Jakkoli je pořádání koncertů záslužná a krásná věc, vrtochy štěstěny a další překvapení vám nadšení do další činnosti mohou pěkně znepříjemnit. Ale tímhle si prošel snad každý, kdo se nějak motá kolem hudby. Tenhle koncert měl být velmi důležitým a to nejen pro to, že vedle NEURAXIS, DISGORGE, BEHEADED či ZUBROWSKA, to měl být další křest ohněm jednak pro nás, jako pořadatele, a druhak pro návštěvníky. Už když jsem byl malý chlapec a chodil na koncerty pořádané kluky z ABSURD CONFLICT, všímal jsem si takových věcí, jakože lidi nechodí na koncerty, když se vysílají sportovní přenosy nebo se blíží konec světa. Je vám nejspíš jasné, kam tímhle mířím. Patrik už pěkný čas dopředu strašil, že někdy kolem termínu našeho koncertu se má hrát Mistroví světa v ledním hokeji, což se samozřejmě potvrdilo. Začal jsem se modlit, aby na ten večer aspoň nehrál náš tým. Zázrakem jsem byl vyslyšen, ale past číhala někde úplně jinde...
Sraz v klubu byl kolem páté, takže aby se všechno stihlo, utekl jsem z práce dřív. Hlavně gruntování kvartýru pro deset hladových krků zabralo dost času a sil. S Papájou jsme vyrazili na nákupy, mátinka napekla bábovky a připravila komplet ubytování a my jsme vyrazili rozvrzaným Jumperem směr zkušebna. Unikátně vytuněné vozidlo přípomínalo spíše poválečný vůz. Míra poškození snad všeho, na co by jste si vzpomněli, byla natolik značná, že by leckdo o jeho bojeschopnosti mohl zapochybovat. Absence zámků ve dveřích byla spíše jen třešničkou na dortu, zato zvuk motoru skutečně připomínal minimálně samopal - takhle mlátit motor jsem ještě neslyšel. Vevnitř samozřejmě nebylo slyšet vlastního slova, v Brně na semaforu jsme pootevřeli dveře, aby jsme zjistili, jak se věci mají venku, ale bylo to ještě mnohem horší :-), lidi v šalině se vykláněli z oken a chtěli tu atrakci taky vidět. Krom rádia, zamáčklého hluboko v palubovce, model ještě obsahoval bezedný popelník a jelikož to byla deluxe limitovaná edice, chyběly i kličky na stahování oken :-).
V klubu bylo řádně rušno - chodba od schodů zcela zarovnaná různým merchandise, každý člen nějaké kapely něco tahal, nesl, přemisťoval - vypadalo to jako v mraveništi. Majitel klubu z toho byl nešťastný, neboť každou chvíli nesl na své místo přesunutý nábytek, nebo se přetahoval o další kusy s neodbytnými Amíky. Největší chaos nastal kvůli obrovské zásilce triček z Německa - celých 9 obrovských beden, které ukrývaly všelijaké oblečení, samozřejmě s logy vystupujících smeček. Aktivita těchto týpků byla skutečně dechberoucí, protože v momentě, kdy jsme dorazili do klubu, byly již postavené bicí (což jsem zažil poprvé). Trochu nás překvapilo, že si bicman šteluje i činely - jako by nepočítali s předkapelami. Ale k mému úžasu stačilo pár slov a laskavě přenechali bicí i zbytek aparatury - žádné dohadování či ultimáta, fakt paráda. Na to, že měla akce asi za hodinu začít, zde nebylo ani živáčka a já začal větřit skutečně v malou návštěvnost.
ONANIZER dorazili včas a vcukuletu měli nazvučeno a tak se čekalo až přijde

