky v Separation.

Jakmile vstoupili na pódium Diligence, nebylo pochyb o tom, že teď začne diktát. Dynamická, promakaná rytmika postavená na progových bicích s přijazzlým backgroundem, na níž byly nabalovány klikaté riffy. A Dahlien, která explodovala jako sopka po silném zemětřesení. Dominovala, diktovala, rozdávala zkušenosti a charisma. Technicky vymakaný vokál a prožitý set s takovou vervou, že jsem se chvěl buď já nebo celý klub.

Tentokrát byla Modrá Vopice obdařena opravdu dobrým zvukem. O něj se údajně zasloužil zvukař z klubu Vagon. Co bych ještě rád zmínil, bylo publikum. Málokdy se vidí tolerantní cirkulace lidí v kotli, kteří nemají potřebu kolidovat s druhými jako asteroidy vychýlené z osy nebo je stahovat do „oka bouře” v případě, že třeba mají pivo či pokorně nemají zájem.

Fotky © Kateřina Triss