Putovní festival plný nenávisti v čele s deathmetalovými matadory Cannibal Corpse a démonickými Behemoth sliboval velké věci a do Prahy se přiřítil jako velká voda. Line-up hodný obdivu patřil jednoznačně k tomu nejlepšímu, co se za poslední léta v rámci klubové scény vyrojilo. Nezbývalo než si držet palce, abychom se na Vltavské neudusili nebo nedopadli jako na Woodstocku.
Start byl při tak nabitém programu (dle mého očekávání) naplánován poměrně brzy, takže jsem zkrátka, ač jsem z přednášky spěchal ze všech sil, nestihl NEXUS INFERIS a z thrashmetalových SUICIDAL ANGELS viděl jen jeden song. To mě poměrně mrzelo - zvuk byl solidní, prohnaný modernou, zároveň ale se zřetelnými stopami old school thrashingu v songwritingu. Pánové se prostě nezapřeli, což bylo velmi dobré znamení. Víc už posoudit bohužel nemohu.
Dalším do party byl známý „odpadlík“ z DYING FETUS Jason Netherton. Pod vlajkou MISERY INDEX solidně válcoval a bylo vidět, že umí, ostatně, tak jako vždycky. Dvojsečné vokály, úderné kytary – ty bych já tedy poněkud více zvednul, ale dalších výhrad nemám. Jen mě trošku mrzelo, že se onen tlak, který jsou pánové schopni utvořit v malém klubu, v tak velkém prostoru rozbíjel jako vlny o pobřeží. Na druhou stranu mi udělal radost playlist, který mapoval víceméně všechna alba. Poslední dvě desky měly samozřejmě trochu přednost – to mě ale potěšilo, jelikož třeba taková Traitors umí solidně nakopnout k ještě většímu mosh-pitu.
Po přestávce další thrash v podobě LEGION OF THE DAMNED. Své sympatie k této partičce jsem nikdy neskrýval, mnohokráte jsem byl svědkem toho, jak umí vybičovat své fanoušky až do šílené krajnosti (občas končící i zlomeninami nohou). Tentokrát vše opět šlape, jak má. Kytary rozžhavené doběla, kotel pomalu jak na velkém festivalu a neurotický řev Maurice Swinkelse k tomu. Sestavení skladeb svědčilo o tom, že je kapela pokaždé obměňuje, což je asi dobře, ale mně osobně výběr skladeb spíš zklamal, i když masakry jako Sons of the Jackal, Pray and Suffer a masakrózní Cult of the Dead samozřejmě potěšily. Kupodivu mě i tentokrát celkem příjemně zarazil fakt, že se opět bičovalo jen s jednou kytarou a stejně to bylo jako vždy více než dobré.
Headlineři byli v podstatě dva, prvními byli BEHEMOTH. Ti se z kdysi čistého blacku postupem času proměnili v moderní death metal s jemnými náznaky černého kovu a v podstatě již patří ke špičce žánru. Do toho připočítejme pověstnou protikřesťanskou náladu, texty z období starověkých říší (třeba z Babylonské) a démonickou auru táhnoucí se všemi koncerty. Před samotným nástupem nemohly chybět oblíbené rekvizity, kobří stojany na mikrofony a nezbytné prapory s příslušnými motivy, které dokreslovaly náladu vystoupení. A celý set by se dal shrnout jako naprosto démonický.
Už od počátku bylo jasné, že BEHEMOTH neponechávají nic náhodě. Setlist byl sestaven s větším důrazem na starší tvorbu (což mě překvapilo), tudíž zazněly i vyloženě atmosférické ulejvárny, ale i ty zněly pořád velmi dobře. V otázce vizáže frontmana Nergala bylo jasné, že mu přibyla nějaká ta vráska, ale zároveň bylo velmi vidět, že se moc snaží a chce si koncert užít. Už to ale není ten starý pohan, který na pódiu trhal listy Bible. Je trochu umírněnější, to se ale v jeho hlasovém projevu naštěstí neprojevilo - byl jako vždy bravurní. Infernovy bicí jsou pak další, samostatnou kapitolou. Nejenže mají skvělý zvuk, ale jeho hra mi zároveň připomíná, jak moc jde s pouhýma dvěma rukama čarovat. Osobně mě nejvíce potěšily skladby z Demigod, ale zazněla i třeba velmi stará věc Moonspell Rites. Celý set měl koule, ucházející zvuk, výbornou atmosféru (jak ze strany publika, tak ze strany muzikantů), tudíž nemám výhrad. Já si to skvěle užil.
Hodnotit koncert druhých tahounů CANNIBAL CORPSE je pro mě tak trochu kříž. O jejich živé prezentaci byly popsány už stohy papírů a nesčetněkrát větší množství místa prostřednictvím metalových webzinů na poli internetu. Otázkou je, zdali si pořád udržují aspoň svůj standard. Odpověď je ano. Je to přesně takové jako vždycky. Já sice nepatřím k obdivovatelům kapely, ale beru je jako propagátory a pionýry death metalu. Zvuk byl opět stejný, podle mě trošku více unylý, vokál opět stejně virózní, jakoby Corpsegrinder trpěl chřipkou, a pohyby všech muzikantů opět tradičně v headbangu. Potěšily osvědčené skladby jako A Skull Full of Maggots, Hammer Smashed Face nebo Time to Kill is Now, ale dle mě je problém CANNIBAL CORPSE v tom, že se ze zábavy stala práce. Podle toho pak i všechny jejich koncerty vypadají. Je to profesionálně zahrané, řemeslně dobře odvedená práce, ale pokud bych chtěl něco víc, mám smůlu, jelikož to není v popisu práce a ani ve smlouvě. Za mě to tedy byla spíše rutinní podívaná z nutnosti, která místy trochu kopala, ale nijak více nepřekvapila. Ale to přeci nikdo z přítomných fanoušků ani nechce. Ostatně by pak i sama kapela šla proti sobě.
Letošní FULL OF HATE dopadl na jedničku. Samozřejmě, kdo přišel dříve, mohl si ještě užít předskokany, ale myslím si, že všichni účastníci dostali naloženo více než dost. Atmosféra suprová, Vltavská praskala ve švech, šatnářky nestíhaly, pivo teklo proudem, plechovky od Gambáče se válely všude, kouř z cigaret dobře dusil, death metal zabíjel, thrash metal bičoval. Je sice brzy vynášet předčasné soudy, ale který klubový festival tohle překoná, dostane ode mě neoficiální Marast medaili.
Vložit komentář