trochu víc lidí. Chlapíci z GORATORY se mezitím projevili jako velice veselá kopa - kytarista co chvíli pobíhal kolem stolů s gumovým lofasem a vůbec v klubu vládla velice veselá nálada. V momentě, kdy se začátek hraní už nedal dále posunout, spustili ONANIZER svůj veselý grind core.
Sestava doznala dalších změn, odešel session basák Honza Vaněk a druhý zpěvák, místo bassmajstra zaplnil nějaký mladíček :-). Ačkoli se podepsalo na první kapele hlavně to, že se teprve tvořil kloudný zvuk, zněli Onani mnohem kompaktněji a více "grindy", než kdykoli před tím. Pozitivem jest, že lidé kapelu ocenili už od první skladby, což jsem v Brooklynu viděl poprvé - když jsme tady pořádali BEHEADED, tak se fans odvázali až někde u třetí grupy.
Možná za to může doslova komorní atmosféra, protože necelých 50 platících, to je fakt skoro veřejná zkouška :-). Celou dobu jsem si lámal hlavu, čím to je, že dneska nikdo nepřišel a až v rozhovoru s Žankem (ex-ABYSS webzine, nyní PRAY & KEEP QUIET) jsem si uvědomil, že dnes je Majáles - trapná oslava čehosi, která vyláká do ulic i ty největší socky a všichni rádoby zastánci metalu, kteří plivou na to, že se nic neděje a že lidi nechodí na koncerty, ho navštívili v hojném počtu, jak jsem byl později obeznámen. Do klubu v podstatě proudily zástupy lidí, ale všechny odradilo buď to, že se zde koná nějaký pofidérní koncert, nehorázná cena 150 kaček za 3 zámořské kapely nebo to, jak se samotné kapely jmenovaly. Takhle se dobrá padesátka lidí otočila na podpatku a práskala pryč. Nejvíc mě pobavil jeden borec, kterej už nalomenej naším přemlouváním, že to bude stát za to, se s peněženkou v ruce ptá: „A cože to tady vůbec hraje?". „DESACRATION, GORATORY, SKINNED," odvětil někdo z poblíž postávajících. „Cože? Skinhead? Tak na to já seru, chlapi," odvětil kořeň vystrašeně a bral schody po třech.
Přišla řada na nás (SMASHED FACE). Měl jsem trochu obavy, jak budou lidé reagovat, protože minule přišli vyloženě na hlavní hvězdy a domácí kapely zrovna moc nepodpořili. Ale po prvním válu mě obavy přešly, lidi byli fakt skvělí a ze všech našich akcí, odehraných v Brně, byla tahle rozhodně nejvydařenější a já si to fakt moc užil. Lidé už začali celkem solidně pařit, ale kytarák z Goratory opět vedl. Připevnil si toho gumového dyka na hlavu a lítal s ním mezi pařícími fans. Shodou okolností si má drahá sestra přivedla svou třídní učitelku a když bylo největší pogo, někdo narazil do stolu, kde seděly a komplet všechny nápoje se převrhly na nebohou kantorku, takže mám takový dojem, že z koncertu si neodnesla ty nejlepší vzpomínky :-).
Reef cosi říkal o perfektním basákovi SKINNED, ale když grupa nastoupila v

triu a bez basáka, mohli jsme si jeho úžasnost jen domýšlet :-). Brutální death metal s častými houpavými pasážemi tak, jak se to hraje v NY. Zpěvák byl pořádný pořez a vzhledem připomínal gangsta rapera :-). Předvedli, že solidní nářez se dá udělat i ve třech jen s jednou kytarou. Škoda jen strašně přebuzeného zvuku, který trhal uši a byl dost nečitelný. Zvukař se nakonec přiznal, že zvuk šel komplet z jejich aparatury, reprobedny vepředu byly vypnuty :-). Opravdu hlučná kapela :-)
Docela smutným zjištěním pro mě bylo to, že se krade i na koncertech. Po setu SKINNED se k distru přimotal maník, který se mi pokusil zaplatit vstup cédéčkem REPULSION. Chvíli tam postával, pak se sbalil a odchází. Najednou se vokalista Skinned vymrští jako na pérkách a za strašlivého řevu se žene za týpkem, který třímal v ruce novinkové CD právě odehravší kapely. Borec CD vrátil, pokorně omluvil a snažil se odvést řeč na jiné téma - strašně trapná situace.
Ještě jednou posílám díky Anglánům DESECRATION, kteří bez jediné námitky

zapůjčili celou aparaturu. Bylo vidět, že Anglie je skutečně odříznuta od zbytku světa, protože chování bylo zcela odlišné od kluků z Ameriky. Staroškolně vyhlížející nejméně třicátníci nastoupili a ohlásili: „My jsme DESECRATION z Walesu, ne z Anglie" a rozjel se mix rychlého death metalu s brutal a thrash prvky. Ačkoli jsem jejich tvorbu nikdy moc nemusel a na Obcene Extreme mě nezaujali vůbec, ale dnešní koncert měl fakt šťávu. Především bicmen byl solidní rychlík a některé zvraty byly fakt zabijácké. Rozhodně se kouknu po jejich novince, však se mě na to pár lidí ptalo, takže si to minimálně sosnu.
V klubu vládla fakt parádní přátelská atmosféra a prostor před pódiem se zdál opticky solidně zaplněn. Během setu DESECRATION se šli rozcvičovat chalani z GORATORY a to byla skutečná podívaná - tři kořeni v úzké uličce a mydlili to jak sviňa, bubeník měl natriggerovaný bubínek a pouštěl si to vše do sluchátek - fakt zevrubná příprava. To, co však předvedli ve svém setíku, to nemělo už dlouho konkurenci.
Jejich muzika je z CD super, zvlášť poslední řadovka je hustej masakr (pozn. Bizz - to musím uznat, nehoráznej braináklepos), ale naživo, to absolutní peklo. Neuvěřitelné nasazení, perfektní instrumentální výkony, srandičky během hraní. Jejich přednes měl neuvěřitelnou sílu, tlačil nás před sebou jako buldozer. Hudba plná zvratů a neuvěřitelných změn temp, ukrutné rychlosti a nelidské brutality. Za zmínku stojí hooodně hustá práce bubeníka - to byl fakt magor, ultrarychlej a megapřesnej škopkař. Z jeho hry jsem cítil vliv třeba Dereka Roddyho, ale i

dalších skvělých bubeníků. Později jsem se dozvěděl, že tento chlapík hraje na bicí již 15 let, z toho death metal 6 let a hru na bicí studuje i na konzervatoři, takže si asi dovedete představit, co to bylo za prase :-). Musel jsem se smát jejich divoké show - válení se zpěváka po zemi hned využil kytarista, který na něj nasedl a rajtoval na něm jako na divokém praseti :-). Jindy zas byl nošen lidmi v kotli a prý dokonce existuje fotka, kdy kytarista olizuje bradavku jednomu z fans. Bohužel nejmenovaný si nepřeje tento kompromitující obrázek zveřejnit, takže o tento skvost budete ochuzeni :-)
Největší prdel však byla, když přišel na pódium Reef, coby host v jedné ze skladeb. Při cviku zvaném "vozembouch", který Reef tak často praktikuje i u domácích MICINEK, sebou praštil i Alan (vokalista) a to docela nešťastně, spíš to vypadalo, jako by o Reefa zakopnul a hvízdnul sebou přímo přes něj. Kytarista to pochopil jako výzvu k valné hromadě a tak ještě naskočil na ně - no vypadalo to úžasně, jen jsem čekal, kdy bicák přeskočí škopky a houpne za nima :-)
Po koncertě vládla super nálada, všichni z kapel se bavili s fans, prostě skvělá afterparty. Pomalu se začalo sklízet a já jen čekal, kdy se kapely seberou a pojedeme k nám, kde pro ně bylo připraveno žrádlo a nocleh (standardní služba pro zahraniční kapely, hrající u nás :-). Jenže Reef s Tolbuchinem začali laborovat, že by bandy mohly spát v Brně, že pak mají stejně den volna a kdesi cosi. Prostě výsledkem bylo, že 10 rozestlaných postelí a x porcí pro hladové krky vyznělo zcela naprázdno.
Rozloučili jsme se tedy a chystali se domů. Přifařil se k nám ještě Bazz Blaster Blahomír Blaha (ZÁVISLOST NA ZVUKU, RATM revival), že by chtěl svést domů. Vepředu bylo místo jen pro tři osoby a tak jsme milého zlatého uložili do zavazadlového prostoru, jak my říkáme, do "dvojky" :-). Ze začátku to byla sranda, na cestu se odpálila ještě jedna mrkev, ale když se za Bazzym zavřela brána zla, začalo to být teprve zajímavé. „Ty vole, tady je tma jak v hajzlu," poznamenal objevným tónem černý pasažér, „já se na to musím zhulit," dodal ještě.
Vyjeli jsme od klubu, čímž jsme znovu odpálili naši kulometnou salvu. Za jízdy jsme se snažili zjišťovat, jaké to je tam vzadu. Komunikace byla ztížená všudypřítomným industriálním lomozem, ale i tak jsme se dozvěděli, že to strašně drncá a že tam je hustá zima. „Ty vole, to je kosa, zatopte," jektal Blaster vzádu. Mohli jsme se potrhat smíchem. Komunikace ustávala s přibývajícími kilometry a teplotním deficitem uvnitř nákladového prostoru. Bazzyho hlas ustál úplně. V ten moment jsme projížděli nějakou vesnicí, kde jsme potkali policejní hlídku. Nevím, jak by se příslušníci tvářili, kdyby uvnitř auta našli umrzlého člověka :-). Naštěstí jsme se tvářili dost nenápadně, i permoníci v motoru jakoby si dávali pauzu, a tak si nás policisté naštěstí nevšímali.
Když jsme zastavili u zkušebny a otevřeli dveře, vypotácel se z auta ledový muž, jehož modré ustrnulé rty chtěly něco říci, ale nemohly. Po chvíli, kdy kamarád roztál, vydral ze sebe z posledních sil: „Tak na to mrdám, přátelé, vzadu už nejedu, to radši půjdu pěšky." Proti tomu jsme samozřejmě nic nenamítali, ale v Bazzyho choré, z části zmrzlé hlavě, se zrodil ještě více chorý nápad. „Tak já si vlezu k vám dopředu,“ řekl mladík s nejapným výrazem ve tváři. Všichni jsme se mu vysmáli a pootevřeli vrátka do světa zimních radostí jako gesto, že si má zalézt zase zpátky.
Chvíli na to si to šupajdí zatraceně hlučná dodávka se čtyřmi crazy postavičkami na třímístném sedadle. Cesta k nezaplacení - z jedné strany mě tlačí šajtrpáka s volantem a z druhé strany mě hřeje promrzlej Bazzy. Nevím, jak by se policie tvářila, kdy by nás potkala teď :-)))

.:: další fotky z koncertu v GhAALL-ERcE ::... .. . .. ... .. . .. ... .. . .. ... .. . .. ... .. . .. . .